Na vine sú hviezdy
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313426/bmid_na-vine-su-hviezdy-egY-313426.jpg
4
7944
7944
Odkedy Hazel v trinástich rokoch diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy v štvrtom štádiu, pripravovala sa na vlastnú smrť. Potom sa stal medicínsky zázrak a metastázy v pľúcach sa jej zmenšili. Odvtedy nechodí do školy, nemá priateľov a nevie, ako vyzerá normálny život, lebo je hadičkami pripútaná ku kyslíkovej fľaši a užíva silné lieky, aby sa nádory nerozširovali ďalej. Na nenávidenom stretnutí podpornej skupiny pre pacientov s rakovinou však spozná Augusta Watersa, ktorý má štýl, rakovinu na ústupe a oči len pre ňu. S ním začne objavovať dosiaľ nepoznaný svet lásky na pomedzí života a smrti.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2016
,
Yoli (SK)
Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Dobrá kniha, ale trvalo mi se do ní začíst. A taky mě tak trochu zklamala. Možná kdyby nebylo těch velkých keců kolem, nejlepší kniha roku 2012 (to fakt ne), tak bych zklamaná nebyla. Dobrá, možná o něco lepší než dobrá, ale přesto přeceňovaná. Každopádně stojí za přečtení, na oddych. Nebrečela jsem jako ostatní, ale uznávám, že když měl Gus proslov na svém vlastním předpohřbu, chápala jsem, že to bude asi ta část, kde většina pláče :)
Příběh dvou mladých lidí, kteří se zamilují, radují se spolu ale i zažívají společně smutek a trápení, je to hezky napsané, ke konci smutné, ale to se dalo očekávat.
Velice se mi kniha líbila.
poslední čtvrtinu knihy jsem celou probrečela... tuhle knížku miluju a zároveň nenávidím
věděla jsem, že knížka není žádná pohádka s happyendem.... ale stejně mě dostala... už dlouho jsem u knížky takhle moc nebrečela...
Kniha ve mně zanechala mnoho dojmů...
krásný styl jazyka, chvíli sarkasmus, chvíli soucit... Pláč střídal smích a naopak.
Krása...
Tento příběh jsem si opravdu zamilovala. Četla jsem to skoro bez dechu a dokonce jsem si zabrečela. Mělo to možná droboučké nedostatky, ale nic co by se nedalo skousnout. Psáno velmi čtivým stylem a s citlivostí.
Kniha se mi moc nelíbila..Určitě ale stojí za přečtení, najde si spoustu příznivců..
Příběh umírající dívky pro mne byl nevšedním čtivem, děj odehrávající se na poli puberťáků v dobrém slova smylu, jejich postojů a zařazení do společnosti v čase co zbývá. Kniha cílí na úzké spektrum čtenářů a nelze jít tedy více do hloubky nicméně pár odboček k zamyšlení je. Kniha je psána čtivě. Dávám 75%.
Ano, po všech těch nadšených hodnoceních člověk očekává něco strhujícího. To se v mém případě ale nestalo, knížku jsem bez problémů dokázala odložit a jít s klidným srdcem spát. Nepopírám však, že je to pěkný příběh, který je podaný velmi prostým, reálným způsobem. Na city mi v pár okamžicích brknul, ale ani zdaleka ne tak, jak bych si představovala. Nejvíc se mi asi líbil jejich černý humor..a teda co mě dostalo byly nečekané návštěvy van Houtena. Škoda jen, že si nemůžeme přečíst Císařský neduh. :)
Knihu jsem brala do ruky s tím, že jsem věděla, jaký má konec. Je tak moc opěvovaná, že i slepý by si toho všiml. K tomu jsem četla "Hledání Aljašky" od toho samého autora a já si řekla, že mě nedokáže už nic překvapit.
Jak já jsem se zmýlila...
Není, emotivnějšího příběhu, který znám. Celou knihu jsem četla jedním dechem a přesto, že byla plná sarkastického humoru, který já miluji, víc jak pozvednout jeden koutek úst jsem nedokázala. Všechny, podotýkám, že všechny postavy mi přirostly k srdci a já se s nimi těžce loučila.
Celé čtení, jsem byla nesmírně dojatá a ačkoliv jsem hrozná citlivka, nikdy mě žádná jiná kniha, tak nerozplakala, jako tato. Ovšem, slzné kanálky dostaly zelenou až na konci knihy, dříve vám to J. Green nedovolil.
Ne, já jsem neplakala, já jsem přímo vzlykala. Mé škytavé vzlyky se nesly domem a já se ničila čím dál víc, tím, že jsem poslední odstavec četla stále dokola.
John Green - muž, který si touto knihou získal veškerou mou úctu a kdykoli se podívám na nebe plné hvězd, vzpomenu si na něj.
