Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535360/bmid_na-zapadni-fronte-klid-660841502ce85.jpg
5
8981
8981
Paulovi Bäumerovi a jeho spolužákům z gymnázia je osmnáct let a jejich další kroky nesměřují na univerzitu, ale do zákopů první světové války. Učí se krýt před střelbou, kterak rozpoznat granát od šrapnelu, jak postupovat při plynovém útoku, učí se pohřbívat své kamarády, učí se přežít. Nestudují, nečtou, nepíšou básně, nechodí na schůzky zajímá je, jestli mají dobré boty a plné břicho, protože právě to jim může uprostřed válečného pekla zachránit život.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Im Westen nichts Neues, 1928
Interpreti: Jaroslav Plesl
více info...
Přidat komentář
Vynikající kniha, jejíž přitažlivost není založena na šokování čtenáře krvavými válečnými obrazy, ale na osudech hrdinů prožívajících hluboké osobní utrpení a na poselství, které leží v nesmyslnosti válek a potřebě míru nejen mezi lidmi, ale i v lidských duších.
Hezky napsaná, ale nemusím číst o hnusu války. Silná kniha, ale ne mým šálkem kávy. Stejně tak si nedám obraz do obýváku s válečnou tématikou. V té době splnila roli protiválečné literatury.
pri citani tohto diela som mala pocit, že som na tej fronte a okolo mna svistia gulky.
pri niekotrych pasazach doslova mrazi, na tuto knihu nemožem povedat /napisat nic zle. iba asi len to že je moc tenka :D
Při čtení jsem nestačila žasnout, jak se něco takového dá napsat tak, aby se kniha hezky četla! Celá kniha je nabitá postřehy a nadčasovým sdělením.
Za výstižnou považuju tuhle část: ,,Jsme opuštěni jako děti a zkušení jako staří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní - myslím, že jsme ztraceni."
Konec mi šťastný rozhodně nepřišel, to jestli by se dokázali začlenit zpátky do ,,normálního" života nikdo u nikoho neví, mnohým se to podařilo - a komu ne? ten dostal aspoň šanci to zkusit...
(SPOILER)
Kniha je úžasná. Moc se mi líbily dialogy vojáků, jejich vzpomínky, úvahy nad nesmyslností takového zabíjení; byla jsem vděčná za jejich přátelství a držela hrdinům palce. Byla jsem smutná při smrti kteréhokoli Pavlova kamaráda a teprve až po přečtení knihy jsem si uvědomila, že válka není jenom kdo, kdy, kde a výsledek. Uvědomila jsem si, jak trpí rekruti, jejich rodiny a dívky; jak těžký musel být život na frontě, jak se museli vojáci zbavit svých citů, aby dokázali někoho zabít… Také se mi líbilo, že autor, ač Němec, se nestavil na jejich stranu a naturalisticky a velmi poutavě popsal události války. Je to jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla, a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
„Tato kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům.“
Erich Maria Remarque
Miluji knížky od Remarqua. Na západní frontě klid jedna z nejlepších. Krásný dojemný příběh, který je oblíbený spíše u kluků.
Prvně jsem viděl filmové zpracování a tím jsem se dostal i k všem ostatním knihám autora
Pokud mohu mluvit za sebe, pak je to jedna z knih, které můžete přečíst dvakrát, třikrát, ale i desetkrát. Na mě zanechala nepopsatelný dojem, je to první kniha, u které jsem kdy se během čtení rozplakala a je to jediná kniha, u které jsem plakala hned v průběhu několika pasáží.
Pro někoho vytrženo z kontextu, pro mě jedny z mnoha nezapomenutelných pasáží:
"To se nedá popsat. Tato chvějící se, vzlykající žena, která se mnou lomcuje a a na mne křičí: 'Proč pak ty žiješ, když on je mrtev!', ..."
"... zase se krčím, jsem napjatý, slyším řinčení, plížení a klapot. Do toho zaznívá ojedinělý mocný výkřik. Těžce a s pleskotem to padá dolů, je to člověk. Nemyslím, nerozhoduji se - šíleně do něho bodám a jenom cítím, jak tělo sebou cuká, měkne a hroutí se. Mám ruku lepkavou a mokrou, když přicházím k sobě."
Rozhodně se tato kniha nedá nedoporučit!
