Na dvore z hmly a besu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468950/bmid_na-dvore-z-hmly-a-besu-hai-468950.jpeg
5
3984
3984
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Druhé pokračovanie fantasy série Na dvore z tŕňov a ruží od autorky série Trón zo skla je ešte temnejšie a fantastickejšie ako prvý diel. Po tom, čo Feyre zachránila krajinu Prythian, si čitatelia mysleli, že zazvonil zvonec a rozprávky je koniec. Feyre sa ocitla v bezpečí, obklopená bohatstvom a luxusom, pripravená na sobáš s milovanými Tamlinom, aby žili šťastne až do smrti. Feyre nikdy netúžila po osude princeznej z rozprávok, na rozdiel od svojich sestier. Feyre sa v nočných morách vracia k boju s Amaranthou, pri ktorom položila svoj ľudský život, a tým zlomila kliatbu, získala nesmrteľnosť a schopnosti férov. Doteraz nedokáže zabudnúť na hrôzy, ktoré zažila pri oslobodení Tamlina, ani na zmluvu s Rhysom, lordom Nočného dvora. Prečo sa nedokáže vložiť do obnovy Jarného dvora? Prečo sa cíti vždy naplnená, iba keď je s Rhysom? Na to nedokáže prísť ani sama. Feyre musí rýchlo spoznať svoje nové nesmrteľné telo a schopnosti, o ktorých dlho ani netušila. Na obzore sa totiž prebúdza prastarý nepriateľ, oveľa nebezpečnejší ako Amarantha, ktorý má na muške svet ľudí aj férov.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Slovart (SK)
Originální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Pecka! Stejně jako první díl, ale zde bylo alespoň více akce a Rhys je muj velký oblíbenec:-)
Proti prvnímu dílu mě tohle bavilo celou dobu. Skvělý vývoj postav, za mě bylo velké + i zakomponování posttraumatického syndromu. Feyre je skvělá hrdinka pro young adult literaturu, tato kniha velmi pěkné ukazuje rozdíl mezi láskou a majetnictvím, klade důraz na svobodu ve vztazích. Fakt povedené fantasy, chování postav ve většině případů pochopitelné a uvěřitelné, no a ta chemie postav? U prvního dílu jsem komentovala, že vztah Feyre a Tamlina moc nechápu, že mi připadá jako by vznikl z ničeho, no tak druhý díl mi to vynahradil:D Za mě opravdu fantastický, myslím že s třetím dílem moc dlouho otálet nebudu.
Čekala jsem holčičkovské fantasy o vílách a to jsem i dostala. Určitě akčnější a lepší než první díl, ale chápu, že nás autorka musela nejprve pořádně seznámit se světem. Krásně čtivě psané, líbila se mi psychologie postav a příběh ubíhal.
Tak tohle je úplně jiné kafe, než první díl. Hodně jsem byla překvapená co se v příběhu rozehrálo, ale stále příjemně překvapená. Krásně napsané, děj se rychle odehrává, pořád se něco děje, takže se od knihy těžko odchází...
"To the stars who listen and the dreams that are answered."
S čistým svědomím můžu napsat, že od knihy jsem se absolutně nebyla schopná odtrhnout a v určité části mě naprosto pohltila. M I L U J U. A vůbec mi nevadilo, že má bez mála 700 s. - Give me more
Ten příběh, jenž se mi zdál na začátku 1. dílu celkem nudný, dostal zcela jiný rozměr. Ta propracovanost do nejmenších detailů, vývoj postav a jejich dynamika.
Hltala jsem každou stránku. Budování magického světa a vše kolem něj, získávání ucelenějšího obrazu o Prythianu, objevování dalších dvorů a zákulisních pletich, ale hlavně seznámení s Mor, Amren, Azrielem, Cassianem.
U Feyre se mi líbilo, jak se její postava pozvolně vyvíjela, zpracovávala důsledky svých činů a učila se používat své schopnosti. Určitě se emocionálně posunula. Ale to ustavičné zvracení a dávení bych vynechala :D A ten Tamlin, achjo jestli mi nebyl v minulém díle moc po chuti, tak tady mě vyloženě vysíral. Od Luciena bych také očekávala víc.
