Na vlnách Baltu
Patrick O'Brian
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170638/bmid_na-vlnach-baltu-Lz1-170638.jpg
5
38
38
Námořní dobrodružství Aubreye a Maturina série
< 7. díl >
Další dobrodružství Jacka Aubreyho, kapitána lodí britského Královského válečného námořnictva, a jeho přítele Stephena Maturina, lékaře, přírodovědce a agenta britské výzvědné služby, začíná v Novém Skotsku v Kanadě, odkud se oba vracejí domů do Anglie. Tou dobou je Spojené království Velké Británie a Irska ve válce jak s Napoleonem tak se Spojenými státy americkými. Po návratu Jack se Stephenem přijímají nabídku vést výpravu do Baltského moře, kde se na strategickém místě nachází ostrov, který je třeba získat pod britskou správu. Po velmi úspěšné misi se při proplouvání Lamanšským průlivem jejich loď dostane do velmi silné bouře a Jack je nucen přistát na nepřátelském francouzském pobřeží v Bretani. Čeká je vězení v pařížském Templu a tentokrát jsou díky Stephenově práci tajného agenta vysvobozeni politickou frakcí, jejímž zájmem je svrhnout Napoleona. Stephen s Jackem obdrží listiny pro krále Jiřího III. a potají nastoupí na loď převážející zajatce zpět do Anglie.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , TalpressOriginální název:
The Surgeon's Mate, 1980
více info...
Přidat komentář
Tak po půl roce další dobrodružství Jacka a Stephena. Úplně jsem pookřál a vychutnával každou stránku. Opět vlídný humor a ta dokonalá uvěřitelnost chování hlavních hrdinů. I když v případě Jacka na suchu je to vlastně neuvěřitelná naivita, nad kterou musím občas kroutit hlavou. Výborný díl. A závěr knihy - tak to bych nikdy nečekal, že se toho dočkám.
Stephen, Jack a Diana se vrací z Kanady domů, kde se jejich cesty rozcházejí. Jack jede za Sophií a dětmi, Stephen přednášet do Paříže, kde se usadí i Diana, která odmítá doktorovy žádosti o ruku. Oba přátelé se vydávají na nebezpečnou misi do Baltského moře, do dánských vod. Nakonec skončí jako zajatci v Paříži.
Stephen vystupuje jako roztržitý nepraktický vědátor a na druhou strany jako schopný agent. Jack si užije klystýru i kopání únikové chodby skrz latrínu. Nechybí samozřejmě stíhání lodí, dělostřelba a různé tajné triky.
Zajímavý je i doslov redaktora.
Nevím tenhle příběh se prostě moc nepovedl, knihu zachraňuje pěkné vykreslení dialogů a charakterů. Ale to je málo .... Prostě mě "něco" chybělo ...
Další perfektní díl ze série Pana s velkým "P", O'Briana. Jakmile se začtu, nemůžu přestat.
No, jestli byl Saturnin na palubě, tak tam asi byla i mísa koblih... jinak škoda, že Jirotka už nežije, mohl jsem se strejdy zeptat, proč tam Saturnina posílal :)
Další kousek, opět čtivý, historicky zajímavý a - souhlasím s kní - stále vtipnější. Moje srdcová záležitost.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství humor sociologie napoleonské války plachetnice Britské královské námořnictvo historické romány válečná strategie dobrodružné rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Velitel šalupy |
| 2012 | Válečná štěstěna |
| 2013 | Na vlnách Baltu |
| 2015 | Jónská mise |
| 2017 | Odvrácená strana světa |
"V hrobě budeme všichni stoiky."
Kvízová otázka č. 1:
Jak se stalo, že se na palubě lodi Shannon objevil Saturnin?!?
a ještě č. 2 (která se vztahuje ke všem Aubrey-Maturinovkám, ne jen k Na vlnách Baltu):
Co má společného kapitán Aubrey s kapitánem Janewayovou (USS Voyager, NCC-74656)?
Co mám na O'Brianovi nejraději? Asi jeho humor. Čtenář ale musí číst velmi pozorně, někdy by si ani nevšiml. Jindy ale nevšimnutí nepřipadá v úvahu:
Gothenburg bylo posmutnělé město, jehož velká část byla nedávno vypálena, a jeho obyvatelé byli smutní lidé oblečení v šedých vlněných oděvech, kteří holdovali pití a sebevraždám (na řece podél Ariel propluly za tu dobu, co tu krátce kotvila, tři mrtvoly), cizince však vítalo vlídně. Vojenský velitel města jim ihned poskytl střelný prach té nejvyšší kvality a daroval jim uzené sobí jazyky a soudek nasolených včelojedů obecných. Ten dal Stephenovi se slovy: "Prosím, přijměte ode mě tento soudek včelojedů."
"Včelojedů, pane?" vykřikl Stephen, vyrušen ze svého obvyklého klidu.
"Nejsou to jen obyčejná káňata," odvětil velitel, "ani káně rousná; nemějte obavy. Jsou to všechno včelojedi, přísahám."
"Věřím vám, pane, a velmi vám děkuji," odvětil Stephen. "Mohu se zeptat, jak se sem dostali?" dodal a pozorně se na soudek díval.
"Sám jsem je tam dal," pochlubil se velitel, "vlastníma rukama a sám jsem je vybíral. Pěkní vypasení ptáci, i když bych to neměl říkat."
"Zastřelil jste je, pane?"
"Ne, ne," odpovědl velitel poněkud překvapeně. "Včelojedi se nesmí střílet: zkazí to tak zcela jejich chuť. Ne, my je vždy uškrtíme."
"A jim to nevadí?"
"Myslím, že nijak zvlášť," soudil velitel. ...