Neumím ani popsat, co všechno jsem cítila při čténí této knížky. Nedokázala jsem ji odložit. Jedna z mála knížek, od které jsem se nezvedla, dokud jsem jí nedočetla. Naštěstí, měla moje máma velké pochopení, nerušeně mě nechala číst a moje povinnosti počkaly (to jsem ještě chodila do školy a bydlela pod její střechou :-))). Jo a druhou půlku jsem probrečela jak malá...
K této knize už bylo řečeno vše potřebné. Dodám snad jen, že kniha dechberoucím způsobem ukazuje hrůznost 1. světové války, na kterou se ve stínu její druhé sestry tak trochu pozapomíná.
Krásně napsaný, drásající příběh o generaci, které vzala naději První světová válka. Tolik zmaru, bolesti a utrpení! Několikrát jsem brečela. Chápu, proč je to skvost světové literatury, proč je hodnocen jako nádherný příběh a silný zážitek, ale moje oblíbená kniha to nebude. Nejspíš už nebudu mít odvahu se k ní vrátit.
Knihu jsem četla na střední škole jako povinnou četbu a Remarque se stal mým oblíbeným autorem.
Túto knihu som musela čítať na dvakrát. Prvý krát som ju čítala niekedy na strednej ako povinné čítanie a ku koncu som sa nedostala, lebo ma kniha vôbec nebavila a nepáčila sa mi.
Keď som ju ale čítala druhý krát (potrebovala som na to pár rokov času :)), dočítala som knihu konečne do konca a kniha sa mi páčila
Moje první kniha od autora..
Četla jsem hlavně kvůli maturitě a myslím si, že kdyby to mělo víc stránek, tak bych to asi nedokázala dočíst. Příběh je sice zajímavý, ale styl psaní mě tolik neuchvátil. Navíc jsem se někdy ztrácela v jménech (má chyba).
Musím říct, že se jedná o velice dojemný příběh, také ale musím podotknout, že mě osobně to tolik nedojalo. Chvílemi, když jsem se opravdu hodně začetla jsem zkřivila tvář vzdorem, ale povětšinou jsem četla a myšlenkami jsem byla úplně někde jinde.
Moje maminka má Remarqua velice ráda a myslím si, že když od něj budu ještě někdy něco číst, tak to bude kvůli doporučením mamky (tahle jediná knížka se jí moc nelíbila, ale ostatní má prý velice ráda) a nebo kvůli maturitě.
Legendární a překrásná kniha, která nás přinutí přečíst další skvosty od Remarqua.
Někdy jsem měla opravdu problém s řádky a nutkání určité pasáže ůplně přeskočit (umírání koní atd...), ale jedna z nejvíc působících knih. Moc nečtu, ale tohle mě opravdu dostalo.
Kdo nezažije - nepochopí? Ano, nikdy nemůžeme zcela pochopit ty kluky, ten život, určitou otupělost, kterou si museli prostě projít, aby se nezbláznili. Uf, jsme ráda, že je to za mnou, jak kniha, tak válka.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) humor zfilmováno psychologie německá literatura strach nemocnice, špitály války autobiografické prvky tma smutek Němci mladí lidé zákopová válka podle skutečných událostí západní fronta (1. světová válka) plyn nepochopení
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
U téhle knížky mě víc než u jakékoli jiné mrzelo, že jí musím číst právě teď - v maturitním ročníku, do povinné četby. Kniha je to úžasná, spoustu působivých střípků, které jsou snad ještě důležitější než celek či příběh.
Jsem si jistá, že si jí po maturitě přečtu ještě jednou, protože teď jsem na ní měla zoufale málo času. Musela jsem jí prolítnout a i když jsem přečetla každé slovo, nevychutnala jsem si jí tak jako obvykle - nemohla jsem se po pár odstavcích zastavit a nechat působit to co jsem právě přečetla, tu atmosféru, ta slova.
Naštěstí jsem si ostatní dobré knihy z povinné četby načetla předem, takže u nich jsem si mohla vychutnávat cokoliv a jakkoliv dlouho :)
Na západní frontě klid zkrátka stojí za přečtení a myslím, že i ti, kteří považují čtení za ztrátu času tohle dílo ocení.
Tato kniha ještě více prohloubila můj pacifismus.