Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9005
9005
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Drsný a farbistý opis zákopovej vojny. Autorovi sa veľmi dobre podarilo opísať hrôzu, ktorú znamenala 1. svetová, a tú obrovskú čiernu dieru, ktorú vypálila do duší mladých chlapcov, ktorí v nej bojovali. A to všetko veľmi čítavým štýlom. Kto sa chce dozvedieť viac o WW1, toto je veľmi dobrá kniha.
Kniha je klasickým literárním dílem, které nevyhýbá se detailnímu vyobrazení hrůz války. Přes svou silnou atmosféru a působivé vyprávění mi však některé pasáže přišly zdlouhavé, což snížilo mé celkové hodnocení na tři hvězdy z pěti.
Znovu se vracím k jedné klasice: Na západní frontě klid... Už jen název tak trochu oxymóron, nutně navozující otázku: je vůbec někdy na frontě klid?
Brilantně napsáno, hlavně popisy válečné mašinerie a všudypřítomný odér smrti, který prostupuje vše, s čím se hrdina setká. I když zde byly líčeny také světlé momenty (třeba návraty do vzpomínek či krásně popsaná chlapská soudržnost), pocitu jisté tísně a strachu o hrdinův život se nikdy zcela nezprostíme: Remarque věděl, jak zapůsobit na naši obraznost... Jeho naturalistická až plastická líčení kruté reality života v zákopech se dostanou pod kůži. Je dobré nezapomínat: historie se opakuje a lidé jsou nepoučitelní. I jeden život člověka je pořád životem, cenný dar, a neměl by se mařit: jasné poselství, které nemusíme nijak složitě pročítat mezi řádky. Nejsmutnějším paradoxem téhle knihy je, že jejími hrdiny jsou napřed naivní mladí idealisté (propagandou zručně verbováni "do zbroje" hájit pofidérní hodnoty), bažící po slíbené slávě... ovšem na bojištích proměněné v kusy potrhaných těl, v lepším případě mrzáky na těle a duši... Ta kniha dostane každého.
Dovolím si i menší odbočku: myslím, že naše představa bojů v zákopech a na frontě je poněkud matná, nejasná, realitě vzdálená - jisté dojmy si "odnášíme" z filmů či médií, ale i tak jsou značně zkreslené... Pro lepší představu, téměř plastický obraz a až šokující obraznost doporučuji komiks od J. Tardiho "To byla zákopová válka". Teprve při jeho čtení jsem mohla lépe porozumět scénám, které Remarque ve svém románu popisuje. Chválím a dílo doporučuji i jako doplněk k četbě, zároveň však trochu varuji: ten komiks je opravdu jen pro silné povahy :-)
(SPOILER)
Velmi silná kniha. Musím přiznat, že první půlka, a možná i trochu více než půlka, mě moc nebavila - za to ta jedna hvězdička dolů. Děj se táhl, v podstatě mi připadalo, že se děje pořád to stejné. Ale po Paulově první dovolené, což je někde za polovinou, to začalo brát spád, bylo to čím dál víc dramatické, smutné, extrémní a oči otevírající.
V průběhu čtení ke mně ze začátku postavy moc nepřilnuly, a to ani přes to, že to bylo psáno v ich formě, což mi většinou vyhovuje více. Ale právě za polovinou už mi Paul (i jeho přátelé) začínal přirůstat k srdci - jeho názory, vyprávění a celý popis jeho života. Soucítila jsem s jeho výpovědí o tom, že jsou vlastně ztracenou generací, což už je dnes ostatně pojmem. Ale Remarque podle mě tento pojem přesně definoval a bez jakéhokoli přikrašlování se vší surovostí, kterou to přineslo, napsal jasný a čistý důkaz o tom, jak jeho generace extrémně utrpěla. Sdílel zde pravdivé a silné myšlenky. Při čtení jsem si opravdu čím dál tím víc uvědomovala, jak je válka zbytečná. Kvůli dohadům vysoko postavených lidí umírají obyčejní lidé - lidé, kteří se musí postavit za svou vlast, ať už vědí, zda je názor jejich státu zrovna ten správný, nebo ne. Lidé, kteří za nic nemohou. Lidé, kterým bylo ublíženo fyzicky, ale hlavně psychicky. Generace, která byla navždy ztracená, protože se neměli pro co vrátit, pro co žít…
Také je tu ve velké míře ukázáno přátelství. Přátelství, které okolnostmi dosáhlo tak hlubokého významu jako třeba rodina, a možná i víc než to.
