Navigátor

09.10.2022

Krátký příběh francouzského navigátora ve službách R.A.F., odehrávající se mezi jeho seskokem z poškozeného bombardéru a následujícím letem. Důstojník Ripault se vyrovnává s traumatem, řeší nepřízeň velitele peruti a s obtížemi hledá chuť k životu.

Poprvé jsem knížečku četla, když mi bylo třináct. Tehdy mě nadchl román Anatolije Ivankina o letcích Luftwaffe a vzala jsem si do hlavy, že po zbytek života hodlám číst výlučně válečnou literaturu. Moje češtinářka byla tak laskavá, že mě zásobila knížkami z manželovy pozůstalosti. Zaujala mě jich jen hrstka, mezi nimi „Navigátor“. Jeho lyrický smutek, poetičnost a reflexívnost na mě zapůsobily tolik, že jsem si ho o dvanáct let později pořídila do vlastní knihovny — a při té příležitosti ho znovu přečetla.

Pořád si ho cením na 5/5 — a troufám si věřit, že se v mém hodnocení neodráží sentimentalita. Protože je to (alespoň pro mě) nezapomenutelně silný příběh a stojí za to, aby byl čten. Protože těch několik postav není jednoduchých, ale o to víc inspirují k sympatii. Protože se autorovi podařilo na 108 stránek kapesního formátu stěsnat svědectví o prožívání války — svědectví rozhodně nikoli černobílé, plné kompromisů a polotónů, hrdinské jiným než čítankovým způsobem. („Kdyby nedělal tohle, dali by ho jinam. Kdyby odmítl bojovat, zastřelili by ho. [...] A pak, navigátor neměl na vybranou. Nikdy by si nezvykl na jiný než svůj národ, a jeho národ trpí.“) Ostatně není pochyb, že „Navigátor“, příběh hedvábně smutný, má autobiografické prvky. Jules Roy byl kolegou Antoina de Saint-Exupéryho (jemuž věnoval jinou ze svých knih).