Náruživý tenista
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372252/bmid_naruzivy-tenista-wzy-372252.jpg
4
23
23
Povídky autora oblíbeného románu Tři muži ve člunu. Zažíváte někdy záhadné nebo nevysvětlitelné věci? Nebo ještě lépe: přijde k vám občas na návštěvu duch? Nečekaně a kdy jemu se zlíbí? Je pokojný a povídavý, nebo provádí zlomyslné kousky? Pokud ano, pak jsou povídky Jeroma Klapky Jeroma Nedostižný tenista pro vás to pravé. Duchařská vyprávění, která se tak dobře hodí do starých domů s vrzajícím schodištěm, plných stinných zákoutí, kde se duchům znamenitě daří. Historky vyprávěné při sklence punče nebo jen tak, povídky překypující fantazií a důvtipem, okořeněné záhadnými zážitky a humorem těší a baví čtenáře už spoustu let a budou je bavit, dokud si zachovají mladého „ducha“.... celý text
Přidat komentář
Suchý britský humor, neuvěřitelné historky, někdy více, někdy méně vtipné. Ale pokaždé zábavné, protože povídky JKJ jsou už takové. Třeba v Náruživém tenistovi autor vypráví o jakémsi Begglelym, který propadl fotografické vášni:
...do Begglelyho fotoaparátu se nejspíš dostal nějaký zlovolný duch. Defekty vypichoval s neomylným instinktem rozeného kritika a nafukoval je, až zastiňovaly veškeré přednosti. Z člověka s vyrážkou se stala vyrážka s člověkem v pozadí. Lidé s ostře řezanými rysy se stávali pouhými doplňky svých vlastních nosů. Jeden muž v sousedství nosil čtrnáct let nepozorovaně paruku Begglelyho aparát tento podvod odhalil během několika vteřin a demaskoval ho tak dokonale, že se přátelé dotyčného poté náramně divili, jak jim tato skutečnost mohla tak dlouho unikat. Ta věcička si podle všeho libovala v tom, že ukazovala lidi v tom úplně nejhorším světle...
Útlá knížka obsahuje sedm povídek pocházejících z různých anglických originálů. Je příjemným zpestřením pro jedno odpoledne nebo večer před usnutím.
P.S. Mám podezření, že JKJ nebyl tak úplně znalec středoevropského prostoru. Náruživý tenista-fotograf Begglely se na jednom místě svěřuje se svými zkušenostmi s "horou Tutra v Karpatech", kde "maďarská policie šikovala anglické a americké amatérské fotografy čekající na snímání onoho velkolepého panoramatu...". Že by měl spíš na mysli slovenské, pravda, tehdy uherské, Tatry?
Knihu jsem přečetl za jedno odpoledne, takže taková chuťovka. Humor JKJ je osvěžující a duchaplný. Doslovně je to možné brát v prvních dvou povídkách, kde se to duchy jenom hemží. Doporučuji všem, kteří mají rádi dobrou zábavu.
Tak konečně jsem se dostal k nějaké knížce tohoto autora, o kterém tolik slýchám ze starých nahrávek mého milovaného pana Miroslava Horníčka. Začal jsem lehkou nenáročnou jednohubkou. Lehký styl, příjemný humor, zajímavé myšlenky plné záhadných událostí a duchů. K dokonalosti krůček chybí, ale když si člověk uvědomí, kolik času uplynulo od doby, kdy tohle někdo napsal, máte pocit, že se toho na světě až tak moc nezměnilo.
Citáty:
- „ ´Například,´ říkal jednou, ´když odbíjejí čtvrthodinu a ručičky ukazují dvacet minut po jedenácté, vím, že je tři čtvrtě na osm.´“
- „O dva roky později si trvale poškodil levé oko, když předváděl kočce, jak má nosit koťata, aniž by jim ublížila, a přibližně ve stejné době ho poštípala včela, kterou odnášel z květiny k jinému květu bohatšímu na pyl, neboť se mu zdálo, že na ní jen marní čas.“
JKJ pre mna znamenali vzdy hlavne Traja muzi, k tym som sa dostal uz ako dieta. A ako som objavoval casom ostatne jeho knihy, mal som pocit ze ziadna nedosahuje kvality humoru ako u troch muzov. A tak sa u mna Jerome v hlave zakodoval ako autor jednej dobrej knihy (no...dvoch). Avsak... Naruzivy tenista ako zbierka ducharsky poviedok humornych poviedok kludne je porovnatelna. Ono je to presne "v duchu" (hehe) tych malych pribehov vsadenych do troch muzov. Male, humorne, miestami sarkasticke, slahajuce po vtedajsej mode ducharskych pribehov, Jerome Klapka Jerome v dobrej forme. Vysledok... JKJ je uz pre mna autorom troch dobrych knih.
Kniha Náruživý tenista je soubor sedmi humorných povídek psaných velmi lehkým a typicky Jeromovským stylem – laskavý humor, který občas rozesměje a často potěší, psaný tak trochu jako proud myšlenek, kdy autor uteče od tématu k jinému příběhu, aby se pak zase vrátil zpátky.
Musím říct, že z jeho „ostatních“ knih, tj. nepočítaje Tři muže ve člunu a Tři muže na toulkách, se mi tato kniha líbila nejvíce. Stejně tak mne těší, že ačkoliv jsme přišli o Adolfa Borna, tak si obálky vydání vydaných u Vyšehradu zachovávají příjemně „naivní“ styl. Jeromovský svět to hezky doplňuje. Knihu tak mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi milý a pozitivní svět vytvořený Jeromem, kde je všechno krásné, spořádané a veselé.
Jsem moc rád za to, že se Vyšehrad rozhodl vydávat právě i méně známá díla tohoto autora a doufám, že v tom bude pokračovat i nadále.
Hledala jsem něco veselého a nenáročného na jedno odpoledne. Jelikož nejsem příznivkyní humoristické literatury, sáhla jsem po autorovi, kterého znám. A nezklamal. Knížka splnila účel - nadčasový suchý humor mě pobavil.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Nemám moc ráda povídky, ale tyhle jsou vtipné jako ... no jako od Jeroma Klapky Jeroma.
Pobavily mě.