Na dvore z hmly a besu
Sarah J. Maas
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 2. díl >
Druhý diel fantasy série Na dvore z tŕňov a ruží od autorky bestselleru Trón zo skla je ešte temnejší a fantastickejší než prvý. Druhý diel fantasy série Na dvore z tŕňov a ruží od autorky bestselleru Trón zo skla je ešte temnejší a fantastickejší než prvý. Po tom, čo Feyre zachránila krajinu Prythian, si čitatelia mysleli, že zazvonil zvonec a rozprávky je koniec. Feyre sa ocitla v bezpečí, obklopená bohatstvom a luxusom, pripravená na sobáš s milovaným Tamlinom, aby žili šťastne až do smrti. Feyre na rozdiel od svojich sestier nikdy netúžila po osude princeznej z rozprávok. V nočných morách sa vracia k boju s Amaranthou, pri ktorom položila svoj ľudský život, a tým zlomila kliatbu, získala nesmrteľnosť a schopnosti férov. Doteraz nedokáže zabudnúť na hrôzy, čo zažila pri oslobodení Tamlina, ani na zmluvu s Rhysom, lordom Nočného dvora. Prečo sa jej nedarí nadchnúť pre obnovu Jarného dvora? Prečo sa cíti naplnená, iba keď je s Rhysom? Na to nedokáže prísť ani sama. Feyre musí rýchlo spoznať svoje nové nesmrteľné telo a schopnosti, o ktorých dlho ani netušila. Na obzore sa totiž prebúdza prastarý nepriateľ, oveľa nebezpečnejší ako Amarantha, a má na muške svet ľudí aj férov.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , Slovart (SK)Originální název:
A Court of Mist and Fury, 2016
více info...
Přidat komentář
Je to jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla. Děj byl vtipný, ale zároveň velice napínavý. Kniha se mi opravdu líbila a těším se na třetí díl :)
Kniha na mě byla až moc zdlouhavá a nepřišla mi až tak skvělá jak o ní mluví ostatní. Taky už jsem dost alergická na jedince, kteří jsou předurčeni na záchranu světa (a vlastně celou tu záchranu táhnou (naštěstí to tu zatím není jako s Aelin)) a na celý ten výmysl s druhy. Je ale pravda, že tento díl byl lepší než předchozí.
Tamlin byl vyměněn, protože už se okoukal a autorka nepíše o žádných jiných vztazích než o těch, kde se škádlí, a tady už to jaksi vyprchalo. Tak nastoupil Rhys, který mi ale nepřijde o tolik jiný než Tam.
A teď co konkrétně mi vadilo:
× Proč maj všichni obrovský péra?
× Ty sexuální scény byly vrchol trapnosti. Neskutečně směšný. Jako dobře, mě většina erotických scén přijde trapná - protože takhle přehnaně, jak to autorky popisují, to snad nikdo nemůže prožívat, ne? To už se radši koukněte na porno. O moc jiný to není a podle mě lepší (nikdo tam nemele o tom, že bude řvát, až budou pukat skály - co je na tom proboha přitažlivýho??) a aspoň uvidíte, jak ty jejich scény vypadají irl. (kapitola 42, 48, 55...)
- Dřív když jsem podobné věci vyhledávala (ff na supernatural, na wattpadu nějaký příběhy doporučený od spolužačky...) a když se něco takového objevilo, měla jsem radost a těšila se na to. V těhle knížkách mě to ale vůbec nebavilo (je ale možné, že mě takové věci přešly - asi od doby, co jsem zkusila 50 odstínů) a vidím to jen jako natáhnutí děje, aby to mělo co nejvíc stran.
× Nevidím tam žádné vysvětlení, proč by vůbec někdo měl akceptovat kroucení kostí, aby dosáhl svého? (v 1. díle, aby F. přistoupila na dohodu) Ještě ke všemu své družce, to ani snad nemůže, ne?xd To jste to všichni zapomněli? Hlavně že sdílíte pro-feministické příspěvky, ale takové zacházení v knize tolerujete a ještě hlásáte o tom, že takového byste doma chtěli taky.
