Nasterea
Petra Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537205/bmid_nasterea-662b7313840d7.jpg
4
2127
2127
Naslouchač série
< 3. díl >
PĚT SRDCÍ TLUČE V PODZEMÍ, PĚT ŽIVOTŮ ČEKÁ NA PROBUZENÍ, PĚT FAJŮ SVOU SMRTÍ NÁSILNOU, PĚT BRAN K POZNÁNÍ OTEVŘÍT POMOHOU. Omstakland byl napaden. Člověk, kterému Ilan zachránila život, rozpoutal peklo. Ilan se na poslední chvíli podařilo rozluštit dávnou větu i její smysl. Objevila cestu. A také místo, které hledaly celé generace. Místo, kde není život, ale jen jedovatá šedá mračna — průchod na druhou stranu retey. Je to ale také místo, kde žijí nasterey, největší hrozba v Duvalském pohoří. Jenomže kým tito obávaní tvorové doopravdy jsou? Proč začali častěji a tvrději útočit? A co se skutečně nachází na druhé straně? V Ilanině světě neexistuje nikdo, kdo by na tyto otázky dokázal odpovědět. Ti, kteří kdysi něco věděli, jsou už dávno mrtví. A ti, kdo se na druhou stranu vydali, se nikdy nevrátili. Ilan ví, že jí nikdo nepomůže. Ocitla se sama a bez ochrany bojovníků. Je sice sklenař, kterým nasterey neubližují… bude to však stačit k přežití?... celý text
Literatura česká Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2021
,
Audioteka
, Host
Interpreti: Jitka Ježková
více info...
Přidat komentář
Četla jsem dost zklamaných recenzí, tak jsem knihu otvírala trochu s obavami, ale za mě to nebylo vůbec špatný. Něco bych tomu samozřejmě vytkla ( Kapitán mohl mít víc prostoru a mohlo tam být méně opakování "Pět srdcí tluče v podzemí...", na to už jsem začínala být alergická). Prasečí řiť mi ani nějak nevadila, ale co mi vadilo hodně byl ten prolog. Vadí mi spoilery a tady jsem jich dostala spoustu přímo od autorky. Myslím, že toho bylo vyzrazeno až moc, že to ve finále knize spíš uškodilo. Nebo alespoň já bych si knížku bez něj užila víc a byl by tam větší moment překvapení.
Začátek mi nepřišlo že by se nějak vlekl, naopak jsme se tam dozvěděli nové informace o světě. Co mi spíš přišlo, že konec neměl takový wow efekt jaký jsem po čtení několika recenzí očekávala.
Třetí díl nebyl tolik nabitý akcí, částmi je to dost zmatené, ale tahle série je prostě moje guilty pleasure a já si to čtení zase strašně užila. A trochu si přeju abych bývala objevila tuto sérii až dokončenou, protože to čekání mě zabije :D
4*/5*
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila. Autorčin styl psaní je úžasný a když jsem začátek našla jako audio, tak jsem si ho poslechla. Když tu knihu někdo čte nahlas, je to mnohem dramatičtější! Tento díl je opět samá záhada a někdy by nevadilo kdyby těch záhad bylo kapku míň. V Nasteree byl přiblížen Raven a jeho tajemství (tak, proto vrba!). Ilan by možná neuškodila trocha upřímnosti. To jak bojovníci Ilan věří je nádherné a od Ilan určitě doufají v totéž. Jinak malou nastereu a buniho jsem si oblíbila. Super postavy! Nejsem si jistá jak moc je buni blázen, ale snad se to dozvíme! Nakonec: je to super knížka, nádherně napsaná, tento díl skončil přesně na místě, kde skončil ten minulý( což je genialní) a všem doporučuji!
Zklamání. Zbytečně rozvětvené, komplikované, nejasné a stojící na detailech, které si ani nelze zapamatovat, obzvlášť při takovém časovém odstupu ve vydání jednotlivých knih. A to jsem si dala před čtením rereading Faji. Mrzí mě to. Postavy a prostředí mám pořád ráda, ale tenhle díl jsem si neužívala.
