Nanao
Nanao Sakaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/116048/bmid_nanao-658c9c3ee9b6b.jpg
4
38
38
Nanao je kniha poezie japonského básníka a tuláka Nanaa Sakakiho (1923, Kagošima), který je českému čtenáři zatím znám jen z brožovaného vydání, které u příležitosti Nanaovy návštěvy Československa vydala Pražská imaginace. Tato příjemná knížka přinese českým čtenářům výběr ze starších i novějších Nanaových básní. Vedle známějších autorů beatnické generace, jakými jsou Allen Ginsberg či Gary Snyder, se tak konečně představí i tento v Čechách dosud nepříliš známý básník a šaman.... celý text
Přidat komentář
Posaď se vně své mysli.
Vzlétni a nech mozek dole.
Svět je pouhý sen, klidně zešil.
Chceš-li být věčně mlád
Chceš-li zachránit svět,
Rozbij zrcadlo.
Nanao Sakaki je neskutečně sympatický chlápek, předmluva popisující jeho život je naprosto super, básně pak poodhalují jeho charakter. Ale nejsem čtenářka poezie, básně mě většinou nebaví, ani Nanao není výjimka. Motivem jeho básní je většinou příroda a kritika moderní společnosti. Přestože byl Nanao velký Ginsbergův a Snyderův kámoš, nečekejte nic divokého ;)
Poezii vůbec nečtu. Nějak k ní nemám vztah. Ale tato malá sbírka mě nadchla natolik, že jsem ji četla několikrát... A vlastně ani nevím proč...
Začnu tím, že Nanao byl dozajista úchvatný člověk. Ne každý má odvahu odtrhnout se od společnosti a užívat si krásy přírody, jídla co tato Matka dá a samozřejmě kadění bez TOALETNÍHO PAPÍRU.
Při předmluvě a nebo spíše zkráceném životopise Nana Sakakiho jde o údiv a zamyšlením se nad sebe sama. Cestovat, cestovat, cestovat. Nemít žádné závazky. Jen svůj rozum a své zdravé tělo. Protože ne každý může v šedesáti říct, že se cítí na sedumnáct. A ještě k tomu napsat báseň. Je škoda, že už není mezi námi. Bylo by to dozajista zajímavé potkat Nanaa někde na jeho cestách a prohodit s ním pár slov.
K samotné poezii. Oslavuje v nich již zmiňovanou přírodu. Ale taky kritizuje lidstvo a jeho honbu za technologií. Nemá rád válku, jelikož v ní sloužil, ví o čem mluví.
Forma básní je volný verš. I když naším jazykem jde ne přesně vystihnout japonskou poezii. Některé ztrácejí svou hloubku po prvním přečtení. Ale celkově jsou znovučitelné. Celkově jde o knihu, ze které by si měl každý přečíst aspoň pár veršů a lehce se tak dotknout Nanaovi nesmrtelné duše. Já sám jsem rád, že se tak stalo. 9/10
Vždyť přece :
Máš-li čas na mluvení,
Čti knihy
Máš-li čas na čtení
Jdi do hor, pouští a moří
Máš-li čas na chození
Tanči a zpívej
Máš-li čas na tančení
Tiše seď, Šťastlivý Blázne
Když zemřel, jeho přátelé mu poslali mnoho vzkazů a básní, vyjadřujících jaký byl. Tahle ho dobře vystihuje:
stará duše
básník
radarový operátor
houbař
pouštní krysa -
milovník
10 000 řek
rozbíjející zrcadla,
aby našel
hvězdy
co jsou k snědku
A ještě skvělá vzpomínka, kterou napsal Lee Bentley 6. ledna 2009:
Když jsem byl na univerzitě studovat keramiku raku, začal jsem se zajímat o zenový čajový obřad, který byl spojen s technikou raku. V té době jsme měli hostujícího profesora, pana Inue, který byl kulturním znalcem Japonska.
Řekl jsem mu o svém zájmu, a že bych chtěl cestovat do Japonska, abych viděl obřad, jak jsem o tom četl v zenových textech. Pan Inue velmi jemně vysvětloval, že to, co jsem chtěl vidět, zmizelo již v 19. století. Takže jsem rezignoval, že už to nikdy neuvidím.
O mnoho let později (197?): Bydlel jsem v Arroyo Seco a cestou z Taosu jsem sebral stopaře, to bylo Nanao. Bydlel v opuštěném školním autobusu v lese na hoře na vrcholu silnice. Když jsme se na silnici dostali co nejblíže, vystoupil a zeptal se nás, jestli si dáme čaj. Vydali jsme se tedy lesem k jeho školnímu autobusu. Nanao zažehl malý oheň v hibachi, který měl uvnitř tohoto vraku autobusu, a ke mému naprostému úžasu udělal klasický obřad zenového čaje, přesně jak jsem četl během svých vysokoškolských dnů. Dělal to tak přirozeně, jak jen bylo možno, pokračoval v „brilantním“ rozhovoru, a přitom mával zeleným čajem v konvici, byl jsem v úžasu a viděl před sebou to, co mi bylo řečeno, že zmizelo z tohoto světa.
Bylo mi požehnáno, že jsem Nanaa poznal, byl ztělesněním zenového blázna, budu ho hledat v horských mlhách.
Jeho básně nelze nemilovat. Čtu je už mnoho let před spaním... R.I.P.