× Možná by mi Maasová tolik nevadila, protože co si budem, většina autorek píše taky tyhle nesmysly. Ale co mi opravdu vadí je, jak se z jejich knih dělá něco, co nejsou. Jak se vychvalují, jako kdyby to byl vrchol umění, jejich přehnaná propagace - vždyť si to ani nezaslouží.
Pokud to nějací stans dočetli až sem, mohli byste mi napsat, co se vám na tom líbí? Třeba zbytečně křivdím a přehlédla jsem něco dobrého. A taky jsem zvědavá, co se vám na tom může líbit.
2,8⭐/5⭐ (pravda, bylo to o trochu lepší, ale na 3 fakt ne)
nechala jsem se nalákat na vysoké hodnocení. Příběh a magický svět je vymyšlený dobře. ALE........tím klady končí. Hlavní hrdinka je neskutečně otravná. V jednu chvíli se chová jak dvanáctileté děcko, aby na další stránce udělala rozhodnutí hodné stařešiny rodu. Kdyby autorka zkrátila ty neustále se opakující popisy jejích postraumatických schizofrenních stavů bylo by to daleko snesitelnější. Dvě třetiny knížky jen blije, fňuká a trtká a pak zase blije a fňuká ......a trtká. Takže po dvou dočtených dílech si odnáším jen kýble zvratků, dokonalou manikůru postav a trochu tělesných tekutin. Eštěže je tam Rhys, aspoň ten se chová trochu (!) normálně. Ostatní jsou divní autisti. Ano, je to psané pro jinou věkovou kategorii, než jsem já, ale nevím jestli je to pro ně výhra. Cpát do hlavní role takovou sebestřednou blbku.....pak nevím jestli je to pro pláč, zlost nebo smích. A mládí je taaak krásné a naivní.....
Opět to nebyla žádná bomba a konec prvního dílu byl podle mě o dost napínavější. Spoustu stran kde se nic nedělo, mohlo by to být aspoň o 200 stran kratší... nejvíce se mi ale líbila návštěva letního dvora. Knihu jsem četla asi měsíc, takže si teď dám odpočinek od bichlí. SPOILER: Byla jsem jediná které přišlo, že nejdřív se všichni strašně obávali mocného krále Hybernu, který byl mnohem krutější, než Amarantha a pak tam přijdou, král udělá baf, vykoupe je a Feyre zničehonic zlomí veškerou kletbu světa? A on jenom hmmm tak jděte. To mi teda Amarantha přišla o dost horší.
Nechtěla bych tuto knihu potopit a jen jsem asi měla vysoká očekávání. Ale přesto, Feyre je dost otravná holčina...
Přečteno a vychutnáno.
Četla jsem a četla jsem a s každým řádkem jsem se více propadala do tohoto světa magie a fae, více jsem se do něj - a do jeho postav - zamilovávala. Maas vykreslila pro čtenáře nejen YA literatury svět, pro který jste se chvěli, tak moc jste v něm chtěli žít. (Maas vás také postavila před neuvěřitelné dilema - Bradavice nebo Prythian?)
A vedle světa byly jednotlivé postavy. Rhys. Cass. Mor. Amren. Az. Postavy s vlastní komplikovanou historií, o které se jim dobře nemluvilo. Postavy, které v mých očích zářily jasněji, než Tamlin a Lucien z Jarního tvoru kdy dokázali, přestože patřily noci.
Nakonec vytvořila dějovou linii, která mě nutila cukat prsty ke knize i během těch nejzajímavějších hodin dějepisu. A do té linie zapletla Feyřino a Rhysovo love-story, které mě pak nutilo vřískat štěstím, když to konečně klaplo.
(No a pak tu byl ten konec.)
Možná se o této sérii nebude za dvacet let přednášet na seminářích literatury, ale v současnosti se tato série zařadila, alespoň pro mě, na seznam nejlepších čtenářských zážitků.
Podle mě DOKONALÁ KNIHA. Tuhle knihu jsem si zamilovala! Je prooracivana a mnohem lepší než první díl. Je originální - zvlášť ten konec. Je neočekávaný a jedinečný, nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl! 4 hvězdy za to, že tam byli sexuální scénky, které náctileté lidi odrazují... Ale i tak je autorka génius, miluju její knihy!