To nejlepší nakonec - Rhys - s jeho postavou si autorka neuvěřitelně pohrála. Ta tajemství, která jsou nám postupně odkrývána. Oblíbila jsem si ho už v prvním díle, ale tady jsem si ho zamilovala.
Určitě musím vyzdvihnout a dát 1* za nenapodobitelnou chemii mezi Feyre a Rhysem. Neskutečně jsem si užívala ten pozvolný vývoj jejich vztahu, to jiskření a škádlení, vzájemné porozumění, ale především to odhalení s přesahem! Z toho jsem si sedla na prdel.
Mohla bych toho napsat tolik...Neskutečně závidím těm, co knihu ještě nečetli, ikdyž napodruhé byla taky skvělá. Všímala jsem si i sebemenších detailů, které jsem třeba ani nepostřehla.
Myslím, že kdyby nám Maas popisovala princip spalovacího motoru, budeme tajit dech nad sáním a kompresí, držet palce pístu a plakat nad výfukem :-) Fakt to se slovy umí. Nenapsala nic, co bychom neznali z jiných příběhů a přesto tu bichli přečtete jedním dechcem. Tamlin mě hluboce zklamal, fakt jsem věřila, že má nějaké dobré, skryté úmysly. Naštěstí skryté úmysly měl někdo jiný a je to sytě růžové. Feyre se také dál vybarvuje. Je trochu sobecká, ale to musí být, aby zvládla to, co musí. Nejvíc mě pobavilo, že i u víl prochází láska žaludkem. "Miluješ mě?" Přikývl. "Tak jez." Ovšem konec, ten je luxusní. Ten mě dostal. Četla jsem tu kapitolku 3x a až to tu dopíšu, dám si ji ještě jednou.
Chápu to nadšení nad touto sérií. Zdá se být skvělá. Ano, jistě, najdou se výhrady k tomu či onomu. Ale nelze knize upřít čtivost. Komu Feyre nepřirostla k srdci v prvním díle, asi ani zde se to nestane. Občas je dost sobecká a sebestředná. Kdo fandil Tamlinovi, bude asi zklamán.
Já ale dostala, co jsem chtěla. Jsem nadšená. Konec byl podle mě asi nejlepší. A možná by knize prospělo střídání pohledů. Tak možná někdy jindy. Za chvíli na další díl.
(SPOILER)
"Nejsem takový. V ničích očích. Takže ano, žárlil jsem na něj, protože to bude mít vždy jednoduché a nikdy nepozná, jaké to je hledět s přáním vzhůru na noční oblohu."
Dvůr snů. Lidé, kteří věděli, že jejich sen má svou cenu a tu stojí za to zaplatit.
Zadívala jsem se mu do očí, když jsem si s ním ťukla sklenkou. "Na lidi, kteří s přáním hledí vstříc hvězdám, Rhysi," řekla jsem.
Zazvonil svou sklenicí o mou. "Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní."
Srdcovka jako hrom!
Neskutečně čtivá kniha, která vás vtáhne a nepustí, dokud nejste na poslední stránce.
Děj je propracovaný, plný zvratů, akčních scén i hlubších poselství. Kniha je plná nejen romantické lásky, ale i lásky k domovu, k rodině, k lidem a je otázkou, co vše jsou hrdinové ochotni v jejím jménu obětovat.
Romantický příběh Pána noci a Ničitelky kleteb je silný, komplikovaný a nádherný. Postavy jsou brilantně napsané. Feyre prochází pozoruhodným vývojem, i když se v některých situacích chová zcela nemožně. Rhys je Hrdina s velkým H. Má neuvěřitelnou sílu (teď myslím tu duševní). Jednoznačně je to ta nejzajímavější postava celé série. Dvůr snů je směsicí rozdílných charakterů, které se vzájemně doplňují a tvoří více či méně harmonickou rodinu. Nelze jim nefandit.
Žádná kniha ve mně při prvním čtení nevzbudila takový emocionální kolotoč jako ACOMAF. A musím připustit, že se to s počtem přečtení vlastně moc nemění. Sarah Janet Maas je zkrátka láska na celý život :)
Dejme si ruku na srdce : autorka píše naprosto skvěle - tudíž se kniha čte tak strašně lehce, že i kdyby měla tisíc stran, tak mi to nevadí. Svět je vystavěný skvěle i když si myslím, že tento díl byl opravdu postavený čistě na romantické slow burn lince, než na řešení čehokoliv jiného (válka, historie, získávání spojenců, vycviku), ale komu to opravdu vadí že.
