Naplánovaná kinematografie
Pavel Skopal
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129297/bmid_naplanovana-kinematografie-7Dg-129297.jpg
4
8
8
Kinematografie prošla v poválečném Československu dvěma významnými změnami – nejprve byla v srpnu 1945 jako první průmyslové odvětví zestátněna, poté po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 podřízena ideologickým cílům nového režimu a podrobena sovětizaci. Předkládané texty na základě široké škály archivních materiálů zevrubně zkoumají dosud opomíjené období konce 40. let a let 50. Jednotlivé studie se zaměřují na organizační strukturu a produkční a distribuční praktiky filmového průmyslu ovlivněné normami socialistického plánování: analyzují produkční kulturu barrandovského studia, zavádění koprodukčního modelu výroby v kontextu východního bloku, specifika „účelové“ produkce Krátkého filmu a Československého armádního filmu a institucionální formování filmové produkce pro děti. Z oblasti distribuce a uvádění se věnují z nadnárodní perspektivy sledované změně v roli karlovarského filmového festivalu, historii Filmového festivalu pracujících, kulturně-politickým ideálům i každodenní realitě putovních kin a akce Filmové jaro na vesnici, problémům s kinofikací a technickým vybavením tuzemských kin a vývoji konkurenčního vztahu mezi Československým státním filmem a Československou televizí. Sborník záměrně opomíjí problém estetických norem socialistického realismu, který bývá nejčastěji s kinematografií 50. let spojován – namísto toho se soustředí na instituční podmínky, kulturně-politický kontext či konkrétní realizační problémy, které doprovázely vznik a distribuci mnohem širší škály filmové produkce, než jsou kanonická díla socialistického realismu. (zdroj: http://academia.cz/naplanovana-kinematografie.html)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2012 |  Naplánovaná kinematografie |
| 2016 |  Tři oříšky pro Popelku |
| 2014 | Filmová kultura severního trojúhelníku |
| 2005 | Kinematografie a město |
| 2017 | Filmové Brno : dějiny lokální filmové kultury |
Jak už to u podobných výborů ze studií bývá, některé jsou zajímavé, některé méně, některé jsou odbornější, jiné méně. Jako člověk, který se o film zajímá poměrně do hloubky, ale zároveň není filmový vědec, považuji za nejlepší práce o dětském filmu, proměnách festivalu v Karlových Varech, festivalu pracujících a dějinách putovního kina. Zajímavé jsou i počátky armádního filmu, na nichž je vidět, že vojenská a filmová propaganda leckdy nejdou dohromady. Nejzajímavější je určitě motiv, který se prolíná všemi články - snaha komunistů využít film jako propagandu a promýšlení cest, jak k tomu dojít co nejsofistikovaněji a nejlevněji. Přínos spočívá také v tom, že mnohým autoři odkryjí existenci putovních kin, o nichž se dnes moc nemluví a také o tom, jak zoufalá byla snaha strany dostat propagandu i do těch nejmenších vesnic. Oceňuji, že všichni autoři jsou odborní jen v těch nejnutnějších případech a jinak se snaží psát srozumitelně a ani poznámek pod čarou není až tolik. Spíše pro fajnšmekry a znalce jsou určeny studie o vývoji technického zázemí kin a souboje mezi kinaři a televizí. Tyto už jsou opravdu extrémně odborné, pracují s hodně odbornými pojmy, mnoha čísly a pro neznalého člověka jsou nestravitelné a nic moc mu nedají. Na druhou stranu se dá pochopit, že v rámci pojetí tematiky a náhledu na ni ze všech stran tu něco podobného být musí. Naplánovaná kinematografie už není tak čtivá jako třeba podobná Kinematografie zapomnění a je o dost odbornější a náročnější, pro zájemce o vývoj československé kinematografie za dob tuhé a nastupující totality ale určitě za přečtení stojí, protože se jim osvětlí některé věci a získají i několik tipů na zapomenuté filmy, i když jich bohužel není tolik. 70 %