Na dvore z krídel a zmaru
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541460/bmid_na-dvore-z-kridel-a-zmaru.jpg
5
3033
3033
Dvůr trnů a růží / Na dvore z tŕňov a ruží série
< 3. díl >
V napínavom treťom diele série Na dvore z tŕňov a ruží svetového bestselleru od Sarah J. Maas blížiaca sa vojna ohrozíV napínavom treťom diele série Na dvore z tŕňov a ruží svetového bestselleru od Sarah J. Maas blížiaca sa vojna ohrozí všetko, čo je Feyre drahé. Feyre sa vracia na Jarný dvor, odhodlaná získať informácie od Tamlina a útočiaceho kráľa, ktorí chcú zraziť Prythian na kolená. Aby sa jej to podarilo, musí hrať smrteľne nebezpečnú hru plnú úskokov - jediné pošmyknutie môže znamenať porážku nielen pre ňu, ale aj pre celý jej svet. Bude sa musieť rozhodnúť, komu spomedzi oslňujúcich a nebezpečných Najvyšších lordov veriť, a hľadať spojencov na najneočakávanejších miestach. A tak zatiaľ čo na bojovom poli zúri vojna, najväčší boj sa odohrá vo Feyrinom srdci. V epickom finále napínavého príbehu sa zem sfarbí krvou a mocné armády sa stretnú v boji o nadvládu toho jediného, čo ich môže všetkých zabiť.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , Slovart (SK)Originální název:
A Court of Wings and Ruin, 2017
více info...
Přidat komentář
Třetí díl se nese ve znamení války a autorka si dala na zpracování detailů střetu dvou světů opravdu záležet. Ale co mě zklamalo, byla dějová linka Feyre a Rhysanda, kterou autorka zřejmě vyčerpala už v minulém díle.
Feyre dostala do rukou moc a s ní spoustu možností, a tak má pocit, že může dělat úplně všechno, a z Rhyse se stal totální podpantoflák, který ji v tom až příliš podporoval. Z mocného a charismatického vládce se stal Feyeřin stín, který jí neustále poklonkuje, a přitom si neuvědomuje, že jen přihlíží tomu, jak Feyre dělá chyby, které by je mohly stát válku.
Také zapletení Fayeřiny rodiny do děje mi moc nesedělo, její sestry mě dost štvaly. A i postava Luciena zde byla, dle mého názoru, vsazena dost nešťastně. Mé sympatie k Tamlinovi se vytratily ve druhém díle, ale tady mi ho bylo chvílemi opravdu líto. Myslím, že Feyeřiny ublížené city v poměru k Tamlinovu rozpadlému dvoru nebyly úměrné.
Ani opakované vzkříšení už nebylo tak čtivé, jako poprvé (i když, kdyby k tomu nedošlo, asi bych autorku zaškrtila).
I přesto byl příběh velmi čtivý a já jsem z celé série opravdu nadšená, a rozhodně ji všem doporučuji.
(SPOILER)
Férske ságy mám veľmi rada, táto sa zaradila tiež medzi moje obľúbené, avšak som trošičku sklamaná. Neviem či som očakávala viac, nepredvídateľnejši koniec alebo som si proste nemohla pomôcť a stále porovnávala s Trónom zo skla. Tiež som mala občas problém prekusnúť autorkine opisy ako "Jeho hlas bol len vánok vo vetre" a podobné veľmi zvláštne prirovnania. Tiež bolo pre mňa trochu nepochopiteľné ako sedem najmocnejších, Najvyšších lordov + Najvyššia lady a všetky ich armády mali taký veľký problém zdolať nejakého, "vraj mocného" kráľa. Veľmi veľa tej sily nám neukázal. Možno len nestihol. A potom je tu ešte kotol. To naozaj bol jeden (odpustite mi ten výraz, stále som si ho však tak predstavovala) gulášový kotlík takú obrovskú moc? Takú obrovskú, že som ju vlastne aj tak celkom nechápala?
