Nájdem ten kľúč
Alex Ahndoril (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539268/bmid_najdem-ten-kluc.jpg
3
455
455
Záhadná vražda, neznámy páchateľ, šesť podozrivých. Súkromná detektívka Julia Starková dostane nečakanú návštevu. Jej služby vyhľadá jeden z majiteľov úspešnej rodinnej firmy. Deň predtým sa u nich na statku vo Västernorrlande konalo valné zhromaždenie spojené s večerou. Ráno našiel vo svojom telefóne fotografiu zviazaného zakrvaveného muža s vrecom na hlave. Pre výpadky pamäti spôsobené alkoholom si nedokáže spomenúť, odkiaľ fotka pochádza a či je vinníkom on alebo niekto iný. Skôr než sa do prípadu zapojí polícia, najme si Juliu, aby zistila pravdu. Julia požiada o pomoc svojho exmanžela Sidneyho Mendelsona z norrmalmskej polície a v kútiku duše dúfa, že sa dajú znova dokopy. Spoločne vyrazia do lesov na prepychový statok, kde spoznávajú aj ostatných členov rodiny. Čím dlhšie pátrajú, tým je hádanka zamotanejšia. Julia sa musí spoľahnúť na svoj inštinkt, pozorovacie schopnosti a logiku, aby objavila kľúč k záhade.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
Jag kommer att hitta nyckeln, 2023
více info...
Přidat komentář
Julie se svou "kouzelnou hůlkou" je až moc komplikovaná a svérázná na to, aby mi mohla být sympatická. Občas mě napadlo, zda se autoři nepokusili o jakousi detektivní repliku Dr. House (Julie totiž také chodí o holi, má nevyřešená traumata, je single, mezilidské vztahy jsou pro ni velmi komplikované...) Na rozdíl od House se mi ale pod kůži nedostala a "přítelkyně" z nás asi nebudou.
Děj knihy plyne - nebo spíš splývá nekomplikovaně a nerušeně, občas uspává, sem tam někde odbočí aby se zase vrátil do svého uondaného korýtka, kterým nás donese až k "velkému finále" ve stylu A. Christie, kdy se ve společenské místnosti honosného sídla v koktejlových šatkách budeme konfrontovat s šokujícím odhalením ohůlkované pátračky Julie.
Odhalení vraha mě až tak moc nepřekvapilo neb další velké klišé říká (v tomto případě napovídá), že pod svícnem je největší tma - tudíž hledejme tam, kde by nikdo jiný nehledal. Za mě bohužel zklamání.
Je potřeba nebrat to jako Joonu. Odprostit se od toho, co autorská dvojice napsala dřív. Za mě je to celkem odpočinkové čtení ve stylu Agathy (i když ta je nepřekonatelná) a přišlo mi to i čtivé. Určitě to má slabší pasáže, ale konec fajn a překvapivý.
Příjemná detektivka. Děj pěkně plynul, četlo se to samo. Počítala jsem s tím, že bude ve stylu A. Christie, takže zklamaná nejsem. Na hlavní hrdinku si budu muset zvyknout, ale tak to někdy je. Vraha jsem neuhádla:-). Závěrečné rozuzlení mě bavilo a taky konec nám prozradí o čem asi bude pokračování. Další díl si určitě koupím.
Je mi jedno, kdo to napsal (jasně, vím to).
Asi od půlky nastal čtecí kopr a nastala fáze rychloumrtvení. Lepší než prášek na spaní.
To už zas přeháním, ale fakt nezáživný. Pro mě. Mě rozleptávající, že už jsem se chtěla přiznat k vraždě já sama ho zabila!!!
Možná ten případ? Možná hlavní hrdinka, která je zajímavá, ale nudná? Je chytrá, má unikátní způsob vyšetřování, ale zatím o tom jen čtu, zatím pusto prázdno vymetýno...
Protože autorům fandím, z protekce zkusím časem určo další díl, ale mají to nahnuté.
Tak za mě zklamání. Žádné napětí nic.... klasická detektivka...
Joona Linna je prostě Joona Linna :-)
Klasická vkusná detektivka.
Probíhá na malém prostoru, s hrstkou podezřelých, v krátkém časovém intervalu.
Za jménem z přebalu Ahndoril se skrývá duo manželů, které stojí i za autorem Lars Kepler. Ano, ta série detektivek s Joonem Linnou. Za mě teda temná, drsná, propracovaná, právem populární.
Až najdu klíč se též odehrává na severu, taky nahlédneš do soukromí vyšetřovatelů a je to stejně chytlavé.
Samotný případ je ze začátku dokonalý.
Rodina zbohatlíků, kteří se předhání ve vzájemné nenávisti a ten největší křivák a hajzlík ze všech je samozřejmě oběť vraždy. Podezřelí jsou tudíž všichni.
