Na kometě
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/93_/93666/na-komete-93666.JPG
4
399
399
Román líčí osudy skupiny vesmírných trosečníků, letících Sluneční soustavou na kometě Gallii, která po srážce se Zemí strhla sebou část zemského povrchu i s jejími obyvateli. Ke katastrofě došlo prvního ledna roku 188x v oblasti Gibraltaru. Na území odervaném od Země zůstalo celkem šestatřicet lidí francouzské, anglické, španělské a ruské národnosti. Tito lidé si zprvu neuvědomovali, co se stalo, a srážku považovali za zemětřesení. Nejdříve postřehli úbytek na váze: pobočník kapitána Servadaka Ben Zuf ke svému úžasu vyskočil do výše dvanácti metrů. Zuf se Servadakem si také brzy všimli, že střídání dne a noci se zkrátilo na šest hodin, že se vyměnil východ se západem a že voda začíná vřít při 66 stupních Celsia, z čehož správně usoudili, že zřídla atmosféra a klesl tlak. Už na začátku svého pobytu na Gallii zpozorovali její obyvatelé Zemi s Měsícem, avšak domnívali se, že jde o jakousi neznámou planetu. Další důležité údaje získali až při výzkumné výpravě lodí, kterou vzala kometa rovněž sebou. Během plavby objevili pohoří přehražující moře, jež zpočátku považovali za moře Středozemní, a na ostrově Formentera (před jeho odtržením součást Baleár) pak nalezli francouzského astronoma Palmyrina Rosetta, který jim pomohl všechny záhadné úkazy rozřešit. Všichni jsou na kometě, kterou Rosette již před rokem objevil a předpověděl její srážku se Zemí, ovšem nikdo mu nevěřil, protože vrstvy mlhy v té době znemožňovaly astronomická pozorování. Jak zjistila výzkumná plavba, obvod Gallie činil 2 320 kilometrů. Hmotu komety vypočítal Rosette. Stanovil ji na 209 346 miliard tun. K výpočtu použil pérové váhy a čtyřiceti stříbrných pětifrankových mincí, které vážily na Zemi rovný jeden kilogram. Vzhledem k tomu, že majitel váhy, Žid Hakhabut, přístroj zfalšoval, bylo nutno údaj o čtvrtinu snížit. Nedobrovolní cestovatelé Sluneční soustavou neměli ovšem naději na dlouhodobou kolonizaci svého nového světa, neboť jim zde chyběla orná půda. Živili se především zvířectvem, které na odervané pevnině zbylo. K podivným úkazům, se kterými se pak setkali, patřilo například to, že moře komety nechtělo zamrznout, přestože teplota klesla pod bod mrazu (podle teorie, že nehybná vodní hladina údajně vzdoruje mrazu déle než hladina rozvlněná větrem). Jakmile ale byl do moře vhozen ledový střep, zazněl praskot a moře v okamžiku zamrzlo. Led byl zcela hladký a umožňoval bruslení a jízdu na plachetních saních. Kometa Gallia se Slunci vzdálila nejvíce po déle než roční pouti vesmírem a pak se začala vracet k Zemi. Začátkem listopadu ukázaly upřesněné Rossetovy o výpočty, že dojde k novému střetu se zemským povrchem, a to přesně dva roky po tom prvním, tedy opět prvního ledna. Objevil se proto nápad opustit kometu před srážkou v balonu...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1907 , Josef R. VilímekOriginální název:
Hector Servadac, 1877
více info...