Tamlin je pořád meeh a Rhysand a Feyre spolu funguji tak dobře, že všechno od samého začátku jen hltáte a chcete víc a víc.
Vedlejší postavy z Nočního dvora jsem si zamilovala tak snadno jak jen to šlo a čtenář z nich cítí opravdové kouzlo rodiny, což oproti scénám z Jarního dvora byla příjemná změna.
Jediné co mě po celou dobu čtení rozčiluje, je počet gramatických chyb v textu. Vím a chápu, že se to může stát, ale tady už je toho na mě moc :(
(SPOILER) Och, tak asi se ze mě asi stane fanynka druhých dílů, protože tenhle mě bavil ještě mnohem víc než první. Sice se mi moc nezdá, že by Tamlin byl až takový netvor, to mi moc nesedí s tím, jak se choval v jedničce (a to mi zrovna nebyl po chuti), ale velkou radost mi udělal Rhys. Feyre se taky dost vyvinula oproti prvnímu dílu, hned se vrhnu na třetí, je to návykové!
(SPOILER) Po přečtení prvního dílu jsem čekala opravdu skvělou knihu a to tahle byla. Dostaneme zde spoustu nových úžasných postav, mezi kterými probíhají výborné dialogy, prozkoumáme další dvory a jejich krásu a ještě k tomu romantiku, která stojí za přečtení. Feyre v tomhle díle byla pro mě opět skvělá a spolu s Rhysandem jsem si je zamilovala. Dobře napsané byli také psychické problémy, kterými Feyre trpěla. Zápletky opět originální, spousta nových pojmů a magie. Za mě stejně dobré jako Dvůr trnů a růží.
(SPOILER) Již v prvním díle (poslední třetina) jsem Tamlinem opovrhovala, pořád jsem doufala, že nám autorka nabídne nějaké vysvětlení pro jeho chování pod Horou, ale žádné se nám nenaskytlo. Jen to, že jde o sobeckého parchanta, kterému jde jen o záchranu vlastního krku na úkor přátel. Viz zradada Rhysanda a jeho rodiny. Miluju dvůr Snů a jejich přátelské hádky, ačkoli se někomu mohou zdát dětinské, tak jsem to spíš brala jako jejich způsob jak najít k sobě cestu zpět po 50 letech odloučení. Feyre se změnila k lepšímu, zamilovala jsem si její vývoj i to jak se dokázala vzchopit potom, co se zdálo, že zůstane navždy zlomená. Rhysand je kapitola sama pro sebe, mám ho radši než hlavní hrdinku této série. Tento díl má především kouzlo v tom, že všechny postavy začnete vnímat úplně jinak než v prvním dílu.
Můj problém se sérií je Feyre. A po přečtení komentářů vím, že nejsem zdaleka jediná. Kdyby nám autorka nabídla sympatičtější hrdinku, nemáme se o čem bavit, Dvory by byly jedna z nejvíc TOP sérií vůbec. Nebudu tu opakovat to, co psali mnozí přede mnou, Feyre je prostě nemožná debilka, která umí pořádně jen jediné - zraňovat své nejbližší na těch nejcitlivějších místech a podrážet jejich důvěru těmi nejpitomějšími způsoby, čímž stále dokola dokazuje, jak vypatlaná je. Musím ale říct, že na začátku knihy se mi jevila vcelku nadějně, a mohli jsme u ní i Tamlina pozorovat dozvuky traumatu z událostí pod Horou. Tamlin se sice nezachoval správně, nicméně jeho chování bylo vcelku pochopitelné vzhledem k tomu, co si prožil. Tady musím vyzdvihnout realistické vykreslení většiny postav - autorka je dokázala napsat tak, aby působily a chovaly se věrohodně. Píšu většiny, protože úžasná a všemocná Mary Sue Feyre je kapitola sama pro sebe. Co mi ale skutečně lezlo krkem, bylo pubertální chování postav z Nočního dvora. Autorka asi tímto chováním zamýšlela vykouzlit uvolněnou a přátelskou atmosféru, ale spíš to působilo jako pošťuchování bandy výrostků.
