Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9005
9005
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla joko povinnou četbu. Dobře napsaný, dobrá hlavní myšlenka. Akorát mě to moc nebavilo a nedokázala jsem se do knihy vžít, ale to bylo tématem války, který nemusím. Rychle to ubíhalo až na některé hluché části.
Tohle mě nakoplo víc než kdejaká seberozvojovka! Musím říct že číst taky něco jiného než knihy o tom jak být lepší verzí sebe sama je přinejmenším zajímavé. Čtivá kniha ve smyslu jazykovém ve smyslu pocitovém již je to o něčem jiném. Každopádně mě kniha od nějaké 30. Strany již nepustila a zhltl jsem jí jedním dechem. Člověk si při čtení uvědomí mnohé. Netflix vs Remarque - 2:4 - kniha jak už to tak bývá upoutá smysly více než suchý Netflixácký počin avšak pompézní a s knihou se dobře doplňuje. 43/52
(SPOILER)
Kniha přečtena v rámci povinné četby, hodnocena jinak než mnou vybrané knihy :)
V této knize se autorovi podařilo naprosto přesně a surově popsat hrůzy války. Jak sám podotýká hned na začátku, knihu by se dalo označit jako svědectví, takovou zpověď všech ztracených vojáků.
Popisy a celkově atmosféra knihy pro mě byly strhující. Bylo mi tak líto mladých chlapců, které válka naprosto zničila. V jejich věku by se takovými věcmi vůbec neměli zabývat, mohli by být skoro mými vrstevníky! Neměli by přeci vidět tolik krutosti a smrti, neměli by zabíjet s nacvičenou lhostejností a být neustále pod tak neuvěřitelným tlakem – neustále v nejistotě, co přijde v další minutě, jestli budou v další minutě vůbec naživu. Zároveň mě hluboce zasáhla bolest z nepochopení a nuceného odloučení od rodiny, kdy Pavel sice přišel na dovolenou domů a byl se svými blízkými, ale bylo to, jakoby byl od nich stále na míle vzdálený – nikdo mu nerozuměl, byl někdo úplně jiný, za tak krátkou dobu a v tak strašlivých podmínkách dospěl. Jeho prvním zaměstnáním po studiu bylo zabíjení. Kam se tedy měl on a jeho přátelé vrátit, když nic jiného neznali?
Vše bylo popsáno s ledovým odstupem, příběh se stával čím dál tím více temným a nasyceným tak nesnesitelným zoufalstvím, že mě z toho doslova mrazilo.
Myslím, že by si tuto knihu měli přečíst všichni diktátoři, kteří se dobrovolně zapojili do války, kteří do války poslali své lidi. Protože je tak strašně nespravedlivé, že za nenávist pár výše postavených lidí musí umírat a tolik trpět zbytek národa. Že to vlastně na obou stranách vždycky odnesou ti nevinní.
Jedna z nejlepší protiválečných knih plná bláta a krve, ale i kamarádství a myšlenek na mír. Mohlo by to znít pateticky, ale v téhle knize určitě ne.
CITÁTY:
Fronta je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se stane. Ležíme pod mříží granátových oblouků v napětí nejistoty. Nad námi se vznáší náhoda. Když se blíží střela, můžeš se přikrčit, a to je všecko; kam dopadne, netušíš, ani to neovlivníš. Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstává naživu jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.
První minuty v plynové masce rozhodují o životě a smrti. Přiléhá těsně? Znám tu hroznou podívanou z lazaretů: Lidé zasažení plynem se dáví a dáví po mnoho dní a zvracejí kusy spálených plic, až je vyzvracejí celé.
Pouhý rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; pouhý rozkaz by je mohl změnit v naše přátele. Na nějakém stole ležela listina - podepsalo ji několik lidí, nikdo z nás je nezná - a po celé roky bylo naším nejvyšším cílem to, na čem jinak spočívá opovržení světa a nejvyšší trest.
Tato kniha, mnohde v povinné četbě, mě v mých nedospělých sedmnácti letech výrazně zformovala. Předlouho ve mě doznívaly pocity zmaru nad zkázou osobností obyčejných pěšáků. Surově podané obrazy toho, čím si musel projít každý na frontě (pokud žil dost dlouho) nelze ani po více než dvaceti letech zapomenout. Působilo to na mě dojmem, že každý člověk snese jen omezený objem nelidskosti. Pokud je tato hranice překročena, stává se již smrt spíše vysvobozením. Nikdy jsem se neodhodlal k tomu, abych si ji přečetl znovu. Chtěl jsem, aby ve mě zůstal ten autentický pocit, jaký jsem z knihy měl napoprvé.
"Zatímco oni pokračovali v demagogické propagandě, my jsme na vlastní oči viděli plné lazarety a umírající; zatímco oni prohlašovali službu vlasti za to nejdůležitější na světě, my už věděli, že smrtelná úzkost je silnější."
"Jsme opuštění jako děti a zkušení jako starci."
Remarque dokázal s pomocí svého ladného jazyka z tragického tématu dnů na frontě vykřesat to nejpodstatnější a nejnaturalističtější. Také se mu příběh podařilo podat velmi čtivě a navíc i s obsahem odstavců zabývajícími se řečnickými otázkami a psychikou hlavní postavy. V průběhu čtení proto člověk snadno zapomene na své všední "starosti", dozví se nové historické skutečnosti, a na konci románu si možná i leccos uvědomí...
Nejznámější (proti)válečný román, co k tomu říct... Remarque tu bravurně vykresluje prostředí na frontě, nebojí se brutálních scén, moc pěkně líčí pouto mezi hlavními postavami, které jim pomáhá se z toho všeho nezbláznit... Těžká, ale důležitá četba. Když člověk čte takovéto knihy, jeho problémy mu, aspoň na chvíli, připadají trivální. Filmové zpracování určitě také stojí za zhlédnutí.
