Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/257805/bmid_na-zapadni-fronte-klid-p7u-257805.jpg
5
8811
8811
Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou táhli na jatka války, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace, nejstrašnější není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , Ikar (ČR)Originální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Smutná a zároveň tak krásna kniha, Remarque ma extrémne chytľavý, prozaický a sugestívny rozprávačský štýl, kniha sa čítala sama a ponúkla mi širokú zmes emócií od krásy až po hnus, no čo najviac charakterizuje Remarqua ako spisovateľa je ľudskosť, ktorú veľmi dobre dokáže preniesť na stránky knihy, (zatiaľ som prečítal iba Troch kamarátov a tento magnum opus - chystám sa to však napraviť a zaobstarať ďalšie diela). Po dočítaní románu som mal veľmi silný pocit a zážitok, až som si zopár krát znova musel prečítať poslednú kapitolu. Najlepšia kniha z povinného čítania, ktorú som vtedy voľakedy neprečítal a napravil som to až teraz a určite nie naposledy.
Nádherně popsané krutosti války, doporučuji všem zvláště mladým ve věku hlavního hrdiny.
Ze všech knih spadajících do kategorie povinné četby je dle mého tahle jedna z mála, která si toto označení plným právem zaslouží. Tohle by si prostě měl přečíst každý.
(SPOILER) Ač se jedná o jednu hnusnou etapu života, zvaná 1.svět.válka, četla jsem to skoro bez dechu. To co zažívali si vůbec nedokážu představit. A přesně. Každou válku nejvíc odnášejí obyčejní lidi, jakéhokoli státu,kteří někdy ani neví proč tam jsou. Vše je tak věrohodně popsané, že se vám tají dech. Smekám před autorem tohoto díla.
Hodnocení : tato kniha byla součástí povinné četby do školy a jednalo se o takový průměr co se povinné četby týče.
Jak je již z názvu zřejmé,tak se jedná s knihou ,která se primárně zabývá válečnou tématikou.
Ze začátku jsem si musela zvykat na styl vyprávění - bylo tam na mě moc slangových výrazů a děj se dle mě moc nepohyboval z místa-jednoduše dlouho stál strnule na jednom místě. Po delším otálení se již nějaká ta akce dostavila ,ale že bych byla schopna se do knihy začíst, tak to ne. Oceňuji,že jsem se opět něco nového dozvěděla,co se válečného tématu týče a hlavně jak se ti lidé cítili a jaké sváděli vnitřní boje sami se sebou. Styl psaní mě ze začátku nevyhovoval ale následně jsem si na něj zvykla a co se postav týče,tak jsem si žádnou neoblíbila a naopak jsem ani jednu nenáviděla.
Oceňuji autorův záměr poukázat na krutost války a život mladíků ve válce, to zde autor vystihl velice trefně.
Věřím že kniha na 100% nesedla třeba jen mně,ale že se najdou tací ,jenž si četbu užijí
Jsem mlád, je mi dvacet let, ale ze života znám jenom zoufalství, smrt, strach a skálopevnou alianci nejnesmyslnější povrchnosti s propastí utrpení. Vidím, jak národy jsou štvány navzájem proti sobě a mlčky, nevědomě, pošetile, poslušně, nevinně se pobíjejí.
(SPOILER)
V této knize je popsán příběh Pavla Bäumera, devatenáctiletého hocha, který nastoupil do války. Během války si Pavel najde přátele, za které by dal vlastní život. Když o prázdninách jede navštívit rodinu, tak si nemá s nikým co říct, protože si všichni myslí, že ví co je válka, ale vlastně o válce nic neví. Pavel si uvědomí, že jeho domov je na frontě s jeho přáteli.
Jak tento příběh dopadne si budete muset přečíst sami. I když moc nečtu válečné knihy, tak se mi tato kniha velmi líbila. Až do samého konce byla kniha napínavá, ale zároveň byla smutná a depresivní. Tuto knihu bych doporučila všem, protože si díky ní uvědomíte, že stačí špatné rozhodnutí k tomu, aby jste ztratili vše.
Skvěle popisuje útrapy vojny, fronty a 1. s. války celkově. Emotivní, dobře a obratně napsaná kniha o přátelství a nesmyslnosti války. Je to vážně poučné a jsem moc ráda, že se mi tahle knížka dostala pod ruku.
Remarquova „zpráva o generaci, která byla zničena válkou - i když unikla jejím granátům“ je bezpochyby jedním z nejslavnějších a nejoceňovanějších děl o první světové válce. Hned z první ruky a jako dvě strany jedné mince se nabízí srovnání s jiným dílkem na totéž téma, a sice z Barbussovým Ohněm. Na rozdíl od výrazné ideové angažovanosti Ohně, je německý pohled na válku orientován daleko více na člověka a jeho postavení v nelítostné mašinérii. Remarque tak velmi elegantně, prostě a jednoduše dodal svému románu osobitost a vnitřní přesvědčivost. Tam, kde Barbusse v roli reportéra podává otřesná svědectví, hledá příčiny a operuje s politickými důsledky, tam Remarque vypráví příběh - drsný, krutý a krvavý, ale také bytostně lidský. Dopad na čtenářovo podvědomí je tak mnohem intenzivnější. Těžko nevzpomenout památnou pasáž s umírajícím francouzským vojákem v trychtýři po bombě. Přestože je Na západní frontě klid Remarquova románová prvotina, prezentuje se vyzrálým stylem a hlubokým pochopením. S nonšalancí a grácií se nám dostává do rukou kniha, která nemůže nikdy zestárnout.
