Na dvore z hviezd a mrazu

19.01.2023

Tak jako jsem o prvním díle říkala, že je spíše prolog pro Feyre a Rhyse, tak tenhle díl byl takový jejich epilog. A můžete se více poznat s ostatními postavami. Ani jsem nemusela číst ostatní recenze, aby mi bylo jasné, že tohle spíš taková bonusovka k celé trilogii. Taky hodně prozrazuje samotný počet stran, že? :D Není to špatné, mě se to líbilo ale musíte vědět, co očekávat.

17.01.2023

Podle recenzí jsem neměla žádná očekávání, ale tenhle díl je za mě skvělé zakončení i kdyby čtvrtý díl nebyl (ale jasně, že jdu hned na něj :D ) Jde o nahlédnutí do běžných životů postav, které dokouzlí jejich linky.. A ač všichni tady haní Nestu, tak v některých situacích bych chtěla mít její ledový klid a řešit tak situace! Za mě je skvělá a mezi těmi sluníčkovými postavami je vlastně příjemná změna

12.01.2023

Tak si říkám, proč proboha, proč.
Celý děj knihy... Počkat, kniha snad ani děj nemá a víc na mě působila jak první kapitola nějaké knihy od Maas. Protože jinak si to nedovedu obhájit.
Nějak jsem nedokázala pochytit, na co má příběh poukázat, jelikož jsme nedostali nic hlubšího. Postavy trpěli celou dobu stejnými problémy jako na konci třetího dílu.
A závěr vyvolal možná víc otázek, než jsem měla na začátku. I když čím dýl mám po dočtení, tím víc mi vlastně v hlavě zůstává jen jedna - co tím básník chtěl říct?
Jediný, co mě napadá je, že pokud jste původní trilogii četli v roky vydání a teď se chystáte na díl "čtvrtý", tak že by vám to připomnělo jména hlavních hrdinů a plus mínus jejich charaktery ‍️

08.01.2023

Raději budu předstírat, že jsem tuhle knihu nečetla a vůbec neexistuje.

08.01.2023

Knihu jsem se i přes nízké hodnocení rozhodla přečíst, jelikož kniha naštěstí nemá moc stránek, tak jsem si řekla, že to bude taková změna a za mě si myslím, že jsem neudělala chybu. Kniha sice nebyla v takovém odvaru jako tři díly před tím, ale knihu jsem si v odpočinkovém smyslu velmi užila. Poznala jsem myšlení všech postav o kterých tam autorka psala a byl to opravdu boží dodatek před konečným posledním dílem. Knihu jsem nebrala s velkým očekáváním, ale opravdu mile překvapila a byla jsem z ní nadšená (i když je to slabý odvar :D). Byla jsem nadšená, že jsem se přiblížila ke všem postavám v jejich chování, ale nejvíc mě tam štvala Nesta, která měla strašný způsob chování, když se s ní snažili mluvit a pochopit co se stalo. Myslela jsem si, že ji snad půjdu propleštit, ať se vzpamatuje, ale byla jsem ráda, že ji autorka popsala ke konci knížky a člověk mohl aspoň z části pochopit co se stalo a proč se tak chová. Mám trochu i strach si poslední díl přečíst, už jenom z toho, že nechci, aby to skončilo... Feyre a Rhyse jsem si zamilovala, už jenom tím, jaký mají vztah ( i když někdy mají slabé chvilky, kdy jsou na zabití), ale i tak se mi jejich příběh a příběhy i ostatních postav okolo čte strašně dobře a pak je tu to, že mám strach ohledně toho, jak se Nesta bude chova, jelikož knížku nechci ukončit s tím, že ji nedočtu, ale myslím si, že se to nestane a Cass ji z toho dostane. Takže se jdeme vrhnout na poslední díl i když s bolestí v srdci, že už to začíná končit... :)

