Naděje na konci světa
Sarah Lark (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345667/bmid_nadeje-na-konci-sveta-IBe-345667.jpg
3
117
117
Persie, uprchlický tábor u Isfahánu, rok 1944 Tady skončí osmnáctiletá Polka Helena se svou mladší sestrou Luzynou po strastiplné cestě Ruskem a Persií poté, co byla jejich rodina deportována ze Lvova na Sibiř. Když má několik set polských sirotků dostat azyl na Novém Zélandu, vzklíčí v Heleně naděje. Je však na transport příliš stará. Luzynu naproti tomu vyberou, i když o vystěhování nestojí, protože má v táboře přítele. Ačkoli se Helena cítí provinile, hrozně jí závidí lístek, který znamená záchranu života. Pochopitelně na sobě nedá nic znát a přesvědčuje sestru, aby odjela. Přesně v hodinu odjezdu stojí s Luzyniným zavazadlem na shromaždišti.... celý text
Přidat komentář
Líbilo se mi navázání na osudy hrdinů z předchozí trilogie. Docela bych přivítala obsáhlejší příběh z integračního tábora, co dělali, jak tam žili, myslím, že by to byl docela zajímavý román.
Knížka se mě líbila,zajímavé to bylo o sirotcích z Polska i o Maurech,takže jo bavilo a hodilo do výzvy
Kniha se četla moc pěkně, ale ke konci to byla trochu "červená knihovna". I tak jsem se dozvěděla dost zajímavých informací o polských dětech, které byly za války internovány na Nový Zéland. Přes některé drastické pasáže je to spíše oddechová četba, takže doporučuji méně náročným čtenářům.
Tak tohle se nepovedlo. Začátek knihy je rozhodně zajímavý, po přesunu na Zéland se z toho ale (nevím proč) stává úděsná nuda plná filozofování o maorské kultuře s naprostým minimem děje, za to desítkami (s prominutím otravných) cizích slov. Upřímně – nic nudnějšího jsem dlouhou dobu nečetl a doufám, že zase dlouho nebudu. Jednu hvězdu dávám za ten skvělý úvod, který byl následně zabit...
Od knihy jsem si slibovala tedy mnohem více.. Neseděl mi styl psaní a děj byl tak nějak velmi předvídatelný. Věřím, že své věrné tato kniha bude mít, ale já ji hodnotím jako jednu z těch méně povedených.
Přesto, že jsem nečetla novozélanskou třídílnou ságu, se mi tento román moc líbil. Příběh polské dívky Heleny v období druhé světo é války , která se díky menšímu podvodu dostala dostala na Nový Zéland se zajímavě odvíjel a knihu jsem měla přečtenou během dvou dnů. Doporučuji
Kniha se mi celkem líbila, ráda jsem se v ní setkala s potomky Gwyn z novozélanské ságy V zemi bílého oblaku ... Oceňuji informace o Maorech a jejich kultuře a o osudech Poláků za 2. světové války.
Námět je skvělý, ale tak nějak nedodělaný. Čekala jsem nějaké lepší rozuzlení vztahu s Jamesem. Víc dialogů mezi nimi.
Ale jo, nebylo to nejhorší... Takový lehký průměr. Cizí jména mi dávala zabrat... Snažila jsem se zapamatovat cizí název Nového Zélandu, ale fakt to nejde.... :( Čekala jsem více informací o válce. Byla to taková hezká červená knihovna v hezkém prostředí.
Exotické prostředí, hlavní hrdinka po smutných peripetiích našla svého prince, zlý člověk doplatil na své špatné činy, krásný sladký konec... Taková nenáročná
slaďárna.
Zajímavý příběh v knize je podáván na skutečném historickém pozadí, které měla autorka ověřené. Příběh byl zajímavý, ale popisné pasáže historie už míň. Občas jsem to v četbě přeskakovala a nakonec dočetla do konce, ale že bych se od knihy nemohla odtrhnout se říct nedá.
