Pouť do Mekky
Karl May
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77179/bmid_pout-do-mekky-YpH-77179.png
4
10
10
Hadži Halef Omar, nyní nejvyšší šejk Beduinů z velikého kmene eš Šamar, byl kdysi mým sluhou. Pocházel ze zápaní Sahary a doprovázel mě na mých cestách řadu let. Byl velmi šťastný, když dostal za ženu dcéru šejka ataibehských Arabů. Tento šejk byl později zvolen za náčelníka kmene, a protože neměl syna, zvolil svého zetě Halefa svým nástupcem. Halef byl ochotem kdykoliv se mnou podnikat další cesty, když jsem ho o to požádal. Takže když se ozvalo slovo Mekka, ulekl se, potom však pocítil, že ho nebezpečí svádí stejně jako mně.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha je poměrně zábavná, akorát by zde mohlo být trochu méně náboženství. Zajímavá je postava mynedžiho. Zvláštní je, že Kara vždy všechny (El Ghaniho) pustí na svobodu a poté mu strojí další úklady a takto se to opakuje do té doby, než El Ghani selhá. Doporučoval bych, pokud vás May ještě úplně nechytl, tuto knihu zatím nečíst. Tento svazek je však pouze prvním dílem Mayovy knihy Na věčnosti, navazuje na ni kniha V městě Prorokově, kde je od Maye jen první kapitola.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Syn lovce medvědů |
| 1971 | Divokým Kurdistánem |
| 1970 | Pouští |
| 1968 |  Černý mustang |
| 1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
Souhlasím s tím, že se jedná o román spíše pro znalce a ctitele Karla Maye. Důležitou součástí díla jsou filozofické a zejména teologické úvahy, May ještě více než v jiných dílech z islámského světa zdůrazňuje, že křesťanství je na rozdíl od islámu náboženstvím lásky a míru. Na rozdíl od některých jiných "filozofických" (spíše filozofujících) děl ovšem May nerezignoval na dobrodružnost děje, zejména poslední dvě kapitoly jsou poměrně akční a napínavé. Postavy Mynedžiho je mysteriózní, avšak nikoliv směšná. Zaujalo mě, že v souvislosti s Mynedžiho silným kuřáctvím May zmiňuje naprostou otravu organismu nikotinem. Ke konci knihy se May dokonce negativně vyjádřil o obecně špatném chování lidí ke zvířatům. Pokračování knihy May nikdy nedopsal, naštěstí to za něho poměrně dobře udělal Franz Kandolf. Ale o tom již v komentáři k pokračování.