01.01.2023

(SPOILER) Abych řekla pravdu, vůbec nevím proč jsem této knize dala plný počet. Příběh není moc promyšlený, ale ani ne takový bizár jaký jsem čekala. Postavy mě velmi často štvali, v podstatě hlavně Feyre, Rhysand a Elain. Za to co teď řeknu, si myslím že mě nepochopíte, ale od první chvíle co se v knize objevil Tamlin, část mého já chtěla, aby se k němu Feyre vrátila a byly spolu, protože to co tam předvádí s Rhysandem je místy fakt strašné. Dále mě pěkně nakrkly Feyřiny myšlenky o tom jejich bohatství a jak by měla ostatním pomáhat a kolik má šperků... No hrůza. Postavy, kterých mi bylo strašně líto byly v tomhle případě Tamlin, Nesta a Lucien. Na Tamlina prostě pořád všichni hrozně dupou a Rhysand pořád provokuje, i když Tamlin vlastně už dostal za vyučenou tak, že je z něj teď prázdná skořápka upadnutá do zapomnění a samoty. Lucien je na tom dost podobně, když odmítne nabídku Feyre aby u nich bydlel, ihned dostane vynadáno, že žije s lidmi, s kterými si vybudoval přátelský vztah a má je rád narozdíl od lidí z Nočního dvora. Elain se k němu chová teda dost hrozně a ani pozdravit ho nemůže a místo toho dělá blbé ksichty. A poslední postava, Nesta. Všimli jste si toho, jak strašně Feyre chtěla po Nestě aby přišla na oslavu slunovratu a v závěru pro ni nesehnala ani dárek ? Nesta, i přes nadměrné pití alkoholu a psychických problémů, které se ani nedivím že má po tom co si prožila a když se jí ani nikdo nepokusí pomoct, má recht v jedné věci, a to v té když nechce být součástí nejbližšího kruhu, protože mi řekněte, kdo by chtěl být součástí Feyre a Rhysanda, lidí co nejčastěji myslí jenom na sebe a na své potěšení. K erotické scéně se radši ani nebudu vyjadřovat, to byla poslední kapka. Navzdory tomu jak příšerně se Rhysand a Feyre k některým postavám chovali a jak měli zcela bezproblémový vztah, což není úplně normální, je krásné, jak se k sobě chovají navzájem. Tím ale neříkám, že je vše odpuštěno, protože když budu vzpomínat na tuto sérii, kterou velice miluji, vždy si na lásku Feyre a Rhysanda vzpomenu u prvních tří dílů. A přichází závěrečná otázka : Proč jsem teda dala plný počet hvězd ? A odpověď zní, že nejspíš kvůli původním třem dílům, kde jsem si postavy oblíbila, milovala je a asi kvůli tomu nemůžu dát žádnému dílů z této série špatné hodnocení, a i přes tady tohle rodeo ty postavy mají u mě v srdci své místo. Zkrátka, co je dvě sta sedmnáct stran utrpení oproti aspoň osmnáct seti stranách sledování krásného vztahu skvělých postav. Pokud máte na knihu jiný názor, plně ho respektuji a je to jedině dobře pokud se vám kniha líbila.

01.12.2022

(SPOILER) Tušila jsem, že to bude jen dodatková kniha, kde se nic nestane. Skoro mě až mrzí, že jsem se u třetího dílu nezastavila. Přehnaně dokonalý vztah Feyre s Rhysandem už mi protáčel panenky (nutno podotknout, že jsem jim na začátku fandila a přestali mě bavit až ve třetím díle). Místo oslav a předávání v podstatě zbytečných dárků, by se měli objednat na rodinnou terapii. Všichni a nejlépe společně. To by mi vlastně udělalo obrovskouo radost.

07.11.2022

Moudří čitatelé všeho od Maas uhodnou, proč jsem se zrovna teď rozhodla pro přečtení doplňkové novely k trilogii Dvorů.

Opět to bylo příjemné počtení. Rhys je prostě láska a jeho niterné pouto s Feyre je v knize zachyceno věru dobře.

Užívala jsem si neustálé popichování a špičkování všech členů Rhysandova dvora.

Jediné, co mi požitek kazilo, byla opět Nesta. Já tu postavu tak nesnáším, proto se vyhnu obloukem Dvoru stříbrných plamenů a vážně doufám, že tahle postava (i když se podle spoilerů na další díl změní a zachrání víc než jeden život) se nebude často objevovat v dalších pokračováních z tohoto magického světa.

Tradice na svátek zimního slunovratu mají fakt parádní, zejména tedy ty, kterým se věnují jen Az, Cassian a Rhys, pokud se jim je Feyre nesnaží bojkotovat️️️️ :-D.