To je ale asi všechno, co bych chtěla vytknout, protože vyvíjející se vztahy mezi postavami, ať už šlo o Rhyse a Feyre, Morrigan a Ilyrijce, Feyre a Tamlina, to všechno bylo napsáno opravdu bravurně. V tomto díle na druhou stranu nenajdeme mnoho akce, což ale vůbec ničemu nevadí, i tak se kniha čte velmi dobře a na svůj rozsah i poměrně rychle a čtenář má čas se důkladně seznámit s novými postavami a opravdu si je zamilovat.
Ruku na srdce, nejde o fantasy sérii, o které si bude povídat několik následujících generací. Na druhou stranu, tak to nejspíš není ani zamýšleno. Je to prostě moc fajn počtení z vílího světa, pro mě příjemné překvapení! Takhle si představuju oddechovku! Při čtení nemám pocit, že právě prodělávám lobotomii, do pocitů postav se vcítím velmi lehce a knihu jen nerada odkládám, má to švih. Samozřejmě, děj je předvídatelný, přesto Feyre její volbu nezávidím, nemá to, holka, lehké. Rhysand je neprostý prototyp badboye, kterého miluje celá škola, mě nevyjímaje. A moc se těším na další díl. Ovšem trvám na tom, že Tamlina je mi neskonale líto.
(SPOILER)
Jak ráda s oblibou říkám: tohle byl teda bizár. Tak ... patetické. Taková slátanina. Ach můj ty bože, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu. A při 664 stranách to byl nadlidský výkon. Dá se říct, že jsem většinu knihy provzdychala, provrtěla hlavou, protočila očima a proskřípala zuby. Ne, tohle opravdu ne. Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem byla nadšená, je toto děs. Hlavní hrdinka je naprostá ..... Když si zapůjčím pár obratů z knihy, tak: "Odpověděla jsem tedy znuděným, bezvýrazným hlasem bez náznaku zájmu." A další: "předstírala zájem". Přesně taková byla.
Začátek knihy byl fajn, líbilo se mi i to její přemístění a uzdravování na Nočním dvoře. Stejně jako jsem si v prvním díle oblíbila Tamlina, tak tady si mě znepřátelil. A plnou hloubku jsem pochopila téměř na konci knihy, kdy Rhysand řekl pravdu o tom, jak to bylo. Tohle byla snad jediná světlá část knihy, která se mi líbila. Ale ... Proč se autoři vždy snaží vystavit hlavní ženskou postavu jako naprostou antisympaťačku, zatímco mužské postavy jsou většinou normální. Nemá to být tak, abychom jako čtenáři měli podporovat hlavní postavu, bojovat s ní po boku?! A to jak se zachovala, když se dozvěděla o tom, že je družka?
Pak jsem měla dost značný problém vůbec pochopit Velaris a opravdu jsem ze stránek nepochytila nic, co by mi mělo vyrazit dech. Velmi často se stávalo, že někde někdo byl a pak najednou byl jinde, takže jsem měla potíž se v tom, kde se kdo nachází, zorientovat, plus se místa střídala tak rychle, že mi to bylo jedno.
Další věc byla honba za a) knihou, b) koulí, c) kotlíkem alias vanou. Absolutně nesmyslné hurá akce, šup šup a bylo. A asi jsem byla tak zmatená, že jsem si špatně vyhodnotila, že to vše potřebuje král Hybernu na zmrtvýchvstání Juriana. A ejhle, ten byl živý. A krása, stačí se jen naložit do Vany a je z vás víla.
Magie, to prostě magie. Jen tak. Povlečení na posteli vypere, ale jídlo si musí ohřát sama. Hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
A omlouvám se, ještě to není všechno.