No každopádne, aj cez tieto všetky moje výhrady som vcelku spokojná. Bolo to... Veľmi dobré a určite si ešte prečítam pokračovanie.
Tak tohle bylo něco! Série Dvory byly mé první knihy od Maas a musím říct, že je to autorka s velkým "A". Dvory jsou zatím nejlepší série jakou jsem kdy četla. Už první díl mě naprosto očaroval a stejně tak další díly. Poslední díl byl úžasným zakončením Feysand ságy. Rozhodně jsem si tuhle jízdu plnou fantasy užila a jsem si jistá, že si ji do budoucna přečtu s chutí znovu.
Uff – dokonáno jest. Dočteno, zapomenuto a nikdy víc! Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nic nečetla, ale u třetího dílu série jsem to fakt nechtěla vzdát a navíc mi stejně jako Sheldonovi vadí neukončené záležitosti.
Mohla bych tady zdlouhavě vypisovat, co všechno mi na tom vadilo. Rozvleklý děj. Hodně, ale opravdu hodně sexuálního balastu. Zbytečná krutost a přemíra násilí. Übercool a übersexy hrdinové. Extrémně nesympatické sesterské trio. Nevzbuzovalo to ve mně žádné emoce. Proč se bych se o ně měla bát a fandit jim? Divný záporák bez pořádné motivace a psychologie. Zlověstný artefakt s tím nejvíc přitroublým názvem (Kotlík…To jako vážně?!). Patetický konec, kterému chyběl snad už jen pozitivní těhotenský test.
Ale proč to tady hanit? Dle čtenářských recenzí si to svou cílovku hravě našlo. Takže bych to uzavřela tím, že jsou YA fantasy, u kterých vůbec nevadí, že už nejste věkově v kolonce YA a báječně si je užijete. A pak jsou takové fantasy, u kterých to sakra vadí, a to je přesně případ „Dvorů“. Osobně nedoporučuji nikomu nad 20.
PS: díky této sérii pro mě slova „druh a družka“ budou mít už navždy stejně otravný nádech jako „soudruh a soudružka“.
(SPOILER)
SPOILERY!!!
Třetí díl se nám nese ve znamení blížící se války a autorka si dala vážně záležet se zpracovaním detailů příprav na onen střet dvou světů, s taktizováním i příjemně načaté milostné peripetie vedlejších postav, kterým prostě budete držet palce. Avšak hlavní dějová linka Feyre a Rhysanda se stačila již dokonale vyčerpat v druhém díle a pokud mě Feyre vytačela v prvních dvou dílech, tak tady byla už vážně na facku. Tamlina a všechny jeho pohnutky jsem chápala a chtěl jí jenom chránit a získat zpět, i kdyby ho to mělo stát vše. Feyre, namyšlená sebevědomá lidská holka, však dostala do rukou moc a s ní spoustu možností, a tak si myslí, že může dělat úplně všechno, co se jí zlíbí, protože záleží jenom na jejích ublížených citečcích a protože už dávno sama sebe povýšila na Boha a Rhysand jí v tom jenom občas až příliš feministicky podporuje, Feyre neváhá se Tamlinovi úplně neadekvátně mstít a vůbec nepomyslí, že s blížící se válkou bude Tamlin vojsko potřebovat a ona tak připraví i Noční dvůr o dalšího spojence. Rhysandův štiplavý potenciál se úplně vytratil a stal se z něj jen Feyeřin stín, který jí neustále poklonkuje, snaží se, aby mezi nimi panovala rovnost, ale neuvědomuje si, že Feyre staví na piedestal natolik, že jen přihlíží tomu, jak dělá chyby, které by je mohly stát válku, ale příliš jí miluje, než aby jí to řekl. A další bod vedle přehnaného feminismu byl do očí bijící počet bisexuálních a homosexuálních postav, které se nám náhle začali