Na útěku
Jesús Carrasco
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365591/bmid_na-uteku-bFJ-365591.jpg
4
81
81
Vyprahlá, opuštěná, sluncem rozžhavená pláň a uprostřed ní malý osamělý chlapec zoufale se snažící uniknout smečce pronásledovatelů i vzpomínkám na vlastní minulost. Jedné noci se jeho kroky zkříží s kroky stařičkého pastevce. Osudové setkání promění neúprosnou štvanici v zápas o holý život a o zachování posledních známek lidství v krajině, kterou ovládlo násilí a zmar. Carraskův hutný, svou jednoduchostí téměř příběh se odehrává v jakémsi bezčasí, v neurčitém, odlidštěném prostoru, jehož předobraz můžeme hledat v drsné oblasti Extremadury, krajiny ležící na pomezí Španělska a Portugalska. Syrové a zároveň zvláštním lyrismem překypující vyprávění je podobenstvím o archetypálním střetu dobra a zla, v němž nakonec lidská důstojnost přece jen zvítězí nad zvůlí a krutostí.... celý text
Přidat komentář
Na pláních je vedro, nateklý jazyk se lepí na vyprahlé patro, hlava se motá, slunce spaluje a cesta vede dál...
Intenzivní, bolestný příběh plný zoufalství a utrpení o tichém přátelství mezi malým chlapcem a starým pasákem koz skutečně připomene Cormaca McCartyho, na jeho cestě člověka mohlo ale alespoň trochu utěšovat vědomí, že krajina, jíž oba putují, ještě není tou naší, jednou možná bude, ale možná taky ne. Carrascova krajina naší je a zrůdy, před nimiž chlapec prchá a které mu nepřestávají dýchat na záda, žijí mezi námi.
Zoufale jsem chtěla přestat utíkat, nechtěla jsem číst dál, nechtěla jsem vědět, co přijde, protože to, co přišlo, přijít muselo, ale jazyk vyprávění mě držel pevně a odmítal mě pustit. "Budeš se dívat!" říkal a já se dívala.
Vcelku velmi zdařilý příběh přátelství chlapce na útěku a starce, který hned vtáhne do děje, aniž by bylo vysvětleno jak starý je chlapec, před čím a proč utíká, v kterém roce se to odehrává. Ke konci je náznakově vysvětleno proč chlapec utíkal před rychtářem, ale na to jak je příběh krátký je vše zdlouhavě a dopodrobna rozepisováno, až to chvílemi nudí. Zakončení takové nijaké. Ještě zhlédnu film.
Kluk na útěku před všemocnou zvůlí jednoho místního mocipána a zbytkem ochotných přisluhovačů. Beznaděj psance zdatně přiživována vysídleným a krajně nehostinným prostředím, jednoduchým a strohým jazykem i syrovostí dění. Kniha s výraznou atmosférou, až působí jako filmový scénář... přesto pro mne, pro svou černobílost a předvídatelnost, na vrcholná díla svého žánru nedosahuje.
Malej kluk utíká pustinou, co nejdál od své rodné vesnice, co nejdál od své rodiny, co nejdál od všeho zla světa. To zlo je mu však v patách a my sledujeme dechberoucí boj o přežití v postapokalyptické krajině. I když vlastně, co já vím, jestli je to postapokalyptická krajina. Klidně to může být někde v prérii nebo někde, kde toho moc neroste a je tam vedro. Trochu se to totiž tváří jako western, akorát ta největší svině jezdí na čtyřkolce. Nebo to byla motorka? Už nevím, zbytečný detaily vypouštím z hlavy. Někdy z ní vypouštím i důležitý detaily, protože potřebuju uchovat vzpomínky na své životní propadáky a faily. A místa mám jen omezeně. Abych to shrnul, nemám páru, kde se ten příběh odehrává, ale žít bych tam určitě nechtěl. Krajina jde ruku v ruce s atmosférou příběhu. Slunce drásá kůži žhavými paprsky a do vyschlýho hrdla lijete zkaženou vodu k posrání. Všude samej šutr, suchá tráva a v jediným stínu široko daleko si voliči SPD vyprávějí děsivé historky o uprchlících. No žádnej med to není, co vám budu vyprávět.
