Na západe nič nové
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/226567/bmid_na-zapade-nic-nove-226567.jpg
5
9007
9007
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce… Miliony čtenářů na celém světě četly tuto knihu, miliony diváků znají z jejího filmového zpracování záběr chlapce zabitého ve chvíli, kdy za naprostého ticha zbraní sahá v zákopu po motýlu. Tento obraz přesně vystihuje smysl Remar... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
více info...
Přidat komentář
Tak v prvé řadě, když jsem to četla poprvé, tak už při prvních 10 stránkách jsem z toho dostala, takovou depku, že jsem to chtěla zaklapnout a zahodit. Autor úžasně umí popsat hrůzy války a myšlenky mladých vojáků.
Malo který autor umí napsat smrt umírajícího, kterého neznáte, tak že, když po té stránce co jste ho potkali,a on umírá a vy snim cítíte, tak že bulíte a to nejsem žádná citlivka.
Nemohu si pomoci, ale pět hvězdiček si tahle klasika prostě zaslouží. Skoro až existenciální literatura. Remarque popisuje válku z pohledu obyčejného vojáka, který, jak sám tvrdí, nechápe úplně její smysl. Proč má mladý kluk zabíjet jiné mladé kluky, se kterými by vlastně mohl být i kamarád? Remarque bez servítek vykládá, jak noví rekruti padají jak domino, jak kamarádi umírají, a jak člověk v zákopech jedná pouze jako pudová bytost - ostatní jde stranou. Ale city nelze úplně vytěsnit, a tak při útocích vojáci zvracejí strachy, propadají šílenství, ale i přehnané odvaze. Nejsilnější je asi pasáž, kdy Paul leží v kráteru s umírajícím francouzským "nepřítelem". Bože, jak se v současnosti máme dobře...
Jedna z nejlepších knih "povinné četby". Ke čtení tohoto skvělého díla jsem se (na rozdíl od jiných) ani nemusel nutit.
Na to, že jsem ji četla v rámci povinné četby, kniha mě zaujala. Miluju historii a i když preferuji 2. sv. válku, 1. byla válka tak nebo tak. Děj, styl psaní, postavy - prostě uchvátilo mě to. :)
Super knížka - krásně se čte, žádné zdlouhavé obšírné popisy, všechno popsáno na rovinu tak, jak to bylo. Pro mě až příliš silný konec, proto dávám jen 4 hvězdy. Jinak všem doporučuji!
Si to představte, chodíte do školy, pořád chodíte do školy a pak jste najednou ve válce a umírají vám kámoši. Hrozná depka. A díky tomu jde o naprosto boží protiválečnou literaturu.
Spousta lidí všude okolo a přeci jen tak prázdno. Spousta lidí se věnuje svým činnostem, ale já je nevidím. Prší. Ulice jsou pokryty náhlým úderem vodních kapek. Nikdo se neodvažuje nikam vyjít. Rovnalo by se to utopení šatstva. Jsem sám v oddělení beletrie. Inu sám. Knihovnice neúnavně ťuká do počítače a zarputile listuje knihami, zda-li je někdo neznásilnil. Jinak jsem sám. O..P...Q...R... Remarque? Toho znám, profesorka vyprávěla. Jen já hlupák nevnímal. Heleme se.. Fronta? Martin říkal, že je to skvost. Anotace vypadá zajímavě, ale taky aby ne. Je to kniha a ta se přeci musí prodat. Válečná tématika je mi blízká, takže neváhám.
Dveře autobusu se líně otevírají a já s pocitem vítězství a úlevy zaujímám královské místo u okénka. Dle první věty děje náš hrdina táboří devět kilometrů za frontou. Jaká paralela, že já si tu hovím v autobuse, zatímco on je na frontě. Ale nepředbíhat.
Co jsem vlastně dělal? Jak jsem se dostal domů? Na nic z toho si nepamatuj. Pamatuji si jen ten chtíč. Chtíč ve smyslu čtení. Čtení je droga a já jsem narkoman. Remarque je můj dealer. To se stává krutou, smutnou, leč pravdivou skutečností na dva západy slunce.
"Jdu? Mám ještě nohy? Zdvihnu oči, bloudím jimi v kruhu a otáčím se s nimi, v jediném kruhu, v jediném kruhu, až se zastavím. Všecko je jako jindy. Jenom zeměbranec Stanislav Katczinsky umřel."
Jsem chlap, ale nejde to, dohání mě to k slzám. I ty prokletý Erichů! Proč jen jsi tak skvělý spisovatel! Jímá mě hrůza při pomyšlení na skutečnost a obraznost díla. Jak jen sobecký a povrchní náš moderní svět je! Hleďte a čtěte! Nechť tato kniha provází nás v podvědomí do konce našich dnů!