Třetí díl nemá rozhodně takový spád, jako předchozí díly. Ilan potkává jen lidi, kteří všechno vědí, ale naneštěstí mluví v hádankách nebo jí zrovna nic neřeknou, což neřeklo moc ani mně. A když už jí náhodou něco řeknou, tak to zase nechápe. Několikrát zmiňovaná prasečí řiť mi nakonec ani tolik nevadila. Co mi vadilo bylo neustálé opakování těch tří záhadných veršů a že cosi tluče někde pod zemí...to tam bylo snad milionkrát a ještě víc úvah nad tím. Jen díky tomu má snad kniha o 100 stran víc. Akce na konec můj celkový dojem trochu zachránila. Na další díly se těším, ale doufám, že budou mít větší grády než tento.
(SPOILER)
No nevím. Spíše zklamání. Takové ploché. Jako kdyby to psal někdo jiný. Více se objevují nasterey, ale jak žijí, co jí, proč jsou takové jaké jsou - nevím. Co je to za vodu v té řece a odkud kam teče? Podzemní města fajn, ale je to tam vůbec k delšímu žití, kde berou vodu, jak svítí (jenom loučema?) a je možné uživit tolik lidí jen pašováním jídla.
Nemůžu si pomoct, ale první dva díly mě bavili mnohem více. Tady to zachránila druhá půlka knihy.
Každopádně jsem zvědavá na další díl . Uvidíme
Do sklenarskyho sveta jsem se zase hrozne rada ponorila a jen cetla a cetla. Tak rychle, ze si to mam chut precist hned znovu. Vyborna fantasy serie, s kterou zapominam na realny svet.
Už jste někdy šli z Vortolu do Roghosu s kamennou koulí na noze? V této knize si můžete vyzkoušet, jaký je to pocit, protože přibližně prvních čtyři sta stran se vleče přesně takto. Ilan přemýšlí, zvažuje, vede neurčité a banální rozhovory o hlubokánskosáhlých záhadách, znova přemýšlí a ještě jednou zvažuje. Čtenáře přitom zajímá to podstatné: Kdo zemře? Prdí nasterey? Kdo přijde o ruku, nohu či slezinu? Dají se Vargas a Erno dohromady? Kdo si nechá na lopatku vytetovat prasečí řiť? A zkrátka jak to celé bude a budou mít sklenaři co žrát? Jenže ouha, místo řešení těchto skutečně významných otázek se většina knihy utápí v nekonečných spekulacích a tlachalství. Přísahal bych, že některé rozhovory se i opakovaly.
Snad nejhorší na zmíněných záhaděnkách je zcela neúnosná míra aritmetických hrátek. Jak určíme, kde se nachází hledaný artefakt? Snadno! Stačí odečíst počet schodů ve všech městech dohromady od množství případů, kolikrát je v knize odkázáno k sedacímu svalu vepřů (ano, opět nechvalná a nepřehlédnutelná prasečí řiť!), z výsledné hodnoty pak vzít jenom sudá čísla (protože Ilan právě sedí na sudu!), sečíst je (protože jí to sekne!), a nakonec ještě vypočítat faktoriál (nejspíš proto, že daná scéna se odehrává v továrně!). Jak očividné. V tomto ohledu se autorka naučila vybrušovat absurditu lépe než protagonistka sklenitové zbraně.