Bezejmenný kluk se spřáhne s bezejmenným staříkem, co v krajině, kde toho moc neroste, pase kozy. Společně se opalují, dojí kozy, baští fazole, opékají krysu na ohni, plácají osla přes zadek. Je to skoro idyla (ale fakt jenom skoro), dokud nedojde na střet s úchylným rychtářem, kterej jde klukovi celou dobu po krku. Vlastně ani ne tak po krku, jako spíš po něčem jiným, ale to už je spoiler jako prase, kterej by vás v průběhu čtení určitě nenapadl, tak jsem vám chtěl ulehčit práci se zbytečným přemýšlením, o co tomu chlapovi asi tak jde. Kniha je to krátká a působí spíš jako nějakej prequel k něčemu děsně epickýmu. Takovej úsvit Zorro mstitele nebo tak něco. Takhle to bylo sice dobrý, ale na konci jsem si říkal "Ok, super. Ale tady ta cesta snad ještě nekončí, ne? Kdy se z toho kluka stane Batman? Nebo aspoň John Wayne, když už ne Bruce Wayne." Takže nakonec je to jen taková malá jednohubka, jež vám zhořkne v ústech svou bezútěšností. Ale i tak je to dobrý, fakt jo.
Kniha o putování malého chlapce vyprahlou pustinou. Před něčím a někým utíká a snaží se zachránit svůj život. Na své cestě se potká se starým pastevcem, což pro něj bylo osudové.
Tuhle knihu jsem si pořídila ve výprodeji za pár korun, myslela jsem, že by mě mohla zaujmout, ale že až tak…
Je to příběh několika málo dní, který se Vám však dostane pod kůži. Celé je to drsné, syrové, zajímavé a čtivé. Styl, jakým autor píše, mě neskutečně vtáhnul do děje, při čtení jsem měla neustále žízeň a prožívala jsem vše společně s malým chlapcem.
Ač je kniha útlá, musela jsem si ji dávkovat, opravdu to není lehké čtení. Tato kniha není nic pro slabší povahy, při čtení některých pasáží mi nebylo dobře.
Ne úplně ráda přirovnávám knihy, ale v tomto případě mi nejednou přišla na mysl podobnost s Nabarveným ptáčetem. Ne příběh, ale právě tou syrovostí a drsnými popisy.
Přes to všechno jsem si čtení opravdu užila, použitý jazyk, popisy krajiny a způsob vyprávění. Jako celek mi to sedlo.
Putování starce a chlapce po vyprahlé, drsné krajině. Neznáme jejich jména, ani kudy vede jejich cesta, ale při čtení jsem naprosto vnímala každičký jejich počin, každičký závan větru. Jako bych tam byla s nimi. Boj dobra se zlem. Není to kniha pro každého, ale za sebe vřele doporučuji.
Žízeň a bolest - tyto dva pocity nejlíp odráží utrpení chlapce a starce. Vše je nepřátelské, příroda i lidi, až na ty dva. Příběh je zjednodušen na touhu přežít, utéct zlu, to ostatní přijde pak, až ....
"Jestli je nepohřbíš, oklovají je ptáci."
"Na tom už přece nezáleží."
"Ale ano, záleží."
"Ti muži si to nezaslouží."
"Proto to musíš udělat."
Bohužel mě autor nedokázal zcela přesvědčit, něco mi chybělo, něco přebývalo. Ne upřímnost, ale kalkul.
Dlouho jsem nečetla něco tak dobrého. Něco, čemu by se tak snadno povedlo mě odnést z bezpečí bytu v centru města na suché, nehostinné pláně. U tohoto příběhu víc než jindy doufáte v alespoň trošku šťastný konec. Doporučuji!
Minimalistický příběh, visící v bezčasém a beztížném místě kdesi na suchých španělských pláních. Mladík a stařec řeší základní otázky života, přežití a smrti, solidarity a nepřátelství. Kniha mě velmi zasáhla, dlouho jsem nečetl nic lepšího. Hodnotím po více než dvou letech a stále si vybavuju to mrazení.
Nemůžu říct, že by kniha ve mně vzbuzovala velké emoce. Přesto mě autor po vcelku pozvolném začátku dokázal do příběhu totálně vtáhnout. I když, jak už bylo řečeno níže, byly některé zvraty předvídatelné, zůstal tam vždy i nějaký prvek překvapení. To, co si budu pamatovat, je především atmosféra sluncem rozpálených plání a obraz prachu, špíny, strádání a bolesti.
