Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Daniel Krejčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501762/bmid_nadeleni-Ic9-501762.jpg
5
452
452
Příběhy kluka ze zámku. Přál bych si mít život jako z pohádky, řekl jednoho dne herec Daniel Krejčík svému partnerovi a spustil tím řetězec nečekaných událostí. Umět si správně přát je totiž mnohem těžší, než si myslíte, zejména když si nejdřív pořídíte rovnou zámek. Chátrající zámek. Jak vypadá život v záři reflektorů a na zámku? Je to splněné přání? Nebo spíš nadělení? Jaké to je, když sny narazí na realitu, se dočtete v neskutečných příbězích plných vtipu i upřímnosti, které se skutečně staly.... celý text
Přidat komentář
Zábavná kniha, Dana znám z IG a je to sympaťák. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bylo zajímavé jak to vlastně s tím zámkem s Matesem mají... dobrá oddechovka!
Prima knížka. Autor píše velmi čtivě a s humorem a nedělá mu problémy udělat si srandu i sám ze sebe. Je to přesně ta knížka, která se hodí na dlouhé zimní večery a ještě se u ní celkem dobře pobavíte.
Moc krásná kniha, plná emocí ať už těch pozitivních nebo těch negativních. Člověk by neřekl, že za splněním snu může být tolik bolesti. Pan Krejčík je opravdu čistá duše a proto bych mu moc přála, aby se mu jeho sen opravdu splnil. Jen tak dál:-)
Knihu jsem dostal k Vánocům, ano dalo se u ní zasmát, ano je to autentické, ale dočetl jsem ji a říkám si, čemu je to podobné a ejhle zajímalo by mě, jestli si knihu Poslední aristokratka autor i četl, nebo se jen díval na film, spíš tipuju to druhé. Neříkám, že to bylo špatné, ale asi nejsem cílový čtenář a taky mi vadí jazykový styl psaní.
Ta knížka má všechno! Zasmála jsem se, ukápla mi slza, tajil se mi dech, kroutila jsem nevěřícně hlavou...velmi čtivě sepsané okamžiky života reálného kluka na zámku. Bulvár jde mimo mě, na Dana jsem narazila na instagramu čistě náhodou a moc mě bavilo číst jeho příspěvky. kniha byla mým narozeninovým přáním ️Opravdu zajímavé čtení.
Upřímnost, lidskost a autentičnost, to je kniha Nadělení. Jak už to v životě bývá, vtipné momenty střídají ty smutné a dojemné. Nepochybovala jsem, že Dan má o čem psát, ale i přesto mě některé momenty překvapují, protože ač nepochybuji, že se staly, tak působí vážně neuvěřitelně. A co mě opravdu vyrazilo dech, je Danův poutavý styl psaní. Vše podal čtivě, s humorem a nadhledem, přestože některé chvíle jsou spíš k pláči. Knihu jsem přečetla za dva dny, nemohla jsem se od ní odtrhnout a bavila mě od prvního do posledního slova. Toto opravdu není marketingová záležitost pouze pro skalní fanoušky Dana, on je nejenom skvělý herec a člověk, ale i spisovatel.
Dane, děkuji nejenom za tuto úžasnou knihu, ale i za vše, co děláš. Těším se na další divadlo v Osečanech a na tvoje knihy, které v budoucnu vyjdou.
O Danielovi jsem matně věděla - tedy že někdo takový je (v souvislosti se Sobotkou, pohřebnictvím, herectvím, Stropnickým a zámkem jo a taky Výměnou manželek - prý tam byl), ovšem opravdu jen matně. V létě jsme byli na divadelním představení Všechny báječné věci a tam jsem poprvé viděla,jak vypadá a kdo to tedy opravdu je....po jeho hereckém výkonu mi teda docela spadla brada, byl úžasný. Byl milý a takový jakoby skromný. Když vyšla kniha, doufala jsem, že ji najdu pod stromečkem a našla.....bylo to příjemné čtení a bylo mi líto, že nemá kniha ještě víc stránek,bavila mě, rozesmála a fakt Danielovi fandím, aby byl šťastný, ať už se zámkem nebo bez něj....a taky aby ho už konečně někdo obsadil do té štědrovečerní pohádky....
