Na Větrné hůrce
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494219/bmid_na-vetrne-hurce-rYF-494219.jpg
4
4741
4741
Na bouřném severu Anglie leží Větrná hůrka. Panství vřesovišť a mokřadů, kde žijí lidé nezkrotní jako okolní příroda. Kraj, kde na hřbitovech ještě straší a kde vášeň stravuje zamilovaná srdce. Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy. Emily Brontëová, mladší sestra Charlotty Brontëové, publikovala svůj jediný román roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell. O rok později, v pouhých třiceti letech, zemřela.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Wuthering Heights , 1847
více info...
Přidat komentář
Na tento román jsem byla moc zvědavá. Prostředí, kde se děj odehrával, na mě sice působilo ponuře, ale něčím mě přitahovalo, takže to bylo fajn. Chování postav jsem však vůbec nerozuměla a ani jsem si žádnou neoblíbila. I přesto jsem knížku hltala a když jsem nečetla, tak jsem o ní přemýšlela. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale vracet se k ní už určitě nebudu.
Asi jsem měla od této klasiky přehnaná očekávání. Děj se mi vlekl, nutila jsem se knihu vůbec dočíst. Chování většiny postav mi přišlo úplně praštěné.
Slavný román odehrávající se v tajuplném prostředí vřesovišť nám pomalu odhaluje osudy nevlídných a mnohdy drsných lidí, kteří žijí v této krajině.
Tato kniha rozhodně není nabitá akcí a napětím, o to více si tak autorka pohrála s popisy nálad a charakterů hlavních hrdinů. Poznáváme tak od dětských let osudy Kateřiny, sirotka Heathcliffa a Hindleyho. Autorka před námi rozprostírá jejich problémy, bolesti, trápení, ba přímo utrpení, šťastné i bolestné chvíle. Ačkoliv je to dílo sice romantické, tak např. Heathcliff působí mírně démonickým dojmem, rozhodně zde není idealizován. Naopak jeho ženské protějšky jsou tu zobrazeny jako dominantnější a morálně konzistentnější.
Prostě silný příběh o lásce a přátelství, které trvalo navěky.
Tento román mi připomíná sérii Květy z půdy. Člověku se to hnusí, přesto musí knihu dočíst. Je hrozné jak někdo komu je v dětství ublíženo pak prožije celý svůj život v pomstě. Silný příběh.
Kniha mě nezklamala, byť jsem čekala víc. Čekala jsem víc lásky, nenávisti. Více propracovaný děj, ale je faktem, že jsme v této době asi už hodně rozmazlení. A autorka bohužel neměla čas příběh dále rozpracovat v pokračováních nebo navazujících dílech. Takhle na mě příběh působil hodně rychlým průletem osudů Heathcliffa a lidí kolem něj. Ano, v dnešní době máme určitě trochu jiný pohled na to čemu by se dalo říct romantická literatura. Ale chápu, že ve své době to bylo určitě něco převratného. A právě díky tomu se může směle řadit k tomu nejlepšímu. Jsem ráda že jsem Větrnou hůrku četla. A o to více mě mrzí, že už není možnost blíže Heatcliffa poznat.
Díky Čtenářské výzvě jsem si knihu koupila a přečetla.. Nějak mě netáhne číst knížky, které nám lili do hlavy ve škole v literatuře a tak se těm starým kouskům cíleně vyhýbám a proto by mě nenapadlo, že toto někdy budu číst. Jsem ráda, že jsem to udělala. Už dlouho mě knížka nezaujala natolik, abych ji přečetla za tři dny..
Zpočátku mě děj zaujal tím tajemnem a musela jsem číst a číst, abych tomu přišla na kloub.. Nicméně druhá část knihy už mě trochu "deptala" nejen tím, jak na sebe byli všichni zlí, ale už mě to neustálé vzdychání a utíkání tam a zpátky trochu nudilo. Ke konci mě štvala už i samotná paní Deanová, která ve formě vypravěčky ze sebe dělala pomalu světici, ale taky mě místy dost prudila, jak se do všeho montovala..
Co se týká samotného Heathcliffa, tak se není moc čemu divit, pokud měl takové dětství jaké měl, ovšem asi bych se snažila využít svůj život trochu jinak..
Knížka určitě stojí za přečtení, ale vracet se k ní už asi nebudu.. Neměla jsem po ní dobré spaní :)
Větrná hůrka mě fascinuje a zároveň děsí. Myslím si, že mnoho z nás dává své temné stránky častěji najevo, než-li ty světlé. Autorka vše napsala bez obalu a dle mého názoru i reálně. Ráda se začtu do prostředí knihy.