Vytknout se dá i skutečnost, že ani ve třetím díle se téměř nikdo z Pětadvacítky nevyprofiloval jako trojrozměrná bytost. Zůstávají teskně ve svých rolích definovaných jedinou vlastností: potížista, změkčilec, opilec, svalovec, svalovec, svalovec... však to znáte. Zatímco v prvním díle to byl pochopitelný a vlastně i zábavný postup, tady už to působí dojmem neodpustitelné lenosti a vysychající studnice nápadů. Co hůř: místo, aby byly opečovávány a cizelovány staré postavy, jsme zásobeni množstvím pojmenovaných i nepojmenovaných nových. Pravděpodobně nejhrůznější z nich je záhadný „bunny“, který nemá heboučká ouška a chuť na mrkev, jak by naznačovalo jeho označení, zato však předvádí obratně eskamotérské balancování na hraně mezi rasistickou karikaturou divocha a žoviálním košickým pradědečkem po pěti sklenkách borovičky. Doporučuji proto, když se tento „bunny“ objeví na scéně, nakreslit si jej na příruční list papíru a pak do obrázku při čtení mimoděk bodat kudlou. Trochu to pomáhá.
Ne všechny postavy lze ovšem jen hanět: zajímavou úlohu si uzurpoval nezvedený brašulík Ödön, také senátorka Kozlowská vnáší do hry svěží vítr a řádí jako kůzlátko. Vyznění pak také zachraňuje poslední stostránka, kde se vše náhle děje ozlomkrk – občas ta lapidarita málem připomíná poznámky k románu, spíše než samotný román, ale po předchozím mučení pomalostí je i toto velmi vítáno. Ne, že by se toho až tolik odhalilo, ale aspoň létají orgány vzduchem, intriky intrikují, emoce mlaskají a retea bzučí jak zamlada. Snad se i další díly ponesou v tomto lepě svižném duchu a už nebudu muset žehrat společně s Jaroslavem Seifertem – že Stehlík zpívá špatně.
(SPOILER)
Možná těm knihám křivdím víc, než si zaslouží... ale sto lidí sto chutí a každý má právo na tu svoji.
Nasterea velmi chytře začíná prologem, který každému ukáže náznak toho, kam se příběh odebírá. Je to lišácký tah, protože po pár stránách prologu nás čeká přes 100 nudnějších stran a autorka asi měla strach, že by čtenář knihu odložil, kdyby nevěděl, že se schyluje k tragédii. Přestože pobyt na druhé straně není zas tak špatně napsán, působí nudně a to z několika důvodů. Ten hlavní je, že přináší ohromné množství otázek ve chvíli, kdy čtenář doufá v nějaké odpovědi. Navíc samozřejmě všichni mluví v hádankách a nemají chuť říct nic napřímo. Ono se to sice naoko tváří strašně chytře, všechna ta čísla, všechny náznaky, všechny hádanky, nepochopitelné nasterey... Jenže zas tak chytré to nakonec není, spíš velmi podivné.
Inu, Ilan se nakonec stejně vrátí k pětadvacítce a odhaluje další a další tajemství. Sázky jsou vysoké, ale zatím to všechno vychází. načež se objeví *buni*, což je postavička, která nevědomky slouží jako karikatura celého příběhu.
Nebýt to protkané všemi těmi hádankami, možná by to bylo i lepší. Zdá se, že začíná konečně o něco jít a první malé finále knihy nám konečně ukazuje, že činy mají následky - a ty následky jsou úměrné všem těm deux ex machina z prvních dvou dílů.
Tady se ukazuje další lišáckost, pravděpodobně záměrná. Všechny tři díly mají poněkud slabší první polovinu, pak nastane gradace a posledních několik desítek stran je to samá akce, všechno se mění, všechno se odhaluje a čtenář pak může nabýt pocitu, že kniha je o hvězdičku až dvě lepší než doopravdy. Zdá se mi, že hektická finále stojí za úspěchem knihy.
Celá kniha má mnoho problémů, ale jsem shovívavá a dala bych i 3,5*. Celkovou konzistenci příběhu bohužel ukáže až kompletní pentalogie, na což si budeme muset ještě počkat. Konzistence jednotlivých dílů sice také pokulhává, ale naštěstí to není zatím úplně do očí bijící problém. Ten hype kolem knihy nejspíš neustane, což je ale dobře, protože pak třeba víc lidí sáhne po české fantasy literatuře.
