Základna
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107578/bmid_zakladna-107578.jpg
4
1454
1454
Nadace / Nadácia série
1. díl >
Po dlouhých dvanácti tisíciletích existence spěje galaktická Říše pomalu, ale jistě k zániku. Prozatím jsou však trendy vedoucí k jejímu rozkladu sotva postřehnutelné – vysledovat je dokáže pouze geniální matematik Hari Seldon. Na základě psychohistorického modelu předpoví, že po pádu Říše čeká galaxii nepopsatelný chaos a že následná éra barbarství se protáhne na celých třicet tisíc let. Seldon se však s touto myšlenkou nehodlá smířit. Na samém okraji galaxie proto založí na planetě Terminus Základnu, která má nejen uchovat kulturu a vědění předchozích věků, ale stát se i zárodkem Druhé říše. Toto je příběh prvních dvou set let její pohnuté historie... Anglické slovo foundation má více významů, kromě nadace může znamenat také základna. V letech 1985–1988 vznikl v samizdatu překlad úvodního dílu pod názvem Základna. Tento název překladatel Jindřich Smékal písemně konzultoval přímo s Isaacem Asimovem – v dopise poslaném 22. 2. 1988 v angličtině popsal (podle Chamber's Dictionary, Londýn 1966) český význam slov nadace a základna a autor ve své odpovědi z 15. 3. 1988 výslovně uvedl, že v českém případě dává přednost slovu Základna; fotokopie dopisu bylo vložena ve vydání na závěr překladatelova doslovu. Text dopisu zní: Dear Mr. Smekal, I have always thought of my FOUNDATION as "the groundwork or basis" - - - of the Second Galactic Empire, that is. I would therefore prefer Zakladna. Isaac Asimov... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1989 , AF 167Originální název:
Foundation, 1951
více info...
Přidat komentář
Vynikající čtivé sci-fi. Trochu mě zklamala vize budoucnosti, která nereflektuje duchovní rozvoj, který osobně předpokládám. Prostě mocenské boje, budoucnost podobná dnešní přítomnosti, důraz na vědomosti apod.
Jako kluka mě celá ta série bavila. Ale znovu přečteno po dvaceti letech je to neskutečně ukecaná nuda. Zírám, jak rychle to zestárlo. Proboha, kdo si tohle vybere ke zfilmování? Ve skoro 90 % série se nic neděje. Jenom si dvě až tři postavy povídají a rozvíjejí dost zastaralé filosofické i technologické představy. Dávám aspoň dvě hvězdy za tu vzpomínku na kdysi, jak jsem z toho býval nadšený a u vytržený. Možná mladší ročníky to může bavit pořád.
Na rok 1951 to je klobouk dolů. Ale, ale.. já jsem čekala více sci-fi a méně politky. Sice to bylo sepsané hezky, některé věty ve mě silně rezonovaly, což oceňuji. To jen já nejsem moc fanda společenských románů. Kdyby místo vymezování pozic v říši a nadaci, raději omrkli nějaké planety, to bych se chytla víc.
A jen osobní drobnost - jasně, je to kniha z roku 1951. Přesto si nešlo nevšimnou, že tam jsou jen muži. Asimov asi nebyl moc pro emancipaci.
Strašná nuda!
Dočteno se zatnutými zuby a s nadějí, že mě snad na konci čeká nějaká pointa, nějaký wow-efekt. Tak nic! Zase jedna opěvovaná klasika, která šla úplně mimo mě.
Hodně zamrzí naprostá absence hlavního hrdiny nebo dějové linky, která by celý příběh spojovala a v těch suchopárných politických kecech vytvořila aspoň náznak akce.
V dnešní době je knížka opravdu silným zážitkem. Navíc jsem jí četla na dovolené v Dubaji, což celý obsah značně umocnilo, neboť Dubaj funguje skoro jako systém Říše.
Tak tohle byla výzva! Domnívám se, že kniha je chybně zařazena mezi sci-fi. Ve vědeckých otázkách se autor beznadějně ztrácel a fantazie neprojevil ani za mák. Naivitu prokazoval jak v oblasti technického pokroku, tak společenského vývoje.
Těžko říci, která složka díla byla horší. Asi začnu dějem, který nebyl… žádný. Na dvou stech stránkách se jalově žvanilo a pokuřovalo z doutníku. Politické intriky jednotlivých „státníků“ odpovídaly rafinovanosti žáka třetí třídy ZŠ. Všichni ti mudrcové měli jasno jenom v jedné věci: „Něco tady smrdí.“ O tom čtenáře informovali věru často.
