Nasterea
Petra Stehlíková
Naslouchač série
< 3. díl >
PĚT SRDCÍ TLUČE V PODZEMÍ, PĚT ŽIVOTŮ ČEKÁ NA PROBUZENÍ, PĚT FAJŮ SVOU SMRTÍ NÁSILNOU, PĚT BRAN K POZNÁNÍ OTEVŘÍT POMOHOU. Omstakland byl napaden. Člověk, kterému Ilan zachránila život, rozpoutal peklo. Ilan se na poslední chvíli podařilo rozluštit dávnou větu i její smysl. Objevila cestu. A také místo, které hledaly celé generace. Místo, kde není život, ale jen jedovatá šedá mračna — průchod na druhou stranu retey. Je to ale také místo, kde žijí nasterey, největší hrozba v Duvalském pohoří. Jenomže kým tito obávaní tvorové doopravdy jsou? Proč začali častěji a tvrději útočit? A co se skutečně nachází na druhé straně? V Ilanině světě neexistuje nikdo, kdo by na tyto otázky dokázal odpovědět. Ti, kteří kdysi něco věděli, jsou už dávno mrtví. A ti, kdo se na druhou stranu vydali, se nikdy nevrátili. Ilan ví, že jí nikdo nepomůže. Ocitla se sama a bez ochrany bojovníků. Je sice sklenař, kterým nasterey neubližují… bude to však stačit k přežití?... celý text
Literatura česká Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Audioteka , HostInterpreti: Jitka Ježková
více info...
Přidat komentář
Krásný a tajemný svět, někdy až moc hádanek, které se ale doufám nakonec perfektně rozuzlí ;)
Já u třetího dílu uberu jednu hvězdu nebo možná půl. Asi se mi ten nový svět tak nelíbí, záhad už je moc, předchozí dvě knihy se mi líbily o kousíček víc. Chvílemi prostě Ilan a sklenařům nerozumím, což se mi v předchozích dílech nestávalo. Ani moc nechápu motivace dalších hrdinů a tak mi jejich činy někdy nedávají smysl, proto doufám, že mi další díly tyto věci nějak objasní. I tak to ovšem znamená, že až vyjde čtyřka, začnu zase znova od jedničky. Tentokrát jsem to vzala od začátku, koupila všechny tři (jak jsem si slíbila) a slupla je za chvilku.
"Do prasečí řiti!"... už bude pokračování? Čekání bylo sice nekonečné, ale stálo to za to! Příběh Ilan se třetím dílem plní ještě víc napětím a také ještě větší temnotou. Hlavní hrdinka dospívá a občas máte opravdu chuť ji za některé rozhodnutí plesknout. Zároveň jí ale hrozně fandíte. A fandíte i pětadvacítce, o které se konečně dozvídáme víc. Nasterea nám poodhalí některé záhady sklenářského světa a kousky skládačky do sebe pomalu, ale jistě zapadají. Autorka má příběh promyšlený do posledního detailu a jsem hodně zvědavá, jak v dalším díle (který je v nedohlednu) naváže. Při čtení opět nezůstaly moje oči suché a párkrát jsem si pobrečela. A to prosím pěkně už v prologu, který mě hned ze startu knihy rozsekal. Stehlíková dokáže držet čtenáře v napětí a o wow momenty, kdy se vám zastaví srdce, není nouze. Nastereu jsem přečetla za dva dny, kdy jsem žila pouze Duvalským pohořím. Tak moc věřím, že autorka s pokračováním nebude čekat další 4 roky. Pořád je na dlouhém čekání ale pozitivní to, že je vidět kus práce a pečlivosti, která byla knize věnována. I když by by to bylo hrozné klišé, chtěla bych se dočkat happyendu a možná i nějaké milostné linky, pro kterou zde byly malinko nepatrné náznaky. Tak uvidíme.
Mám za sebou třetí díl a opravdu vzívám autorku, ať s tím čtvrtým dílem neotálí...
Musím souhlasit s komentářem Haki34, protože opravdu jsem se v těch hádankách zamotávala a tak, jak to Ilan bylo vždycky nakonec hned jasný jak facka, tak já se doteď nechytám.. Obávám se, aby se nekombinovalo tak dlouho, až se to překombinuje..
Jako ač to je možná klišé, tak stále doufám, že to skončí nějakým tím happy endem jakože osudová láska a tak... :D
Jo a prosím pěkně, už žádné další prasečí řitě..to radši oříškový oči, i když hnědá barva se dá taky popsat mnoha jinými slovy, že :))
Naslouchač je v každém případě série, u které chcete vědět, jak to dopadne a zároveň nechcete, aby to skončilo...
