Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313426/bmid_na-vine-su-hviezdy-egY-313426.jpg
4
7932
7932
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život, lebo je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali ďalej. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa, ktorý má štýl, rakovinu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2016
,
Yoli (SK)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem si přečetla víceméně kvůli tomu, že o ní všichni mluvili a já jsem chtěla být v obraze; toto téma není úplně můj šálek kávy. Nicméně mě příjemně překvapila. Líbil se mi ten typ humoru, a hlavně ta autentičnost. Je úžasné, jak to pan Green dokázal napsat tak, aby to bylo zajímavé a čtivé a zároveň tak uvěřitelné.
Přečetla jsem to za pár dnů, sice už ji znovu číst asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem to udělala.
Kniha je nádherná. Je to jedna z mála knih u které jsem se rozbrečela. V tomto případě se mi líbí více film,ale netvrdím,že kniha není krásně napsána. Tohle se opravdu Johnu Greenovi povedlo.
Toto je první knížka, které se povedlo mě rozbrečet. Je to knížka, která uvízne v hlavě i dlouho po přečtení a chytne člověka za srdce. Kdyby šlo dát více jak pět hvězd, klidně jí je dám.
Knížku jsem četla asi před rokem, ale stále ve mě zanechala moc krásný pocit. Je to velice dojemný příběh dvou mladých velmi nemocných hrdinů. Hazel s Gusem se seznámí v podpůrné skupině , kde se schází lidé s rakovinou. Velice se sblíží a tráví spolu hodně času. Oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá. Naprosto mě nadchla cesta do Holandska a taky mě tato kniha přiměla si přečíst Deník Anny Frankové a navštívit její rodný dům. Prostě mě tato kniha hodně ovlivnila v mnoha směrech.
Nejsem cílová skupina , ale přesto mě knížka hodně oslovila. Já doporučuji.
Nádherné úsměvně smutné dílo. Po dočtení mě mimo slz přepadl pocit smířené smrtelnosti a přesto krásný. Je to zkrátka OKAY.
I když jde o hodně smutné téma, kniha se opravdu čte lehce a hlavní hrdinové jsou moc sympatický.
Na můj vkus je to místy až přehnaně intelektuální vzhledem k vážnosti tématu a také s přihlédnutím k věku hlavních aktérů. Jediná postava, která mi byla sympatická (a za což mně tu nebudete mít asi rádi) byl van Houten. Normálně bych hodnotila jednou hvězdičkou, tu druhou dávám coby ulitbu rakovině...
Je mi docela trapně že jsem si knížku přečetla až teď a že k ní píšu komentář a každý to o mně ví.
Věřím že by jsem si ji víc užila, kdyby jsem předtím neviděla film (klidně mě ukamenujte), který by mi kamarádka před tím, než jsme se na něj začali dívat, nevyspoilerovala. I tak jsem si čtení ale vychutnávala a dalo mi určitě víc, než polovina knížek co jsem zatím přečetla dohromady. A z těch všech poučení, rád a citátů co vysí u Augusta v domě, jsem si nejvíc vzala k srdci asi to o přátelství, takové to o tom, že bychom se měli o sebe zajímat když žijeme a ne až potom a vzbudilo to ve mně chuť zavolat nějaké mé kamarádce a na něčem se domluvit, klidně jenom jít třeba na zmrzlinu.
"BEZ BOLESTI BY ČLOVĚK NEPOZNAL RADOST".
Romantika ? Ano.
Beznaděj ? Ano.
Vtip ? Ano
Doufání ? Ano.
Radost ? Ano.
Smutek ? Ano.
Láska? Ano.
Smrt ?
Mnohokrát se mi slzy tlačily ven ze slzovodů a taková ta hořkost v ústech, která doprovází zadržované vzlyky.
Čtete příběh o lidech, kteří denně bojují o svůj život. Se smrtí (ať již vlastní či cizí) jsou smířený a přesto se nevzdávají. A vy to nevzdáváte s nimi. Bojujete za ně. A pak se ty slzy už nedají zastavit... A pak... Konec.
Kniha o bolesti, utrpení a rakoviny. A nebo také kniha o lásce a radosti života.
Doporučuji ? Ano, ano, ano.
"NĚKTERÁ NEKONEČNA JSOU VĚTŠÍ NEŽ JINÁ NEKONEČNA".
Četla jsem v prosinci 2016. Podle mých poznámek:
V ich formě - dívka.
O zamilování a lásce dvou mladých lidí - oba mají rakovinu.
