Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182905/bmid_na-vetrne-hurce-182905.jpg
4
4844
4844
Na Větrné hůrce (nebo také Bouřlivé výšiny či Vichrné návrší, anglicky: Wuthering Heights) je jediný román britské autorky Emily Brontëové. Román vyšel pod mužským pseudonymem Ellis Bell v roce 1847. Emily Brontëová zemřela krátce po vydání románu, který nesklidil v době vydání výrazný úspěch a nějakou dobu byl dokonce považován za rané a nezralé dílo Charlotty Brontëové. Hodnota díla začala být rozpoznávána až ve 20. století a dnes je Na Větrné hůrce považováno za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.... celý text
Přidat komentář
celou dobu čtení jsem si představovala jak asi Větrná hůrka a Drozdov vypadají. Charaktery jsou náročné, ale fascinující. Takové zamyšleníhodné mi přišlo to jak moc vlastně vypravečka ovlivnila osudy jednotlivých postav. Zamlčená přítomnost, neuposlechnutá intuice...přesah do našich každodenních životů. Akorát pro nás hůře čitelný.
Mám tuhle knížku hrozně ráda, i když to po většinu času není to nejpříjemnější čtení. Z většiny postav a obzvlášť z jejich činů a řečí, člověku běhá mráz po zádech a svírá se žaludek. Občas mi vhrkly slzy do očí a cloumal se mnou vztek, ale knihu jsem četla jedním dechem, téměř ji nedala z ruky. Čte se dobře a rychle, líbí se mi jazyk, kterými jsou starší knihy psány a u téhle mi přijde zajímavá i forma vyprávění - že to vypráví někdo, kdo zná postavy od dětství a byl téměř u všech událostí a taky na ně má svůj vlastní názor. Kniha má v sobě hodně temnoty, hodně nenávisti, násilí a smrti (vážně, mám pocit, že jediný kdo tam byl od začátku až do konce (kromě Eleny) byl Josef, který mě přiváděl k nepříčetnosti), většina postav tam není při smyslech... člověk se v nich vůbec nevyzná, neví, co si o nich má myslet a je těžké si je oblíbit. Ale kniha je plná emocí a divokosti a tím si mě získala asi nejvíc. Mimoto, ani konec mě rozhodně nezklamal.
Krásna kniha, která popisuje Heathcliffovu nešťastnou lásku a jeho chamtivost a touhu po pomstě.
Nejvíce matoucí věcí na téhle knize byl piktogram milostného románu, kterým byla označena v knihovně. Milostný román? Spíš psychologické drama...
Četlo se to hezky, příběh rychle plynul, a postavy byly velmi uvěřitelné – snad až moc. Celé to je v podstatě o tom, jak se lidé rodí dobří, ale výchova a vnější okolnosti z nich udělají to, čím byli lidé v příběhu Větrné hůrky. Řekla bych, že původcem toho zla byl starý pan Ernshaw, ne proto, že přivedl nevlastního syna k sobě domů, ale proto, že nebyl schopný chovat se k němu stejně jako k vlastním dětem. Taky by mě zajímalo, jak chudák Nelly dokázala zůstat normální a nezbláznit se jako všichni ostatní. Musím říct, že Heathcliff mi občas doopravdy naháněl strach – a přitom mi ho bylo líto.
Co se mi na tom asi nejvíc líbilo, byl jazyk. Člověk si po chvíli přestane uvědomovat, že je to něco trochu jiného, než na co je zvyklý, ale podvědomě to pořád vnímá. Dodávalo to příběhu nádech starých časů – všechno to služebnictvo a vykání a jak ženy nosívaly šaty i při běžném dni.
Knížka rozhodně umí vtáhnout do děje a jsem ráda, že jsem ji četla.
Kniha me prestala v pulce bavit, takze jsem ji louskala dlouho. Cekala jsem vic.
Byla jsem hodně zvědavá na tenhle příběh a možná jsem měla až příliš velká očekávání.
Kniha byla pro mě velkým zklamáním.
Příběh se točil kolem zahořklého muže, který zasvětil svůj život nesmyslné pomstě na lidech co žili s ním.
Postavy mi byly nesympatické a vyprávění nezáživné, oproti jiné klasice je tohle takové průměrné čtení.
Jako nejednou, i v tomto případě jsem nejdříve viděla anglický film z roku 1970 (nepatří k nejlepším adaptacím tohoto románu) a úplně jsem se zamilovala do Heathcliffa. Pak jsem si knížku přečetla a zjistila, že je mnohem lepší. A před pár lety jsem viděla poslední filmovou verzi pod názvem Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights -1992) se skvělou Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem - bylo to skvělé! A tento film doporučuji všem, kdo nepřišel na chuť předloze.
