Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313426/bmid_na-vine-su-hviezdy-egY-313426.jpg
4
7933
7933
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život, lebo je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali ďalej. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa, ktorý má štýl, rakovinu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2016
,
Yoli (SK)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si přečetla po shlédnutí filmu. Moc se mi líbila stejně jako film. I slza ukápla :)
Kniha se mi moc líbila. Četla jsem ji až op shlédnutí filmu ale určitě byla lepší kniha. Už jsem věděla co čekat, takže to nebyl žádný nával emocí a breku.
Knihu doporučují i když to není nic co by musel každý ve svém seznamu přečtených mít.
Mne se to nelibilo. Nevim, jak jinak to popsat, nez slovem DIVNE. Kniha se mi spatne cetla, nesedi mi styl. Prisla mi naivni, postavam jsem neverila snad vubec nic..k tehle knizce se nevratim.
Nebudu vám lhát, brečela jsem jak u knížky, tak u filmu. Knížka má samozřejmě mnoho krásných částí, různě dlouhých nekonečen, ale... Myslím si, že John Green má i lepší knihy, které by stály za zfilmování (například. Hledání Aljašky)
6hodin..tolik mi stačilo k přečtení. Za mě super, dojak, ale velmi čtivě napsán. Žádný výkvět literatury, ale jako oddychovka ideál, i když pokud je čtenář empatický, neuškodí mít po ruce kapesník
Kniha byla roztomile smutná. Neválela jsem se smíchy, netopila jsem se v slzách, přesto mi to jednodenní čtení bylo příjemné a August a Grace mi byli sympatičtí až do úplného konce. Mrzí mne, že se musí psát knihy o takovýchdle šílenostech, těší mne, že o tom někdo dokáže psát s nadsázkou a humorem. Překvapuje mne, kolik lidí si tuto knihu přečetlo a kolika z nás otevřela kniha oči. Greenův styl psaní je přeci tak obecný ale i zvláštní. Machruje nad námi chytrými citáty a používá odborné názvy a přitom nás vtahuje do jednoduchého příběhu na pozadí strašlivě komplikovaných stavů lidské mysli. Fakt se mi to líbilo. "Dobře."
Knihu jsem dostala k Vánocům, kdy šel film do kin, a mně se tak na obálce uhnízdili představitelé dvou hlavních rolí. Což by mi tolik nevadilo, kdyby mi původní obal nepřipadal stokrát hezčí než ten můj. Ale nesuďme knihu podle obalu, že.
Věděla jsem, o čem zhruba příběh je, a tak jsem si předem připravovala kapesníčky. A moje očekávání byla naplněna. Hvězdy nám nepřály se čtou hezky rychle, až je vám líto, že se blíží konec. Kniha je nabitá vtipy, situacemi, se kterými se lidé s rakovinou setkávají a popisuje, jak je smrt pomíjivá.
Já osobně konec probrečela a hned po dočtení jsem se s nadšením vrhla na film, který mě bohužel zklamal, ne snad hereckými výkony, spíš tím, že se mi dostatečně nevyrovnal knize.
Tak jako tak dávám čtyři hvězdičky, protože až bude zase nálada a správný čas, ráda si knížku přečtu znovu.
Zamilovala jsem si tenhle příběh. Brečela jsem jak u filmu, tak u knížky. Možná že nekončí zrovna šťastně ale stojí si to za to přečíst a prožívat všechny ty věci a dívat se na ty alegorie (utajené smysly v díle). Nebo taky na některé pravdy. Např. Svět není továrna na splněná přání. Chtěla bych mít tu knížku, co četla Hazel "Císařský neduh.
Ačkoli je to šíleně opěvovaná kniha, která si nese nálepku Světový bestseller, tak za mě rozhodně ne. Celkově se s knihami od Johna Greena neztotožňuji. Nevím, proč, ale i přes to, že je mi patnáct a kniha je určená teoreticky pro mojí a starší věkovou kategorii mi to přijde nehorázně naivní a hloupé. Styl písma mi opět nesedl, ale to není způsobeno Greenem, ale čistě překladatelkou a nejvíce mě iritovalo, že ačkoliv byli Hazel (16) a August (17) studenti, vedli mezi sebou rozhovory jako nějací čtyřicátníci a v jejich podání to vyznělo vážně hloupě.
Tohle je čistě můj názor, ale kdyby bylo po mém, tak ta zlatá nálepka na přebalu už je dávno strhaná ze všech vydání mojí vlastní rukou, protože si myslím, že na trhu jsou mnohem kvalitnější knihy než je tahle, ale bohužel je nenapsal muž jménem John Green, protože kniha napsaná jeho rukou ponese zlatou nálepku kdykoliv a kdekoliv.