Sucho,rozžhavená pláň a v ní osamělý chlapec,který se snaží uprchnout před svými pronásledovateli .Zajímavé čtení, trochu jsem se tím prokousávala,ale jinak za mě doporučuji.
Snad po celou dobu četby jsem měl pocit žízně, stále jsem ohrnoval nos nad dokonale popsaným zápachem všemožných původů a dychtivě jsem čekal na rozuzlení chlapcova příběhu. Strhující popis, to je jasný fakt a hlavní motor tohota díla. Tajemný stařec. Paměť, moudrost a vůle. Sucho, hlad a strach. Hněv a zlost s nádechem westernu. Dokonalá atmosféra. Díky.
Nenechte se zmást mým hodnocení, kniha je to bezesporu dobrá, ale nějak ve mě nedokázala úplně vzbudit emoce, které pravděpodobně měla. Přisuzuji to tomu, že autor vše vykresluje až příliš anonymně. Měl jsem také zdání, že autor až příliš "tlačil" na pilu a snažil se vše vykreslit až příliš surově, aby u čtenáře vzbudil pozornost a vypjal ho emočně - prostředí nehostinné a depresivní krajiny, boj o život, všeobjímající otázka smrti, ale nějak tu chybí hlubší příběh nebo zápletka. Většina zvratů je bohužel předvídatelných. Jakkoliv jsem kritický, tak přečtení knihy nelituji.
Kniha bez přesného určení místa děje. Postavy bez jména. Děj odehrávající se jen v přibližně určeném čase. Zdá se, že kniha, ve které absentují tyhle základní prvky nemůže být zajímavá. Opak je pravdou. Děj se může odehrávat na spoustě míst, která známe. Každý z nás se může promítnout do některé z postav. Čas není podstatný. Zůstává děj. Na jedné straně se před námi prostírá se zdánlivou leností a plyne jakoby ospale, ale z každé ospalé scény jsme probuzeni jinou, dramatickou scénou. Ta po zdánlivém klidu zazní jako rána gongu, jehož zvuk postupně graduje, až v závěru jsou tóny doslova smrtelné. Kniha, kterou pro tvrdost jejích scén chcete několikrát odložit, ale ta následující vás doslova přinutí pokračovat. Pokračovat až do konce, ve který sice doufáte, který snad i předvídáte....ale současně pochybujete, že by mohl být takový, jako skutečně je. Pro mne jedna z nejpoutavějších knih poslední doby.
Drsný příběh psaný hemingwayovským stylem - vševědoucí a zdánlivě nezaujatý vypravěč, poetický a bohatý jazyk, místo popisů psychiky jen technicky věcné popisy prostředí a viditelného chování postav. Pro mě zajímavé osvěžení oproti současnému stylu splynutí vypravěče s postavou - paradoxně mi autor stimuloval fantazii mnohem víc, z vlastních úvah na téma ´biblická morálka pastevce versus chlapcova touha po pomstě´ bych mohla psát eseje.
Tuhle útlou knížku jsem přečetla za jediné odpoledne, protože mě příběh prostě nepustil. Atmosféra je naplněná až po okraj suchem, žízní, prachem, špínou, smradem, bolestí, strachem, ale depresivní pocity drží v únosných mezích pokora, soucit, víra a lidskost a díky tomu kniha nepůsobí tragicky, ale pouze melancholicky. Je to příběh bolestného osudu dítěte, které se rozhodne vzepřít a které nalezne lidskost tam, kde by ji člověk nečekal. Kniha vám nedovolí plakat, protože je v ní navzdory všemu naděje.
Štítky knihy
útěk Španělsko španělská literatura zneužívání strach pronásledování polopouště Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Na útěku |
| 2016 |  Neznámý v zahradě |
| 2022 | Vezmi mě domů |
Ačkoliv hodně nerada nechávám knihy nedočtené, mrzí mě to, ale tato je jedna z nich. Příběh jako takový by mohl být skvělý, chvílemi i napínavý a smutný, ale mě vůbec nesedl autorův styl psaní, a tak byl veškerý požitek nahrazen jen nudou a zmatením, co vlastně čtu. Nedostala jsem se za 60stránku. Nechávám jednu hvězdičku za nápaditost příběhu.