Číst se to dalo, ale moc mě to nebavilo. Takové dost povrchní . Mohla být rozsáhlejší. Nečetla jsem ani jednu z předchozích knih (Maorčina píseň.....). Docela mě to mrzí, protože tento typ knížek mám moc ráda a určitě by se mi líbily, ale u nás v knihovně nejsou k dispozici. Ani jedna od S. Lark. Tak třeba příště.
Poněvadž jsem již dříve četla trilogii V zemi bílého oblaku a byla jsem jí nadšená, těšila jsem se i na tuto.Větší část děje se vrací na místa nám známá již z předchozí trilogie, ovšem do doby pozdější. A to je začátek knihy, který nás zavádí do čtyřicátých let kdy v Evropě zuřila válka a seznamuje nás s osudy sousedního Polska, které si dělí Německo se Sovětským svazem. Utrpení obyvatel a zvlášť malých opuštěných dětí v nás i po tak dlouhé době vyvolává jen smutek.
Sarah Lark je výborná vypravěčka. Kdo má rád rodinné ságy, z prostředí nám na hony vzdáleného, přijde si na své. Přečetla jsem její maorskou trilogii a docela jsem se těšila na útlou knížku. Zajímalo mě, jak se vyrovná s krátkým dějem. Musím konstatovat, že rozjezd mě nadchl. Těšila jsem se na nový příběh z úplně jiného soudku. Bohužel vyprávění bylo povrchní, přes fakta pouze překlouzlo a navázalo na onu výše zmíněnou trilogii. Četlo se to pěkně, ale ke konci nudilo. Ke cti autorky nutno dodat, že se ve svých knihách snaží o historický výklad skutečné události i když ne do hloubky.
Události a příběh je velmi poutavý, za tím vším pokulhává styl autorky. Je to podáno jako typická červená knihovna a vyznívá to trochu plytce, což je veliká škoda. Jako román pro ženy je to moc pěkný, ale vše je vykresleno jednoduše, bez emocí. Co vše musela Helena prožít na Sibiři a dozvíme se povrchově pár údajů. Myslím, že kdyby byl příběh vystavěn jinak, mělo by to větší náboj a sílu. Což zde chybí. Prostě je to dobrý román pro ženy a tak se musí k této knize přistupovat.
Jako milovník historie kladně hodnotím historické souvislosti, toto téma mi doposud nebylo příliš známo. Samotný děj knihy patří k oddechovému čtení, červené knihovně, dobře napsáno. Nemusíme, ba ani nesmíme příliš přemýšlet.
Nudný plochý příběh s trapně jasným vyústěním ala červená knihovna nemohlo zachránit ani atraktivní historické téma a prostředí.
Příjemné čtení, předcházející trilogie se mě ale dotkla přece jenom více. Oceňuji, že se v autorčiných dílech vždy dozvím něco zajímavého z historie.
Velice pěkná kniha, mrzí mne, že jsem zatím nečetla „předchozí díly". Zaujal mne dosud neprobádaný pohled na druhou světovou válku. Také psychologie postav je hrozně zajímavá. Kniha navíc obsahuje spoustu zajímavostí o Maorech a jejich kultuře. Líbil se mi i sladký, ač trošičku nerealistický konec.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) 20. století Nový Zéland Poláci přistěhovalci, imigranti
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ranhojička |
| 2010 | V zemi bílého oblaku |
| 2014 | Ostrov tisíce pramenů |
| 2011 | Maorčina píseň |
| 2012 | Volání ptáka kivi |
Velmi dobře čtivé, odpočinkové, ze zajímavého prostředí. Na druhou stranu velmi jednoduché, předvídatelné, červená knihovna. Člověk si u toho krásně odpočine, protože opravdu není nutné přemýšlet. Po knize V zemi bílého oblaku a dalších dílech to je ale celkem zklamání. Myslím, že kniha šla víc rozpracovat, nemusela být tak krátká a byla by lepší. Ale jak jsem psala - hezky jsem si u toho odpočinula a to jsem po předchozí četbě potřebovala.