Tak tahle série, to je absolutní pecka! Všechny tři knihy měly mou plnou pozornost. Hltala jsem každé slovo a žádné mi nepřišlo zbytečné. Autorka má skvěle a do detailů promyšlený svět a perfektně zvládnutou psychologii postav. Vše jsem jí věřila, Prythian jsem si zamilovala a prožívala jsem příběh naplno. Stresovala jsem se, nadávala, rozplývala... prostě autorka mě měla naprosto v hrsti. Každou knihu jsem přečetla za týden, což na mě bylo poměrně rychlé, vzhledem k jejich rozsahu. Kdyby to šlo, nejraději bych nedělala nic jiného, než se zachumlala do křesla a jen četla, četla, četla...
POZOR, SPOILERY
Tamlin mi v tomto díle začal velmi brzy lézt na nervy. Nesnášela jsem ho za to, jak se k Feyre choval, jak ji držel pod zámkem a jen ji zneužíval. Ale i Feyre jsem nechápala, že si toto nechá líbit a už vůbec jsem nerozumněla tomu, proč na ni má takový vliv velekněžka (na jejíž jméno si teď nemohu vzpomenout). Poté, co mi v prvním díle Rhysand strašně lezl na nervy, jsem byla šťastná, že se zde karty otočily a on Feyre zachránil ze zlaté klece, stejně jako z jejích sebedestruktivních myšlenek. Druhý díl se mi tak líbil ještě víc než první. Jediné, co bych ocenila by bylo, kdyby se dali Feyre a Rhysand dohromady mnohem dřív ???? Jsou spolu prostě báječní a tvoří naprosto výjimečnou dvojici. Po zvratu na konci jsem se musela okamžitě vrhnout na další díl! ????
Asi jsem jedna z mála, ale mne tento díl moc neoslovil, netuším proč, nebo co za to může, ale já se doré 2/3 knížky oprvdu nudila. Jo poslední třetina opravdu stála za to, ale to není celá kniha a to nevylepší celé skóre. Takže já si dám asi chvilku klid a pak se vrhnu na další díl..
Do dvorů jsem se maximálně zamilovala. Takhle kniha toho byla dalším důkazem,tahala jsem jí všude i přes to jak těžká je.. Akorát mě dosti mrzí,že desky se ničí,písmena na deskách se sloupnou :( :( ... Jinak příběh se mi líbil a noční dvůr božeeeee miluji to
Wow. Miluji ty překvapivé konce, kdy si říkám, že mě už nemá , co překvapit. A ono ejhle. :-)
Ale neřekla bych, že je druhý díl mnohem lepší , jak první. Pro mě jsou oba stejné. Tady prožíváme romantiku většinu dílu a až ke konci se začne pořádně něco dít. A to si vemte, že kniha ma přes 600 stran. Ale celkově jsem si ten svět a postavy zamilovala.
U většiny knih, co jsem v životě četla, jsem byla na konci překvapená z rozuzlení. U některých jsem byla v šoku.
U téhle jsem byla v tranzu.
Nemohla jsem přestat číst, jen jsem jako robot otáčela stránky a za hurikánu venku až pozdě do noci četla. Cítila jsem každý nádech hrdinů, každý jejich pohyb až do morku kostí.
Asi nemá cenu tu vypisovat znovu to, co zmiňují komentáře pode mnou. Jednoduše řečeno, tuhle knihu si PŘEČTĚTE!
Druhý díl byl...neskutečně dlouhý a zmatený. Celou druhou půlku knihy jsem se ztrácela v tom, co se vlastně děje, co hrdinové provádějí apod.
(V následující větě je spoiler!) Taky opravdu nepotřebuji vědět, kolikrát a kde Rhys a Feyre souložili. Zas takový hnidopich nejsem. :D
První hvězda je za opravdu krásné až lyrické popisy a za emotivnost, kterou popisy dokázaly ve čtenáři probudit.