Na přebalu této knihy se píše: ,,Nejvtipnější smutný příběh". Je to pravda, příběh je o bolesti tj. o životě, ale je i plný černého humoru. Přečetla jsem tuto knihu a zamilovala jsem se do ní, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela. V knize Císařský neduh stojí: ,,Bolest se dožaduje procítění". To Hazel s Gusem zažili. V knize se píše, že vše (viz deprese, rakovina) je vedlejší účinek umírání- hmmm... je to zajímavá myšlenka, na kterou se váže příběh o lásce, smrti a bolesti. Smekám před autorem...
Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem, prostě Wow! John Green má strašně poutavý způsob psaní. A to, jak dokázal humorem odlehčit ten silný příběh je prostě krásné. Vážně jsem se u té knížky nasmála, i když to nebyl samozřejmě její účel a neměla bych to přiznat. Od začátku to bylo moc pěkné, Hazelin sarkasmus mě dostával už od prvních stránek: Michael měl leukémii, cítil se dobře. (Nebo to aspoň tvrdil. Přijel výtahem.) Od setkání s Augustem už to šlo jako po másle. Ale upřímně, já jmenovat se Augustus Waters, tak chodím kanálama. Ještěže mu říkali Gusi. :-D Naopak Hazel Grace je podle mě krásné jméno. Vážně se mi to moc líbilo a zkoukla jsem i filmovou verzi. Ta taky stojí za to.
A vážně nevím, koho by ten konec nerozplakal. Gus má 85% šanci na přežití a Hazel 20% a Gus nepřežije. Svět prostě není továrna na splněná přání.
Kniha byla velmi dobrá.Hodně čtivě napsaná,Hazeliny pocity pochopitelné,ale ne ploché.Augustova smrt mě chytila za srdce,avšak nerozplakala(i když to možná bylo tím,že jsem předem věděla,že zemře).
Jediné co,mne trochu štvalo,bylo to,že rakovina nebyla popsána podle pravdy.Ano,četla jsem poznámku autora,ano,vím,že to tak má být a že podle většiny jsem teď asi nudná učitelka bez špetky fantazie(překvapivé,když strašně ráda píši příběhy a básničky,že?),ale já bych se z knížek také něco nového dověděla.
Ale filozofická stránka knihy byla vynikající.Původně jsem dala čtyři hvězdičky,ale po opětovném přečtení svých slov jsem tu poslední hvězdu přeci jenom přidala.
Když jsem tuhle knížku četla, už byla chvíli na trhu, vlastně zrovna měl jít do kin film a všichni o ní básnili, jak je úžasná.
Byla to druhá knížka od Greena, kterou jsem četla. Zvládla jsem ji v krátkém čase, děj byl poutavý, zajímavý a samozřejmě smutný. Ale musím říct, že tohle je asi jediná kniha, u které můžu říct, že mě bavila stejně jako film (tím chci říct, že normálně filmy po jejich zhlédnutí hned komentuji větou "knížka byla samozřejmě mnohem lepší").
Podle mě je až moc přeceňovaná, čekala jsem od ní asi ještě o malinko víc, a to "víc" tam prostě nebylo.
Páni. Tak to bylo...něco. Ze začátku se mi do knihy moc nechtělo, protože mi přišlo, že je strašně omílaná a přeceňovaná. Není. Ten silný příběh mě naprosto dostal. Bylo to moc krásné. Ke konci jsem ji dokonce musela (přestože jsem nechtěla) odložit, protože mě strašně dojala a já na text vůbec přes slzy neviděla. Určitě mi toho mnoho dala. Kdo nad ní váha, rozhodně se do ní pusťte! Je skvělá :))
No co k tomu říct.... Nejsem příznivcem zfilmovaných bestsellerů a jejich masové četby.
I když jsem tušila o čem filmová verze přibližně je, neměla jsem moc chuť se do četby pouštět.
Na úvod jsem si přečetla pár recenzí, jestli si ke knize vůbec sednout a otevřít ji. Na základě přečtených recenzí se mi nechtělo, ale neměla jsem zrovna co číst.
Výsledkem toho bylo, že jsem to přečetla velmi rychle. Bohužel se setkávám jen s lidmi, kteří svůj boj buďto vzdali, nebo neměli ani možnost ho začít. Proto si myslím, že věk nehraje žádnou roli, ať už je někomu 16 nebo 70 každý má touhu dohnat co nestihl a žít naplno. Měla jsem možnost uvažovat nad jejich osudem chvíli jinak než pouhé "čekatele," jak se s nimi setkávám.
Rozhodně stojí za přečtení!
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Velice emotivní příběh, který vás prostě nenechá dlouho plakat. Byla jsem docela rozčarovaná, když u filmu jsem probrečela půlku stopáže, ale u knihy sotva půl minuty. Možná je to tím, že John nás prostě nenechal - ono kdo by taky chtěl psát ubrečenou knihu. Je v ní plno sarkasmu a ironie. Co taky zbývá člověku, který to má sečtené?
V průběhu čtení celé knihy jsem měla na mysli větu: Tonoucí se stébla chytá.
Čtivost 100 %
Zápletka 80 %
Humor 80 %
Napětí 20 %
Celkový dojem 80 %