Zhruba v půli jsem dospěla k závěru, že se jedná o dílo humoristické ve stylu: Najdi všechny logické nesmysly. Státní útvar, který ovládá pětadvacet planetárních systémů, má elektřinu zavedenou pouze na jedné planetě? Jako opravdu? Borec si přečte depeši, aniž by přestal mluvit? O pochutnávání na 200 let starém lokriském víně si také myslím svoje, blehuhe. Vypadne jim elektřina a další borec volá: „Přineste pochodně!“ Prostě jeden vtip za druhým.
Takže po věcné stránce stál text za starou bačkoru. Bohužel ani spisovatelské řemeslo dojem nezachránilo. Postavy byly schématické, papírové, bez propracovaného charakteru, nevyvolávaly žádné emoce, ani jejich vzájemné interakce nepůsobily přirozeně. Dialogy šroubované, všechny na jedno brdo, stále stejné hlášky a obraty. Nějakými popisy se autor vůbec nezdržoval.
A morální poselství? Principem celé Nadace je fatalismus (jediné správné jednání je slepá stádnost) a manipulace. Kromě mocichtivých uchvatitelů starostovského křesla neměl nikdo jiný nárok na projev důvtipu, selského rozumu a nějaké aktivity. S tím souvisí poměrně šovinistický duch díla – v knize se vyskytuje jediná ženská postava, protivná komdorova manželka. Jinak pro autora ženy vůbec neexistovaly.
Ne že bych já v jeho světě chtěla žít.
Jedná se o rodokaps velmi nízké úrovně a je mi opravdovou záhadou, jak se něco takového mohlo stát oceňovanou klasikou.
- Posloucháno jako audiokniha od OneHotBook -
Musím říci, že jsem vůbec netušila, co se dá od jednoho z prvních sci-fi příběhů, které kdy byly napsány, očekávat. Zcela jistě jsem však neočekávala, že se příběh vydaný krátce po druhé světové války prakticky nebude lišit od těch současných. Za to musím před autorem rozhodně smeknout pomyslný klobouk.
Nadace je příběhem velmi politicky zaměřeným, setkáme se zde s promyšlenými machinacemi i neočekávanými zvraty.
Pro mě osobně je velice zvláštní, že se mi Nadace tak velmi líbila, když ještě před pár lety jsem sci-fi a politicky zaměřenou literaturu obcházela velkým obloukem.
Hlavními a vlastně takřka všemi postavami příběhu jsou muži. Ženy se zde pouze mihnou, nebo jsou jen zmíněny mezi řečí. Vůbec mi to však nevadilo, ba naopak. Všechny tři hlavní mužské charaktery jsou totiž tak ohromně silné a důkladně psychologicky propracované, že vám to bohatě vynahradí.
Zprvu jsem si chtěla po poslechnutí příběhu pustit i jeho seriálové zpracování. Popravdě ale musím říci, že když jsem zjistila, že z poloviny mužských charakterů udělali ženy, nějak mě přešla chuť. Po přečtení pár recenzí od skalních fanoušků a shlédnutí několika záběrů jsem se rozhodla, že si svůj zážitek z knihy kazit nebudu.
Děj knihy je rozdělen do několika částí, které jsou od sebe časově poměrně výrazně oddělené. Zároveň jsou jednotlivé části prokládány zajímavými záznamy z galaktické encyklopedie, na které na Nadaci pracují. Vzhledem k tomu, že autor celou rozsáhlou ságu Nadace vytvářel asi 50 je však jasné, že v prvním díle jsme jen uždibli malý kousíček z obrovského sousta, které na nás čeká v dalších dílech. Nadace a říše už na mě čeká na mé audioknižní poličce a já se nemůžu dočkat, až se do ní pustím!
Audioknihu namluvil skvělý herec Martin Myšička, který dle mého názoru dokázal perfektně vystihnout atmosféru díla, dokázal do svého projevu dostat obdivuhodné množství emocí a perfektně vdechnout život jednotlivým postavám.
Závěrem bych příběh doporučila všem milovníkům sci-fi, kteří si chtějí rozšířit své obzory o zásadní dílo tohoto žánru, a kteří jsou zároveň ochotni přijmout, že některými rysy je dílo poplatné době, ve které bylo publikováno.