Nakonec mi asi prostě nesedí styl, kterým je kniha napsaná. Ilan jako vypravěčka neustále opakuje již řečené skutečnosti (abychom nezapomněli), neustále se ptá, těch vět s otazníkem je tam opravdu požehnaně. A vět s vykřičníkem teda taky. Ale zase co si budem - ono se to jednoduše čte, víceméně to dává smysl a lidem se to asi líbí, tak proč by to vlastně měla autorka měnit?
* Odtud začínají spoilery. Čtěte dále, pokud chcete, ale byli jste varováni. *
Zde ještě pár dalších konkrétnějších poznámek, nejdříve k postavám:
S postavami mám podivný vztah. Ilan je otravná stále, navíc zase o něco vyvolenější než ve druhém díle. Teď už teda jen nejvyvolenější z pěti vyvolených (nebo devíti? pětadvacíti?). Kapitán je stále stejný morous, dokud se nezamiluje do rusovlasé (protože jiná by ho nezaujala, že) dámy a ztratí rozum. Přišlo mi, že to vůbec neodpovídá kapitánově povaze, obzvlášť, když pak na konci už o paní není ani špetka informací. Takže buď měla kapitána svést a odvést jeho pozornost, což by aspoň dávalo smysl... nebo to bylo špatně napsané romantické okénko.
Pár bojovníků zase dostává zajímavější roli, ale ukazuje se, že dvacet pět postav je prostě moc, zapamatovat si jejich jména je nad lidské síly. Navíc je složité je od sebe rozeznat, když jsou všichni nakonec jen definovaní svým původem - to mi přišlo děsně laciné. Jasně, to že někdo živořil jako zloděj a třeba vrah po sobě zanechá stopy, ale jsou lidi, kteří se napraví a naopak najdou v novém životě smysl. Mrzelo mě, že jakékoli odpuštění sám sobě, náprava, osvícení, se ani u jednoho člena pětadvacítky neudálo. Stejně tak scéna, kdy Ilan mezi bojovníky v noci hledá a všichni do jednoho mají v posteli ženskou. Jasně, chlapi jsou chlapi, ale vážně všichni? Nemluvě o tom, že zde vidím promeškanou možnost, že by nemuseli všichni bojovníci být klasičtí heterosexuálové. Netuším, jestli jsou všichni bílí, zmínka o tom buď nebyla, nebo si ji nepamatuji (obojí stejně pravděpodobné). Ale asi by to českého čtenáře moc pobouřilo a zase by to bylo něco ve stylu: "Už nám ty LGBT cpou všude."
Buni je sice postavička zajímavá, ale příšerně nekonzistentní. Pokud mi ze začátku dokáže utéct z každé klece, prostě mu nemůžu tuhle možnost znemožnit a nevysvětlit to. Působí to jako berlička a vzhledem k tomu, jak je tento fakt důležitý, opravdu by si to zasloužilo lepší odůvodnění. Odon je podobná postava, která je tu jen proto, aby sloužila příběhu, nikoli aby příběh utvářela. Aspoň ten Amarin mi přišel jako postava, která by mohla být svým způsobem zajímavá, protože se u ní dá pracovat s minulostí, předsudky atd.
A pár faktických:
Přišlo mi vtipné, jak se Ilan dostala z LaPodu. Celé to mávání meči bylo divné. Navíc, proč by si vybrala, aby s ní zpátky do Duvalského pohoří letěli Gerard a Amadeo, když jeden ji ze srdce nenávidí a druhý ji nepřestává urážet?
Úvodní kobkové kapitoly nedávaly moc smysl. Ten naprostý hyenismus je sice očekávaný, ale vážně si někdo myslí, že by tam takhle ti lidi přežívali bjídlaez - a hlavně bez vody? O vodě není ani zmínka a krev vás asi nezachrání před smrtelnou žízní. Nemluvě o tom, že v takových podmínkách by se okamžitě rozšířily nemoci a všichni by chcípli. Ilan by to pravděpodobně nepřežila vůbec. A co bylo to stvoření, které žere lidské kosti a mělo to něco znamenat?
