Nahý oběd
William Seward Burroughs
Nejslavnější Burroughsova kniha, satirická fantazie z roku 1959, jejíž původní vydání se dočkalo soudního procesu i zákazu prodeje pro údajnou obscenitu. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.... celý text
Přidat komentář
Zapomeňte na vaše veškeré vize o literatuře, zapomeňte na rozum a v neposlední řadě i na typickou strukturu příběhu. Tohle je totiž Nahý oběd. Šílenost, střídající se s nechutností, která je tím, čím je a není ničím víc, než by být měla. Jak sám autor na začátku uvedl: ,,Nahý oběd - zmrazená chvíle, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky.", nebo jak uvedl A. Ginsberg: ,,Nahý oběd pro nás není nic neobvyklého, pojídáme sendviče reality."
Kniha na mě rozhodně zapůsobila tak, jak měla, ostatně jako na každého, kdo umí číst mezi řádky. Při čtení jsem se taky někdy cítila jako sjetá, připadala jsem si zmatená a dezorientovaná, což byl myslím hlavní záměr - přivodit čtenáře do pocitu užívání drog. Pokud je závislost taková, jak jí líčí autor, vlastně se ani nevidím, že se feťáci nechtějí drog vzdát.
Opravdu jsem si přála, abych tuhle knihu mohla číst celý svůj život. Byl to nepopsatelný zážitek.
,,...Vy byste to neudělali?..."
Takhle nějak si představuju homosexuálního Kafku na drogách.
P. S. Každá zhovadilost napsaná pod vlivem drog se stává klasikou možná proto, že málokterý feťák je schopen vůbec něco smysluplného napsat :).
Dokonalost. Pokud si chce někdo udělat obrázek o knize, ale jen obrázek, protože se nejedná o zcela věrné zfilmování obsahu - to by ani nešlo -, tak doporučuji film od Cronenberga:
https://www.youtube.com/watch?v=vl3KjYKXuHs&;t
Nedočetla jsem. Po půlce jsem knihu odložila, protože jsem se ztrácela v ději, myšlenky mi utíkaly jinam.
Sakra, co to bylo? Předpokládám že autor byl úplně zfetovanej, ale pak nechápu proč se skoro každá zhovadilost napsaná pod vlivem drog stává klasika.
Knihu jsem nedočetla (dostala jsem se do necelých dvou třetin), takže nevím, jestli mám právo hodnotit. Nicméně můj dojem je velmi negativní. Vůbec nevím, co jsem to vlastně četla. Je těžké se soustředit na text, který téměř nedává smysl, na začátku mě zvláštní styl Burroughsova psaní bavil, ale pak přišlo otupení, kdy jsem text vnímala jen s velkými obtížemi.
Mám trochu pocit, že Burroughs se snaží za každou cenu šokovat-detaily z života feťáků, homosexuální hrátky-no, nevím, jestli mi tohle stačí. Nejsem nijak prudérní (haha), ale ani netoužím po knize plné znásilnění, snahy o zhnusení čtenáře a nesmyslných pasáží. Pokud to pro někoho z vás byl zážitek a o něco vás to obohatilo, dejte mi prosím vědět (vážně, ráda objevím nový rozměr, který mně zůstává skrytý).
Neobvyklá syntaxe a slovní spojení (ostrý puch nakaženého a nemocného kovu) inspirovala autory pecek typu Neuromancer. Párkrát jsem se při čtení i zasmál a souhlasně přikyvoval u popisu byrokracie (Úřad operuje na základě protikladného principu, na principu vynalézání potřeb, aby ospravedlnil svou existenci atd.).
Tím bohužel výčet kladů končí. Autor psal většinu knihy v rauši a navíc často pomocí metody střihů (rozstříhal existující text, který opětovně sestavil a přepsal). Celkem logicky tak kniha absolutně postrádá cokoli, co by alespoň vzdáleně připomínalo něco na způsob dějové linie, často nedávají žádný smysl ani jednotlivé věty. Slovo se na tebe vrhne s železnými tesáky leopardího muže, jako suchozemský krab oportunista ti odřízne prsty na nohou i na rukou, pověsí Tě a jako nějaký poznatelný pes bude lapat Tvé semeno - v jednom odstavci to ještě docela jde, jakmile tak ale vypadají čtyři pětiny knihy, tak se to opravdu nedá rozumně číst.