Přidat komentář
Na kometě je určitě jedním z těch povedenějších románů v edici Podivuhodné cesty. Jak sám název výstižně vypovídá, partička trosečníků putuje po srážce tělesa s matičkou Zemí vesmírem nejdříve nevědomky, pak samozřejmě snaživě a důvtiplně usilují o návrat na rodnou hroudu, dávám lepší průměr - 60 %
Český překlad je marketingový majstrštyk. Prozradit v názvu knihy to, o čem se hlavní hrdinové prvních sto stránek dohadují... A když se nežinýruje překladatel, já budu taky volně prozrazovat špeky z děje. Verne opět prokázal svou nebetyčnou fantazii. Zatímco jiní autoři a režiséři a paleontologové líčí srážky nebeských těles jako hrůzostrašnou tragédii provázenou všelijakými světelnými, tepelnými, zvukovými a jinými efekty, ve Vernově románu se Země srazí s kometou a kromě pár (ne)šťastníků nezaznamená nikdo vůbec nic. Mojí soukromou domněnkou je, že to bylo kvůli tomu, že mezi oněmi šťastnými byl i Francouz. A jak známo, před pouhou francouzskou vlajkou má respekt i psychická porucha (viz Vynález zkázy), takže i přírodní síly kapitulují a chovají se mírně jako ovečky, když mají co do činění s příslušníkem tohoto vyvoleného národa. Země tak pouze vyzrcadlí na kometu část svého povrchu jen proto, aby se Francouzovi nic nestalo a i nadále se cítil jako doma. Dokonce pak poruší i zákon zachování hmot, to když odštěpí ty nesympatické Angličany, protože ani ztráta obrovské části komety nezmění fyzikální vlastnosti zbytku. No a v neposlední řadě Verne v románu krásně ilustruje svůj vztah k jednotlivým národům: 1. Francouzi. To je prostě vrchol celého přírodního vývoje, nic dokonalejšího být nemůže. Vtipní, vynalézaví, chytří, ušlechtilí. 2. Rusové. Skoro jako Francouzi, jen ne tak vtipní. 3. Angličané. Rigidní, toporní, suchopární, ovšem Verne k nim cítil evidentně respekt, i když se jim vysmívá. 4. Španělé. Veselí, byť primitivní jako zvířata. Nejsou schopni velkých duševních výkonů. 5. Němci. O nich více viz román Ocelové město. 6. Židé. 7. A to nejhorší na konec: Německý Žid.
Úžasně zdramatizováno jako rozhlasová hra s Viktorem Preissem, Michalem Pavlatou, Otou Jirákem, Arnoštem Goldflamem a dalšími. Včetně nápaditých písniček - velmi povedené!!
Zdá se že Rusko rodí, jen chlípná blahorodí a Francouz svádí dámy, co jsou dávno zadány....Je to takové hravé to putování Vesmírem.
Děj byl bláznivý a velmi dobře napsaný. Byl čtivý a nebylo v něm zbytečně moc zvratů. Závěr byl sice chaotický, ale jinak velmi dobrý.
(SPOILER) ALŽÍRSKO/VESMÍR (zrejme). Ospravedlňujem sa, ale teraz musím dať spoiler. Niečo, čo vyzerá ako zemetrasenie, privodí po náraze kométy do Zeme odtrhnutie časti našej matičky okolo Stredozemného mora. Tá sa prilepí na kométu a na nej putuje tuším 35 ľudí čím ďalej od slnka a začne im byť poriadna zima....... Stále som si nevedel predstaviť, čo znamená Na komete (ja som čítal slovenskú verziu Hector Servadac). Tak takto... V knihe sa navyše vyskytuje snáď najodpornejšia postava všetkých Verneho románov - Izák Hakhabut. Sebec, lakomec, úžerník non plus ultra, ktorému nesiahajú po členky ani najhorší podliaci všetkých Julesových románov dokopy a pri jeho hnusných kecoch sa vám štartuje motorová píla vo vrecku... Krásne vykreslená povaha istého etnika... A reakcia spoločnosti: radšej dlho držali knihu na dištanc, lebo veď toto sa nesmie... a rokmi sa to len zhoršilo - viď súčasnosť. Inak kniha je už fakt čistá fantazmagória, level Cesta na Mesiac. Napríklad som stále rozmýšľal, či zemeguli tá odtrhnutá oblasť nechýbala, kým putovala na kométe vesmírom. Alebo či sa po návrate len prilepila späť ako keď zalepíte defekt na bicykli... No, veľa majstrových kníh je skvelých, hoc s nadsázkou, stále si človek vie predstaviť, že takto sa to mohlo stať. Tu nie. A preto sa mi táto kniha nepáčila a dosť ťažko som sa ňou prebíjal. Dám 55-60 % hlavne za rozpracovanie nápadu. Ale raz stačilo... P.S. A ešte jedna dobrá rada - ak už zvládnete knihu, nepustite si po nej český film s rovnakým názvom. Lebo napriek plejáde skvelých hercov vás to úplne dorazí. Ja som dal 30 minút...