Ten pocit, když se dočkáte konečně dalšího dílu, ale ten je zase pryč a nezbývá něž jen čekat...zase! Že já se do těch nedokončených sérií stále pouštím.
Autorka vymyslela opravdu originální svět plný tajemna...a že v tomhle díle přibylo spoustu nových záhad! A ten konec...v těch se autorka opravdu vyžíva. :D
Jasně "Do prasečí řiti!" tam bylo fakt často, ale jinak to autorka zase rozjela a já chci víc!
Přiznám se, že z prvních dvou dílů jsem byl poněkud rozpačitý. Zajímavý svět a poutavý příběh kazila všudypřítomná nuda. Já se zkrátka neuvěřitelně nudil. Dodnes nechápu superlativa, kterými nad světem Naslouchače většina čtenářů nešetří. Ano, příběh je fajn a svět opravdu zajímavý, ale to mi zkrátka nestačí. Nasterea mě až na utahaný začátek příjemně překvapila, ale... Na můj vkus obsahuje hrozně moc postav, ve kterých jsem se ztrácel. Bohužel jsem ani nepochopil hry s čísly a předurčeností jednotlivých postav. Celé mi to přišlo zmatečné. I přesto jsem se ale bavil a doufám, že na další díl nebudeme čekat tak dlouho jako na Nastereu.
Už u předcházejících dílů mi chyběly hvězdičky :-D Prostě vyplatilo se počkat si na třetí díl a tím více se zase těšit na další. Neskutečná fantasie autorky ve které stvořila nový svět, nové postavy. Zamotané, napínavé, složité, fantastické. Moc ráda jsem se vrátila s Ilan a ostatními jejími přáteli i nepřáteli do světa v Duvalských horách i nížinách. Těším se moc na další díl.
Třetímu dílu dávám 5*. Za drobné mušky na kráse ( třeba mohla Ilan opravdu tak dlouho před většinou z 25 uchránit své tajemství?) už jsem dala o hvězdu míň u prvního a druhého dílu.
Jak se některé věci odhalují a jiné zamotávají, mně se to líbí čím dál víc. Oceňuji hlavně originalitu a fantazii, s níž autorka vytvořila svět naslouchačů a ostatních bytostí. Fantazy pro mládež s mladým vyvoleným či mladou vyvolenou je dvanáct do tuctu, tenhle příběh je opravdu něco víc. A prvky postapo to vše činí ještě zajímavější.
Jedno zklamání ale tady je. Čekala jsem třetí díl bude závěrečný.
Poznámka ke štítkům, tak docela se mi to nezdá jako knížka pro děti, pubertální mládež ano, ale děti spíš ne.
Posloucháno jako audiokniha.
Za mě bohužel docela zklamání. Možná jsem měla moc velká očekávání, protože první dva díly byly prostě skvělé. Moc se mi líbí komentář tatjana1737. Myslím, že je v něm vše podstatné. Příští knihu si určitě přečtu, ale uvítala bych, kdyby se zápletka začala rozplétat a ne dál zamotávat. Ty číselné kombinace a geografické vztahy mezi městy jsou tak složité, že obdivuji každého, kdo se v nich vyzná - pokud tedy vůbec někdo - já určitě ne. Doufám, že alespoň paní autorce je to jasné :-). Každopádně jí přeju lehkou ruku a na další díl se těším. Mapka pro čtenáře s nižší představivostí by mohla vyjít klidně i dřív.
Nejočekávanější kniha roku, která rozhodně nezklamala.
Jako každý díl Naslouchače i zde máme pomalejší rozjezd, v kterém se ale dozvídáme spoustu podstatných informací. Autorka nás opět úžasně vtáhne do svého příběhu a já v něm byla ponořená až po uši.
Jde vidět, že autorka Nastereu psala hodně dlouho a taky, že se to vyplatilo. Hned na začátku nás autorka dokázala dobře vystresovat prologem a svým způsobem, jsem byla nervózní opravdu celou knihu. S každou stránkou jsem trnula, a hltala každé slovo. Jde poznat ten posun toho psaní, a je skvělé, že se nám postavy rozvíjí před očima. Začínáme se hlouběji dozvídat minulost pětadvacítky, naše hlavní hrdinka Ilan dospívá a svým způsobem je trochu v pubertě. Jediné co mě mu opravdu zamrzelo, že kapitán tu neměl takový prostor, já osobně jsem se o něm chtěla dozvědět mnohem více, než jen tyto základní informace.