Zpověď vojáka na západní frontě. Když odcházeli, věřili. Když se vraceli domů, nevěřili už ničemu. Z lavic rovnou na bojiště, nic drsnějšího si pro ně osud připravit nemohl.
Někdo nedospěje nikdy, někdo dospěje z minuty na minutu. A někdo by si přál, aby dospět nemusel...
Syrové, kruté, nelítostné - stejně jako válka. Každému něco bere: Iluze, sny, otce, syny, budoucnost. Protože i když to přežijete, nejste už stejní. Nemůžete začít tam, kde jste skončili - jako by se vůbec nic nestalo.
Vichřice emocí, ale pro mě ne tak silné jako jiné autorovy romány...
"Tato kniha není obžalobou, není vyznáním, je to pouhý pokus podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou..."
Kniha, k níž jsem se dostala jako mnozí jiní až po škole, až jsem konkrétné děj knihy vymazala z hlavy a nyní přišla možnost si knihu přečíst, aniž bych se muslea učit její děj v literatuře.
Nikdy v minulosti jsem si neuvědomila, jak dobře se tyto knihy čtou. I když začátky bývají těžší, než si zvyknete, jak je kniha psána, z jakého bodu je vypravována a uděláte si jasno v zásadních postavách, případně místech.
Knihy se bohužel tak dobře čtou, protže je napsal sám život. Je to o spoustě mladých ale i starších mužů, kteří vyprávějí svůj pohled na danou situaci. Jsou tady i vloženy ženské osudy ale pouze v náčrtu /žena a syn přijedou vojáka navštívit do lazaretu, francouzské dívky a chvíle s nimi strávené, plakát na němž je zachycena žena v dobovém oblečení, .../.
Remarque to dokázal v této knize, dokázali to tady i lidé píšící komentáře, já to v této chvíli nedokážu. Nedokážu dát to podstatné, co chci říct do pár odstavců, ta autenticita příběhu byla úžasná. Být těmi chlapci, kteří šli do něčeho takového s nadějí a bojovali ze dne na den o svůj život, to je něco, co by každý neuroticky deprimovaný člověk měl přečíst, ten který uvažuje nad sebevraždou. Popis událostí a jejich přemýšlení nad němi /jak se bavili, aby se nezbláznili z těch věcí, jak přepl, když se vrátil domů na dovolenou, jak se snažil zachránit svůj život i život ostatních - že se vůbec stačili zorientovat ve všem, přežít šikanu, nedostatek jídla, vidět kamaráda trpícího v bolestech, znát různé nemocniční příběhy, prostě cokoli zažili byla jobovka a překvapilo mě, jak moc se hlavní hrdina snažil nebýt sám za sebe a dokázal myslet na ostatní...
Příště toto dílo budu číst s respektem.
Tady kutil Erich přišel a ukázal velký, masitý vztyčený prostředníček všem těm autorům, kteří si myslí, že bezpodmínečně skvělou knížku dělá mamutí počet stran.
Na skutečně malém prostoru dokázal popsat, co se stane, když profesor, kterému i Metuzalém říká „dědo“, vymyje mozky svým mladým svěřencům. Kluci, kteří by se měli ještě zajímat o nejnovější modely Mercedesů, nebo empiricky zkoumat metody rozepínání podprsenek vrstevnic, se díky němu dostávají do situací, kdy je jejich největším úspěchem to, že sebou flákli do bahna dřív, než je sejmul pozdrav od vrstevníků z druhé strany.
Knížka bude možná více šokovat ty, kteří vojenskou literaturu (neboť tou bezpochyby je i navzdory věnování) normálně nevyhledávají, i žánrově zkušenější si tady ale najdou něco pro sebe. Mne osobně se líbily výjevy z domova, a některé myšlenky či přirovnání mladého kluka byly vpravdě šokující; za nanejvýš zajímavý považuji taky soukromý mejdan v kráteru s vlastnoručně zabitým Francouzem, nebo rozmanité okamžiky z katolického lazaretu (férově – při zmínce o prostřelených varlatech se ty moje vydaly na cestu zpátky k žaludku).
Za tenhle naturalistický klenot nemůžu klukovi, co to u Passchendaele koupil pětkrát najednou, dát méně než 5 rozbombardovaných*. Kéž jediné části těl, obnažené před budoucími generacemi kluků, patří striptérkám nebo jejich partnerkám/-ům, a nikoliv jejich kamarádům, kteří se včas nesehnuli.
Velmi silný příběh o tom, že ať to dopadne, jak to dopadne, dobře to nedopadne!
Knihu jsem četla k maturitě, je tomu již nějaký pátek.. Rozhodně je právem udaná jako povinná četba.
Do této chvíle jsem se setkala, krom jiného, také s knihami vystihující druhou světovou válku. Toto byla má premiéra s "velkou válkou".
Po zádech se mi proháněl mráz, na struny mých emocí hrála ta drsná slova z knihy. Naturalistické popisy umírání se mi dlouho promítaly pod víčky.
Z počátku jsem byla trochu skeptik, neb převládal popis nad přímou řečí. Ale s přibývajícími stranami jsem se s knihou sžívala více a více.
Nemohu hodnotit jinak, než 5 hvězdami. Tomu já říkám světová literatura na úrovni!
Velmi realistický pohled hrůzy války, která zasáhla celou jednu mladou generaci. Na svou dobu určitě přelomové dílo. Celý příběh poukazuje na zbytečnost války. Do geniálnosti Švejka mu však přesto z mého pohledu trochu chybí.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Každý by si měl přečíst.