Pět holek na krku
Iva Hercíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244681/bmid_pet-holek-na-krku-244681.jpg
4
131
131
Příběh Ivy Hercíkové je klasickým příkladem toho, co s holkami udělá hezký a sympatický kluk. Podivně nesourodá parta holek skládající se z Nataši, Jiřiny, Jany, Zdeny a tlusté Libuše si zvolí za svůj cíl útoku poněkud plachého chlapce, kterému dají přezdívku Princ, protože bydlí s rodiči v muzeu na zámku. Kromě Nataši, která je z celé party nejrozumnější, ho holky s oblibou sledují a někdy ho dokonce honí. Princovi to není zrovna nejpříjemnější, a tak se holkám pokud možno obloukem vyhýbá. Ty zatím kujou pikle, jak se vetřít do jeho přízně. Jen Nataša se do jejich potupných plánů nezapojuje a trápí se nad vlastním životem. Má sice bohaté rodiče, a tak si může dovolit mnohem více než její kamarádky, které jí závidí, pomlouvají ji, ale to jim nebrání v tom, aby ji šikovně využívaly. S rodiči si ale moc dobře nerozumí a to ji moc trápí. Šťastnou či nešťastnou náhodou se jednou s Princem blíže seznámí a začnou spolu chodit, což ještě znásobí závist a nenávist kamarádek.... celý text
Humor Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 1997 , Albatros (ČR)Originální název:
Pět holek na krku, 1966
více info...
Přidat komentář
Četla jsem kdysi , když mi bylo ... náct a kniha se mi líbila.
V dospělosti jsem se k ní už nevracela,ale pořád si pamatuji hlavní děj i postavy.
Jedna z knih, kterou jsem koupila na základní škole vlivem třídní učitelky, která ji vychvalovala. Poprvé jsem četla ještě na prvním stupni a pamatuji si, že mi to přišlo o ničem a moc mne to nezaujalo. Jen díky tomu, že jsem věděla, že se to má odehrávat v Liberci, jsem si zámek představovala jako ten liberecký na Šaldově náměstí a přemýšlela jsem, zda tam jsou skutečně tajné dveře.
Filmová adaptace se skutečně v Liberci natáčela (je tam hezky vidět, jak tramvaje jezdí Pražskou ulicí), ale z knihy jako takové není patrné, kam je děj zasazen. Pro ten Liberec jsem to začala číst znovu, aby se mi vrátily staré pocity: nechuť nad Natašinými "kamarádkami", její přetvařování, nelibost nad krádežemi peněz od rodičů, to, jak na ni maminka s tatínkem nemají čas. Jako dítěti se mi to nelíbilo, možná proto, že tehdy byly ještě vztahy s vrstevníky jednoduché. Jako dospělé se mi to nelíbilo taky, ale tentokrát jsem mnohem víc rozuměla tomu, co hrdinka prožívá, protože za těch třicet a něco let jsem podobných "přátelství" zažila několik.
Knižním hrdinkám má být kolem 13 let (Nataša přitom prince odhaduje na 16?!), takže pro jejich telecí stalking mám vcelku pochopení. (My se spolužačkou stopovaly jednoho vyučujícího ještě na vysoké škole.) Intrikovat a být k sobě podlé umí i mnohem mladší holky, takže i tohle zpětně vnímám jako věrohodné. A vlastně i to, že Princ je tak trochu jouda, ostatně co čekat od 14letého kluka ;-). Jako příběh mi to ale přijde moc stručné a trochu bez pointy, na rozdíl od románů spisovatelky Lenky Lanczové, které jsem objevila na VŠ a které taky poměrně výstižně popisují dospívající dívky. Bohužel tak nemohu prohlásit, že znovupřečtením jsem v této knize objevila zapomenutý a skrytý klenot své knihovny. Nejvíc se mi vlastně líbily Bornovy ilustrace :-).
P.S.: Ten vlašský salát mne pobavil. Koukali jsme tuhle doma na Ženu za pultem, kde to Haničinec kupoval na kila, až jsem na vlašák dostala chuť a marně se ho pokoušela po Liberci sehnat. Když se podívám na současnou mládež, přijde mi úsměvné, že hlavní hrdinky si kupovaly do kelímku salát (plus okurku).