Autorka hodně navázala a odkazovala na druhý díl, takže třetí díl může být pro někoho trochu matoucí, protože přeci jenom, druhý díl vyšel v roce 2017 a od té doby uplynulo opravdu už hodně let. Jde ovšem poznat, že autorka Naslouchače vymýšlela opravdu hodně dlouho a nic nevymýšlí za pochodu, všechno do sebe perfektně zapadá a každá věta svým způsobem dá nakonec perfektní smysl.
Posledních 150 stránek do konce jsem opravdu skoro ani nedýchala a v hlavě mi běžely všelijaké teorie o potenciálním konci, ale Stehlíková jako vždy, mi dokázala vyrazit dech. Nechala mě si pobrečet a hodněkrát si přečíst poslední stránky, jen proto, jestli jsem ten konec správně pochopila a jestli je tohle opravdu konec.
Díky konci máme ještě více otázek, než po dočtení Faji, teď jen doufat že Petra Stehlíková už pilně pracuje na pokračování.
Dal bych tři a půl, kdyby to šlo, zaokrouhluji ale na tři. Po letech čekání dorazilo spíš zklamání, nemohu říct, že by bylo neočekávané po těch problémech. Po 350 stranách plácání se na místě a jakože hledání "něčeho" konečně přišel nějaký děj... objevili se další otázky a konec. Tak snad nás nečeká další čtyřletá prodleva.
I týden po přečtení mám pocit, že jsem se v tom Duvalském pohoří nějak zasekla a špatně se mi vrací do reality. A to je přesně ten důvod, proč si Nasterea zaslouží plný počet.
Jedná se o třetí, tedy sendvičový díl, tudíž je jasné, že se musí něco málo objasnit, ale taky se musí objevit další nálož záhad, aby se v dalších dvou dílech mělo co rozplétat. No a s pětadvacítkou za zády toho Ilan moc neobjeví, takže první část knihy musí podniknout sólo akci za reteou, kde potká další postavy, které děj svými informacemi posunou dál.
Pětadvacítka je trochu snesena z piedestálu a stala se z nich taková fajn testosteronová partička (autorčiny vtipné dialogy mám ráda už ze Sněhurky), což možná někomu nesedne. Ilan prochází taky velkou změnou, až mě ta závěrečná transformace upřímně vyděsila, ale snad to nějak ukočíruje.
Hodně oceňuji ten nebanální pohled na historii a lidská rozhodnutí v zásadních momentech, žádná událost není tak jednoznačná, jak se může zdát. A jak se to tak v průběhu let kupí a kupí, pak už je sakra těžké říct, kdo byl tenkrát vlastně v právu.
Drobné výhrady mám snad jen k některým stylistickým věcem, ale to je spíš na editory v Hostu.
Takže shrnuto: moje fascinovanost světem malé naslouchačky stále trvá a Petře Stehlíkové ze srdce děkuji za tyto zážitky!
Nejočekávanější kniha roku 2021 nezklamala ani v nejmenším!
Začátek je pomalejší a připadala jsem si chvíli zase jako na začátku Naslouchače, ale naprosto do Nasterey pasoval. Trošičku vyjukaná jsem tedy byla, když se Ilan vrátila k pětadvacítce, protože to prostě nebyli oni, ale to se postupem děje jen a jen zlepšovalo.
Zanadávala jsem si, pobrečela jsem si, ze všech těch čísel a počtů mi šla hlava kolem a byla jsem mnohokrát v šoku, hlavně na posledních sto stranách.
Opravdu smekám před paní Stehlíkovou, protože to je opravdu paní spisovatelka a já jsem hrdá, že něco tak úžasného napsala Češka. Moc se těším na další díl a upřímně doufám, že bude k mání za kratší dobu, než jsme čekali na Nastereu.
"Nezáleží na tom, kým seš, ale kým chceš být."
100%
(SPOILER)
** spoiler alert **
11.5. hned po dočtení
5/5✨
A jo, zase mě to zničilo. Úplně totálně. A pětadvacítka je pořád lepší, komplexnější a zajímavější. Miluju svět, který je sice strašně komplikovaný, ale neskutečně fascinující.
I tak ale musím říct, že prvních 150 stránek mě bavilo míň, protože hromad nových informací a málo pětadvacítky.
Ale i tak to zbožňuju a nic kloudnějšího ze mě teď, hned po přečtení, nedostanete.
Edit 16.5.
Po tom, co jsem si knihu nechala uležet v hlavě, musím svoje hodnocení o hvězdičku snížit.
Jeden z důvodů je již zmíněných prvních 150 stránek, které jsou prostě velká nálož informací (ač strašně zajímavých) a je těžké se v nich orientovat.