21.10.2022

(SPOILER) Co Sarah J. Maas udělala s postavami, kterých jsem si ve druhém díle tak vážila? Totálně je zničila. Dvůr mrazu a hvězd je taková fanfikce, kde se řeší následky války a vnitřní traumata. Děj tu nenajdete – žádný tu není. Celá kniha je v podstatě úplně o ničem.

Z Feyre se stala svatoušovská vladařka, která běduje nad tím, jak by každému pomohla a jak se cítí provinile, že rodinám, které přišli o dům a veškerý majetek, nemůže pomoc… A o pár stránek dál popisuje, že ona a Rhysand mají tolik bohatství, že neví co s ním + pár prázdných baráků. Jestli tohle není naprosté pokrytectví, tak už nevím. Stejně tak mi přišlo dost úsměvné, že její dárek pro Rhyse byl obraz sama sebe (o sex scénce, kde ji Rhys přinutil, aby se koukala sama na sebe ani raději psát nebudu), nebo když Rhys řekl, že veškeré její šaty ušila jeho matka pro ni. Nejspíš viděla do budoucnosti, jinak si nedokážu představit, že přesně odhadla Feyřinu velikost. Nebo jsou možná všechny šaty elastické? A máme tu další naprosto absurdní věci jako Feyřino otřesné chování vůči Lucienovi nebo slavnou tradici naší mužské trojce… Koulovačka! Chápu, že Maasové to připadá roztomilé, ale mě to spíš přijde naprosto k smíchu. Všechny ty scény, kde se snaží ukázat, že oni jsou taky přece jenom chlapci, se mnou absolutně nic nedělaly.

A sex scéna, kdy se Rhys udělal při obrazu NA JEJICH SYNA? Bože, to je odporný!!!

Rhysand se stal stejně pokryteckým a nesnesitelným jako Feyre. Jeho posedlost nad ní mě vytáčela stejně jako jeho přístup k Tamlinovi. Když už je řeč o něm, Rhysova návštěva na Jarním dvoře byla výsměch. Takhle se chová nevyspělý puberťák a ne několik set starý Vladař. Všichni mají svojí PTSD, svoji minulosti za kterou se stydí (třeba zabíjení nevinných, že?), ale Tamlin je přesto ostatními považován za zrůdu a stejně jako k němu tak přistupují i k Nestě, kterou válka poznamenala snad nejvíc ze všech. Ano, chová se jako mrcha. Ale má k tomu důvody a nikdo se ani neobtěžuje se jí snažit pomoc, zjistit příčinu. Naopak ji všechno vyčítají. Cassian v jednu chvíli řekne, že naprosto chápe její chování a že on potřeboval roky, aby se vzpamatoval. Vzápětí na ni zase vyštěkne jaká je mrcha.

Další Amren - nechápu jak ji vůbec někdo může vedle sebe vystát. Každého jen uráží a ničí atmosféru. Mor byla zase tak nevýrazná, že jsem ani nevnímala, že tam vůbec je, přestože ji některé kapitoly byly věnovány. Ani do teď nevíme, jestli je bi nebo jen na ženy. Elain mě taky svou povahou (když už ji nějak projevila) pěkně vytáčela. Na ostatní je milá, přestože všichni jsou víly, ale Lucien jí je proti srsti. Při čemž on nemůže za to, že je její druh. Jediný, kdo si ještě udržel moje sympatie, je Azriel.

Už mě bolí oči z toho kolikrát jsem je při čtení otáčela v sloup. Maasová totálně zazdila jinak vcelku dobrou sérii a na další díl se určitě nepohrnu. Nemůžu uvěřit, že je tohle ta samá autorka, která napsala Skleněný trůn.

13.10.2022

Pěkné ale krátké ..xi xi Chemie a láska Feyre a Rhys je prostě epická a já díky Maas to všechno baštím . V minulém díle jsem si postěžovala, že nebylo věnováno postavám víc prostoru a zde to také nebylo ..škoda. Přála bych si je víc poznat.
Na Nestu jsem vyloženě alergická ..to, že je to studenej čumák neznamená, že nemůže být alespoň zdvořilá... nechápu Feyru , že jí to toleruje a v podstatě všichni.
Část o Tamlinovi ..zvláštně to Maas pojala a z jedné části je mi ho líto, ale z druhé ?? ne eeeee jsem zvědavá zda se se z té sobecké letargie dostane a probere se .