Stále jsem se přemlouvala na nějakou úplně klasickou klasiku z povinné literatury a letos o prázdninách jsem padla na Větrnou Hůrku. Zprvu se mi zdál děj poněkud nestravitelný, ale pak jsem se začetla a propadla jsem mu. Kniha je tak plná přepjatých emocí, šílenství a krutosti, že by se dalo pochybovat, že bude čtivá, ale opak je pravdou - téměř jsem se nemohla odtrhnout. Je to jako když člověk čte o jiném vesmíru - žasne a nechápe a zároveň hrozně drží palce hlavním hrdinům, aby byl nakonec alespoň někdo, alespň trochu šťastný.
I když mě kniha nijak extra nestrhla, jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Zajímavá, celkem drsná, nevšední kniha, kde čtenáře štvou všechny postavy. A věřím, že plno lidí jí ani nedočte celou. Hned po přečtení jsem si pustila filmové zpracování z roku 2009 a tam na mě hlavní postavy udělaly větší dojem, obzvlášť Heathcliff. Jen nevím, jestli by na mě nebyl film moc komplikovaný, pokud bych příběh neznala z knihy.
Romantiku čtu jednou za čas. Větrná hůrka čekala dlouho na seznamu a přišel na ní čas právě teď. Dělám to nerada, ale hrozně se mi to vleklo a do čtení jsem se nutila. Ač je to nádherně napsáno (přeloženo), krásně se to čte, styl sedí k příběhu, době,... tak mě to prostě většinu času nebavilo. Nechápala jsem postavy a jejich chování mi mnohdy přišlo absurdní... Musím uznat, že ač kniha neobsahuje mnoho popisných částí, dokázala jsem se vžít do prostředí a vše si představit. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale moje oblíbená z ní nebude. Posledních pár stran bylo nádherných, ale celkově nemůžu dát víc než tři hvězdy.
SPOILERY!!
Nějak na mě bylo těch záhadných úmrtí "z lásky", nebo z čeho vlastně?? až moc. Nepřesvědčilo mě to...
Rychle jsem se začetla, ale nebyl tam nikdo, koho bych měla ráda. Jedno ale vím, ta zlomyslná pro mě byla rádoby "dobrosrdečná" Ellena. Vždycky všem zavařila a ještě to hrála na všechny strany. Hodně temné, žádný dívčí románek. Teď se chystám na nejmladší sestru Brontëových - Annu.
Čekala jsem červenou knihovnu, proto jsem knihu dlouho ani nechtěla číst, ale byla mi půjčena. Velice mile překvapila...
Kniha na mne velmi silně zapůsobila a musel jsem na ni hodně a dlouho myslet. Autorce se bezvadně podařilo zachytit atmosféru místa a charaktery postav. Dlouho před nástupem skandinávských hororů, tady můžeme sledovat popis krutostí, z kterých nás mrazí. Rozhodně však nutí přemýšlet a klást si otázky, co bych v dané situaci dělal já? Kniha si plně zaslouží titul "klasika".
Nejsem si úplně jistá jestli se mi kniha líbí nebo ne. Čte se to moc dobře, ale obsahuje tolik šílenosti a zvrácenosti, že prostě nevím jestli se mi to tohle dílo líbí...
Ze začátku to pro měl byl ne moc zajímavý příběh a většina postav se mi protivila, nicméně v průběhu mi začínaly být postavy čím dál tím víc sympatičtější. Málo o které knize řeknu, že bych si ji přečetla ráda znova, ale tahle to rozhodně bude.
Knížka se mi líbila a jsem ráda že jsem se k ní nakonec i dostala. Možná mě nadchla i z toho důvodů že není samá kytička a pusinka, ale je to celkem depresivní počtení kde není snad ani jediná kladná vlastnost.
Je to převážně knížka o nenávisti, sobeckosti, chladnokrevnosti, rozmazlenosti a špatné výchově.
Děj se odehrává na Větrné hůrce a na Drozdově a není zahlcená zbytečně moc místy ani postavami což umožnilo autorce vykreslit postavy i děj, které byly důležité.
Nakonec jsem většinu postav i litovala dokonce i samotného Heathcliffa.
Filmové zpracování jsem sice zatím neviděla, ale určitě si ho zkouknu
K závěru asi jen dodám, že by byla škoda si knihu nepřečíst. :)
V minulosti jsem začal číst tuto knihu, ale knihu jsem nedočetl, poněvadž jsem dal přednost jiné knize. Po letech jsem se rozhodl, že se ke knize vrátím a začnu ji číst od samotného počátku a udělal jsem velmi dobře, poněvadž kniha se mi moc líbila. Autorka měla nepochybně talent, škoda však, že napsala pouze tuto knihu.
Kniha je velmi obsáhlá, ale myslím si, že stojí za přečtení. Zpočátku jsem četl pomaleji, více jsem se soustředil na text, abych se dostatečně zorientoval v knize. Tento román mne zaujal hned na počátku, takže přestože měla kniha hodně stran, přečetl jsem knihu poměrně rychle.
