Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313426/bmid_na-vine-su-hviezdy-egY-313426.jpg
4
7901
7901
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život, lebo je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali ďalej. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa, ktorý má štýl, rakovinu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2016
,
Yoli (SK)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Pro mě to byla knížka velmi citově a emocionálně procítěná, prvně jsem viděla film a hrozně mě zajímal samotný příběh a pocity Auguse jak ze šťastného vylečeného člověka zbyla jen osoba která své nemoci podlehla.... Je to první knížka u ktere mi opravdu stékaly slzy. Každopádně po přečtení si uvědomíte jak velké štěstí je to že můžete dýchat, být zdravý, nemít bolesti a vidět a moct číst.
Tuhle knihu jsem měla doma více než rok a stále jsem se k ní nemohla dokopat. To, co jsem o ději věděla (a bylo toho docela dost vzhledem k neustálému doporučování) mě moc nelákalo. Ale musím říct, že jsem byla mile překvapena. Není to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, ale líbila se mi. Stále se něco dělo a kniha vás vtáhla do děje. Rozhodně si myslím, že stojí za to si ji přečíst.
Kdo nebrečel, lže. Nebo má kliku. Já brečela. Možná už kvůli představě toho,že sama umírám. A musím sledovat lidi okolo, kteří se na to dívají.
Hrozně mě tohle děsí, ne smrt, ale to před tím. A kdyby to mělo trvat měsíce? Bože.
Možná proto mě ta kniha vlastně hodně oslovila. Nebyl to skvost. Nebylo to něco neuvěřitelného, ale bylo to něco.
Vážně jsem si to užila (jak jen si umírání hlavních hrdinů užívat jde)
Nebylo to tak dobré jako knihy jako Je to i můj život nebo Ještě než umřu, ale rozhodně mi to něco dalo.
Líbily se mi rozhovory hlavních hrdinů, protože ačkoliv nepatřily do hlav nezletilých, ty děcka umírala. Možná proto jsem to všechno nějak přijala, tak jak je. Kniha je víc než průměr a dooručuju ji. Protože ať už je děj jakkoliv přeslazený, prostě zasáhne.
Je to dobře napsaný dojemný příběh, který se dá číst různým způsobem. Může to být romantický a tragický příběh mladé lásky, ale i kniha o pocitech a prožívání těch, kdo ví, že nemají naději, o jejich touhách, vzteku, strachu i odevzdání. Je to ale třeba i zajímavý pohled na rodiny a blízké, kteří se vyrovnávají s faktem, že jejich dítě umírá.
Myslím, že tahle knížka si zaslouží být čtena mladými čtenáři, protože to není jen laciný sentimentální doják.
Knihu jsem dostala od kamarádky na narozeniny a dva roky(asi) mi ležela v knihovničce. Touha po romantickém příběhu byla tak velká, že jsem s malou nelibostí sáhla po této knížce, když už jsem neměla co číst. Z dosavadních komentářů a zpráv ze světa jsem věděla, že tato kniha neskončí dobře, a to mě štvalo, protože většina příběhů by měla skončit dobře, z důvodu, že opravdové životní příběhy končí už tak špatně, že už nad nimi nechci myslet ani nad knihami, ale musím říct, že je to velmi pěkné počtení. Co všechno jste si schopni splnit, když Vám smrt klepe na dveře.
Kdybych na tuto knihu nečekala v knihovně tak dlouho, snad bych ji ani nezačala číst ... dozvěděla jsem se, že moje dítě je taky onkologicky nemocné a v této knize se umírá a o nadějích tu také nemůže být řeč. Nicméně kniha je i o něčem jiném a můžu říct, že se mi líbila.
U knížek s podobným tématem je dost těžké přiklonit se na jednu nebo druhou stranu. Četla jsem ji ještě předtím, než se zvedla "vlna odporu" a názor jsem na ní nezměnila ani teď. Mně chytla. Nedělali si z nemoci srandu prvoplánově. Oba si prošli peklem, které bychom nikomu nepřáli a vyrovnat se s něčím takovým chce pořádnou dávku odhodlání a síly. Dnešní mladí dospělí jsou mnohem víc cyničtější než bývali jejich předchůdci. Takže těžko soudit (a myslím si, že nám to ani nepřísluší), jak by se měli chovat.
V knize se ale dá najít mnohé. Minimálně dojemný cit, který naráží na nepřekonatelné překážky, láska v mnoha podobách, která přeje, trpí a je prožitá na 100%. Jako novodobí Romeo a Julie, kterým nepřejou hvězdy.
Z Greenovek, ač jí všichno hrozně opěvují, mě zaujala nejméně. ejsem si jistá jestli to bylo kvůli tomu, že jí všichn tak chválily, ale prostě pro mě nejslabší...
Krásná knížka! Dlouho jsem se jí bránila, protože kolem ní bylo hrozné haló, ale nakonec jsem podlehla. A je to dobře. Dojemný, vtipný, smutný příběh se spoustou krásných citátů :)
smutný příběh, u kterého jsem slzela. Ač je smyšlený, myslím si že může být i reálný
Mé srdce pookřálo ... Slzné kanálky se rozjely a nedaly se zastavit.
Málo kdy u knih pláču, ale tohle mě dostalo. Možná, že čím víc stárnu, tím víc jsem patetická ...
Láska, která rychle začala a rychle skončila.
Láska, ze které bychom si všichni měli vzít příklad - nefalešná, nezaložená na vzhledu, penězích nebo čemkoli jiném. Založená na NÍ a na NĚM, na dvou hvězdách, jejichž světlo vyhaslo příliš brzy, ale zanechalo tolik lásky ...