Těším se na další pokračování. :)

13.10.2022

Dvůr mrazu a hvězd je dá se říct takovým menším dovětkem předchozích 3 dílů od Sarah J. Maasové o Feyre a Rhysandovi. Kniha je vyprávěna z úhlů pohledu hlavních postav - Feyre, Rhyse, Mor, Cassiana, Azriela, Nesty - takže se krásně dostáváme do hlav všech. A myslím si, že si autorka tak připravovala půdu pro následující čtvrtý díl.

Připadalo mi to jako pohlazení, ukončení celého příběhu. Nejde zde o žádné boje, ale spíše o vyrovnání se s následky války, vypořádání se s novými světovými pořádky a hlavně o navrácení duševní rovnováhy. Samozřejmě zde nechybí naprosto úžasné pasáže z milostného života Feyre a Rhyse, které mě dostávaly do kolen a ze kterých jsem se červenala.

02.10.2022

Pokud očekáváte napínavý děj plný zvratů, podobný předchozím třem dílům, budete pravděpodobně zklamáni. Jestli jste ale měli pocit, že příběh Feyre a Rhysanda skončil příliš rychle a že jste si je nestihli pořádně užít, pak budete (stejně jako já) naopak příjemně překvapeni. V této knize se totiž vůbec nic neděje. Dál se vyvíjí občas až příliš dokonalý vztah dvou vládců Nočního dvora. Jediný boj, který vedou, je se stále méně snesitelnou Nestou, která je podle mého názoru jen zbytečně protivná, nepřesvědčily mě ani autorčiny neustálé snahy omlouvat její chování nějakými traumatickými zážitky z války.
Kromě otravné a nevděčné Nesty mě pak místy rozčilovala až nechutně přeslazená bezchybnost vztahu Feyre s Rhysandem. Po tom všem mi jejich vztah nepřipadal úplně uvěřitelný.
Celkově to ale byla jednoduchá a oddychová knížka, díky které jsem mohla prožívat hezké okamžiky se svými oblíbenými postavami a sledovat, jak se alespoň v jejich světě všechno postupně mění k lepšímu.

03.09.2022

Nemám moc v lásce příběhy, které se odehrávají mezi "příběhyů. Ale nekupte to, že. Jinak lehké zklamaní, marketingový krok do tmy. Avšak kniha se krásně vešla mezi boxy.

23.08.2022

Tak tohle pro mě rozhodně moc doplňující kniha nebyla. Údajně by měla zaplnit mezeru mezi třetím a čtvrtým dílem, ale mnoho toho osvětleno nebylo.

Kromě Feyre a Rhyse se u ostatních postav nějak výrazně nevysvětlily jejich vztahy. Především všechny ty náznaky, které průběžně probíhaly. Mor stále nic nevyřešila, Nesta se stala ještě větší krávou, už tak nesnesitelná se dostala na vyšší úroveň, 'chlapi' se chovali jako děti, celkově všichni působili jak puberťáci (fakt netuším na jakou úroveň tato kniha klesla) a to bylo tak vše.

Celou knihu se řeší jen oslava slunovratu, která se dá přirovnat k Vánocům, protože to probíhalo v zimě, všude samý sníh a shánění dárků... Pak samozřejmě následky války a hledání řešení jak uchovat mír, vztahové komplikace bez vyřešení a neskutečně mnoho řečí o nekonečné lásce Rhyse a Feyre, což bylo až moc.

Takže vlastně mi kniha nic nedala. Pro mě je to uzavření celé kapitoly s názvem Dvory a tím s touto sérií končím. I když byl třetí díl dost fajn, na to fňukání a Nestiny nálady (což ve čtyřce určitě bude víc než dost) už nemám sílu... 2.5*

20.08.2022

Autorka s tímto dílem asi měla původně jiné plány, ale dle toho, co napsala v Poděkování, se dá pochopit, proč to nakonec dopadlo jinak. Takže i když v knize nebylo moc děje, svět, ve kterém se příběh odehrává, je pro mě pořád úchvatný.

16.08.2022

(SPOILER) Od této novely jsem nic moc nečekala, takže jsem nebyla tolik zklamaná jako většina ostatních. Byla jsem i překvapená z některých částí, které mi přišly smutné. Popravdě mi bylo dost líto Luciena, Tamlina a trochu i Nesty.

