Na řece Zabu
Karel May
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31921/bmid_na-rece-zabu-l1E-31921.PNG
3
32
32
Kara ben Nemsi efendi a jeho věrný přítel Halef Omar prožívají další ze svých dobrodružství v severní Africe. Povídky : Na řece Zabu, Maryam nebo Fatima, Kutb.
Přidat komentář
Soubor tří povídek v podprůměru s opakujícími se osami příběhů. Naivní a jednostranná záležitost, jako kluk jsem to hltal, jako dospělému už mi ta dobrodružství z Orientu nejdou pod vousy - 40 %
Povídka Kutb je velice zajímavá a originální, zbývající dvě povídky mají velmi jednoduchý děj. Všechny tři spojuje Karovo úsilí dokázat muslimům, že pravým náboženstvím je křesťanství, nikoliv islám (jedno zda sunitský či šiitský). Takových povídek od Karla Maye je ještě mnohem více. Zaujal mě i způsob popravy arménského padoucha - obchodníka s ukradenými ženami. Nechci ale spoilerovat, takže blíže v knize... Hodnocení jednotlivých povídek: Na řece Zabu (v originálu Kys Kapčiji) 75 procent, Marie nebo Fatima 60 procent, Kutb 90 procent.
Na stará kolena se vracím k autorům mého dětství. Vstoupil jsem do téže řeky a nevadilo to ani trochu. Opět jsem měl v očích písek a trpěl pod slunečním úpalem. Opět jsem prožíval 4 příběhy Kara ben Nemsí z Alemánie a Hadži Halef Omara a stejně jako v dětství jsem byl napnutý, jak to celé dopadne. 4 povídky v knize Na řece Zabu nejsou asi vrcholem dobrodružného žánru, ale co jsem ocenil, byla autorova znalost reálií Středního východu a severní Afriky. Pokud chcete kratší, přímočaré a nekoplikované příběhy, máte je mít.
Chvílemi jsem měl pocit, že tahle kniha bude pořád se nést v tom starém typicky Mayovském schématismu, kdy někoho zajali, nyní mi musíme někoho zajmout, někam se vplížit, etc., a
první kapitoly tomu tak skutečně nasvědčoval, ale pak následovalo probuzení...
Nejlepší kapitolou je pro mě jednoznačně právě poslední KUTB, která se, díky bohu (nebo alláhovi?) nesla v úplně jiném duchu a která celou knížečku v mých očích změnila k nepoznání.
A k lepšímu, a ironicky v době, kdy jsem s ní již chtěl seknout jako s něčím, co se obsahově vůbec neliší od předchozích knih, nýbrž že je to pořád to samé jen s jinými kulisami, jak jsem již psal výše.
Právě v zmíněné nejlepší pro mě kapitole si aspon tento nepřekonatelný hrdina Kara ben Nemsí trochu odpočine a jeho dobrodružství už nebude tak "divoké", jako je obvykle (a klišovité). Takže jsem velmi rád za kapitolu, kdy se bavil a hrál si na žebráka. Heslo Egypt Egyptanům, které zazní během četby, je dost děsivým heslem, koho jiného, než nacionalistů, a důkazem, že lidstvo na tomto nesmyslu národní hrdosti vždycky lpělo jak poblázněné. Dobrá je taky kapitola o záchraně syna.
Knížky jsou pořád skvěle napsané, stále stejně vzbuzují pocit, že je psal velmi statečný, skromný a charakterný člověk, i když bych mu asi vytknul přehnaný fanatický zápal ke svému křestanství.
Část díla
Kutb
1894
Maryam nebo Fatima
1893
Na řece Zabu
Autorovy další knížky
| 1969 | Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 | Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Tři, poměrně slaboduchá, misionářská dobrodružství (spíš misionářská, než dobrodružství) s prakticky totožným syžetem - hrdina nejprve dostane přes hubu, aby následně přelstil celou armádu jen silou křesťanské víry. Kdyby bojoval se lvy, patrně by ukecal i je; ani jednou si nevystřelil (tolikrát připomenuté náboje ve své henryovce už musí mít úplně rezavé). Tož tolik.