čím dál častěji objevovat v řadách hlavních hrdinů. Nejsem odpůrce LGBT komunity, chápu, že s tím nikdo nic nezmůže, ale to neznamená, že to chci v knihách cíleně vyhledávat. Už jsem tak nějak tušila, že Azriela a Mor společné štěstí asi nečeká, už proto, že se tolik let bezvýsledně míjeli. Fajn, to, že Maas vymyslela, že bude Mor taky lehce jiná, jsem sice rozdýchávala dlouho, ale tak, když ví, že s ním nechce být, tak ať ho otevřeně odmítne a nenechává ho doufat. Nejen to, ale ona si trochu nárokuje i Cassiena a Nestu by nejraději uškrtila. Za mě jí dělá dobře, že je o ní zájem a je středem pozornosti. Kdyby si Azriel našel lásku a našel vlastní štěstí, tak by to asi nerozdýchala. Ale koho mi byli opět líto nejvíce, byl Lucien Vanserra. Co za ponižování ještě bude muset snášet. Zůstal loajální a i ve třetím díle stál po boku Feyre a vystoupil několikrát i proti Tamlinovi, aby jí bránil, i když už dávno tušil, na co si Feyre vlastně hraje. Jarní dvůr byl jeho skutečným domovem a Tamlin jeho "bratrem", on to byl ale všechno ochotný opustit, protože si byl jist, že je to tak správné a vydal se s Feyre na Noční dvůr, kde nachází Elain. Nic z toho ale Feyre nezajímá, jejich staré přátelství už totiž dávno pohřbila, protože ona si přece našla nové přátele ve Velarisu, k čemu jí je Lucien, jen na obtíž. Různých ústrků se dočkává i ze strany ostatních členů Nočního dvora a raději odchází hledat královnu Vassu, která by mohla pomoct v boji s Hybernem. Pak mizí z děje na dalších 400 stran a mi se doslýcháme jen šokující zvěsti z vyprávění o jeho matce a její tajné lásce. Byla bych nadšená, kdyby Lucienovi byl věnován samostatný díl, ale i když je kolem něj, Erise, Berona, paní podzimního dvora, Heliona i Elain ještě spoustu otazníků, tak to zatím nevypadá, že bychom se v dohledné době takového pokračování dočkali. V originále letos vyšla kniha o Nestě a Cassianovi, jejich hádky sice bavily, ale bojím se, že Nesta bude mít podobný charakter jako Feyre. I tak ale tento díl v češtině určitě vyhledám.
A k samotnému konci třetího dílu....za mě příliš překonbinované, když už se zdá, že tím by to mohlo skončit, tak se objeví nová komplikace, která děj účelově prodlouží o dalších 50 stránek. Plus se zde objevují určité nedomyšlené chvilky jako např. Striga kosí svoje nepřátele po tisících, ale pak si bez sebemenšího odporu nechá zlomit vaz od krále Hybernu, nebo ve chvíli, kdy Hyberňané nemohli použít kotlík, jsou síly na bojišti prakticky vyrovnané, pak připlouvají vladařům na pomoc lodě s několikanásobně větší armádou na palubě, než je hybernské vojsko, a ke všemu jsou úplně odpočatí, ale Maas vzápětí píše, že Hyberňané s velkým náskokem vítězí.
Ale nemůžu knihu jen shazovat, vcelku mě bavila, někdy jsem se u ní vztekala, jindy smála. A určitě doufám, že se všechny ty načaté vedlejší linky dočkají rozuzlení v samostatných knihách, po kterých ráda sáhnu.
Na druhý díl to nemělo, ale i tak to bylo super. Je tu hodně nečekaných zvratů, a jsem ráda, že se ukázalo, že dvě postavy jsou vlastně hodné a jsou na správné straně...
Celou sérii Dvorů doporučuji :) 4/5
Já tuhle sérii prostě miluju. A závěrečná bitva byla trešnicka na už tak skvělém dortu.