Po mnoha letech jsem si opět přečetl tuto klasiku. A opět jsem měl ten fajn zážitek z dobrého příběhu plného zábavy i poučení jak to mistr Verne umí. Jistě je tam plno nesmyslů, ale je to jen fantastika odpovídající době vzniku. Pro milovníky klasiky více netřeba slov.
Docela zajímavé, párkrát i na zamyšlenou. Julesova fantazie propracovaná poměrně dobře, představit si jaké to muselo být počtení tehdy a srovnávat to s dnešním věděním. Tehdy z toho museli být lidé také pěkně na větvi, co se mu honilo při vymýšlení takového románu hlavou.
Z širší špičky autorových románů jde o ten slabší, což ovšem znamená, že je to pořád velice solidní řemeslo. Jules Verne si dával záležet na realističnosti svých příběhů. Na Měsíc se nedalo jen tak "odlevitovat", museli jste tam být vystřeleni. Nedalo se putovat Sluneční soustavou na kometě, aniž by všechno nebylo podepřeno výpočty. Příběh proto brzdí dlouhé odstavce suchopárných astrofyzikálních údajů. Což mi vadilo méně než fakt, že je jich většina špatně. Samotný akt přechodu na kometu navíc způsobuje, že je Verneova snaha o fyzikální věrnost až dojemně zbytečná.
Pěkný, napínavý, zvláštní a čtivý román, který má toho stále co nabídnout i dnešním čtenářům.
Velice nápaditá myšlenka,která čtenáře zanese na kometu která se srazila planetou Země.Poutavě popsané různé myšlenky o vesmíru.
Poněkud ubíjející informace o kosmíru, možná trochu naivně napsáno. Ale celkem relaxační dobrodružství.
Verneovky mám hodně rád, ale tady mne už obtěžovalo velké množství především astronomických výpočtů a údajů. Stránek popisujících samotné dobrodružství je menšina, a to je škoda, protože ty jsou napsány velmi pěkně. K téhle knížce se vracet nebudu.
Krasne naivni cestovani vesmirem. Je uplne jedno, ze my vsichni vime, ze takhle cestovat nejde... Jules Verne vytvoril seminko.. A to seminko v dalsich generaci klicilo a pomohlo lidstvu do skutecneho vesmiru. A to je podle mne hlavni prinos J. V. pro nasi civilizaci... Je tvoritelem impulsu chtic vedet vice
Opět jeden z návratů do dětství.
Ve starším věku opravdu trochu naivní možná až pohádkové, ale neva. Jen mám pocit, že by v dnešní době kniha jako nově napsaná asi nevyšla pro škatulkování národností.
V dětství jsem kupoval verneovky nejen kvůli krásným ilustracím, ale že dokázaly vtáhnout hned do děje a díky nimž jsem se naučil číst. Tato opět patřila k mým oblíbeným, ale po letech jsem ji už zavrhl pro její naivitu. Kapitolu návratu na Zemi jsem ve škole četl v Čj jako výběr z mé neoblíbenější knihy v tehdejší době. A díky této knize mám rád sci-fi, ovšem ty realističtější.
Knihy Julese Verna se dají číst jen v jistém věku. V dospělosti to už prostě nepřitáhne jako v dětství. Na kometě považuji osobně za jednu z nejlepších verneovek, ale ještě výš řadím Tajemný hrad v Karpatech
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Mé novější Omega vydání má skoro 400 stran - je rozdělené na dva díly a má přes 40 kapitol. Kdyby kniha byla poloviční, nic by se nestalo a to jsou zde osekány původní antisemitské názory díky kterým trvalo skoro sto let, než se někdo pokusil román zfilmovat. Nejpovedenější oceněnou adaptaci na plátně uskutečnil, kdo jiný než žádaný Karel Zeman a aby se vyhnul ožehavým tématům uzpůsobil postavy jako karikatury.
Před čtením jsem si pustil ještě mluvenou verzi, ale ani po dočtení zdlouhavé knihy jsem se neubránil pocitu ani hodnocení, že jde zatím o nejslabší verneovku, kterou jsem doposud četl.
"Lidské bytosti nejsou stvořeny k tomu, aby bloudily dvě stě dvacet miliónu mil od Slunce."