V knize se vyskytují romantické prvky, takže je spíše určená pro dívky a ženy, nalézají se v ní také realistické prvky i prvky nadpřirozena. Líbily se mi i různé roztržky mezi dětmi, tak jak to je reálné mezi všemi sourozenci, líbilo se mi místo, kde se děj odehrával (Větrná Hůrka, Drozdov), líbilo se mi vylíčení romantických pasáží, které z jednoho hlediska můžou některým čtenářům připadat zdlouhavé, ale z druhého hlediska si přijdou na své čtenáři, kteří mají rádi romantiku.
Je to román o lásce a nenávisti a na příkladu hlavní postavy - Heathcliffa můžeme pozorovat, kam až může člověka přivést láska... Myslím si, že můžou existovat chlapci (muži), patrně jich není mnoho, kteří se zamilují do dívky (ženy), a tato láska přetrvá po celý život. Je to jejich láska do konce života a nikoho jiného nechtějí, nedovedli by si představit život po boku jiné ženy. A pokud by se přihodilo, že by láska jejich života zemřela, s největší pravděpodobností by za určitý čas také zemřeli smutkem a žalem. Pokud by si jejich milovaná našla jiného muže, tito muži budou po celý život nešťastní a moc se trápit a nic na světě je už nebude nikdy těšit. Tak by to samozřejmě nemělo být a tito chlapci (muži) by si měli uvědomit, že jejich život by měl pokračovat dál, neměli by zahořknout a trápit se, poněvadž je to cesta do pekel. Měli by přijmout skutečnost a podle ní se zařídit. Ale už dost mého rozumování. :) :) :)
Heathcliff miloval Kateřinu, ale bohužel nebylo mu souzeno, aby žili společně, a proto se rozhodl, že bude škodit a trápit jiné lidi, aby nebyli šťastní, aby trpěli tak, jako on, což je hodně smutné. Po dočtení knihy jsem si řekl, jak by se jeho život vyvíjel, kdyby měl vedle svého boku Kateřinu, se kterou by usínal ve společném loži a se kterou by také přivítal ráno. Rozhodně by z něho byl podle mého názoru lepší člověk, který by miloval nejen Kateřinu, ale i ostatní lidi kolem sebe, který byl nebyl zatrpklý a nenáviděl celý svět, ale naopak by se na jeho tváři objevil úsměv a měl by radost ze života. Jenže bohužel byl zaslepený láskou, vliv samozřejmě na jeho charakter mělo i prostředí, ve kterém vyrůstal a jak se k němu chovali ostatní.
O závěru knihy přemýšlím v tom smyslu, že v chování Heathcliffa nastaly určité změny, a stále se dotazuji, čím byly způsobeny. Konec knihy byl pro mě z jedné stránky smutný, zároveň se mi však líbil a dopadl podle mého očekávání.
Také jsem viděl film, který byl natočený v roce 1992. Ve filmu nejsou zachyceny všechny události tak jako v knize. Každopádně film se mi líbil.
Citáty z knihy, které mne zaujaly:
Leckdo si třeba pomyslí, že je obyčejný domýšlivec, ale to je naprostý omyl. Já ho chápu, tuším v něm spřízněnou duši: ta jeho upjatost pramení z toho, že nedovede či nechce odhalovat své pravé city, že se ostýchá projevů vzájemné náklonnosti.
Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej víc, než kdyby byl od přírody nehezký.
Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já, kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a on zahynul, svět by se mi proměnil v úplnou cizinu - neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - ne oku pro radost, ale podstata života.
Tyran smí deptat otroka, ale otrok se nesmí protivit - může jen drtit ty pod sebou.
Zrada a násilí jsou dvousečné zbraně - kdo k nim sáhne, poraní víc sebe než nepřítele.
Jen zloba a zpupnost chce k Božím trestům přidávat lidské!
… víte, ono je snadné praštit člověka přes hlavu, ale napínat mu pomaličku nervy na skřipec, to vyžaduje velkou chladnokrevnost!
Překvapilo mě, jak E. Bronteová dokázala věrně vykreslit charakter postav. Jejich zaslepenost, naivitu, slabost, domýšlivost a zejména krutost. Hlavní postavy se nechaly smýkat osudem a nedokázaly se vzepřít tyranovi, který pro ně i sám pro sebe připravil peklo, aby se pomstil za nešťastnou a nenaplněnou lásku.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Uff...no jsem ráda, že jsem to vůbec dočetla. Ač nerada, tak musím říct, že mě příběh neoslovil. Na můj vkus tam až příliš často někdo umíral ( byť dříve to tak chodilo ), děj celkově o ničem, i styl, jakým je kniha napsaná mi nesedl... jsem ráda, že je to za mnou a víc už nikdy :-)