01.08.2022

Tahle krátká novela hezky slouží jako most mezi původní trilogií vyprávěné Feyrou a čtvrtým dílem, který by měl být vyprávěný Nestou.
Nevadilo mi, že se tam neudálo nic tak převratného a že to bylo hlavně o oslavování jejich svátku. Bavilo mě to :)

29.07.2022

Nemám tyhle "doplňkové, natahovací" knihy hlavních sérii ráda. Většinou jde jen o marketingový tah, kdy autor "uspokojí" své čtenáře, než dopíše další díl a prodá spoustu zbytečně popsaného papíru. Tady mi to nevadilo. Novela nic zásadního neřeší, přibližuje nám jen pocity a pohnutky jednotlivých postav, "než vyjde další díl" :) Přesně to jsem ale od knihy očekávala. Chvíle navíc strávené s mými hrdiny... Pokud se Vám třetí díl nezamlouval, novelu nečtěte. Budete zklamaní. Pokud však máte rádi podivnou bandu, která tvoří Dvůr snů, klidně se do knihy pusťte. Strávíte s nimi příjemné odpoledne.

(SPOILER) Tahle kniha je taková hodně jiná než předchozí díly. Rozhodně je klidnější. Moc se tu toho neděje. Autorka se věnuje spíš zpracovávání traumatu z války a Tamlinovu duševnímu stavu, který není valný. Ale stejně ten díl mám ráda, protože má takové uklidňující vibes nebo jak to popsat.