Nejsilnější momenty byly samozřejmě ty ke konci, kdy Paulovi přátelé postupně umírali, až z jeho třídy zbyl jen on… Úplně nejvíc mě dostaly momenty v nemocnici, popisy strachu a akce na bojišti, Paulovy (autorovy) myšlenky a potom hlavně smrt Katczinského a samotný definitivní konec celé knihy…
Tato kniha je velmi cenná. Je to něco nenahraditelného, protože je to autorovo jedinečné svědectví. Svědectví o tom, že po takovém zážitku a zrovna v tomto životním období vlastně není možné začlenit se zpět do běžného života. Viděli umírat své přátele, jen kvůli něčímu rozkazu se navzájem zabíjeli s lidmi na druhé straně, kteří by za normálních okolností mohli být jejich přáteli. Každý den dávali pozor jen na to, aby přežili…
Doporučuji přečíst úplně všem.
Velmi silná kniha o první světové válce, která si nebere servítky a vše čtenáři předkládá ve vší surovosti, kterou toto období přinášelo. Při čtení jsem hluboce prožívala všechny útrapy společně s mladičkými německými vojáky a velmi mne vtáhla psychologická linka o vlivu vojenského prostředí na psychiku a problémy se začleněním se zpět do všedního života.
*** Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. ***
Během povinné četby jsem se jí vyhýbala a tak přišla na řadu během letošní čtenářské výzvy. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.
Povinná četba z dob, kdy jsme měli toto dílo k maturitě. Román z období 1. světové války jsem si připomněla v aknize. Pojednává o ztraceném mládí mladých ještě ne 20-tiletých lidí, kteří byli vysláni do války. Příběh podle skutečných událostí, který je i dnes aktuální.
Pro tuto knihu jsou typická slova: zákopy, bomby, palby, kryty, nedostatek spánku, hlad, vši, krysy, plyn, vrhače plamenů, střely, záblesky, exploze, miny, hromadné hroby, fontány bláta a železa......TMA.
Autor autenticky popisuje pocity vojáků, smutný skutečný příběh, ze kterého mrazí po dlouhá léta. Dílo nelze číst najednou, jsem vždy smutná z těchto knih, pokaždé jsem měla pocit, že jsem v popisovaných místech, kde se jen čeká.....
Kniha se mi četla ne úplně snadno. Trvalo mi, než jsem se chytla. Autorův popis války a všech běsů kolem je napsaný poutavě a čtenář si uvědomí, jak strašná doba to musela pro všechny být.
Autorův neznámější román o strastiplných osudech chlapců odvedených ze školních lavic, kdy je jim nesmyslně vštěpováno, že boj za koho!? je povinností. 1. světová válka byla dalším mlýnkem na maso pro muže, kteří na bojištích strádali, překonávali sami sebe, pomáhali jeden druhému a snažili se přežít. Kolik se jich vrátilo "celých", jaké prožívali traumata a kolik se jich nevrátilo na všech stranách fronty válek.
Asi nejlepší beletristická kniha poukazující na zrůdnost a zbytečnost válek, jaká se mi kdy dostala do rukou. V jednoduchém příběhu sledujeme partu mladých kamarádů v zákopech 1. světové války. Chvíle v zázemí se střídají s nekonečnými hodinami na frontě. Celé to na mě působilo jako popis práce v pekelné továrně, kde vám ulpívá život podle rozpisu směn. Jenže tahle fabrika není o postávání u výrobního pásu, tady se krčíte s hlavou zabořenou v hlíně a čekáte, až přestanou konečně dunět děla nepřítele, abyste se mohli posunout zase o jednu díru blíž ke střelbě. Šrapnely, zoufale dlouhé minuty v jedovatém plynu, snad ta maska bude fungovat, snad jsem si ji dobře nasadil. Odnášení raněných spolubojovníků, lazarety plné lidí bez končetin, doslova plejáda toho, co všechno vám může strojově řízená válka utrhnout. A pak jste zase v zázemí. Ležíte na louce plné rozkvetlých vlčích máků a vzpomínáte na dobu před tímhle zlým snem, na školu, na spolužáky, z nich už téměř nikdo nežije a na učitele, představitele starší generace, který vám měl být vzorem, měl vás nasměrovat do života a místo toho vás nakazil svojí zapáleností a vy jste díky tomu tady. Jenže teď už na to koukáte úplně jinak, teď už máte úplně jiné pocity než při slavnostním odjezdu. Knihu jsem četl nyní podruhé a musím říct, že mě zasáhla více (možná kvůli aktuálnímu dění) než během povinné četby na střední škole. Doporučuji i výborné divadelní představení Na západní frontě klid / Zelené koridory v divadle X10 v Praze (syrové, temné vizuální ztvárnění a nechybí v něm všechny klíčové pasáže).