Vyšetřování se opravdu skládá jen z výslechů.
Nejvíc mi na této knize přišlo sympatické, jak nahazovala čtenáři udičku. Části klíčových informací vyslýchaní prohodili mimoděk nebo je někdo přerušil a spolu s vyšetřovateli bylo na vás doplnit si celkový obrázek.
Mám tu pár ale. Ta temnota, které se manželé/autoři asi nemůžou ubránit, se vyloupla až křečovitě naráz na samém konci. Nebránila bych se tomu, kdyby ji víc sázeli už od začátku. Hlavní vyšetřovatelka prováděla nelogické kroky a to mi kazilo dojem.
Mozkům, co stvořily Joona Linnu dávám za toto dílko 4 hvězdičky. Umí víc dechberoucí věci.
Nebylo to špatné, nesmí mít člověk přehnaná očekávání. Celkem dobrá detektivka, snadno se čte, odsýpá. Závěr mi přišel trochu zjednodušený, ale nevadil.
Trochu zklamání. Potěšilo mě, že autoři upustili od drsných detektivek, kde krev a násilí vévodí, ale tento styl autorům nesedí. Třeba se časem "vypíšou", ale na mě působila až křečovitě snaha napodobit Agátu Ch. a možná i Poirota.
Neznám vyšetřování ve Švédsku, ale dost mě udivilo, že policie po nálezu mrtvoly nezačne s výslechy svědků, ale čeká až obdrží výsledky pitvy...
Přesto dám "Keplerovi" šanci a další díl budu chtít přečíst.
Už dlouho jsem neměla z knihy tak moc rozporuplné pocity. Příběh skvělý, postavy perfektní, závěr famózní. Hlavní hrdinka Julie byla ovšem tak strašně nesympatická postava, že mi knihu dost kazila. Úplně mi nesednuly pasáže, kdy v hlavě odbíhá k úplně jiným událostem a návaznost na současnost byla místy dost nekonzistentní. Proti Lars Keplerovi hodně jiný styl psaní, což mě překvapilo.
Na knihu jsem byla hodně zvědavá a těšila se celou dobu, ale měla i obavy, jak se s tím bývalý L. Kepler popere, který ted bude psát pod pseudonymem Alex Ahndoril....
Určitě mě zaujalo, že opustí styl drsné detektivky a budou psát ve stylu anglické detektivky.
Je to velký rozdíl si zvyknout na vyšetřovatelku Julii S. má taky své démony a uvidíme v dalším pokračování kam se postava bude vyvíjet.
Jinak příběh je opravdu ve stylu Agathy Ch ,velké panské sídlo, rodina s tajemstvím, jedna velká záhada, dobře vykreslené postavy a atmosféra.
Psychologická detektivka, která si najde své čtenáře 4,5*
Štítky knihy
detektivní a krimi romány napětí severská krimi rodinná tajemství soukromý detektiv vyšetřování švédské romány
Skrýt reklamy
Od Larse Keplera jsem nikdy nic nečetla, bo drsná severská detektivka s potoky krve a chybějícími usekanými končetinami, ale když tato autorská dvojice vydala pod novým pseudonymem detektivku prý inspirovanou anglickou školou a přímo Agathou Christie, vzbudilo to ve mně pozornost...
Soukromá vyšetřovatelka Julia Starková, která má jizvu na obličeji a těžko se pohybuje, proto používá hůlku, je pozvána do zámku švédské bohaté rodiny, v němž se stala vražda... K vyšetřování si přizve svého bývalého manžela Sida... Potud to znělo zajímavě... Ale pak to celé šlo tak trochu do kopru...
Postavy byly všechny do jedné úplně nesympatické, chovaly se patololgicky, snad všechny trpěly nějakou závislostí... Připadaly mi úplně neživotné, jak roboti, ale dobrá, možná bychom mohli říct, že takto autoři chtěli vykreslit nepřístupný severský charakter...
Víc mi však vadilo, že spoustu věcí bylo tak nějak nedořečených (například nevím, proč se Julia a její manžel, teď už bývalý, rozvedli), také nebylo kolikrát zcela jasné, kde berou tihle dva informace, když s policií nespolupracují... Rovněž jsem moc nepochopila, proč zdánlivě geniální Julia napoprvé naprosto špatně označila vraha...
Závěr byl úplně zamotaný a plný nečekaných odhalení, která se ale podle mě podle těch zmíněných a odhalených indicií snad ani nedala vydedukovat... Ovšem nejsem důvtipná Julia, že...
Za mě tedy kniha, která mě bohužel nenadchla a u níž jsem si skoro jistá, že druhý díl číst nepotřebuju (díly jsou prý čtyři...)...
Hodnocení: 2,5 * z 5 *