Četla jsem ji kdysi na základce a přiznávám, že mě nijak nenadchla, děj se příliš táhl. Jinak dodnes nechápu, jak se mohly holky tak hloupě ztrapňovat.
Z dětství si tuto knihu nepamatuji. Teď v dospělosti mě už moc nechytla, přestože se čte dobře a téma je aktuální pořád. Nevím, zda by u dnešní cílové skupiny obstála.
Půjčeno v knihovně v oddělení pro dospělé, takže jsem poprvé četla až nyní v dospělosti. Přečetla jsem jedním dechem, kniha je velice čtivá. Zavzpomínala jsem si na holčičí intriky a podlost, kterých je kniha plná. Idealizování Petra a následné procitnutí je také ze života. Vůbec nevadí, že kniha je tak stará, mezilidské vztahy jsou pořád stejné. Jen ta záliba v poezii se u mladých už nevidí.
Poutavý příběh pěti holek, které prožívají spoustu hloupostí, vymýšlejí pikle a předhánějí se, která pronikne ke klukovi na zámku. Ten před nimi stále utíká a schovává se. Jednou však k němu pronikne Nataša a víc se spolu seznámí a pochopí, že není tak špatná jak si myslel.
Četla jsem ji na základce, moc se mi líbila, tomu Princovi jsem trochu záviděla, protože bydlel v muzeu na zámku. Od Ivy Hercíkové jsem přečetla několik knih a všechny se mi líbily.
Kdysi jsem ji četla mockrát. Teď jsem si dala repete, není špatná, ale něco malinečko ji chybí. Ale dávám čtyři pěkné hvězdy. :-)
Klasický příklad toho, co s holkami dokáže udělat jeden milý sympatický kluk. 4* dávám za vtipné zpracování a čtivost knihy.
Vtipně psaný příběh o strastech dospívání, o holčičích intrikách, o prvních láskách a zklamáních i o poznání, že to v životě nemusí být vždycky taková tragédie, jak se v patnácti může zdát. Komu se kniha líbila, doporučuji přečíst si pokračování Pět holek na krku po třiceti letech.
Kniha je pre deti a mládež, ale nezaškodí si ju prečítať aj dospelákovi. Človek sa tak vráti do mladého veku a oživí spomienky, na mladosť a čo môže v partii narobiť, ak sa objaví na obzore niečo pekné mužského pohlavia :-)
Útlá knížka mého mládí, měla jsem ji moc ráda a měla ji ráda i moje dcera...Proč ne, dneska by ji asi četly už slečny na 1.stupni základky (my až na gymplu) :-)
Četla jsem několikrát jako děvče, kniha se mi moc líbila. Nataše jsem fandila. A bydlení na zámku jsem chalanovi tiše záviděla, často si takové bydlení představovala :-D
Autorovy další knížky
| 1993 |  Pět holek na krku |
| 2004 | Tři v háji |
| 1998 | Hester aneb o čem ženy sní |
| 1980 |  Nataša |
| 1978 | Andrsenka |
Z dobročinného bazaru, kde tuto knížku nikdo nechtěl. Na čtení do vlaku fajn kvůli malým rozměrům a nízké hmotnosti, ale to je asi tak vše, co mě napadá. Dočetla jsem, protože mě zajímalo, co se z příběhu vyvine, jak to celé dopadne, ale přišlo mi to spíše ufňukané a moc humoru jsem v knížce nenašla.
Věkově samozřejmě nejsem cílová skupina, ale myslím, že by mě kniha nezaujala ani v době, kdy mi bylo -náct. Navíc dobře napsaná kniha pro děti a mládež často zaujme všechny věkové kategorie, což tady moc není. Připadá mi, že tím, že autorka žila v emigraci a její knihy zřejmě nemohly nějakou dobu vycházet, vzbudily v 90. letech 20. století více pozornosti, než by možná zasloužily. Nu ale čekají na mě ještě minimálně dvě další knihy této autorky, opět z dobročinného bazaru, tak uvidím, třeba to bude lepší. I když patrně pak poputují do knihobudky...