Některé knihy jsou jako prázdniny - hrozně dlouho se na ně těšíte a hrozně rychle utečou ( jsou přečteny). Ačkoliv mi stále celý příběh ještě nedává dokonale smysl, nechávám se unášet autorčinou, téměř surrealistickou, fantazií a je mi tam dobře. Nepředvídatelný děj, ne právě sympatické a tím právě reálnější charaktery, to všechno nedá člověku spát a čte jedním dechem. A hrozně se těším co bude dál...
Stehlíková se tímto dílem definitivně zapsala mezi mé nejoblíběnější autory, Nasterea má pouze dva nedostatky - prasečí řiť a skutečnost, že si na další díl budeme muset pěkně dlouho počkat.
(SPOILER) Já jsem nadšená. Udělala jsem chybu, že jsem si nepřečetla znovu předchozí díly, protože jsem si říkala, že si toho po roce pamatuji dost....ale stejně ne dost na to, abych vše ve správný okamžik pochopila. Takže, když Ilan přišla s nějakým objevem, tak jsem si říkala...to je sakryš kdo? Potom bych ocenila v knize mapku, protože bylo těžké si některé věci představit. Bohužel na to má představivost občas nestačila...zdálo se mi to málo, možná špatně vysvětlené. Pak tu máme prasečí řiť, která ze začátku trochu vytáčela :) To jsou věci, které mi trochu kazily čtenářský požitek. Na druhou stranu, ale mohu jen chválit. Moc se mi to líbilo. Pořád se něco děje. Hlavně ta část, kdy Ilan zůstane s Ernem. To celé bylo napsáno úžasně, s citem. Takže říkám ach joooo. Spoustu toho stále nevíme. Na tolik věcí je potřeba znát odpověď...tak snad nebudeme čekat dlouho.
Tolik jsem si slibovala, že začnu knihu číst nejdříve na podzim ,ale tak jsem se těšila na návrat do Duvalského pohoří,že jsem nevydržela.Byla to opět jízda a kniha se četla sama,ale bylo to jiné. Konec mi přišel trochu uspěchaný.A Ilan jsem ke konci skoro vůbec nechápala.Věřím,že další díly výjdou brzo a Ilan se vrátí ke svému já.
(SPOILER) No, nijak unesená z toho nejsem. Jo čte se to hezky (až na tu prasečí řiť teda, wtf), ale oproti předchozím dílům je to takové nějaké... roztržité, nedotažené, nedovysvětlené, nebyla mi jasná ani časová linka a spoustu věcí jsem vlastně nepochopila, občas jsem měla pocit, že jsem asi jeden díl omylem přeskočila, protože mi nějak chyběly informace k tomu všechno pochopit. Chápu, že se musí udržovat napětí a nevysvětlovat všechno hned, ale bylo toho moc a ve chvílích, kdy Ilan prožívala aha moment, jak to všechno do sebe zapadá, já jsem teda tápala (to ale taky může být mnou, že :D ). Chování postav jsem taky moc občas nechápala a ten přerod Ilan v supermanku na konci mi teda taky nebyl až tak sympatický. A ten Buni. No, nevím. Mám z toho smíšené pocity. Uvidíme, co bude dál. Ale na to, že se na tuhle knihu čekalo 3 roky nebo jak dlouho... tak mě to spíš asi zklamalo.
Upřímně nevím, jak bych měla knihu ohodnotit. Úplně mi vyrazila dech! Asi jen jedno slovo knihu vystihuje - jedno mega obrovské - WAU! To byla pekelná jízda! Tleskám a kláním se spisovatelskému umu paní Stehlíkové.
