• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Jules Roy

Sluneční koně

„Sluneční koně jsou první částí 6 dílné epopeje o francouzské kolonizaci Alžírska, která začíná výpravou v roce 1830 a končí evakuací Černých nohou v roce 1962. V prvním dílu autor podrobně popisuje důvody, které vedly k vojenskému konfliktu, plavbu expedičního sboru a dobytí města Alžír takřka den po dni. Vedle celé řady historických osobností vystupuje v románu i prostý voják Bouychou, který vyjadřuje odmítavé postoje autora ke kolonizaci. Kniha se blíží literatuře faktu. Z hlediska historie zajímavé, ale jinak průměrné čtení.“... celý text
— braunerova

---

Navigátor

„Krátký příběh francouzského navigátora ve službách R.A.F., odehrávající se mezi jeho seskokem z poškozeného bombardéru a následujícím letem. Důstojník Ripault se vyrovnává s traumatem, řeší nepřízeň velitele peruti a s obtížemi hledá chuť k životu. Poprvé jsem knížečku četla, když mi bylo třináct. Tehdy mě nadchl román Anatolije Ivankina o letcích Luftwaffe a vzala jsem si do hlavy, že po zbytek života hodlám číst výlučně válečnou literaturu. Moje češtinářka byla tak laskavá, že mě zásobila knížkami z manželovy pozůstalosti. Zaujala mě jich jen hrstka, mezi nimi „Navigátor“. Jeho lyrický smutek, poetičnost a reflexívnost na mě zapůsobily tolik, že jsem si ho o dvanáct let později pořídila do vlastní knihovny — a při té příležitosti ho znovu přečetla. Pořád si ho cením na 5/5 — a troufám si věřit, že se v mém hodnocení neodráží sentimentalita. Protože je to (alespoň pro mě) nezapomenutelně silný příběh a stojí za to, aby byl čten. Protože těch několik postav není jednoduchých, ale o to víc inspirují k sympatii. Protože se autorovi podařilo na 108 stránek kapesního formátu stěsnat svědectví o prožívání války — svědectví rozhodně nikoli černobílé, plné kompromisů a polotónů, hrdinské jiným než čítankovým způsobem. („Kdyby nedělal tohle, dali by ho jinam. Kdyby odmítl bojovat, zastřelili by ho. [...] A pak, navigátor neměl na vybranou. Nikdy by si nezvykl na jiný než svůj národ, a jeho národ trpí.“) Ostatně není pochyb, že „Navigátor“, příběh hedvábně smutný, má autobiografické prvky. Jules Roy byl kolegou Antoina de Saint-Exupéryho (jemuž věnoval jinou ze svých knih).“... celý text
— JulianaH.

---

Saint - Exupéry

„„Necháváte nám padat hvězdy do polévky,“ napsal Exupérymu básník Léon-Paul Fargue poté, co vydal knihu Noční let. Ovšem esej Saint-Exupéry nenapsal básník, ale letec Jules Roy, důstojník vojenského letectva, který bojoval ve službách R.A.F. proti Hitlerovi v Africe. Letec dává poctu letcovi a ví, zač je toho loket. Ani Exupéry neměl v životě nic zadarmo, zápasil s nepochopením a přezíráním v rodné Francii: „Bylo třeba čekat, až nakonec zahyne, aby veřejní činitelé pochopili, že jsme ztratili jednoho z největších mužů této doby, aby nám do očí vyřkl tu potupu, kterou jsme všichni povinni snášet za to, že jsme ho neměli dostatek rádi,“ protože před smrtí prohlásil: „Budu-li ve válce zabit, je mi to naprosto lhostejné...“ Tato esej se jmenuje v originále Vášnivé zaujetí a smrt Saint-Exupéryho. Autor spisovatele poznal osobně, sloužili spolu. Exupéry už byl ve vysloužileckém věku, když se přihlásil znovu do služby. Vždycky pohrdal rizikem. Když našel Guillaumeta v Andách, byl překvapen, když mu G. řekl: „Viděl jsem tě, ale tys mě neviděl.“ „Jak jsi věděl, že jsem to já?“ divil se Exupéry. „Nikdo jiný by se neodvážil letět tak nízko,“ odpověděl mu zachráněný. Stejně bez bázně létal Sint-Exupéry na své průzkumné lety nad rodnou okupovanou Francii a z toho posledního se už nevrátil... Tato esej není jen ódou na spisovatele, jehož knížku si „dával pod polštář“ Karel Zich (a my s ním), je to především cenné svědectví, pro které si ji stojí za to přečíst.“... celý text
— Pablo70

---

---

Příběh jezevčíka Maa

„Milý příběh, který ocení především pejskaři a milovníci pejsků vůbec...“
— hellena1523