(SPOILER)
Musím říci, že se mi kniha nečetla lehce. Ale nebylo to tak, že by kniha nebyla čtivá, naopak. Jen to téma je pro mě hodně těžko stravitelné - ve své podstatě jsem pacifistka. Jedná se o silný a emotivní příběh mladinkého Paula, který spolu se svými spolužáky narukoval do války. Syrové a realistické líčení válečných hrůz a pocitů chlapců, o nichž se stěží dá říct, že jsou dospělí, mě často nutilo knihu odkládat a čtení dávkovat po troškách. Mám syna právě v tomto věku a představa, že by musel prožívat všechno to, co románový hrdina, mě přímo děsí a způsobuje noční můry. Ačkoliv vyprávění má chvílemi pozitivní až vtipný ráz, dílo jako celek rozhodně nemohu považovat za optimistické. Paul postupně přichází o všechny své kamarády a díky těmto ztrátám i samotným válečným zkušenostem (dnes známé pod posttraumatickou stresovou poruchou) ztrácí naději ve vlastní budoucnost. Je si vědom, že se již nedokáže zařadit do běžného života a v podstatě si přeje vlastní smrt.
Rozhodně si myslím, že se román právem řadí mezi oslovované tituly a je dobře, že patří mezi doporučenou četbu k maturitě. Dílo je krásné ve své opravdovosti a má vypovídající hodnotu, jež je i v dnešní době stále aktuální.
"Jak nesmyslné je všechno, co kdy bylo napsáno, vykonáno, objeveno, když se může dít něco takového! Všechno je to lež a podvod, marnost nad marnost, když lidstvo nedokázalo po tolik tisíciletí zabránit tomuto nesmyslnému prolévání krve, vzniku těchto žalářů muk."
(SPOILER)
Hodně silná kniha. Čtivá, osobitá, vyvolávající emoce. Oblíbená postava určitě Katczinsky. Jeho smrt mě velice zasáhla.
"Řeknu vám, to je největší sprosťárna, že zvířata jsou ve válce."
"Neměl by člověk v takovém případě prostě vzít revolver, aby to měl odbyté?"
"Nejsme dobří k ničemu. Válka nás pro všecko dobré zkazila."
"Nebojujeme, jenom se bráníme vlastní zkáze."
"Jsme bezcitní mrtví, jimž nějaký trik, nějaké nebezpečné kouzlo ještě ponechalo schopnost utíkat a zabíjet."
"Je to navždy ztraceno, je to jiný svět, jenž pro nás pominul."
"Nacionální cítění řadového vojcla spočívá v tom, že je zde. Ale tím to také hasne; všechno ostatní posuzuje prakticky a pod zorným úhlem svého zaměření."
"Život není než věčná ostraha proti hrozbě smrti."
"Úplavice, chřipka, tyfus - dávení, uhoření, smrt. Zákop, špitál, hromadný hrob - víc možností není."
Velmi čtivě napsané. Stojí za přečtení a zamyšlení. Ti, co válku zpískají jsou v bezpečí a kluci ještě s mlíkem na bradě zabíjejí a umírají..
,, Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstava naživu Jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.
Povinne prečítať každý kto je za vojnu.
Najsilnejšie dielo aké som čítala.
Kniha, která vysvětluje hrůzy války líp než milión mírových deklarací a humanitárních pojednání.
Skvělý autorův román, který je brutální, duchaplný, čte se to jedním dechem, nenechá vás po celou dobu vydechnout a zajímá vás co se bude dít dál, děj je napínavý, akční, hlavní hrdina je skvělý protagonista a konec s ním mě velice překvapil. Remark je po všech směrech absolutní božan, jeho spisovatelský um je tu výborně vyzobrazován kdy z jeho popisů hrozné první světové války vám bude běhat mráz po zádech. Děj je také doplňován o Paulovi přátelé z války, kdy nejvíc se mi zaryl do paměti vojín Katcza a beru ho jako jednu z těch nejlepších postav po boku Paula. Dále musím vypíchnout délku samotného románu, která je obzvláště krátká na můj vkus a určitě by si román zasloužil více kapitol. Děj plynul adekvátně, ani nachvilku jsem se u knížky nenudil a ostatně doporučuji všem komu nevadí brutalita a máte rádi válečná témata a žánry. Naprosto si vás to získá. Knížce uděluji úctihodných 9.5 bodu z 10.
Na to, že kniha nemá běžný počet stránek, se tam toho vešlo tolik. Tolik naděje, tolik zoufalství, tolik strachu, tolik odhodlání. Navždy zůstane srdcovkou a navždy mi bude Paula a jeho kamarádů líto.
Povinná kniha k maturitě (čteno před rokem). U většiny knížek, které jsme četla k maturitě, tak jsem se musela přemlouvat. Ale tato knížka je jedna z mála výjimek, od které jsme se nemohla odtrhnout.
Skvělá kniha. Najdeme v ní realitu válečné doby. Člověk se i místy musí pousmát, jak vojáci měli radost z maličkostí, které my, v dnešní době, bereme za samozřejmost. Poslední stránky jsem dočítala přes slzy v očích. Pan Remarque je prostě pan spisovatel. Doporučuji všem k přečtení.
Je to drsný protiválečný román. Povinná četba pro legionáře a válečné dobrovolníky.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Před dvěma lety jsem to hodnotila 4 hvězdičkami. Dnes při zpětném zamyšlení bych Na západní frontě klid ohodnotila 5 hvězdičkami. Ta surovost vyprávění a krutá realita celé knížky ve mě dodnes zanechává silný dojem.