*****
Tolik tajemství jsem se dozvěděla a další věci vyplavaly na povrch. Mám víc otázek než odpovědí. Další díl je v nedohlednu..... Už abych ho měla v rukou a mohla se vrátit do světa sklenitu a Ilan.
Třetí díl byl neuvěřitelný. Tuhle serii jsem si zamilovala hned na první stránce! Nadherně propracovaný svět, postavy, děj všechno! skoro 3/4 roku jsem čekala na tenhle dil a ted budu muset čekat na dalsi ještě déle, ale vyplatí se to je to neuvěřitelné. Mám chut jít se klanět spisovatelce k zemi. Nejde se odtrhnou.!
(SPOILER) První dva díly jsem přečetla loni a na třetí díl jsem tak nemusela dlouho čekat. Kdy teď ale do prasečí řiti vyjde další díl? Často používaná nadávka mi pila krev už v první kapitole, jinak tento díl za mě překonal oba předchozí. A přidávám se k těm, co si přali romantickou linku mezi Ilan a kapitánem. Akorát po tom, jak se to na konci zvrhlo, v to už nevěřím. Už bych se ráda dozvěděla pravdu o všech těch záhadách. Teď v tom mám docela zmatek. Co všechno ví Buni a co se stane, až se otevřou brány? Kdo jsou doopravdy Nasterey? A další a další otázky. Nezbývá než doufat, že nebudeme muset čekat další 3 roky.
(SPOILER)
Strašně ráda bych dala plné hodnocení stejně jako u předchozích dílů, bylo by to vůči nim ale nespravedlivé.
Rozhodně nemůžu říct, že byl třetí díl zklamáním, má už však svá ale. Nemůžu se zbavit pocitu, že spousta hádanek, nových objevů a komplikací je do příběhu zakomponována nepřirozeně a je z toho cítit, že Naslouchač byl původně zamýšlen jako trilogie. Pro naplnění 5 dílů se prostě muselo něco záhad přidat. Občas už to na mě jednoduše bylo moc a balancuje se na hranici překombinování.
To je však moje jediná větší výtka a doufám, že další díly si s tímhle návalem novinek poradí a všechny ty vzniklé uzlíky rozmotají do uceleného příběhu.
Kniha mě jinak jako vždy pohltila. Asi jako každého zejména v druhé polovině, kde se prostě nešlo ubránit slzám a ještě dlouho budu chodit s tváří plnou smutku (narozdíl od Ilan, která se na můj vkus otřepala příliš rychle). Zakončení je takové rozporuplné, asi to tak bylo i zamýšleno, jakoby se Ilan oddalovala čtenáři obdobně jako pětadvacítce. Nedokážu jí už fandit a některá její rozhodnutí mě vyloženě štvala svojí sobeckostí a nedostatkem sebereflexe nad důsledky (Erna jí prostě nedokážu odpustit). Navíc jsem nikdy nebyla fanouškem příběhů se superhrdiny a Ilan už má na můj vkus těch výjimečných schopností trochu moc, čímž rapidně ztrácí moje sympatie.
Teď nezbývá než doufat, že na další díl nebudeme čekat tak dlouho a že nám Ilan zase trochu "polidští" :)
Po tom nekonečném čekání jsme se konečně dočkali dalšího dílu. Před čtením jsem se trochu bála, zda se mi bude dařit chytat se v ději, který je přece jen poměrně komplikovaný se spoustou malých důležitých detailů. Naštěstí jsme četli knížku s mamkou, které ty nepatrné detaily nedají spát, takže zatímco já bych to jen proletěla, ona se ptala a já hledala v předchozích dílech :-) Myslím, že díky tomu jsem si knížku užila o trošku víc.