Ještě bych chtěla dodat, že když tu knížku čtěte,tak vám připadá, že vlastně Daniela dobře znáte, je to napsané tak upřímně, že má člověk pocit, že vše prožívá spolu s ním. A jeho trpělivost, odvahu, sílu ustát všechny ty Stropnickýho vrtochy a nápady a vize...to musí jeden obdivovat... až mi bylo chvílemi docela Daniela i líto....
Oceňuju upřímnost ve vážných pasážích, zvedám obočí nad těmi humornými (ten popcorn je starý kuchařský fór), ale hlavně - moc fandím zámeckým pánům v jejich snažení.
Žiju si ve své vlastní bublině, okolní svět příliš nesleduji a nevnímám. Mám teď na mysli svět slavných a známých osobností. Proto mi nic neříkalo jméno Daniel Krejčík. Ani Matěj Stropnický. Marně se snažili ti, kteří poukazovali na fakt, že tito dva žijí na zámku v Osečanech a dokonce se objevili ve Výměně manželek. Samá voda. Co musíte udělat, abyste mě začali zajímat? Napsat knihu. A napsat ji dobře.
.
Ve vší skromnosti musím říct, že to se Danielovi povedlo. Jeho prvotina Nadělení obsahuje jeho životní příběhy napsané tak ryze a lidsky, že to nejde jinak a vy si toho kluka zamilujete. Prožíváte s ním všechny ty lapálie, které mu život připravil. Usmíváte se nad veselými historkami a roníte slzy nad těmi smutnými.
.
Ještě lepší než kniha byl rozhovor prostřednictvím živého vysílání, jehož záznam můžete najít na profilu Knihy Dobrovský. Daniel je totiž ve skutečnosti ještě úžasnější člověk, než jak se z knihy zdá. Je neskutečně vřelý, upovídaný, bláznivý, citlivý a má dobré srdce. Tohle všechno a mnohem víc vložil i do své knihy.
Moc hezké a milé vyprávění. Místy až brutálně upřímné. Chvílemi jsem se bavila, chvílemi se mi chtělo brečet. Doufám, že to není Danova poslední kniha. A ještě neskutečný obdiv k tomu, co na sebe ti dva naložili. Určitě si nenechám ujít letní představení na zámku. A taky musím vidět Balbína!
Dana Krejčíka mám moc ráda. I přesto jsem napřed nečekala od knížky nic víc než milou oddechovku. A spletla jsem se. Dan dokázal pobavit, ale i neskutečně dojmout a některé kapitoly rozhodně nebyly jen oddechovky. Jeho talent na vyprávění je vážně neskutečný. Krásná knížka, ke které se budu ráda vracet.
Ach, tohle bylo krásné počtení! Dlouho jsem nečetl knihu, která by byla napsaná tak otevřeně a bez jakéhokoli přikrášlení. Nejen že obsahovala hodnotné myšlenky, zároveň jsem se u spousty příběhů od srdce pobavil.
Úsměv, pochvala a krásná kniha dokážou pohladit po duši a udělat den krásnějším. Mě udělala tato kniha velkou radost a den určitě o něco lepší. Oba "kluci" mají můj obdiv a respekt. Nejenže si koupí zámku naložili pořádnou fůru práce a starostí, ale také celé společnosti dokazují, že jsou svým přístupem velkým přínosem pro naši společnost. Moc (a nejen) jim fandím a přeju si za ně, aby se jim přání plnila přímou cestou a žádnou obklikou :).
Skvělé a poutavé vyprávění, krásná úprava, fotografie a až dojemná vyznání mě nedovolovali knihu odložit. Přečteno jedním dechem a Dane, prosím, pište dál. Máte talent a obrovský dar.