Silná válečná kniha, která pojednává o hrůzách První světové války a hned z první ruky pohledem autora. Najdeme tu výčty všemožných zranění i psychických následků války. Filmová adaptace je dost jiná, ale líbila se mi.
Útlá knížečka, kterou jsem před čtvrtstoletím získal v jedné literární soutěži. Sáhl jsem po ní až teď. Některé knihy ale asi mají být přečteny v ten správný čas. Remarquova odysea od zákopů první světové války až po lazaret není velká formátem, ale obsahem přímo obří. Bez patosu, ale i tak vám dokáže vehnat slzy do očí. Neskutečně silná, drsně poetická a pokládající ty správné otázky, které nezestárly ani po sto letech. Zkrátka majstrštyk, který tu s námi bude už navždy.
Četla jsem, ale bylo pro mě děsivé, ta válka... Ke knize jsem se již nedokázala vícekrát vrátit.
Celého Remarqua jsem přečetla... kdysi... Teď jsem se vrátila k této a myslím, že mě to zasáhlo ještě víc než tehdy v pubertálních letech.
Když mi bylo asi čtrnáct, přečetla jsem i pár knih Remarquea. Tehdy se mi ty knihy moc líbily, celkově jsem tehdy drancovala mamčinu knihovnu. Nedávno tuto knížku četl syn v rámci povinné četby, tak jsem po ní sáhla taky.
Nevím, jak tehdy, ale teď jsem sama cítila tu beznaděj, marnost, bolest a touhu po životě, po tom, o který ti mladí muži navždy přišli.
Výborná kniha, klasika a taky povinná četba. Ale taková, která neotravuje a stále má co říct.
Mně se tato kniha s válečnou tématikou líbila velmi! Autor se nestranil přímému popisování surové války a zároveň dílo zněžnil líčením přírody a krásy života, na kterou mohou vojáci pouze vzpomínat. Po přečtení jsem viděla i nejnovější verzi filmového zpracování a také mohu doporučit. Za mne čtení pro každého člověka, co válku nezažil, aby věděl, jaké hrůzy naše předky potkalo a aby si vážil toho, že naše generace v tom žít nemusí a snad už ani nikdy nebude muset žít!
Kniha je jako jenom Búú válka je hrozná a nic víc , tímhle nechci zesměšnit nikoho kdo v té válce bojoval jenom my příjde že James Jones v tenké červené linii nebo Mailer v nazí a mrtví zachytil krutost a surovost války mnohem líp !
Hustý. A silný jak vzrostlej strom. Posloucháno jako audio, přičemž Jaroslav Plesl tomu svým hereckým projevem dodal možná ještě o krapet větší sílu. Paulův příběh vypráví naléhavě a autenticky. Přenáší posluchače skoro až do zákopů.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Příběh odehrávající se v knize pro mě byl celkem emočně náročný. Rozhodně některé části byly nezapomenutelné. Člověk vůbec nechápe, co se vojákům na frontě může odehrávat v hlavě. Nechci tady nic prozradit z příběhu, ale myslím, že velmi silný a emotivní zážitek to dá každému. Děj je promyšlený od začátku knihy až po konec. Knize dávám 4 z 5 hvězd. Jeden bod dolů proto, že mi u knihy chyběl ten “wow efekt. Což ovšem rozhodně neznamená, že dílo není povedené.