Zaujala mě jedna část, co se Tamlinova stavu týče, kterou jsem si poznamenala a chtěla bych jí teď zmínit. Úryvky pocházejí z Rhysova pohledu, když navštívil Tamlina na Jarním dvoře. Je tu krásně vidět jeho psychický stav a jak se sesypal potom, co ho Feyre opustila a on se vrátil z války zpět do svého sídla. ,,Samotný dům vypadal lépe dokonce i den potom, co ho vyplenili Amaranthini nohsledové. Nezdálo se, že by byl poškozený, ale všude panovalo ticho. Jako by tu nikdo nežil. Velké dubové dveře už vypadaly hůř. Dveře protínaly hluboké dlouhé rýhy po drápech. Stál jsem na vrcholu mramorových schodů, které vedly k hlavnímu vchodu, a prohlížel jsem si ty kruté záseky. Vsadil bych se, že je tam Tamlin nadělal poté, co Feyre opustila dvůr i jeho samotného. Prudkost mu pokaždé přivodila pád. Za těmi rýhami mohl být jakýkoli špatný den." - tento úryvek, především jeho druhá polovina, ukazují, že jsem měla pravdu ohledně jeho problémech se zvládáním vzteku. Další úryvek se nachází v tytéž kapitole, akorát o stranu dál: Zaklepal jsem na dveře. Ticho. A pak... Otevřel mi samotný Tamlin. Nevěděl jsem, o čem se mám zmínit dříve: o jeho ztrhaném vzhledu, nebo o potemnělém domě za ním. Představoval snadný terč. Bylo by až příliš jednoduché vysmívat se tomu, že jeho kdysi krásný oděv potřeboval vyprat a jeho neučesané vlasy zastřihnout. Sídlo bylo prázdné. Nikde jsem nezahlédl sluhy ani výzdobu na oslavu slunovratu. Zelené oči, jež se upřely do mých, byly také jiné. Chmurné a prázdné. Nebyla v nich jediná jiskra života." ,,Chodby byly zešeřelé. Vyšívané závěsy na oknech zůstávaly zatažené. Hrobka. To místo se změnilo v hrobku. S každým krokemk místnosti, kde se kdysi nacházela knihovna, mě prach a ticho čím dál víc skličovaly. Tamlin neřekl ani půl slova. Nepokoušel se nijak vysvětlit, proč je jeho dům prázdný. Vyřezávané dveře do pokojů, jež jsme míjeli, byly pootevřené dost na to, abych viděl zkázu, která byla uvnitř. Rozbitý nábytek, roztrhané obrazy, popraskané stěny. Když Tamlin otevřel dveře do tmavé knihovny, uvědomil jsem si, že se sem Lucien nepřišel před slunovratem usmiřovat. Přišel sem z útrpnosti. Z milosrdenství." ,, 'Kde je můj drahý přítel Lucien?' 'Loví, aby obstaral večeři.' 'A tebe přešla chuť na podobné zábavy?' Tamlinivy oči byly stále prázdné. 'Vyrazil, než jsem se probudil.' Lovil, aby měli co večeřet, protože tu nebyli sluhové, kteří by jídlo připravili nebo koupili. Ovšem ne že bych ho v nejmenším litoval. Bylo mi líto jen Luciena, který opět skončil u svého starého kumpána." ,,'Několikrát jsi mé družce zachránil život. Za to ti budu navěky vděčný.' Věděl jsem, že ta slova neminula cíl. MÁ DRUŽKA. Bylo to jako kopat do skoleného protivníka. Měl jsem všechno - všechno, co jsem si přál, o čem jsem snil a oč jsem prosil hvězdy. On neměl nic. Všechno mu spadlo do klína a on to promarnil. Nezasluhoval si mou lítost ani soucit. Ne, Tamlin si zasloužil osud, který sám sobě přichystal. Tuto ubohou napodobeninu života. Zasloužil si každou prázdnou místnost, každý šlahoun pokrytý trny a každý pokrm, kvůli němuž musel lovit." ,,Vstal jsem ze židle a Tamlin se neobtěžoval zvednout. 'Za toto všechno si můžeš sám,' sdělil jsem mu stále tím tlumeným hlasem. Nepotřeboval jsem křičet, abych dal najevo zuřivost. Nikdy. 'Vyhral jsi,' ucedil a naklonil se v židli vpřed. 'Získal jsi svou DRUŽKU. To ti nestačí?' 'Ne.' To slovo se rozlehlo knihovnou. 'Málem jsi ji zničil, ve všech významech toho slova.' Tamlin vycenil zuby a já mu to gesto oplatil. Ksakru s trpělivostí. Nechal jsem knihovnou, domem a okolím s burácením prohnat část své moci. 'Jenže ona to přežila. Přežila TEBE. A ty stále cítíš potřebu ji pokořovat a shazovat. Jestli máš v úmyslu získat ji zpět, tak to není nejmoudřejší způsob, drahý příteli.' 'Táhni.' Ještě jsem neskončil, ani zdaleka. 'Zasloužíš si všechno, co tě potkalo. Zaslouzis si tento ubohý prázdný dům a zpustošené území. Je mi jedno, jestli jsi nabídl zlomek života, abys mě zachránil. Je mi jedno, jestli stále miluješ mou družku. Je mi jedno, jestli jsi ji zachránil před králem Hybernu nebo tisícovkou nepřátel předtím.' Ta slova se ze mě linula, chladná a vyrovnaná.' Doufám, že tu stavíš zbytek svého mizerného života. To bude daleko uspokojivější smrt, než kdybych tě zabil.' Feyre před nějakou dobou došla ke stejnému názoru. Tehdy jsem s ní souhlasil, stejně jako nyní, ale až teď jsem to naplno pochopil. V Tamlinových zelených očích se objevil divoký výraz. Připravil jsem se na to, očekával jsem to... Toužil jsou po tom. Jen ať vyskočí ze židle a vrhne se na mě. Ať se po mně ožene drápy. Krev mi zběsile tepala v žilách, jak moc v mém nitru narůstala a kypěla. Při souboji bychom dokázali tento dům do základů zničit. Rozmetat ho napadrť a já pak bych jeho kameny a dřevo změnil v černý prach. Tamlin na mě ale jen hleděl. Po chvíli sklopil oči ke stolu. 'Táhni.' Zamrkal jsem. Víc jsem na sobě ovšem překvapení nedal znát. 'Nemáš náladu se porvat, Tamline?' Ani se neobtěžoval se na mě znovu podívat. Pouze zopakoval: 'Táhni.' Zlomený muž. Zlomený svými vlastními činy a rozhodnutími. To však nebyla má starost. Nezasloužil si soucit. Když jsem se však přenesl pryč a kolem se hnal temný vítr, hluboko v žaludku se mi uhnízdila podivná prázdnota. Tamlin nechránil svůj dům kouzly. Kdokoli se do něj mohl přenést. Jeho nepřátelům by nic nebránilo v tom, aby se mu objevili v ložnici a podřízli mu krk. Téměř jako by čekal, až to někdo udělá."