Prosím, přečtěte si tuhle sérii
(SPOILER) S postupem příběhu si čím dál více zamilovávám jednotlivé postavy (možná tedy až na Elain, protože je zatím nezajímavá a málem bych na ní zapomněla) ovšem příběh samotný mi přišel dost jednoduchý (např. když Feyre získala Uroboros, Elain z ničeho nic zabila krále Hybernu či Rhys zemřel a vzápětí se probral - dost originálním způsobem musím dodat -,-) a často předvídatelný. I přesto je ovšem kniha čtivá a plynule ubíhala.
Mám velkou radost, že kvalita šla nahoru díl po dílu. Druhý byl skvělý, ale já ráda akci, takže je jasné, že jsem byla nadšená. Finální boj byl epický a moc mě to potěšilo. Rozhodně mohu doporučit a nenechte se, jako já, odradit prvním dílem, který pro mě byl vyloženě nezábavný.
Některé momenty zůstaly nevysvětleny a musím říct, že mě to trochu mrzí (SPOILER: například si spisovatelka mohla udělat chvíli, kdy by se Lucien dozvěděl, kdo je jeho otec)
(SPOILER)
Sarah J. Maas je opravdu Paní Spisovatelka, jejíž knihy budu mít na svém seznamu oblíbených knih hodně vysoko snad vždycky. Autorka se nebojí vytvořit svět velmi komplexní a obsáhlý, jehož děj na konci hezky zaklapne. Žádné náhodné situace, se kterými by přicházela za pochodu. Tato žena to promýšlí a zkrátka jí to sakra jde.
*SPOILERY*
když bych měla mluvit více konkrétně, musím říct, že naprosto miluju Dvůr snů - Feyřinu rodinu. Zkrátka se mi líbí myšlenka toho, že ten, kdo je vaše rodina, nerozhoduje to, kam se narodíte, ale jakou rodinu si zvolíte. Každá postava na dvoře má své jisté postavení ve společnosti, jejichž dynamika mě potěšila i v tomto díle. Amren - sarkastická a chladná postava v pozadí, bez které by se to neobešlo, Cassian - typické srdce rodiny, Azriel - introvertni a pečující, Mor - taková ta slečna, kterou každý chce :D a to všechno zakončuje Feyre s Rhysem, Nesta - taková ta bad bitch, která vlastně bad bitch není a Elain - plaché a senzitivní stvoření.
Co se týče romantických linek, tak jsem zde začala celkově dávat větší pozornost dvojici Cassian a Nesta, u kterých už je docela zřejmé, že jsou druh a družka, sama jsem zvědavá, jak se vyvine Elain, u které vážně nevím, zda bych ji nechtěla víc s Azrielem než s Lucienem D:
Jediná věc, u které jsem se opravdu pozastavila s tím, že mi nedávala smysl a přišla absurdní, byl fakt, že otec sester Archeronových byl na konci ten zachránce. Prostě se vydal hledat své dcery a z nálepky "nejhorší otec" plynule přišel k úplnému extrému a to, že obětoval vše. Ne snad, že bych mu to nevěřila, měl je rád, ale nedávalo mi smysl, že by opravdu nějaké kroky podnikl a ke všemu takto extrémní.
Toto je ale naprostý detail, který jsem si dovolila zmínit, knihu jsem si velmi užila a jako vždy ve mě vyvolala snad všechny pocity světa.
Další skvělý díl této série. Připadal mi malinko slabší než ten předchozí, některé situace už byly trošku klišé, nicméně pořád to byla skvělá četba, od které jsem se jen nerada odtrhávala. Jak mi díly Skleněného trůnu pily krev a četla jsem je téměř z donucení, tak jsem Dvoru trnů a růží naopak propadla a opravdu potřebuju, aby byly další a další díly.
Třetí díl neuvěřitelné série. Tento díl se nesl v duchu přicházející války a nebezpečí. Ne všichni,kteří se tvářili jako padouši opravdu takoví byli....
Třetí a ,,závěrečný” díl série byl dlouhý. Předlouhý. Ale to bylo jediné dobře. Mohla jsem si v Prythianu ještě nějakou dobu užít a užila. Oceňuji , že celá kniha od začátku do konce není jen bojem a válečením, ale stále i životem postav a jejich rozvojem.