Ku knihe som sa dostala vdaka vyzve. Sice som o nej vedela, no nikdy som sa nedostala k jej precitaniu, ani k filmu, cize som nevedela o com je. A asi aj preto mala na mna taky vplyv. Necakala som, ze take stare dielo precitam takmer bez prerusenia. Prekvapivo styl pisania bol putavy a dej napinavy. Nemohla som sa od nej odtrhnut. Samozrejme dej a prostredie je pochmurne, vacsina postav bola nesimpaticka, no z ich zivota plynie mnoho ponauceni. Ako nenavist, zlost a pycha dokazu zatienit to dobro a znicit vsetko naokolo. Vdaka tomu nielen Heatcliff a Catherina neboli nikdy skutocne stastni, ale svojimi hlupimi rozhodnutiami znicili zivoty aj ludom naokolo. Asi najsimpatickejsia z postav bola Nelly, ako ona sama povedala, asi tam bola jedina so zdravym rozumom a vdaka jej rozpravaniu bola kniha putavejsia. A kedze mam rada stastne konce, tak s koncom som spokojna, aj ked nie pre vsetkych to dopadlo dobre.
Asi jsem jediná,kdo tady dává toho hodnocení,ale kniha mne vůbec nezaujala. Nemám ráda historické romány,museli jsme ji číst povinně k maturitě.
Poprvé jsem četla na střední. Vůbec nevím, kde jsem k ní došla, dokonce jsem ji četla v nějakém staroslovenském jazyce, či co to bylo. Po nějaké době jsem se k ní vrátila v české verzi a ne naposledy.
Nádherná knížka, je velice zajímavá a hlavně má svoji typickou atmosféru, která Vás absolutně vtáhne. Po každém přečtení lepší a lepší. Doporučuji! :-)
Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá, tehdy mne příliš neoslovila, vůbec "červená" knihovna (i když zde atypická) nikdy nebyly mým oblíbeným žánrem. Paradoxně s věkem mne Hůrka zaujala víc než tvorba sestry Charlotte, zvláště s ohledem na větší uvěřitelnost příběhu i atmosféru vřesovišť. Ani postavy dnes nevnímám veskrze tak negativně a černobíle, jak by lákalo člověka v mládí, ale nějak čtu víc mezi řádky... a těžko někoho soudit, většina lidských osudů je spíš výsledkem okolností, v nichž se lidé ocitají, prostředí, do něhož se bez vlastní vůle narodili, popř. genů, které si nevybrali, tedy spíš si kladu otázku - mohlo to být vůbec jinak?
K této knize jsem se dostal víceméně ze zvědavosti. V různých knihách jsem narazil na zmínku a také byla jako povinná četba ve škole. Mně tento příběh moc neoslovil. Láska se změní v nenávist a vede až k násilnostem na nevinné účastníky. Ještě že ten konec připomínal pohádku, kde zlo končí a přichází dobro.
Na Větrné hůrce jsem začala číst vlastně kvůli odkazům, které na ni byly v jiných knihách. Na knize, která je oblíbená už takřka jedno a půl století, přece musí něco být, ne? No, popravdě je to složitější.
Paní Deanová, což je jediná zcela kladná postava, vypráví o vzájemně propletených osudech bandy zlých a v zásadě špatných lidí, kteří si vzájemně ničí životy, ale kteří by zlí být nemuseli, kdyby... Jenže oni prostě dobří nejsou a tím to hasne. Osobně pevně (a naivně) věřím, že o tom, kdo jsme, rozhodujeme především my sami. Možná proto se tak bráním představě "chudáka Heatcliffa". Jistě, vím, čím se argumentuje. Láska. Ale co dál? Není schopnost milovat trochu málo v kontextu jeho zbylých činů?
Lidé, a ženy zvlášť, milují nepochopené romantické hrdiny a jistou poetickou tragičnost zrovna tak. Heatcliff jakožto literární typ má nesporně něco do sebe. Jako člověk už však nikoliv. Některé věci prostě omluvitelné nejsou, i když mu v dětství křivdili. Chci tím sdělit zhruba toto: znát něčí pohnutky nutně neznamená odpustit mu amorální chování.
Ale abych jen nekritizovala - skvělé střídání vypravěčů, pěkně zvládnuté vtáhnutí čtenáře do obstojného děje, dobré a neobtěžující popisy - celkově spokojenost (kromě násilného happyendu, který je v celém pochmurném románu jako pěst na oko).
