Naši předkové

22.12.2022

Tři vynikající a vtipné novely. Velmi pěkně je popsal "s-reader"v komentáři, takže jen doplňuji, že Calvino byl znalcem středověké literatury (jeho zdařilý výbor ze "Zuřivého Rolanda" ostatně vyšel i u nás) a je to velmi cítit především v novele "Neexistující rytíř". Řada postav, reálií (ano, i válečnice Bradamante se tam mihne, byť zpočátku v tuze nedůstojné poloze:)) je čtenáři rytířských románů důvěrně známa. Jedním ze zdrojů komična je pak nadsázka, dovedení principu až do důsledků. Nu a Calvino s úsměvem provádí to, co Bergson označuje jako axiologickou transpozici věcí a žene (středověký) realismus (respektive platonismus) až do krajnosti.

A tak je onen "pravý rytíř" doslova toliko čistým duchem a existuje jen coby své vlastní brnění. Případně (v druhé novele) levá a pravá strana člověka nesou odpovídající metafysické kvality...

Myslím, že mniši sepisující kdysi s chutí komické persifláže nejposvátnějších textů by se smáli (viz geniální studie Bachtinova o "karnevalové" podstatě středověké kultury). Leč s nimi zasměje se i moderní čtenář.

11.06.2022

Skvělé

04.06.2020

Italo Calvino je vypravěčem, jehož příběhy obsahují špetku fantazie smíchanou s historickými kulisy. Neexistující rytíř je má neoblíbenější novela v této kompilaci, ostatní dvě novely (Rozpůlený vikomt spíše delší povídka, Baron na stromě něco mezi novelou a kratším románem) mě již tolik nezaujaly, ne že by neměly originální zpracování a že by Calvino nebyl vynikajícím stylistou, jenom mě niterně nezasáhly, což u knihy, kterou na pět hvězd hodnotím, očekávám. Zde se ten pocit ztotožnění s postavou či postavami a plná zaujatost vývojem událostí neobjevila.

12.05.2017

Geniální. Chtěl jsem ke každé povídce něco napsat, ale už je to řečené níže.

08.08.2011

Kniha Naši předkové nám představuje tři novely Itala Calvina: Neexistující rytíř, Rozpůlený vikomt a Baron na stromě. Již názvy naznačují, že se nebude jednat o obyčejné historické texty, ale že se setkáme s něčím, co si bude zahrávat s naší fantazií.
Novely jsou v knize řazeny, možná náhodně, možná záměrně, podle doby, ve které se odehrávají, od nejstarší po nejnovější. Ale já bych je raději představil v opačném pořadí, tak, jak graduje autorův smysl pro absurditu a pro grotesku.
Baron na stromě vychází z poměrně jednoduché zápletky: mladý baron Cosimo se ve svých dvanácti letech zařekne, že celý svůj život nesestoupí ze stromů na zem. Protože je to chlapec a později muž pevných zásad, jak řekne, tak udělá. Útěk barona na strom není samo o sobě nic absurdního, ale jeho setrvání přináší s sebou mnoho situací, které je možno dovést do groteskního konce. Baron na stromě je nejrozsáhlejší ze všech tří textů a bohužel dokazuje, že Italo Calvino si s delšími texty občas nedokáže dost dobře poradit. Jsou v něm hluchá místa, která ruší celkový dobrý pocit z četby. Další dvě novely se této nectnosti díky kratšímu rozsahu vyhýbají.
Rozpůlený vikomt už tématem vůbec nehledí na realitu. Půlka vikomta rozpůleného tureckou dělovou koulí se vrací jako zosobnění zla, druhá půle posléze jako dobro. Ale mistrovství Itala Calvina nespočívá v tomto nápadu, který by sám o sobě nebyla tak originální, jako v tom, že domýšlí dále a spekuluje, jak může působit extrémní dobro. Hugenoti jsou příkladem lidí, kteří lépe dokáží přežívat uprostřed zla, než se ztotožnit s dobrem.
Nejzdařilejší a nejironičtější je novela Neexistující rytíř. Rytíř Agilulf, který v prázdném brnění bojuje jen díky síle ducha a uvědoměním si své svaté povinnosti může ze začátku působit jen jako absurdní parafráze na rytířské příběhy, ale i tady jde Calvino dále. Hlavní intendantura soubojů, pravidla pro udělování rytířských hodností, to je úžasná paralela k byrokracii, která vládne v každém státě. Část, ve které se popisují rytíři Svatého grálu a jejich boj se sedláky je kapitola sama o sobě a nezbývá, než obdivovat Calvinovo nadání pro grotesku, které se na malé ploše krátkého textu rozvine naplno.

Tři delší povídky. Nejvíc se mi líbí "Rozpůlený vikomt".

17.06.2011

Kniha patrí medzi moje "all time favourites" - všetky tri historické príbehy si ma získali nevšednými hlavnými hrdinami a sviežim, obrazotvorným jazykom. Všetky tri príbehy majú v sebe štipku nadprirodzena, stredovekých mýtov, no napriek tomu nepôsobia archaicky ani ako fantasy. Osudy zlej a dobrej polovice rozdvojeného vikomta, kt. nezávisle od seba terorizuje resp. obetavo pomáha ľuďom v rodnej obci, výborného, no v skutočnosti neexistujúceho rytiera, ktorý nemohol naplniť svoju životnú lásku, pretože existoval iba ako brnenie "s veľkou silou vôle" i tvrdohlavého mladého baróna, ktorý sa zaťal proti zažitým konvenciám a celý život prežil v korunách stromov. Možno to znie trochu pritiahnuté za uši, ale v skutočnosti je to krásne... a dojímavé.