Moc jsem si těch 714 stran užila.
Tento díl mi přišel o dost slabší než předešlý. Začátek na Jarním dvoře byl dobře napsaný, ale potom přišla polovina knihy, která se neuvěřitelně táhla. Kdyby se kniha zkrátila o 200 možná i 300 stránek, tak by byla úžasná. Ale musím vyzdvihnout hodně akce, která se odehrává na konci. Ovšem vyhrocené drama, které jsme věděli, jak dopadne, bylo přidáno dost na sílu. Charaktery postav jsou moc krásně vykreslené a stále se vyvíjejí a to je důvod, proč mě to baví
(SPOILER)
Knížka jako taková se mi líbila, dokonce jí považuju za nejlepší díl série. Konec mi přišel taky celkem v pohodě, uzavřely se všechny důležité dějové linky a i postavy se dočkaly úctyhodného zakončení (hlavně příběh Amren byl podle mě skvělý). Problém mám ale s tím, jak si autorka to ukončení série usnadnila. Celou válku s Hybernem v podstatě vyřešila díky sérii různých náhod a šťastných okolností a největšího záporáka, který byl silnější a mocnější než všechny ostatní postavy dohromady, přemohla slabá čerstvě proměněná víla bez jakéhokoli výcviku. Jako vážně? Co mě ale na konci naštvalo úplně maximálně byla dějová linka s Rhysandem. Absolutně jsem nepochopila, proč se Sarah J. Maas rozhodla to s ním takhle „zdramatizovat“ (haló, stejně jsme všichni věděli, že to přežije). Vždyť už to tady jednou bylo, proč to do té série cpát znovu? Já zapomněla, autorka se totiž velmi ráda opakuje, zřejmě aby splnila nějaký rekord v počtu zbytečných stran.
To neustálé omílání věcí stále dokola mě nepřestalo štvát ani ve třetím díle. Ale s tím už tak nějak musíte počítat, když čtete knížky Sarah J. Maas. Ve Dvoru křídel a zmaru tahle nezáživná část alespoň netrvala tak dlouho. Začátek byl super, potom přišlo asi 200 stran Feyřiných problémků (doteď mám noční můry ze všech těch scén, kdy Feyre zatínala prsty na nohou při pohledu na Rhysanda, což bylo asi tak na každé páté stránce), ale v podstatě celá druhá polovina knihy byla jedna akce za druhou. Bavilo mě to moc, i když asi jde vidět, že z téhle série nejsem tak nadšená jako jiní čtenáři.
Bavil mě autorčin styl psaní, který vychvaluji, ale vždy, když slyším o jakémkoli dílu od Sarah J. Mass. Co se týče příběhu.... celé mi to přišlo trochu o ničem. Vše co se tam dělo mi připadá na tak velkou knihu málo. Za to asi strhávám jednu hvězdičku. Jinak ale nemám co vytknout. Ten svět jsem si zamilovala a jen těžko se mi z něho bude odcházet. Přesto mě neláká si příběh číst znovu.
Láska na celý život! Celá tato série je pro mě neuvěřitelná srdcovka a ani třetí díl mě nezklamal. Kniha ve mě dokázala vyvolat širokou škálu pocitů a autorka si držela moji pozornost celých 720 stran. Pokud bych měla něco vytknout, tak jen to, že mi šíleně lezou na nervy Feyriny sestry.
Tenhle díl je snad ještě obsáhlejší než ten minulý a i přesto dokáže být pohlcující až do konce. Jako druhý díl byl sice o něco lepší, alespoň pro mě, ale i tak tohle je prostě dechberoucí pokračování, čtivé a napínavé. Bylo hezké sledovat jak se jednotlivé vztahy mezi postavami vyvíjejí. Tahle série je skvělá a rozhodně stojí za to.