Skvěle sepsané osobní příběhy, ve kterých nechybí vtip ani upřímnost. Dočtete se, jaké to je, když se Daniel se svým partnerem rozhodl pořídit si zámek. Zní to vznešeně, ale jen do té doby, než zjistíte, že se jedná o chátrající zámek. Pak o, nejen vtipné, historky rozhodně není nouze.
Dana Krejčíka v podstatě ani moc neznám, ale kdykoliv jsem ho někde viděla, nebo s ním slyšela rozhovor, vždy mě velmi zaujal a byl mi velmi sympatický. Tak jsem se rozhodla, že se podívám trošku víc na jeho život a přečtu si Nadělení.
Celé je to psáno lehce, vtipně, poutavě, mile, zajímavě a rozhodně nechybí ani dojemné momenty, že mi i nějaká ta slzička ukápla. Některé příhody byly nečekané až překvapivé. Knížku jsem nemohla vůbec odložit, moc mě to bavilo. Celé je to ze života, a to já mám ráda.
Moc mě lákalo představení Dánská dívka, kde Daniel hraje hlavní roli, a po přečtení, hlavně jedné kapitoly, vím, že ho prostě potřebuji vidět. Věřím, že to musí být nádherný a silný zážitek.
Po dočtení poslední kapitoly bych chtěla víc, chtěla bych s Danem strávit ještě nějaký čas, bylo mi v jeho společnosti moc dobře. Určitě, až budu mít jednou cestu kolem Osečan, se zastavím podívat na to kouzelné místo.
Je krásné si plnit sny, i ty náročné.
Knížku jsem dostala od kamarádky, která má ráda divadlo. Já tedy autora ze žádné hry neznám /ani to nevadilo/
Nechápu jak to někomu nepřipadá jako kniha :-))) soubor fejetonů je také kniha, stejně jako soubor interwiew nebo dopisů.
Nejvíc mě pobavilo to s tím sobem..jinak smutná je ta realita okolo manželství a adopce dětí, ale myslím, že časem se to zlepší...
a ta role prince why not, autor má takový věčně mladý obličej takže by mohl třeba v 50 :-))) /nechápu, jak někdo mohl říci, že vypadá na svůj věk, to asi kecal. NE nevypadá.
Fotky a kresby také super. :-))
Jestli se mi tato kniha líbila?
Ano. Moc.
Ještě o něco víc mne překvapila.
Ona to v podstatě asi není opravdová kniha.
Ale ať je to, co je to, je to jeden z nejupřímnějších a nejosobnějších titulů, které se mi dostaly za poslední rok, možná i za cely život, do ruky.
Oceňuji vytříbený styl a svěží humorný nádech, které autor rozdává na každé stránce.
Ale je to i o předsudcích v lidech, ve společnosti.
Je jednodušší neznámé odsoudit, než najít v sobě odvahu neznámé poznat.
Totiž každý člověk touží po přijetí ze strany okolí, po naplněném láskyplném vztahu, po profesním uznání.
Ať už děláme cokoli - ne každému z nás aplauduje na konci směny několik desítek diváků…
Ať už bydlíme kdekoli - v bytě nebo polorozpadlém zámku. To vše přispívá k životnímu štěstí.
Pokud svazek dočtete s pozitivními emocemi, můžete se považovat za veskrze tolerantní bytost.
Já jsem se moc těšila, ale musím říct, že v půlce jsem nějak ztratila motivaci dočíst, přijde mi, že knížce došel dech.. možná za to může moje vysoké očekávání, neříkám, že jsem zklamaná, ale prostě tak nějak mám pocit, že to kouzlo a jistá forma neotřelosti strašně rychle vyprchá..
Štítky knihy
humor vzpomínky české hrady a zámky čeští herci LGBT, queer, LGBT+ obnova a rekonstrukce památek
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Literárně žádný zázrak, ale dobře se to čte a hlavně si pan Krejčík získal mé sympatie svou otevřeností, citlivostí a smyslem pro humor.