Moje oblíbená klasika- velké emoce, hluboké city a rozervanost postav. Zajímavý a .-kupodivu fungující koktejl. Strašně se mi líbí prostředí Anglie mezi 16. a 19. stoletím.
Některé věci člověk ocení až v dospělosti...u mě je to tato kniha. Do příběhu jsem se úplně vžila a byla jsem zděšená a zároveň napjatá, znechucená i překvapená....těch pocitů bylo....výborné...shrnula bych to asi takto: hodila bych na všechny (krom Nelly) deku a v ruce pálku....
Kniha Na Větrné hůrce je příběhem, který si buď zamilujete jako celek nebo se přikloníte k názoru, že Heatcliff nebyl nikým jiným, než sobeckým, zahořklým surovcem. Pak už nebudete mít chuť se ke knize víc vracet. O shlédnutí filmového zpracování nemluvě...
Když na chvíli zavřete oči, ocitne se na severu Anglie. Příroda je tam divoká a každé roční období jí propůjčuje nezaměnitelnou krásu. Jaro je slunečné, léto horké, podzim deštivý a zima mrazivá.
Pan Earnshaw přiváží z Liverpoolu malého, opuštěného snědého chlapce, který se rázem stává trnem v oku oběma jeho dětem - Catherine a Hindleymu. Heatcliff, tak jej totiž pojmenuje, je však velmi tvrdý a každá rána ho činí ještě tvrdším.
Ve chvíli, kdy Earnshaw umírá, je Hindley manželem křehké Frances a Heatcliff Catherininým oblíbencem. Tráví s ním veškerý svůj volný čas způsobem, který je v rozporu s dobrým vychováním mladé dámy i společenskou etiketou. Catherine s Heatcliffem však na nic z toho nedbají. A pouto mezi nimi je den ode dne stále silnější...
Přítrž všemu, co spolu oba mladí lidé do určitého okamžiku sdílejí, učiní sňatek Catherine a mladého, pohledného Edgara Lintona. Ještě před tím však dívka vyjeví služebné Nelly tajemství, ukrývající se hluboko v jejím srdci. Heatcliff je v té době oběma ženám nablízku, uslyší však jen část sdělení, které ho svým způsobem nesmírně raní. Ihned poté odchází.
Svůj návrat uskuteční až za dlouhé tři roky, a poté dostane sled událostí neuvěřitelný spád...
Popravdě musím říct, že si mě tento román zcela získal. Stejně tak postava Heatcliffa. Po celou dobu čtení jsem přemýšlela nad tím, zda může člověk díky nenaplněné lásce tolik zahořknout a cítit touhu po pomstě i ve chvíli, kdy jeho vlastní dítě umírá. Uvnitř sám sebe však musel být i velmi, velmi nešťastný. Roky ponižování a ústrků si vybraly svou daň a učinily z Heatcliffa člověka sobeckého, tvrdého, bezcitného a surového. I přes všechny zápory, jimiž se jeho postava vyznačuje, si však dokázal zcela získat moje srdce.
Příběh je ucelený, dobře zpracovaný a čtivě napsaný. Umožní vám toulat se, snít, milovat i nenávidět. Pokud máte chuť sáhnout po klasickém díle, kniha Na Větrné hůrce bude určitě tou pravou volbou.
I tato kniha si mě našla skrz povinnou četbu. A nelituji stráveným časem s příběhem o velké lásce, vášni, pomstě a zlobě.
Heatcliffem jsem byla okouzlena i zděšena, jak autorka bravurně vykreslila jeho charakter. V tak šarmantním, okouzlujícím muži, kolik se vejde zla a nenávisti. Kateřina zase mě otravovala svou nesympatičností a protivností.
Jinak co musím vyzdvihnout, je popis krajiny, okolí sídel, která na mě doléhala svou depresí a chmurností.
Ale nakonec se v i tomto smutném a podmanivém příběhu, našel dobrý konec pro postavy, které si to zasloužily.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Kniha se mi velmi líbila. Myslím, že charaktery hlavních postav byly opravdu propracované. Ten samý pocit jsem měla i s vývojem postav. Popis míst a krajiny v knize také nebyl zanedbaný. Bylo opravdu skvělé, jaké pocity ve mě osudy hlavních hrdinů vzbuzovaly. Každého hrdinu jsem během vyprávění neměla ráda, litovala ho, i doufala, že se zrovna k němu další vypravování nakloní. To se týká i služebné, coby vypravěčky. Někdy jsem si přála, aby se do věcí vůbec nepletla. Líbil se mi i konec příběhu. Pro mě to byl rozhodně silný příběh, který se mi líbil a stálo za to knihu si přečíst a o osudech popřemýšlet.