H.M.S. Surprise
Patrick O'Brian
Námořní dobrodružství Aubreye a Maturina série
< 3. díl >
Námořní dobrodružství Aubreye a Maturina. Tentokrát má kapitán Aubrey za úkol dopravit britského velvyslance do Východní Indie po tom, co se nedohodl s představiteli britského válečného námořnictva o podíl na kořisti, již získal v předchozím díle v boji se španělskou flotilou, vezoucí zlato z Jižní Ameriky. Dobrodružná plavba kolem Afriky a mezi ostrovy indického subkontinentu je plná nových zážitků a vůní, překvapivých zvratů, napínavých námořních šarvátek a milostných trápení. Doktor Maturin je kapitánovi opět po boku.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2018 , TalpressOriginální název:
H.M.S. Surprise, 1973
více info...
Přidat komentář
Je poznat, že se jedná už třetí díl série. Příběh je rozvětvenější a bez předchozích dvou dílů by to člověku nedávalo moc smysl.
Skvělé, tak tohle byl zatím nejlepší díl. Velice vtipné. Ne, že by to byla nějaká taškařice, to ne, ale při čtení jsem se musel pořád usmívat. V knize je nespočet srandovních scének, třeba ta ve které se Jack skamarádí s lenochodem, nebo ta romantická chvilka v koši při které Stephen obdivuje ušlechtilost a krásu albatrosa v letu a Bonden mu při tom sděluje recept na albatrosí piroh. To bylo kouzelné. A takových milých okamžiků je kniha plná.
Knihu trochu sráží příliš mnoho dlouhých popisů přírody, balastu. Prostřední pasáž je slabá. Ale celkově pěkný dobrodružný román.
já si tyhle dva chlapíky užívám vždycky a vůbec mi nevadí, že nejsem cílová skupina. A navíc je k tomu přidaná hodnota, že bitvy jsou dle skutečnosti a je v tom velký kus historie.
V tomto díle to nejvíc odnese Stephen nejen fyzicky (mučení, zranění), ale i psychicky (zrada). Nechybí ani námořní bitvy, nepřízeň počasí a muži přes palubu, lenochod a želva.
Opět bravudní, chytlavé, zábavné, poučné. Navíc mne baví námořní historie, takže kniha přesně podle mého gusta. Myslím, že i kdybych nebyl zrovna nadšenec do lodí, tak bych to přečetl s velkou chutí.
Autorovy další knížky
2017 | Velitel šalupy |
2012 | Válečná štěstěna |
2013 | Na vlnách Baltu |
2015 | Jónská mise |
2017 | Odvrácená strana světa |
Tak to máme létavku (první, zcela vnější kosatku), kosatku, přední košovou stěhovku, přední stěhovku, příďovou plachtu neboli kursovku, přední košovou plachtu, přední brámovou plachtu, hlavní stěhovou plachtu, hlavní košovou stěhovku, střední stěhovku, hlavní brámovou stěhovku, hlavní plachtu neboli kursovku, hlavní košovou plachtu, hlavní brámovou plachtu, bezanovou stěhovku, bezanovou košovou stěhovku, bezanovou brámovou stěhovku, bezanovou plachtu, vratiplachtu, bezanovou košovku a bezanovou brámovku. Je to docela jednoduché, jasné, že. Cože? Že vám to není jasné? No ale to jste si měli přečíst nějakého O´Briana a jasné by vám to bylo. Nebo aspoň polojasné. Rozhodně jasnější, než zcela nejasné. Ačkoli ale toto názvosloví je velice užitečná věc, bez něhož by manévrování plachetnic asi vůbec nefungovalo, jsou v tomto románu mnohem zajímavější a důležitější věci, děje a popisy. Např. Skály svatého Pavla, bílá a černá bouřka (a vařené h...o), úchvatný popis bouře, která trvala od str. 154 až do str. 165 anebo třeba Maturinův návrat z krátkého zdravotně přírodovědeckého zásobovacího "opušťáku" na pobřeží u mysu St. Roque (Brazílie):
"Doktor Maturin se vrací? To moc rád slyším. Půjdu s vámi, jestli dovolíte Mám doktora Maturina ve velké úctě. Je to neobyčejně vzácný, vynalézavý gentleman. Nemám vůbec nic proti určité originalitě - mí přátelé si mě pro to často dobírají. Mohu se o vás opřít?"
Vzácný a vynalézavý, to klidně může být, myslel si Jack, když na něj zaostřoval dalekohled. Ale také falešník a křivopřísežník. Dobrovolně přísahal, že si nebude nic začínat s vampýry, a támhle, přitisknutá k jeho prsům, s roztaženými křídly a držící se jednou rukou, je nějaká chlupatá zelenavá věc, jako nějaká rohož - odporně velký vampýr bezpochyby toho nejjedovatějšího druhu. "Tohle bych o něm nikdy nevěřil - posvátná přísaha dneska při ranní hlídce a teď nacpe loď vampýry. A Bůh ví, co je v tom pytli. Chápu, že byl v pokušení, ale snad se za svůj pár alespoň začervená."
Vůbec se nečervenal. Na jeho tváři se nezračilo nic jiného než idiotské potěšení, jak zvolna šplhal přes zábradlí, omezován v pohybech svým břemenem, které chlácholil v portugalštině.
"Mám radost, když vidím jak jste byl úspěšný, doktore Maturine," řekl Jack s pohledem do šalupy a na kanoe, naložené lesknoucími se hromadami pomerančů a pumely, tmavým masem, leguány, banány a zeleninou. "Ale obávám se, že na palubu je vympýrům vstup zakázán."
"Tohle je lenochod," usmíval se na něj Stephen. "Tříprstý lenochod, nejoddanější, nejskromnější lenochod, jakého si umíš představit!" Lenochod otočil hlavu, upřel na Jacka oči, vydal zoufalý skřek, schoval hlavu Stephenovi na rameni a ještě pevněji jej sevřel, takže doktora málem uškrtil.
"Pojď sem, Jacku, buď tak hodný, a sundej mu tu pravou paži. Nemusíš se bát. Excelence, buďte tak laskav - tu levou paži, a opatrně mu uvolněte ty drápy. Tak, tak, mí drazí přátelé. A teď ho doneseme dolů. Opatrně, opatrně, jen toho lenochoda, prosím vás, nepoplašte."