Drhá hvězda je za Rhysanda a jeho nejužší kruh, který jsem si velmi oblíbila.
První díl se mi líbil a na druhý jsem měla vcelku velká očekávání, ale bohužel si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem knihu četla tak dlouho jen z důvodu, že jsem se k ní prostě vracet nechtěla. Upozorňuji, že tenhle komentář bude jeden velký SPOILER.
Hrozně se to celé táhlo, bylo to až moc pomalé, na konci jsem už byla alergická na každé „zavrčení“. Na tak tlustou knížku se tam za celou dobu dělo strašně málo věcí, kdyby byla poloviční, vůbec o nic bychom nepřišli.
Autorka mě tentokrát strašně zklamala, všechny postavy se chovají úplně nelogicky a strašně jinak. Jako by si najednou řekla, že chce ten příběh vlastně úplně jiný, první díl obřadně spálila a začala nanovo. Se všemi si dělá, co chce, bez ohledu na kontext, udané charaktery a tak. Nelíbí se mi, co udělala s Tamlinem, takhle by se ta postava z prvního dílu prostě nechovala.
Horší ale je, že je to celé tak hrozně Mary Sue a tak hrozně kýčovité, všechno je krásné a úžasné, žijí v přepychu, všechny ty šaty, nebesa, neexistuje ženská postava, jejíž největší zálibou by nebylo parádění se, a neexistuje mužská postava, jenž by nebyla jedna velká hora svalů. Všichni jsou nekonečně krásní, sexy, samozřejmě s obrovským údem. První sex Feyre a Rhysanda, při kterém se celí upatlali barvami, to je jak z povídky z Wattpadu (ono to vlastně celé dost připomíná povídku z Wattpadu). Další neskutečný kýč bylo třeba jeho vyprávění o tom, jak ji celou dobu pozoroval, ještě když byla v lidském světě.
Myslím si, že s Rhysandovou osobností se dalo pracovat daleko líp. Je vyobrazený jako představa kluka pro dvanáctileté holčičky s jeho svaly a tetováním, ale přitom se slzičkami, přecitlivělostí a údajnou nesobeckostí. Některé věci jsou tak nelogické – proč se jako Rhysand přetvařuje, aby svůj dvůr chránil, když žádný jiný vladař to nemá zapotřebí, ale zrovna ten nejmocnější se musí tvářit, jaký je to tam psycho, aby je náhodou někdo nechtěl přepadnout. A nakonec – kruh se uzavírá? Rhysand sice se svými instinkty bojuje, ale jejich vlivem se chová úplně stejně jako Tamlin na začátku…tím mi sice začal být trochu sympatičtější, protože už není tak plytký, ale fakt mě štve ten princip.
Feyre je snad ta nejhorší postava, na jakou jsem kdy v knížce narazila. Je nevděčná, nic jí není dost dobré. Vytáčely mě kecy o tom, jak jí sice Tamlin dával všechno, ale potom už nedával dost, že za ni sice bojoval, ale ona bojovala víc. Nesnáším, když říká Rhysandovi Rhys, strašně rychle k němu přilnula. Nejtrapnější moment je, když zjistí, že je Rhysand její druh, naštve se na něj, že to věděl a neřekl jí to, odejde trucovat do chaty v lesích, a ještě ho předtím pustí zraněného na zem do bláta. V té chatě si sice už během 2–3 dnů uvědomí, že ho stejně miluje, představuje si jejich krásnou budoucnost, ale stejně tam je ještě další 2 dny a byla by i dýl, kdyby pro ni on nepřišel. A ona pak stejně dělá ofuky! Feyre měla své kouzlo, když byla bojovná lidská holka, teď jako víla s mega schopnostmi od všech vladařů je to takové meh, další všemocná holka, a co jako. Líbilo se mi, že byla slabší, silnou hrdinku jsme si mohli vychutnávat v Trůnech a tady to bylo prostě něco jiného. Nelíbí se mi, že se smazává ten rozdíl mezi Celeanou a Feyre.