Vynikající klasika světové literatury. Autor velmi zábavně předkládá učebnici politiky a diplomacie na pozadí rozpadu Galaktické Říše v několika kratších povídkách či novelách. Spojovacím prvkem je psychotronický model geniálního matematika, který postavy povídek velmi přesně naplňují i když většina z nich to vůbec netuší. Mnohé teze z této knihy by se daly tesat do kamene. Oproti současným hloupoučkým distopickým románům na obehranou notičku klimatických změn je Mistrovo dílo čistou studánkou radosti a požitku.
Nadace Isaaca Asimova, jedna ze dvou nejslavnějších a nejkvalitnějších sci-fi sérií působí vedle komplexnější a filosofičtější Duny téměř všedně. Obě se odehrávají zhruba ve stejné době. Nadace v roce 11 988 galaktické éry, což odpovídá roku 23 574 našeho letopočtu. Příběh Duny začíná v roce 10 190 hegemonie Guildy, což by mohlo být někdy kolem roku 22 000 po Kristu. Duna představila neuvěřitelně živoucí a veskrze cizí svět s lidstvem povzneseným vysoko nad naši úroveň. Nadace se spokojila s klasickým motivem umírající říše, jejíž společnost se od té naší nijak zásadně neliší. Dojem ještě více podporuje adorace atomové energie, která připadá všední i lidem ve 21. století, natož aby mohla být výkřikem techniky ve 223. století. Na kvalitu příběhu to ovšem nemá žádný vliv.
Na Nadaci mě zaujala příjemná změna perspektivy - nesledujeme typické schéma postavy, která se mermomocí snaží co nejrychleji zachránit svůj svět, sledujeme dlouholetý vývoj, kde se charaktery nepokoušejí odvrátit neodvratné, ale pouze zmírnit průběh. Na tomto příběhu není až tak důležitý ten sci-fi prvek - podstatná je kombinace politiky, kultury a náboženství. Sledovat řešení krizí bylo zábavné a tento prvek jsem si na knize velmi užívala.
Co se nedostatků týče, měla jsem problém se orientovat v jednotlivých kapitolách. Nepřeberné množství postav, které povětšinou nejsou nijak blíže uvedeny, řeší nepřeberné množství problémů, a čtenář je vždy vržen doprostřed změti občanských povstání, soudů, a hrozeb válek. Pátá část sice všechno pěkně uzavře, ale pro mě tato nekonzistence a skákání byly velmi náročné.
Dále bych ocenila, kdyby si autor více promyslel a představil psychohistorii - jak by to mohlo matematicky fungovat? Jak by se to dalo představit čtenáři více do hloubky než "pravděpodobnost, wow"?
Každopádně se v sérii pokračovat chystám. Ano, technologie je poněkud zastaralá, ale v Nadaci vlastně slouží jen jako pojítko pro politické a společenské změny, které jsou popsány brilantně. Jen doufám, že další díly budou konzistentnější.
3,5*
(SPOILER)
Na to, jaká pověst knihu předchází, musím bohužel konstatovat, že jsem trochu zklamán. Nevadí mi, že je kniha jaksi zastaralé sci-fi, to je spíše zábavné, ale její celkové pojetí.
Kniha vychází ze zajímavě premisy předpovídání budoucnosti a z ní vyplývající možnosti tu budoucnost ovlivňovat. V průběhu se však postupně změní v jakési společensko vědní či společnost - analyzující dílo, které ztrácí svoje sci-fi atributy a mění se v šachovou partii různých společenských sil a trendů (náboženství, moc obchodu, technologie..). A ta partie mi bohužel prijde jednoduchá a schematická.
Z knihy lze vycítit myšlenkové klima doby, ve které byla kniha napsaná - tedy brzo po 2. sv. válce, kdy spolu o moc soupeřily dva mocenské bloky, každý postavený na jiné ideologii a jiných principech.
Spolu s 101evca se také musím ptát - kde jsou ženy a děti? (a jiné nepřevídatelné elementy :)
(SPOILER)
Not great, not terrible
Bohužel, silně zestárlá klasická sci-fi, od které jsem toho čekal asi daleko víc, chápu fanoušky Asimova, ale jeho koncept už dnes asi moc lidí neoslní.
