Saint - Exupéry přehled
Jules Roy
Esej věnovaný osobnosti A. de Saint Exupéryho, jehož autorem je o generaci mladší francouzský básník , spisovatel, dramatik a letec.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Saint - Exupéry. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Saint - Exupéry v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Knihotéce | 2x |
Štítky knihy
Antoine de Saint-Exupéry, 1900–1944
Autorovy další knížky
1981 | Sluneční koně |
1997 | Guynemer: Anděl smrti |
1967 | Bitva u Dien Bien Phu |
1985 | Hřmění osudu |
1964 | Navigátor |
„Necháváte nám padat hvězdy do polévky,“ napsal Exupérymu básník Léon-Paul Fargue poté, co vydal knihu Noční let. Ovšem esej Saint-Exupéry nenapsal básník, ale letec Jules Roy, důstojník vojenského letectva, který bojoval ve službách R.A.F. proti Hitlerovi v Africe. Letec dává poctu letcovi a ví, zač je toho loket. Ani Exupéry neměl v životě nic zadarmo, zápasil s nepochopením a přezíráním v rodné Francii: „Bylo třeba čekat, až nakonec zahyne, aby veřejní činitelé pochopili, že jsme ztratili jednoho z největších mužů této doby, aby nám do očí vyřkl tu potupu, kterou jsme všichni povinni snášet za to, že jsme ho neměli dostatek rádi,“ protože před smrtí prohlásil: „Budu-li ve válce zabit, je mi to naprosto lhostejné...“
Tato esej se jmenuje v originále Vášnivé zaujetí a smrt Saint-Exupéryho. Autor spisovatele poznal osobně, sloužili spolu. Exupéry už byl ve vysloužileckém věku, když se přihlásil znovu do služby. Vždycky pohrdal rizikem. Když našel Guillaumeta v Andách, byl překvapen, když mu G. řekl: „Viděl jsem tě, ale tys mě neviděl.“ „Jak jsi věděl, že jsem to já?“ divil se Exupéry. „Nikdo jiný by se neodvážil letět tak nízko,“ odpověděl mu zachráněný.
Stejně bez bázně létal Sint-Exupéry na své průzkumné lety nad rodnou okupovanou Francii a z toho posledního se už nevrátil...
Tato esej není jen ódou na spisovatele, jehož knížku si „dával pod polštář“ Karel Zich (a my s ním), je to především cenné svědectví, pro které si ji stojí za to přečíst.