Feyre a Rhysand mi přijdou dohromady hrozně trapní, neskutečně dlouze si nadbíhají a flirtují, i když je všem celou dobu jasné, jak to dopadne. Jejich hádka kvůli tomu, jestli ji má ochraňovat, nebo ne, byla úplně zbytečná, když následně ji stejně pořád ochraňuje. A to osahávací odvádění pozornosti na Dvoře nočních můr bylo jedno velké WTF, trapněji mi z té knížky už ani být nemohlo. Snad jen ve chvíli, kdy měli spát spolu v pokoji, kde teda byla jen jedna postel, i když Rhysand objednal dvě, byla tam taková zima, že jim šla pára od pusy a oni se museli zahřívat vlastním tělem. Zase prostě Wattpad hadra, takovéto zápletky jsem vymýšlela ve svých dvanácti letech.
Často mi to přišlo strašně ploché, takový čistý souboj dobra a zla, autorka moc nepracovala s tím, že osobnost není černobílá – třeba lidské královny toho byly jasným důkazem. Přece doopravdy by všechny čtyři nemohly být sobecké a sebestředné mrchy, kterým ani jedné nezáleží na svém lidu.
Jediné, co to oživovalo, bylo řešení nadcházející války s Hybernem. To mě celkem bavilo, ta válka a výcvik byly fajn. Přišla jsem taky na chuť Rhysandovu nejužšímu kruhu – Cassiana a Azriela mám ráda, Mor a Amren vcelku taky (I když Amren byla popsaná drsnější, než je. Prý tam jako dvě tvrdohlavé, drsné holky vyvolají s Feyre pomalu tornádo, přitom z nich jsou skoro hned kámošky). Jejich první setkání s Nestou a Elayn bylo super. Vlastně mě Rhysandův kruh zajímal daleko víc než on sám a Feyre. Také se mi líbil ten motiv druha a družky, který ale v knihách SJM není nijak nový. A strašně mi chyběli Tamlin a Lucien.
I když tak posledních 100 stran bylo dobrých, jsem ráda, že mám tohle táhlé utrpení za sebou. Je fakt, že co kolem sebe Feyre a Rhysand přestali trapně tancovat a stali se druhy, bylo to trochu snesitelnější, i když Rhysand byl pořád prototyp kluka snů, pro kterého by si rvaly dělohy holky, které ještě nemají ani občanku. Poslední tři kapitoly docela míchaly hodnocením – nečekaný útok Hybernu byl super. Pak cesta tam a boj s Kotlíkem...jenže pak Tamlin. 50 let vzdoroval Amaranthě a nepodvolil se jí, aby teď všechno zaprodal? Jasně, tak by to určitě bylo... Proměna Feyřiných sester byla neskutečně zbytečná, kýčovitá a ten jinak celkem dobrý konec úplně zkazila. Dovršilo to následné zbytečně srdceryvné přetrhávání pouta mezi Feyre a Rhysandem, když se hned ukázalo, že vlastně mají ještě další pouto. Ale líbilo se mi, jak nakonec Feyre jde k Tamlinovi jako zvěd, i to, že Lucien má podezření.
Třetí díl mám doma, takže mě časem také čeká, rozhodně si ale před ním od téhle série musím dát chvíli pauzu.
Na túto knihu som sa veľmi tešila. Zrejme nedokážem byť úplne objektívna, ale stojí za to a nemôžem jej dať inak ako 5 hviezdičiek. Sarah len ťahá svoje triky a esá z rukáva, pričom čitateľa si dokáže dokonale pripútať k sebe. Pomerne hrubá kniha sa čítala jednoducho, rýchlo a žiadna jej časť nebola nudná. Všetko do seba dokonale zapadalo a Rhysand je úplne dokonalý a skutočne silný. Nielenže jeho mágia je mocná, ale aj osobnosť veľmi čarovná a on dotvoril ten príbeh a dotiahol ho dokonca. Pokojne by som aj Feyre vyškrtla, kým tam je on, nechýbala by mi (smiech).