Jak jenom zhodnotit tuto knihu… Druhý díl se mi docela líbil, i když nějaké ty vady na kráse samozřejmě najdu, ale tenhle? Fanouškům Dvorů se moje slova líbit nebudou…
Začneme u postav. Ta hlavní – Feyre - je šíleně protivná, sebestředná, ukňouraná a v tomhle díle i pěkně namyšlená a o její sestře Nestě ani nemluvím! Jak tyhle dvě mi lezly na nervy! Každopádně ostatní jsou velmi zajímaví – Mor, Cassian, Azriel, Amren. Rhysand je vykreslený spíš jako dokonalý vílák bez záporné vlastnosti a to mi dost vadilo. Na druhou stranu na to, že jsou všichni tak staří, se chovají jako puberťáci. Od někoho, kdo toho tolik zažil, bych čekala nějakou moudrost… Takže absolutně nedokážu pochopit, jak Feyre, která je vyloženě mladá, mohla někoho vést a překonat tím někoho, kdo je 500 let naživu :D To je prostě nemožný… Navíc když se řekne Feyre vybavím si jenom dvě části jejího těla a to: pohlavní orgány a prsty na nohou, protože zmínku o nich najdete snad na každé stránce! Dále mě šíleně štvaly neustálé potřeby všech postav zvracet či ukazovat vulgární gesta. Další věcí, která mi přišla strašně divná, je ta, že je Feyre tak mocná, když má jen střípky moci jiných vladařů. Vždyť to je až do nebe volající hloupost!
Ohledně záporáků: Ani Amarantha, ani král Hybernu mi nepřišli tak hrůzostrašní a mocní, jak se o nich vyprávělo. A o tom, kdo zabil krále Hybernu bez absolutního výcviku radši úplně pomlčím!
A teď několik slov k příběhu. Kniha má obrovské množství stránek, ve kterých ale nenajdete pomalu žádný smysluplný příběh. Většinou je to jenom omáčka okolo a spousta sexu Feyre a Rhysanda. Navíc se objevuje i hodně nelogických momentů, které většinou sobě odporují po dalších dvou stránkách (viz. Feyre nevidí ve tmě v nicotě knihovny, ale o pár stránek dále už má tmě přizpůsobené oči, jako WTF?). A ohledně konce? Konec je jeden velký trapas a kýč jako prase! A nevyvolal ve mně naprosto žádnou emoci… Sorry. Bylo mi naprosto jedno, jak to dopadne – většinu času prostě předvídáte, že se opět stane zázrak, ostatně jako vždy, když to vypadá, že autorka nemá kam sáhnout. Navíc jsem v knihách našla neskutečně moc podobností s jinými příběhy (př. Labyrint, Duna, Hunger Games, Lovci stínů, atd.) – nevím, jestli je to vyloženě vykrádačka jiných sérií nebo záměr autorky, ale ty podobnosti jsou více než zřejmé.
Já nevím… Dobře se to četlo, ale nějak mi to pořád nesedí. Nic se tam pořádně neděje, většina stránek obsahuje jenom nezajímavou omáčku. Osudy hlavních postav jsou šíleně předvídatelné, až trapné dá se říct. Děsím se toho, jestli opravdu mají být další díly, protože do těch už se asi nepustím…
Hodnotím dvěma hvězdičkami, protože neustálé zvracení hlavních postav, přes vulgární gesta a naprosto nemístné poznámky o sexu mi neskutečně lezly na nervy! (Jestli tohle někdy budu číst znovu, začnu si to kroužkovat! – jen pro představu)
Štítky knihy
láska magie erotika romantika víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
(SPOILER) Sluníčkový konec mi nevadil, ale víceméně zůstávají moje výtky z minulých dílů. Čte se to všechno hezky, mě to baví, nicméně radši bych se dozvěděla více o válce na spadnutí než o tom, jak strašně je Rhysand neodolatelný. Kdyby nechala autorka nějakou z postav zemřít, možná by i strach o jejich bezpečí byl větší, ale co už.