To, že se z Ilan stává něco jako „vyvolená" taky není úplně top strop a víc mi sedělo, když byla sklenář, který zná svůj lid, ale putuje s Pětadvacítkou a umí klást otázky, takže si zvládne pospojovat informace, kteří jiní ne. Ilan je v tom to díle pro mnohé kámen úrazu, ale mě pořád jako hlavní vypravěčka příběhu baví a nějaký posun za ty tři díly vidím.
Hlavním tahounem příběhu je pro mě pořád Pětadvacítka. Baví mě její příběh, jednotlivý členové jejich vztahy, rozpad skupiny a to, kam autorka směřuje jejich příběh.
Svět mě baví čím dál víc, hlavně Nasterei, které jsou strašně fascinující a chci vidět víc, jak jejich společnost funguje.
Ale musím říct, že knize by hodně pomohli věci jako mapa, seznam postav (aspoň Pětadvacítky), ideálně třeba se stručným popisem, dějová osa atd. Začíná být opravdu těžké se v knize orientovat, i když jsem všechny tři díly četla hned po sobě. Takže už teď je mi jasné, že před vydáním čtyřky si celou sérii přečtu znova. Musím al přiznat, že mi to vůbec nevadí :)
Tolik jsem chtěla dát 5* jako u předchozích dvou dílu, ale bohužel to nejde. Do světa Ilan a “25” se hrozně ráda vracím a možná proto jsem knihu přelouskla za víkend, ale nadšení už není takové. Prvních 200 stran jen dialogy, děj se vrátil až s Pětadvacítkou, některé pasáže jsem musela číst víckrát - nedávaly mi smysl nebo i moje přebujelá fantazie si s popisem nedokázala poradit. Ale smekám u poslední třetiny, která byla čtivá a napínavá jako předchozí díly. Pokračování určitě budu napjatě vyhlížet! Snad těch hádanek už ale bude trochu míň :-)
Pro mě nejočekávanější kniha roku 2020 kdy byla následně posunuta a stala se z ní nejočekávanější kniha roku 2021.
Ten pocit kdy konečně máte to na co roky čekáte nemůžete přestat číst a zároveň si říkáte, že když to zhtnete za jeden víkend tak pak budete zase roky čekat na další díl! Tohle už jsem hodně dlouho nezažil.
A jak píše kramver : Do prasečí říti!
Stejně jako končí Faja tak podobný pocit mám po Nasteree.
Já chci víc! A hned!
Je to prostě neuvěřitelný jak moc dobrý tohle je.
Je to tak dobrý, že si přejete aby si toho všimnul někdo z Netflixu nebo HBO vysolil pěknou hromadu peněz za práva a pak ještě mnohem větší hromadu peněz za seriál.
Dnes studia pořád hledají svou Hru o trůny a tady máme něco co je naprosto úžasný. S úžasným světem, historií i spoustou postav.
Moc se mi líbí, že s tím jak Ilan dospívá se i příběh stává temnější. Podobně jako u Harryho Pottera.
Víc k příběhu nechci říkat.
Pokud někdo pochyboval z mých předešlých vět tak to říkám otevřeně tohle je naprostá bomba.
Ja budem prisna, ale za mna sklamanie. Kym prve dve knihy mam precitane uz vela krat a stale s velkym obdivom, knihou nasterea moj zaujem opadol. Ano pribeh pokrocil nieco nove sme sa dozvedeli ale dej uz mam zabudnuty a ani si mozno na dalsie pokracovanie nespomeniem.
(SPOILER)
Kniha se mi hodně líbila. Většina knihy je hezká, Illan prostě putuje, ať už sama nebo s Pětadvacítkou. To je hezké. Potom jsou tu ovšem pasáže, které jsou zlé, hodně zlé, a kde jsou nejsympatičtějšími postavami právě nasterey.
Svět, který Petra Stehlíková představila, pořádně potemněl. Krátí se čas a záhady se stále vrší. To je trochu únavné, už by to chtělo, aby se začaly rozplétat. Jsem zvědavá, velmi zvědavá, jak to bude dál, ale ocenila bych, kdyby už napětí začalo pomalu klesat.
Jsou věci, které se mi líbí, třeba čím dál tím větší vyspělost a rozhodnost Ilan, svět v podzemí, nasterey i jedna z nových postav... Moc se mi líbil i konec. Někdo by v něm mohl vidět podobnost s druhým dílem - jistá tu opravdu je-, přesto je ale jiný. Ilan tentokrát není sama. Popravdě řečeno, já v tom konci vidím i jistou naději.