Edit: Po druhém přečtení je tohle stále můj nejoblíbenější díl série. Poznávání nočního dvora. Vnitřní boj s vlastními stíny našich hrdinů a objevení pravých tvaří některých z nich je něco, co dává tomu dílu TOP štítek. A ten konec? Vždycky mě dostane. :D
***
Tento díl mě úplně pohltil. Zvraty, které člověk nečekal. Odkrytí pravých tváří některých hrdinů a pomalé odkrývání minulosti Rhyse i ostaních. Musím říct, že jsem se nemohla odtrhnout. Nechybí romatika ani napětí. Hlavní hrdinové jsou opět dokonale vystiženi a celý děj nenechá člověka klidným a prožívá každou stránku naplno. Naprosto dokonalý díl a nemůžu se dočkat až budu číst dál.
Skvělé pokračování této série. Odehrávající příběh, který vás nenechá v klidu a nutí vás číst dál a dál. Vtipné, plné napětí i romantických chvil..Za mě palec nahoru!!! Po dlouhé době série, která je naprosto dokonalá!
Tento dil ze mi ze serie libil nejvice. Sice je tu porad spousta veci, ktere tak uplne nedavaji smysl, ale pri cteni je vam to absolutne jedno. Je to totiz neuveritelne ctive. Porad chcete vedet, jak to bude dal a na konci hned sahate po dalsim dile. Akorat ty milostne sceny by tam nemusely byt.
Právě jsem ji dočetla a... Chci brečet, křičet, radovat se, chci jim, těm mým fiktivním uzasnakum, které opravdu miluju, poslat všechnu svoji sílu a odhodlání.. až se s někým zase budu hádat o tom, jestli je lepší knížka nebo film, fláknu ho po hlavě touhle knížkou, a budu mu stát za krkem než si ji nepřečte a neumře stejně jako já.. a teď mě nerušte, jdu číst další díl
Štítky knihy
láska magie erotika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
2015 | Skleněný trůn |
2016 | Dvůr trnů a růží |
2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
2016 | Královna stínů |
2020 | Rod země a krve |
Dve hviezdičky za tie lepšie časti a čitateľnosť. Štýl zaujímavých scén je tak dobrý, že sa človek raz nadýchne a je o dvadsať strán ďalej, to hej. Jedna hviezdička je za to, že som beznádejný romantik.
Začiatok sa neskutočne vliekol. Scenár bol daný, v prospech príbehu "bad boya" musíme najskôr zhovadiť "princa" alias pôvodné zviera v tomto prerozprávaní a potom začneme odhaľovať, že Rhysand je vlastne strašne dobrý a všetko robil pre dobro svojho sveta. Nie, to ani nie je spoiler, to bolo jasné každému, kto dočítal jednotku do konca.
Ako mi nevadia sexuálne scény v bežných akože historických romantikách typu Jude Deveraux, Julie Garwood a podobne, tu ma neskutočne vyrušovali. K rozprávkovosti príbehu sa vôbec nehodili, to, že majú féri zvieracie pudy sa dalo vyjadriť aj úplne inak, v náznakoch.
Beriem Rhysandovu suitu, tí sa mi páčili z celej knihy asi najviac. Mrzelo ma málo dôrazu na Feyrine schopnosti. Keď už z nej robíme novú Mary Sue, ktorá všetko dokáže, aspoň by sme mohli vedieť čo, ako, kde a prečo.
SPOILERY:
Naozaj urobila z Tamlina, ktorého to dievča milovalo najväčšieho idiota na svete, ktorý sa zrazu spriahne s najväčším zlom sveta? Po Amaranthe? Really? Naozaj nevyužila potenciál Lucienovej dilemy (nie, tie dve-tri akože scény je hrozne málo), ktorý má viac rozumu ako tento pokazený Tamlin ale zároveň je mu verný až za hrob?
Naozaj urobila z Rhysanda ideál dobra, obety a všetkého a zároveň ho nechala Feyre tajiť takú drobnosť ohľadom spojenia druha a družky, čo jej na prvú dobrú vykecá niekto, koho ulovila (mimochodom bez akéhokoľvek problému)?
Jasne, prečítam si aj tretí diel, ale fakt dúfam, že Sarah zachráni, čo pokazila (a chcem viac Luciena).