Nejlepší za mě na knize bylo pletichaření a téměř neuvěřitelné rozuzlení každého časového období, nedivím se, že si některé světy Nadaci zidealizovali až k náboženství
Každopádně jsem našel svatý grál inspirace George R. R. Martina:)
Upřímně nevím, jestli je pro mě tak těžké se do nějakého fantasy nebo sci-fi dostat, ale toto je už několikátý kus za poslední dobu, který předčasně odkládám. Pokud jsem nějaký dočetl, tak bych ho pro změnu nebral jako zásadní četbu. Ale přesto taková Duna byla zážitek obřích rozměrů. Zde mě příběhem prostě nedrží nic, co bych mohl pokládat za zájem. Rozuměl jsem premise, ale tím to pro mě končilo.
V devadesátých letech to bylo pro mě absolutní zjevení a kniha, kterou jsem četl s otevřenou pusou. Dnes při dalším čtení si člověk uvědomí, jak zoufale zastaralé sci-fi to vlastně je. V podstatě v ničem se Asimovovi nepodařilo vystihnout budoucí vývoj. A vůbec celá predikce výchozí situace mi přišla na vodě. Mohly by civilizace létat mezi hvězdami, když na druhou stranu v průběhu několika let nebyly schopny ovládat ani jadernou energii? Může věda (bez zásadních násilných zlomů zvenku, které Asimov nenastiňuje) takto degenerovat v průběhu jedné generace? Přesto nostalgické čtení a jsem rád, že jsem se k Asimovovi vrátil.
Čteno velmi pozdě, ale nadšení to vyvolalo obrovské. Nemá to spád, nemá to zapamatovatelné charaktery, ale má to takovou míru geniality, že to nejde hodnotit jinak, než jako KLENOT.
První zklamání bylo, že jsem se nedozvěděl nic o sdružování majetku za účelem dosahování společensky prospěšných cílů. Jinak hezké sajfíčko. Kdybych měl víc výtisků, udělal bych si z nich podstavec pod vitrínku, kam bych si dal Dunu a Hyperion.
Kultovní dílo sci-fi. Z jednoho úhlu pohledu beznadějně zastaralé. Zejména technické vynálezy jsou poplatné své době, ale i představa o možnostech psychologie.
Na druhé straně důsledky lidského konání, jeho motivy, otázky víry a nevíry, síly a moci - to vše se v historii stále opakuje a nadále opakovat bude...
Mám s touhle knihou hned několik problémů. Předně celý námět založený na předvídání budoucnosti na základě psychologie, a to do té míry, že je celá společnost postavena do zcela konkrétní situace. Naprostý nesmysl. Ano, určité tendence se v historii opakují (např. renesance x klasicismus), ale tím to končí. Dnešní představa o příštích staletích je asi stejně přesná jako lidí z 15. století o dnešní době.
Další autorův nedostatek vidím v až absurdní důkladnosti s jakou jsou z celé knihy vynechány ženy nebo děti. V knize vystupují až na jednu drobnou výjimku samí dospělí muži, kteří mají moc, touží po moci nebo po penězích. Je snad pro Asimova žena, nebo láska, nebo třeba rodina moc komplikované téma, aby bylo zahrnuto do jeho knihy? Asi ano. Autor tím vlastně říká, že vývoj světa určují jen muži, co stojí v čele. To je hodně omezený názor.
Co mě na knize bavilo, jsou politické intriky, pletichaření a celkově postava Hardina. Po jeho odchodu ze scény už v knize prakticky nic není.
S ohledem na rok vzniku 1951 teda špička. Plné intrik a detektivních zápletek jak z Duny či Hry o trůny. Moderní přístup, ale zároveň tročku pro dnešní dobu již nemoderní způsob psaní. Tato kniha, kdyby vyšla nyní v moderním přepracovaném hávu, byla by velkohit. Pro dnešního čtenáře může působit chvílemi trošku strnule a mílo barevně a omamně.
Štítky knihy
space opera sci-fi zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Klasika ze všech nejklasičtější. Celou sérii jsem včera dočetl asi potřetí. Poprvé to bylo začátkem devadesátek, teď mě oslovilo nové vydání, s novým překladem, od Arga. A zase to nemělo chybu. V dalších dílech této série dojde i na duchovní rozvoj, který připomíná přispěvatel pode mnou. Je určitě výhodou, pokud máte načtené i jiné Asimovovy knihy. Ságy o robotech, Ocelové jeskyně, Nahé slunce atd. Vše se v posledním díle této ságy krásně propojí. Tyto knížky prostě miluju.