Omlouvám se za tak málo textu věnovaný této knize, když vím, že si zaslouží mnohem víc, ale já prostě nemám slov...
..a já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná : pomalu a pak najednou docela.. Já taky - bez sentimentu a zbytečného patosu, protože to si tahle kniha nezaslouží, zamilovala jsem se do odvahy, s jakou nás autor citlivě provádí příběhem dvou lidí, kterým "hvězdy nepřály", zamilovala jsem se do postav, nehrdinsky obyčejných, lidských, ke kterým se asi nebudu často vracet, protože bych to neunesla. Zamilovala jsem se náhle, uprostřed věty...
Tušila jsem do čeho jdu....obavy/očekávání se naplnily...ze začátku jsem se usmívala, pak se mísil smích se slzami....no a poslední kapitoly jsem jen brečela.
Myslím si, že pro knihy totoho typu, by zde měla existovat naprosto jiná hvězdičková kategorie. Byl to příběh, který se vám dostane pod kůži. Dočetla jsem včera a stále musím myslet na Augustuse....na to jaký byl, na odvahu a jeho životní přístup. Jak píše Palele....zamilovala jsem se a ta láska bude trvat. K takovému příběhu se nejde nevrátit.
Takže až nadejde ten čas, kdy po této knize sáhnu, tak si připravím velkou zásobu kapesníků a pustím se do toho....prostě dokonalé.
Jakkoliv už téma knihy musí očividně hrát na city čtenáře, ať už plánovitě či ne, na ty moje hrálo velice dobře. Za začátku tedy ne, nebýt všudypřítomné rakoviny :-), byl by to normální příběh zamilovávání se mladých lidí. Pak to ovšem dostalo grády. Nemám dojáky ráda, ovšem tenhle mě prostě dostal. Uvědomuju si, že ne všichni mají šanci prožít dlouhý život, o to víc smekám před dětmi, které se vlivem nemoci dlouhého života nedočkají...
Jakkoliv už téma knihy musí očividně hrát na city čtenáře, ať už plánovitě či ne, na ty moje hrálo velice dobře. Za začátku tedy ne, nebýt všudypřítomné rakoviny :-), byl by to normální příběh zamilovávání se mladých lidí. Pak to ovšem dostalo grády. Nemám dojáky ráda, ovšem tenhle mě prostě dostal. Uvědomuju si, že ne všichni mají šanci prožít dlouhý život, o to víc smekám před dětmi, které se vlivem nemoci dlouhého života nedočkají...
Příběh byl moc pěkný-dva mladí lidé se do sebe zamilují i přes jejich nemoci a ten krátký čas,který jim zbývá.Rakovina je smutné a bohužel i aktuální téma.Konec knížky jsem očekávala trochu jiný,ale i tak to bylo pěkné čtení a nelituji toho,že jsem si knížku přečetla.
Dle recenzí a hodnocení zde na Databázi jsem zřejmě měla příliš vysoké očekávání. Ano, tato kniha i mě rozbrečela, ale to je asi to jediné, co si o tom budu pamatovat. Části knihy (hlavně pobyt v Holandsku a celá ta aféra ohledně knihy) mi přišly velmi nudné, že jsem měla nutkání knihu odložit. K pozitivům bych dala docela překvapivý zlom, sem tam vtipné poznámky, ale tuším, že toto bude případ, kdy film bude lepší než kniha.
Pomalu a pak najednou docela, stejně, jako když člověk usíná, jsem se společně s Hazel zamilovala do Guse a společně se spoustou dalších lidí jsem se zamilovala i do tohoto příběhu. Jeho dočtení jsem delší dobu odkládala, protože jsem se bála konce. A moc dobře jsem věděla, proč.
Ale i přesto... svým pokřiveným způsobem je to dokonalé:) Smekám před autorem. Doufám, že aspoň zlomek nádhery těch psaných slov a kouzla celé knihy se jim povede přenést na filmové plátno.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Přijde mi vtipné, že jsem od téhle knížky očekávala neskutečně málo (já jsem se víc těšila na Aljašku, která mě naopak celkem zklamala) a dostala jsem neskutečně moc. Brečela jsem posledních sto stránek v kuse, ale to bude asi hlavně tím, že mě takový věci zkrátka dostávají. Většina lidí se nejspíš rozbrečí jen na určitých místech, neprobrečí polovinu knížky i s vtipnými pasážemi. Každopádně je to ale velmi silný příběh a John Green rakovinu rozhodně nijak nepřikrášluje, za což jsem mu vděčná. Stejně jako za tragicky úžasnou návštěvu spisovatele van Houtena, který všem vmetl pravdu (jakkoli pesimistickou) do očí. Paradoxně se mi tahle část líbila snad nejvíc, hodně na mě zapůsobila. Působivých momentů ale kniha plná, a proto ji rozhodně doporučuji.