Přečetla jsem téměř jedním dechem, a přestože jsem tušila, jak dílo dopadne, přepadla mě na konci vlna lítosti... Byla jsem opravdu ráda, že jsme tuto knihu měli v povinné četbě k maturitě a že jsem si ji před dvěma lety vybrala. Chystám se i na další díla od Remarqua :)
Úžasná kniha. Měla jsem z toho obavy, ale je to tak perfektně napsané, že se nedalo odtrhnout. :)
Na můj vkus místy až trochu moc tlačící na pilu (třeba scéna s mlhou, hřbitovem, koňem), ale to jen pro formu, aby se neřeklo.
Západní fronta je skutečná Beletrie a jak koukám, už taky po právu zařazená v seznamu povinné četby pro školní rok 2014 – 2015. Já naprosto chápu, že někdo vojákování nemusí, ale těch 175 stran malého formátu by snad mohl dát úplně každý; zvlášť když jsou napsány tak hezky (původní rok vydání není vůbec znát!), poutavě (jedno sobotní odpoledne) a všechny, od začátku do konce, budují to, co Remarque chtěl jejich prostřednictvím předat - poselství. Což většina knih neumí. 5*****
PS: a ještě me teď přepadlo, že tam ten chlap seděl v zákopu, zabíjel lidi a my teď blahosklonně hvězdujem, co tam muselo být každé ráno.
Asi se nedá popsat, co po dočtení tohohle válečného románu cítím - nespravedlnost, smutek, utrpení...to všechno se mísí a zaniká. Román velmi výstižně popisuje jak byla celá generace mladých lidí poznamenána válkou, jak byli nalákáni propagandou a následně ztratili veškeré iluze o tom co bude. Viděli smrt svých přátel, byli šikanováni a nakonec sami padli. A teď jdu zapálit svíčku, abych aspoň takhle mohl uctít jejich památku.
Hodnocení - 100%
Přečteno - 1x
Jedna z najlepších kníh, ktoré som kedy čítala. Nemusím o tom veľa rozprávať. Podľa mňa Remarque vie jednoduchým náznakom vyvolať neskutočnú vlnu myšlienok a emócií u čitateľa. Veľmi silná kniha. Určite sa to nedá čítať ako jednoduché oddychové čítanie. Posledná veta vás núti uvažovať o knihe a jej deji aj dlho po tom, čo knihu dočítate. To je znakom dobrej knihy.
Silný příběh. Co všechno museli tak mladí kluci zažít? Jak rychle se dokázali proměnit v muže, snažit se nejen o své přežití, ale pokud možno i o přežití svých kamarádů a stejně věděli, že to je celé zbytečné...uvědomovali si, že na druhé straně to vojáci vnímají úplně stejně. V knize jsou krásné myšlenky i smutné momenty. Smutné, že se lidstvo v tomhle snad nikdy nepoučí. Krásná četba.
Ke knize jsem se dostal někdy během třetího ročníku střední školy a říkal si, že když už mám něco k tématu načteno, bude to pohodička. Do knihy jsem se ponořil a jen občas zalapal po vzduchu. Přišlo totiž něco, co jsem vůbec nečekal - že totiž to spásné zalapání po dechu přijde když se postavy ocitnou v zákopech. Nejdrtivěji na mne totiž dopadaly pasáže, které jsou na první pohled obyčejné - výprava přes řeku, dovolenka doma. Z nich jsem odcházel od knihy s těžkou hlavou, plnou myšlenek, které nedovolovaly je jen tak zapudit. Ano, Na západní frontě klid je pro mne víc protiválečná kniha než všechny Hlavy XXII dohromady.
Tož po přečtení mi zůstala/zůstává ještě dlouho uvězněná v hlavě. Toto bylo přímo kolosální, fámozní až pyramidální. Byl jsem okouzlen a raněn vypovědí vojáka z pera E.M.R.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopeníAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Ač nejsem příliš příznivec válečných děl, tak musím doznat, že se mi kniha celkem líbila. Další z řady knih, které mě (až v lehce pozdějším věku) přesvědčují, že jsou některé díla a autoři skutečně zásadní a jsou hodni toho řadit se mezi povinnou četbu. Škoda jen, že téměř nikdo to neocení v době, kdy je tato skutečně povinná, a jen o trochu větší okruh později.
Skvělá připomínka toho, že ve válce, a to jedno na které straně, jsme jen a pouze lidi... Moc se mi líbil závěr (líbil je tedy trochu morbidní, ale spíš to má označit to nevtíravé vygradování).