Na hranicích Nadace
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491081/bmid_na-hranicich-nadace-2Qw-491081.jpeg
4
635
635
Nadace / Nadácia série
< 4. díl >
Urputný boj mezi oběma Nadacemi se konečně nachýlil k závěru a vítězství se přiklonilo k vědcům z První Nadace. Ta se nyní vrací k dávnému plánu Hariho Seldona na vybudování nové Říše. Ovšem jejich nepřítel nebyl zcela zničen a jeho zástupci plánují pomstu. Dva vyhnanci, bývalí občané Nadace, se vydávají hledat bájnou planetu Zemi... a s ní i důkaz, že Druhá Nadace stále existuje. Zároveň kdosi stojící mimo obě soupeřící strany opatrně manipuluje událostmi a sleduje tím vlastní, děsivý záměr. Zástupci obou Nadací se brzy ocitnou na cestě k záhadnému světu jménem Gaia a ke konečnému, šokujícímu osudu na samotném konci vesmíru.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Argo , TritonOriginální název:
Foundation's Edge, 1982
více info...
Přidat komentář
Trilogie? Kdepak! Šup sem se čtvrtým dílem.
A ono to kupodivu je dost čtivé. Nejen že čtvrtý díl krásně navázal na předchozí trilogii, navíc navázal i na sérii o robotech.
"Robot je staré slovo, z dnes už neznámého jazyka, i když podle tvrzení našich vědců se jeho význam vztahuje k práci."
Možná o trochu slabší než původní trilogie, ale jako navázání vůbec ne špatné. Navíc propojení s dalšími částmi Asimovova universa.
Je fajn, že se celá série přeci jen trochu vyvíjí. Pryč jsou epizodické příběhy, jaké si pamatujeme z minulých částí. Na hranicích Nadace je konečně ucelenějším a sevřenějším dílem, který sází na klasičtější formu vyprávění. Máme tu hrdiny, jež putují po celé galaxii a řeší jeden zapeklitý problém za druhým. Zároveň je zde akce pomálu, to hlavní jsou dialogy, úskoky, manipulace a intriky. Závěr pak svede všechny hrdiny na jedno místo, kde se rozhodne i osudu celé galaxie. Některé otázky ale zůstávají nezodpovězeny a autor si tak připravuje půdu i k dalšímu dílu. Za mě moc dobré.
Propletenec vztahů, světů s moci. Napínavá a velmi dobře promyšlená kniha, která se čte sama.
Z politických střípků nám Asimov tentokrát vykouzlil ucelený příběh, který mě ze všech dílů nadchl zatím nejvíc. Svět Nadace s každým novým příběhem roste a získává svou krásu a uvěřitelnost. Zcela a jistě klasika žánru science fiction.
Pokračování ságy o nadaci napsané nějakých cca 30 let po původní trilogii. Musím přiznat, že se mi pokračování nelíbí tolik, jako starší tituly. Asimov tady sice opustil styl splácnutých epizodních povídek a napsal skutečný román, ale bohužel se nevyvaroval některých neduhů. Na to, že tentokrát postavy prostupovaly celou knihou jsou stále neskutečně ploché a nezajímavé. Další klasická nástraha, která postihuje zejména série je nutnost přicházet se stále silnějšími protivníky a stále více za vlasy přitaženými teoriemi a možnostmi. Vyskytují se zde zcela neskutečné jevy, díky kterým je pro mě tohle dílo už spíše soft sci-fi, na rozdíl od předchozích dílů série. Co ovšem je potřeba Asimovovi nechat je shopnost přicházet s nečekanými odhaleními, která v širším kontextu dávají smysl. Závěr knihy moc hezky kulminoval ve střet, jehož konečné rozuzlení bylo pro mě možná až příliš konzervativní a čekal jsem, že se autor trochu více odváže. Při zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla více akční a nestála jen na nekonečných dialozích. Podle mě zatím nejslabší díl ze série Nadace.
Boj mezi oběma Nadacemi se blíží ke konci. Dva vyhnanci vyrážejí hledat důkaz o tom, že bájná Země skutečně existovala. Skvělé pokračování, kdy tentokrát se jedná o ucelený děj, místo v předchozích dílech skákání v čase. U Asimova nehledejte akční příběh, ale naopak skvělé dialogy a místy i filozofické hloubání. Moc se mi líbí popis občanů Nadace, jejich chování i to jak vypadá místní planeta. Prostě Asimov je mistr sci-fi
Mno. Tak tohle bylo dlooooouhé. Postavené na dialozích. Málo akce, vlastně až příliš. Hodně roztahané. Dost mě to unavovalo. Na uspávání dobré, myšlenky dobré, ale stačilo by bohatě vše smrsknout do jedné svižnější knihy.
Slyšeno jako audiokniha.
Tak mě překvapivě tento díl zatím bavil nejvíce. Vrátil jsem se k Nadaci po pár letech a evidentně mě ta pauza prospěla.
No. Řekla bych, že se Asimov vrátil k Nadaci způsobem, který v mých očích potlačuje to, co se mi nejvíc líbilo na původní trilogii. Dřív uměl mnohem lépe balancovat mezi tím, jak je důležité, aby určité postavy udělaly určitá rozhodnutí, a mezi tím, že v běhu dějin jsou jednotlivci zanedbatelní. Říkám "uměl lépe" a zároveň si nejsem jistá, jestli se tady o to vůbec snaží. Jeho vyprávění zkrátka je najednou o něčem trochu jiném a já preferuji ten starší způsob. Věcem určitě nepomáhá, že téměř všechny zvraty jsou předem uhodnutelné/jsem předem uhodla.