Hezké, čtivé, smutné, ale hezké.
Nikdy jsem nebyla fanouškem dramat a zamilovaných románů, apod. (čtu fantasy), ale jakmile se mi dostala tato kniha do rukou, tak ji ne a ne pustit. Přečetla jsem ji během jediného dne a na konci jsem se mlátila do hlavy pouze proto, že jsem očekávala trošku jiný konec (pro zasvěcené - Co se stalo s Hazel?), ale musím říct, že to byl od autora mistrovský tah. Už chápu, jak se Hazel cítila po přečtení Císařského neduhu :)
Knížku můžu jen doporučit! Já osobně jsem jí přečetla za tři dny, nedalo se od ní odtrhnout. Je smutná, je pravdivá a je psychologicky hluboká. Smrt jedné z hlavních postav se dala už od začátku předpokládat, ale i tak bylo pořád co objevovat.
"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela." -Doslova.
Nikdy bych nečekala, že zrovna tato knížka mě pohltí tak, jak mě pohltila, protože rozhodně nejsem věkově cílová skupina. Svým způsobem to je veselá knížka o jedné z nejsmutnější věci, která se člověku může přihodit.
Ze svého okolí alespoň trochu vím, jaké to je, když ta m*cha rakovina postihne jak dospělého, tak dítě. Ale nedokážu si představit, jaké to je, když si někdo "díky" této nemoci přeje umřít, osvobodit se.
A i když jsem viděla film mnohem dřív, než četla knihu, neskutečně jsem Hazel i Augustovi fandila, oblíbila jsem si Izáka. A ano, brečela jsem, jednou. Na krajíčku jsem měla během čtení knihy několikrát, ale slzy mi tekly jen jednou.
Knihy od Johna Greena se čtou dobře, ale nebaví mě. Stejně tak to bylo i s touto knihou, která mi spíše přišla o ničem a téměř nic se tam nedělo.
Nejlepší, co autor zatím napsal..neskutečně autentický náhled na psychiku onkopacientů. Tu knížku jsem si zamilovala a četla několikrát. Nakonec jsem si ji přečetla i v originále. A některé věty z té knihy si budu pamatovat dlouho...Ale přes vážnou a smutnou tématiku je paradoxně nesmírně vtipná, takže jsem se smála a brečela zároveň. Přes slzy jsem neviděla na písmenka, ale nedokázala jsem ji odložit. Konec je realistický, bohužel.
Je to první kniha co jsem od autora přečetla. Kniha sama o sobě mě nadchla ale konec knihy mě moc nepotěšil, byl spíše smutný. V knize mě nejvíc upoutali hlavní hrdinové, kteří mají chorobné nemoci, vlastně díky tomu se seznámí spolu na podpůrné skupině. Postupem času se seznamují a zamilují se do sebe. Docela mě zklamalo, že ke konci příběhu hlavní hrdina umře ale což se dalo taky předpokládat. Příběh je velmi čtivý a poutavý. S knihou jsem byla velice spokojená, nemůžu si na nic stěžovat.
S touto knihou mám podobný problém jako s Dívkou ve vlaku - příliš velké očekávání. Člověk před samotným čtením slyší samou chválu, o jak úžasný příběh jde. Já třeba dříve viděla i filmovou adaptaci, ze které jsem byla nadšená. A tak čtete a čekáte, kdy přijde to velké Ó, které nad knihou uděláte a jste rozčarovaní a zklamaní, když ten moment jaksi nepřijde. Tento pocit nenaplnění mi pak bohužel zkreslil celkový dojem, jenž by jinak nebyl vůbec špatný. Příběh se dobře čte, a i když jde o téma, které je těžké a depresivní, autor ho podává s ironickými vložkami a průpovídkami, které ho krásně odlehčí. Zajímavé jsou i filozofické dialogy a samotné téma rakoviny, nemoci a boje s ní, člověka určitým způsobem fascinuje a děsí zároveň. Postavy jsou uvěřitelné, v rámci možností i docela sympatické. Ale zkrátka... jsem čekala něco víc.
První kniha, kterou jsem od autora přečetla.
Příběh je neskutečně smutný. Přečetla jsem jí také asi během dvou dnů - nevím, jestli to bylo tím příběhem ... nebo tím, jak byla je kniha napsána. Ale musím říct, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a od začátku jsem se chtěla dozvědět, jak příběh skončí.
Doporučuji asi všem!!
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
John Green. Ve mě . Zanechal stopu. Jizvu.