Jsou však i věci, které mne děsí a to hlavně sklenařská tajemství. Začínám mít dojem, že sklenaři vůbec nebyli ti milí a sympatičtí. I když už asi tuším, proč s pařížskou horečkou reagovali, jak reagovali. Do třetice jsou i věci, které mne zklamaly - převážná většina nových postav, až na buniho je to strašná sebranka, některé mi připadají úplně zbytečné. Třeba zrzka, která pobláznila kapitána. Ta mi přijde jen jako účelový prostředek, který má otupit jednoho z nejsilnějších lidí knihy, a pak si mohla klidně zmizet. Působí proto nereálně a zbytečně. Bohužel, někteří muži se takto zachovat dokážou, Ale tady a kapitán?! Trochu moc.
Z postav nemohu nezmínit vícesenátorku Kozlovskou. tato žena je pro mne největším překvapením třetí knihy. A překvapením příjemným. Ne, nezměnila se. Pořád je taková, jakou ji nemám ráda. Zlá, nepříjemná, nenávistná, toužící zničit celý svět. Ale odhalila nečekané hlubiny a znalosti Ona totiž věděla, co se stane. Věděla o tom, co je Ilanin dar zač. A já bych ráda věděla, co z vicesenátorky udělalo ženu, jakou je dnes.
Přála bych si, aby se klíčové postavy dokázaly spojit. Vícesenátorka je jednou z nich. Jenomže všechny ty postavy toho hodně prožily a jsou těžce poznamenané. Asi se stane ještě hodně zlého, než se dají dohromady a zachrání svět. Myslím si totiž, že bez spolupráce svět sklenařů i lidí z nížin padne.
Jsem opravdu zvědavá, jak to autorka zvládne dotáhnout do konce. Záhad má nakupeno požehnaně, naznačeno také dost. Hodně toho pracně vystavěla, viz například vztahy Pětadvacítky, aby to vzápětí malou rankou rozbila (ale zajímavé je, že ti nejproblémovější nakonec zůstanou při Ilan).
Ve zničeném světě sklenařů je hodně záhad, hodně zmatků. Osobně ale nevím, zda to tak nemá být. Odkrývání záhad sklenařů mi totiž připomíná archeologii, tady taky dost často nevíme co, jak a proč, nebo práci tajných služeb (spousta špiónů, zatajovaných informací).
Nejsem člověk, který by zvládal napínání svých nervů donekonečna. Několik slibných knih jsem kvůli tomu odložila včetně série Hra o trůny). A paní Stehlíková se blíží podobnému osudu. Jenomže její svět mám moc ráda, postavy jsem si většinou zamilovala a chci s nimi jít dál po jejich cestě. Takže budu netrpělivě vyhlížet další díl. Protože tenhle svět má potenciál.
Dneska u snídaně jsem se ke knize vrátila a z odstupu ji hodnotila už trochu jinak, než když jsem se první stránky tetelila blahem. Chtěla jsem ji trochu srovnat s Harrym Potterem a použití obdobné konstrukce - tedy první dva díly spíš přibližují svět a jeho zvláštnosti, budují lidské vztahy a snaží se přiblížit čtenáři první zákoutí a záhady. Nicméně oproti Harrymu, který je samozřejmě dlouhý a odkrývá nějaká tajemství neměla Nasterea žádný začátek a konec. Chvíli jsem si připadala, že jsem prostě zapla film někde v půlce a pak ho ani nedokoukala.
Já samozřejmě chápu, že autorka se psaní nevěnuje full time, knihu psala dlouho a i já po sobě přepisuju týden starý text. Ale tady ty rozdíly byly docela výrazné. Změna slovních obratů, spousta nedokončených věcí. Samozřejmě je velice důležité dávat nějaké udičky, nechávat něco neodkryté, ale pokud toho je tolik, už to začíná být trochu otravné, uondané.
Hvězdičky dávám asi tak nějak ze setrvačnosti a dojmů z prvních dvou dílů, protože když si něco zamilujete, nejde to tak jednoduše zvrátit. Každopádně kdyby kniha skončila o kapitolu dřív nebo později, nic by se nestalo. A to mi tak trochu vadí. Možná se prostě mělo stát něco, co odpoví na ty postupné otázky, ale tady to zase skončilo úplně stejně jako předchozí díl - vstupem do tunelu. To už je poněkud ohrané, ne?
Autorovy další knížky
2016 | Naslouchač |
2017 | Faja |
2021 | Nasterea |
2012 | Zrozena z popela |
2017 | Sněhurka jablka nebaští |
Pěkný příběh, chvíli mi vadila věta: ,, Do prasečí řitě". Jinak velice pěkné, poutavé čtení.