Jednoznačně nejlepší kniha z celé série. Asimov se po letech vrátil k Nadaci, obohacen vytříbením svého spisovatelského talentu a tvorbou rané historie robotů. Obojí jde velmi poznat. Příběh je mnohem ucelenější, postavy jsou výraznější, motivy jsou zřejmější a filosofické elementy sebesměřování lidstva jsou jasnější.
Za mě nejlepší Asimova dílo, které jsem prozatím četl. Od druhé poloviny jsem knihu nemohl odložit a na její závěr si často vzpomenu. Skvělé vyvrcholení Nadace i robotů.
Za mě je čtvrtý díl vyvrcholením celé série a spolu s první Nadací tím nejlepším z prvních pěti knih.
Štvrtý diel je napísaný už ako román, bez skokov v čase. Dvaja vyhnanci sa rozhodnú nájsť bájnu planétu Zem, kde podľa povestí žili pôvodní obyvatelia galaxie. Takže intrigy a manipulácie s vedomím pokračujú. Obidve Nadácie sa snažia svojím spôsobom zasahovať do diania, kde sledujú vlastné zámery.....
Jednoducho - výborné čítanie:-)
Předchozí tři díly Nadace se četly prakticky samy díky svižnosti děje. Čtvrtá kniha je však víc kecací, protože nabízí na stejné scény různé úrovně pohledu. Nechybí ovšem politika, vesmírné lodě, intriky, mocenské ambice, touha po vyšším dobru, jestli se to tak dá nazvat, a opět několik "whaaat?" momentů. Výsledek je jen lehce o něco slabší než předchozí díly, ale stále velmi kvalitní.
První tři díly série vycházely postupně jako povídky, takže si i v knižní podobě zachovaly stručnost a údernost. Když se po téměř třiceti letech Asimov k Nadaci vrátil, navázal na původně vedlejší motiv, v trilogii jen letmo zmíněný, a rozmáchl ho do rozsahu románu. Není tedy divu, že příběh ztratil hodně z tempa a napětí. Kdybych byl jen trochu kritičtější, tak bych zmínil, že se děj nepěkně táhne a zbytečně rozpitvává malicherné minizápletky.
Kniha se mi četla skoro sama a já se nemohla dočkat, až se dozvím, jakým směrem se pátrání po Zemi vyvine. Líbilo se mi propletení všech postav i role Druhé Nadace, bavila mě tajemnost kolem Gaii. Užívala jsem si propojení s minulými knihami Nadace i jinými Asimovovy díly. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a dlouho už jsem takhle sérii nepropadla.
Jedna z mála knížek tohoto žánru, které jsem kdy četla. Nemám v tomto žánru příliš čtenářských zkušeností, ale bavilo mě to a po knížkách tohoto autora určitě ještě sáhnu.
Po vynikající a svižné Druhé Nadaci na mě Nadace na Hranicích především zpočátku působila poněkud těžkopádně a některé dialogy, scény či dokonce kapitoly bych klidně oželel ve prospěch menšího rozsahu a tedy i udržení dynamiky. Příběh je prostý a klasicky pojatý formou dobrodružství v kosmu, tentokrát jsem však již častěji pocítil občasné samoúčelné dialogy a tlačení na efekt napětí. I tak se ovšem jedná o další Asimovův masterpiece, a pojmenovat hlavní atraktant této knihy je pro mě snadné - Trevize a Pelorat, vlastně mistrně dialogující duo mladý světák/starý akademik.
I přes vyprávěcí kvality se však nemůžu zbavit dojmu, že autor se na mnoha místech neoriginálně upnul na svůj standart - kde dříve v roli tajemného loutkaře figurovala druhá nadace, je dnes planeta "Antimezků". A z na první pohled naivní a nevinné ženské postavy se (pro Asimova typicky náhlým aha momentem) opět stává ústřední prvek příběhu. Hrome, člověk si občas až říká - Tohle už jsem četl!
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
No a teď už můžeme jen v poklidu kontemplovat - rozhodující síly galaxie se dostávají na vrchol svých schopností, aniž by ještě definitivně nerozpadl plán Hariho Seldona, byť tuto pevnou linku již předchozí kniha ukázala zpochybnila a ukázala v prostě nahotě.
Asimov zde bezpochyby načíná - po úvodní trilogii - druhou (nebo kolikátou vlastně) slupku svého eposu, přitom zavrhuje vlastní narativ, se kterým tuto trilogii vlastně spojil. Skutečně zavrhuje? Ne..
Byl to úmysl a schopnost sáhnout do celé myšlenky, ale navíc to udělal tak, že nejenže vybudoval celou novou skořápku, ale dokonce ještě zesílil originální znění vlastního výtvoru.
Způsob, jakým Asimov doplnil původní trilogii je naprosté mistrovství a tato kniha - a následující - jsou jen výsledky autorovy tvořivosti. Perfektní, pro mě osobně společně s Roboty a impériem nejdrtivější kniha celého eposu.