Nevím proč, ale tato kniha mě nijak zvlášť nezaujala. Popravdě si nejsem jistá, zda si někdo může dělat legraci s toho, že je nemocný. Přišlo mi to zcela hloupé. Vyrovnávají se s tím vlastním způsobem. Přesto, na druhou stranu, se mi kniha líbila. Ukazuje, že zdraví a rodina jsou nejdůležitějšími prvky v našem životě, bez kterých se já osobně neobejdu.
Téma smrtelné nemoci, velké lásky a charaktery postav... to vše by se dalo tak krásně zpracovat. Dovedu si knihu představit v pojetí spisovatelky J. Moyesové, ale pana Greena ne. Čekala jsem od ní mnoho, bohužel zklamání, velké. Film pěkný, kniha docela o ničem. Nelíbilo se mi její zpracování, špatně se mi četla a autorovy myšlenkové procesy jsem nechápala. Ani jsem si nesedla s jednou postavou. Za mě ne!
Líbil se mi popsaný cynický přístup teenagerů k nemoci- byli smíření a dělali si z rakoviny legraci,na rozdíl od rodičů, pochopitelně.Pracuju na onkologii,a takhle to ,obvykle, nebývá
Tato kniha otevřela stavidlo... Stává se vám, že se ve vás hromadí pocity a někdo, něco je najednou pustí ven. Co je vlastně smrt? Konec... Konec má přece všechno, tak proč mít strach? Smrt je tím nejhorším právě pro ty, kteří tady zůstávají. A pro umírající je často vysvobozením ze zoufalých bolestí, ale i ze zoufalého čekání. Smrt patří k životu a rakovina je bohužel v dnešní době bolestnou cestou ke konci života. Kniha, ač aspiruje na velkou americkou romantiku, tak v sobě nese zajímavý příběh, který se klidně mohl stát, protože takhle nemocní lidí, včetně takhle mladých jsou běžně mezi námi a mohlo to tak být. Zajímavé je zapojení knihy, právě knihy mohou být pro nás vodítkem, berličkou i stavidlem, co se otevírá. Každá kniha má svůj čas a tahle našla právě ten můj správný čas.
Tato knížka se mi dostala do rukou už dřív létě, ale asi jsem na ni ani neměla nálad až do teď. Viděla jsem film (samozřejmě slzička ukápla) a dneškem dočtena kniha.
Abych byla upřímná, asi polovina knihy mi přišla jako obyčejná nadprůměrná knížka, která má zasáhnout kousek člověka a trošku jsem se vzdávala představy o BESTSELLERU. Co mě ale zasáhlo více, byla část, kdy Gus umírá. Přišlo mi to jako velmi realistické a tak jsem s postavami prožívala každičkou vteřinku. Možná by se někomu konec zdál zdlouhavý (a taky že nebyl nejkratší), ale já jsem spokojená s koncem příběhu. Že se spisovatel nebál, vytvořit trošičku více reálný konec s tak hlubokou myšlenkou.
Knížka je pro mne asi spíše zklamáním než objevem, ale jsem ráda, že jsem s knihou přišla do styku a mohla tak okusit, trošku jiný život.
Ke knížce jsem se dostala možná o pár let později, než jsem měla - už jsem ve svých pětadvaceti asi starší než cílová skupina. Přijde mi dost nepatřičné, když tady teď napíšu, že tohle je fajn "oddechová" knížka. Fakt, fakt divné, a přitom je to pravda.
Dávám 4 hvězdičky,
- jednu za čtivost
- jednu za to, že jsem si trošku zaslzela, což se mi nestává
- jednu za postavu Izáka, protože ten byl přece jen nejuvěřitelnější a nejpřiměřenější (kdo mi lezl na nervy, byla Kaitlin, zjevení spisovatele v autě už se mi taky zdálo trošku moc)
- jednu za... já ani nevím, i když mám mnohé výhrady, tak tři se mi zdají málo. Postavy by to asi nazvaly jako úlitba rakovině. :)
Doufám, že s tímto tématem nezískám zkušenosti, ale třeba to fungování s bombou (až na schody popisované docela normálně) se mi zdálo přehnané. A nechce se mi věřit, že člověk s vědomím smrti v zádech chce hlavně koukat na reality show. Možná v nějaké přechodné fázi? Pochopila bych, kdyby se taková postava zlomila. Pochopila bych, kdyby se vybičovala k zažívání nevšedních věcí, žití naplno s tím, že nemá co ztratit (jako třeba v knížce Veronika se rozhodla zemřít), ale tohle mi přišel jako docela mdlý kompromis.
Láska je tu vykreslená krásně a doháněla mě k slzám - mluvím o pasážích o lásce rodičovské.
Čím menší celek, tím lepší. Některé věty toho obsahovaly opravdu hodně na malém prostoru. Některé scény doléhaly a působily tak, jak měly. Ale jako celek knížka přece jen trochu zaostává. No, užívám si ty detaily, takže proto je mé hodnocení v hvězdičkách pozitivnější než komentář samotný. :-)
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Pro chvíle "sebetrýznění" ideální. Půjčila jsem si ji od náctileté neteře a přesně to sedí. Četla jsem ji tři dny a krásně si poplakala, na začátku, v průběhu a na konci. Takže když máte chuť si poplakat, zalézt si do peřin a pokochat se velmi smutnou romantikou...doporučuji.