Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9009
9009
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Kniha je, dá-li se říci - obstojná. Chvílemi jsem se textem takřka plahočila.. Nicméně, je zvládnutá, hezky napsaná, autor spojem s hlavním hrdinou působí sympaticky.
"Typografem, musím se státi typografem..." jedna z mnoha scén, které se ve mne zapsaly nejvíc, ukázka toho, jak nepřirozené a kruté jsou války, že každý je zkrátka stejný člověk, jedno zda Francouz nebo Němec... Silné a nezapomenutelné, rozhodně doporučuji.
Důkaz o tom, že válka je ten nejzbytečnější, nejnesmyslnější a nejsmutnější lidský počin vůbec.
Pre moju maličkosť úplne iný Remarque, ako ostatné jeho diela. Neviem presne v čom, ale iný. Ak vezmeme do úvahy čas vzniku, bolo to neuveriteľne civilné, skutočné rozprávanie. Smutné a drsné. Z rozprávania hlavného hrdinu presakuje únava, otrasenosť a znechutenie, napriek tomu má kniha v sebe osobitú poetiku ...
Toho dne byl "na západní frontě klid" tak zněla zpráva "zeleným mozkům", jenž hrají v bezpečí vytápěných a plně zásobených zámků na vojáčky (pohybujícími imaginárními figurkami po mapách), zatímco nevinné náctileté děti a jejich rodiny, jsou drceni a umírají v nesmyslném soukolí války:((
,Nyní vyvolává někdo číslo naší roty, je to podle hlasu velitel roty, vyvázl tedy, jeho ruka je v pásce. Přistoupíme k němu a já poznávám Kata a Alberta, postavíme se dohromady, opřeme se druh o druha a díváme se na sebe. A ještě jednou a ještě jednou slyšíme volat své číslo. Může dlouho volat, v lazaretech a jámách ho neuslyší.
Ještě jednou: ,,Druhá rota sem!"
A potom tišeji: ,,Už nikdo z druhé roty?"
Mlčí a trochu chraptí, když se zeptá: ,,To jsou všichni?" a poroučí: ,,Odpočívat!"
Ráno je šedé, bylo ještě léto, když jsme vyrazili, a bylo nás sto padesát mužů. Teď ,mrzneme, je podzim, listí chrastí, hlasy unaveně přeskakují: ,,Jeden, dva, tři, čtyři" a při dvaatřiceti umlknout. A dlouho je ticho, než se hlas zeptá: ,,Ještě někdo?" a čeká a pak řekne tiše: ,,Po četách" a přece se zlomí a může jenom dokončit: ,,Druhá roto," namáhavě: ,,Druhá roto, bez kroku v chod!"
Řada, krátká řada tápe do rána.
Dvaatřicet mužů.
Po dočtení knihy jsem měla skoro pocit, jako bych válku prožila s nimi.
Buďme šťastní! Já jsem. Protože Na západní frontě klid je pro mě "jen" kniha. Krásná a strašlivá.
První kniha, nad kterou jsem i přes pár drobných nedostatků nad 5* neváhal. Nádherné čtení
Jak se dá vyjádřit k něčemu takovému? Já to nezažila. Každým slovem bych je urážela.
Drsné, syrové vyprávění v reportážním stylu s nekompromisním zakončením. Je to dlouho, už nejmíň 20 let, co jsem od autora přečetl několik později napsaných knížek, ale matně si vybavuju, že tímto stylem psány nebyly. Poněkud depresivní četba, ale o to silnější emocionální zážitek. Určitě patří mezi knihy, které by si měl přečít každý, koho nezajímá jen lehká četba pro zábavu.
Uznávám, že by si to měl přečíst každý. Zatím jsem to zhltnul tak rychle, že jsem vnímal hlavně děj; plánuji, že se ke knize vrátím, protože je tam pár úvah, které za to rozhodně stojí. A stojí za hlubší četbu. Pokud někdo pohybuje o klišé, že válka je svinstvo, po tomhle už pochybovat nebude: klišé to je, ale mimořádně pravdivé.
nádherná kniha, nejvíce se mi zapsala do paměti scéna, kdy naříkají koně. Kniha je velmi krutá, ale překrásná. Doporučuji k přečtení (hlavně pro všeobecný přehled).
Rozhodně doporučuji přečíst. Krásná ukázka toho, jak se za 1. světové války cítili vojáci, kteří byli přímo na frontách. Autor popisuje vztahy, které mezi sebou vojáci vytvářeli, jejich každodenní život a holé pokusy zůstat při životě. Člověka kniha vtáhne do děje a připadáte si, jako jeden člen jejich party. Neskutečně silný příběh, který osloví snad každého, kdo má srdce a rozum.
Smutné, syrové a až příliš skutečné... Určitě stojí za přečtení a jednoznačně plný počet!
První válečná kniha a musím říct, že jsem si od ní musela vždy na chvíli odpočinout. Neuvěřitelně popsané, člověk z toho upadá do deprese, ale když na vás dokáže takhle autor zapůsobit, tak je to opravdu pan Autor. Nevím, jestli bych někdy dostala odvahu ji číst znovu, ale za přečtení určitě stojí.
Totalna bezvychodiskova depka. Dufam, ze toto nikdy nezazijem. Skvele napisane, skvele opisane, bolo mi na grc. A par rokov potom prisla este horsia vojna...
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Válku mi ukázala v jiném světle a ovlivnila i můj názor na jiné knihy. Četla jsem ji do školy, hned po ní jsem četla Petra a Lucii. Jakmile jsem si přečetla, že má jít Petr do armády, vzpomněla jsem si na NZFK a udělalo se mi špatně. Ano, knihy trochu moc prožívám, já vím.
Vřele doporučuji, ale myslím, že slabší povahy by si ji měli dávkovat po částech.