Feyreino neustálé zvracení hlavně ze začátku (a pak se k tomu autorka vrátila i na konci) mi lezlo na nervy. Výrazy jako něčí děvka a nadávky typu prasáku a zmetku mě taky odrazovaly. Rozhovory mezi postavami byly dost zmatené, jako by si měly zachovat punc tajemna, ale sakra tak jak se pak vlastně spolu měli domlouvat? Někde mě rušily gramatické chyby a špatný překlad, dlouhé souvětí na několik řádků. Je to na fantasy až moc kruté a úplně zbytečně. A ne, nemám tak citlivý žaludek, naopak ráda čtu detektivky a horory a jsem na leccos připravená, ale na fantasy to bylo dost. Feyre opakovaně zrazuje důvěru Rhysanda a jeho slabosti mu otříská o hlavu, pak za ním doleze a tváří se povýšeně. V části, kde se snažili ukrást kouli, tak jejich sexuální hrátky k odlákání pozornosti byly prostě divné. A celkově se ptám, jestli je potřeba tohoto ve fantasy. Plus explicitní výrazy, když opravdu nejsou třeba.
Pro mne byl tento svět neuvěřitelný. Ne, že bych si ho neuměla představit, ale tak, že jsem jim všem nevěřila ani zbla. No, určitě tak o polovinu zkrátit a pak bych možná nebyla tak přísná. Ale na to, jak je to opět vyháněno do výšin, mě to zklamalo. V závěru byly 2 kapitoly - jedna z pohledu Rhyse, druhá z pohledu Feyre a já jsem přemýšlela, že by bylo lepší, kdyby tak byla členěna celá kniha, znát prostě myšlenky všech (stejný styl byl použit u Kronik pozůstalých a tam to bylo promakané). Ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak kniha splnila účel: před očima mlhu a v mysli hněv.
Tohle se četlo jedna báseň. Když jsem knihu četla před lety, byla jsem podstatně mladší a nedokázala jsem plně ocenit kouzla celého příběhu. Teď to vidím naprosto jinak.
Autorka vykreslila Tamlina jako naprostého debila, podle mne mu to prospělo a já vidím tu lásku, kterou k Feyre cití. Láska se ale změnila v majetnictví. Tamlin cítí tak moc, že je schopen udělat naprosto cokoli. Škoda, že si vybral špatnou stranu.
Rhys je naprostý drahoušek, kterého bych si s chutí namočila do kafe a spapala ho.
Příběh se četl naprosto skvěle a já jsem si užívala naprosto každou stranu. Byla to pro mne pohádka, do které jsem se okamžitě vžila a každý okamžik jsem naplno prožívala.
Mohu jen a jen doporučit.
Dámy a pánové, SJM je šílenec!
Já si vážně myslela, že po Půlměsíčním městě budu od autorky očekávat všechno, no tak neee! V druhém díle Dvorů se totiž SJM opět neověřitelně překonává a já nemám slov!
Feyre tedy už coby víla bojuje s velmi silným ptsd, čemuž se samozřejmě nedivíme, ale v půlce knížky už to bylo lehce otravné, navíc se často umí chovat pěkně sobecky a pokrytecky. O Tamlinovi mluvit nebudeme, zmetek jeden! Za to Rhys si získal mé srdce, ano, uznávám, nenávratně pak kapitolou 54. Navíc je obklopen naprosto úžasnými postavami a já netuším, koho z nich mám radši .
Konec je pak naprosto brutální a já bez dechu otáčela každou stránku. Ještě, že nemusím čekat, až vyjde další díl.
Začátek (prvních asi 50 stran) nuda,ale to zřejmě i pro Feyre a postupně se začne nabalovat jeden akční příběh za druhým, až si říkáte jestli jich není až moc,ale na konci vám dojde, že to všechno dává smysl. A když mluvím o konci tak jednou velké WAU a jedno smutné wau .. musím hned na další díl... dokonce jsem si už oblíbila i Freyu. Všechny charaktery jsou krásně popsané a zrovna tak prostředí a pocity, vysloveně vás ten příběh vtáhne do děje.
Jen malý poznatek, kterého jsem si všimla už v sérii Skleněný trůn.. po přečtení každého dalšího dílu vám ten předešlý přijde jako pohádka, protože autorka umí posouvat hranice a vždy udělat zápletky ještě propracovanější a zrovna tak vše okolo.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Jízda od začátku až do konce! Když jsem dočítala poslední kapitoly, sbalila jsem se a jela jsem si koupit 3. díl.. asi tolik k hodnocení :D Pro ty, co chtějí číst více v angličtině doporučuji tuto sérii. Je opravdu obohacující pro novou slovní zásobu. Ale pravděpodobně to nebude vhodné pro ty, kteří chtějí se čtením v angličtině začít.