Existují díla vulgární a současně napsaná vtipně (Rytíř Smyl) či svižně (Lady Fuckingham). Nemalá část této knihy je bohužel zcela samoúčelně obscénní a vulgární bez jakékoli přidané hodnoty (odpad jménem 120 dnů Sodomy překonán nebyl, ovšem v některých pasážích to bylo doslova o prsa). Chápu, že moderní levice (neomarxisté / kulturní marxisté) klasicky blábolí o nastavování zrcadla měšťáctví/konzervativizmu/etc. a vynášejí knihu do nebes, protože cokoli, co likviduje starý pořádek (aniž by poskytovalo jakýkoli substitut) je podle nich zjevené Dobro. Samotné nadužívání slov kunda, prdel, buzerant, mrdka, hovno, čurák, semeno ovšem z ničeho umělecké dílo nedělá, v drtivé většině případů je tomu právě naopak.
Vycítil jsem z toho kritiku společnosti, ale to je asi tak jediný záblesk, který mi dával smysl, tím jak to bylo psáno jsem si z celé knihy prakticky neodnesl vubec nic. Otázka je, zdali se to vubec dá nějak pochopit? Možná, že konzumentům drog to řekne a dá něco víc... Při pohledu na názvy dalších autorových děl by se dalo zjednodušeně říci o jakého člověka se jednalo a co v Nahém obědu má také zásadní vliv "Feťák" "Teplouš" . Je velice obtížné ohodnotit něco, co jsem nepochopil, přijde mi nefér kvůli tomu udělit nízké hodnocení, nebo rovnou odpad, na druhou stranu nevidím žádný důvod, proč by vubec někdo měl chtít tuto knihu číst, nemohu ji nikomu doporučit ani si nedokáži představit se o ní zmínit a bavit se o ni s někým dalším, protože to zkrátka nejde. Zdržuji se tedy hodnocení a zůstanu pouze u komentáře.
U některých pasáží jsem se smála tak moc, až se mě matka z vedlejší místnosti chodila ptát, jestli jsem v pořádku.
A pak prý, že je ta kniha zvrácená..
Bez deja, možno mi len niečo uniklo ale pre mňa to bola len kopa nezmyslov bez hlavy a päty.
"Poničená podoba Člověka se již blíží, minutu za minutou, buňku za buňkou... Bída, nenávist, válka, policie-zločinci, byrokracie, šílenství, prostě všechny symptomy Lidského viru.
Lidský virus již lze izolovať a dál s ním pracovat."
Nahý obed nie je veľmi ťažké pochopiť, je do rovnakej miery univerzálnou a nesmierne odvážnou satirou a kritikou spoločnosti, ako aj náhľadom do myslenia ľudí závislých na drogách, ktorú Burroughs dokázal napísať jedným z najgeniálnejších a najoriginálnejších štýlov v histórii literatúry.
Neodvažuji se číst v jiném stavu, než v jakém byl autor sám při psaní této knihy, a sice v totální drogové extázi.
Burroughsovu spisovatelskou aktivitu bych přirovnal k sopce, která svou činností zasypala sebe sama.
Nahý oběd jsem si většinou dával po večeři a nutno podotknout, že se jednalo o skvělý digestiv. To, co jsem od knížky očekával, jsem dostal. Znalosti o droze a stavech, které po její aplikaci následují. "Cesta do hlubin Burroughsovy duše" ... :-)
Nahý oběd jsem bral spíš jako báseň a jako taková mě dokázala svou atmosférou a bořením ustálených popisných schémat, potažmo ustálených představ, zaujmout. Vůůůhůůů, jeté 4****
Možná by mě to tolik neštvalo, kdyby tolik lidí neoznačovala tohle .... jako geniální dílo. Jistě to má svou cenu v tom, že máme možnost nahlédnout do zfetované duše zvrhlíka, magora a násilníka, který to nemá v hlavě v pořádku. Rozhodně jsem ale přesvědčená, že jako literatura to nemá cenu ani papíru, na kterém je vytištěná. Nemá to žádnou linii ani smysl, střídají se tam sexuální fantazie s rádoby kritikou společnosti, tkerá ale nedává valný smysl. Často se opakuje a často mluví jen proto, aby mluvil. Za mě nula
Absolutní absurdita, nedávající dohromady žádnej ucelenej obraz. Nic víc než patok feťáckých myšlenek, hrající si na umělecký dílo. Nedalo se to číst.
Štítky knihy
drogy homosexualita zfilmováno americká literatura Beat generation, beatnici americké rományAutorovy další knížky
| 2003 |  Nahý oběd |
| 2002 | Feťák |
| 2004 | Teplouš |
| 2009 |  A hroši se uvařili ve svých nádržích |
| 1995 | Ohyzdný duch |
Tak tohle jsem moc nedával ani napodruhé.Vždy dočteno ale na čem to Burroughs sakra jel?
Ten si opravdu musel myslet že to dává smysl.Právě proto hodnotím tak jak hodnotím.