V recenzích jsem několikrát narazila na to, že začátek byl pomalý a vlekl se. To mi vůbec nevadilo a vlastně ani nepřišlo, protože jsme se tam dozvěděli zase plno nového a otevřelo to prostor k mnoha otázkám. I když výtku bych tady tedy měla a to bylo přivítání Ilan a pětadvacítky. To je fakt? Po takové době, když ji tak sháněli a na jednou jen toto? Ono obecně, především ve druhém díle se nám krásně rozvíjel vztah Ilan a kapitána a v tomto díle mi to přišlo celé takové useknuté. Jejich vzájemná interakce mi chyběla. A byla jsem z toho trošku zklamaná.
V další části už se děj značně rozjel a především po odjezdu z Otortenu to začalo mít obrovský spád. A od děje v Brötlu už jsem se vůbec nedokázala odtrhnout. Za ten přidávám poslední pátou hvězdičku, protože ty emoce, co ve mně dokázala knížka v této části vzbudit, byly neskutečné.
Na začátku čtení jsem se trochu bála, toho, že jak jsme na knížku dlouho čekali, vybudovali jsme si určitá očekávání a pro autorku bude těžké jim dostát, ale ten strach byl úplně zbytečný. Knížka odsýpala, byla, napínává, plná nečekaných zvratů a tajemství. Upřímně teď už si vůbec nedokážu představit, jak to celé bude pokračovat. No a než nám vyjde další díl musím si první tři díle znovu pořádně přečíst a připravit se výpisky, nebo už se nechytnu
Autorovy další knížky
| 2016 |  Naslouchač |
| 2017 | Faja |
| 2021 | Nasterea |
| 2012 |  Zrozena z popela |
| 2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Naslouchačem jsem byla nadšená, Faja se mi líbil a na 3. díl jsem se těšila jako děcko na Ježíška. Však nás taky Petra Stehlíková napínala hooooodně dlouho!
Prolog super! Ale pak přišlo mírné rozčarování. Děj se vlekl a ne a ne nějak nabrat tempo. Už mě začaly štvát nekonečné (a opakované) úvahy na téma kdo, kdy, proč a jak a kdo je a není parchant.
Kdybych neměla takovou slabost pro Ilan i pro Pětadvacítku, asi bych remcala ještě víc.
Vydržela jsem a dobře jsem udělala! Kniha nabrala tempo a děj se dostal do obrátek, které se točily čím dál rychleji jako ty kruhy na obloze.
Ilan dospívá, razí si svoji cestu a hledá svoje místo v Duvalském pohoří. A to je směr, kterého by se autorka měla držet!
Konec dobrý, všechno dobré! A já se už zase nemůžu dočkat pokračování. A zase se mi moc nechce odejít z Duvalského pohoří a čekat rok na to, co Ilan podnikne dál.
Oceňuji slovníček na konci knihy a navrhovala bych, aby byl v příštím díle podstatně rozšířen o hesla KDO JE KDO. Nebo se v tom my čtenáři po těch letech opravdu ztratíme!
SPOILER!!!
Jsem ráda, že Petra Stehlíková odolala pokušení (mnohokrát jí v komentářích na Databázi podstrkované) a "nerozjela" žádnou romantickou linku mezi kapitánem a Ilan, doufám, že ta zrzka má v knize opodstatnění a že se z ní vyklube třeba nějaká pěkná mrcha, co ji poslala Kozlowská na kapitána, jo a ne aby Ilan (a autorka) samotné Kozlowské odpustila! Naopak jí, čarodějnici staré, krvelačně přeji nějaký fakt ošklivý konec!
Doufám, že Ilan zůstane tou silnou, ale citlivou duší, jako byla doposud. A doufám, že rodina a přátelé budou pro ni pořád znamenat o trochu víc než sklenit! Bylo by škoda, kdyby se z ní kvůli sklenitu stalo monstrum.
A ještě jedna poznámka: taky mohl zemřít někdo jiný a ne zrovna Erno! Toho lituji jako skoro všechny ženské starší 15 let, co jich v Duvalském pohoří a v Nížinách žilo! Paní Stehlíková chce asi do 25 propašovat Armina, ale do prasečí řiti a u všech amarijských věží, to měla obětovat raději někoho jiného!