Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46452/bmid_nebe-nezna-vyvolenych-WYs-46452.jpg
4
2509
2509
Nebe nezná vyvolených je jediné Remarquovo dílo, jehož děj se odvíjí již po 2. světové válce a jehož hrdinové zápasí o překonání válečných následků. Je to román o lásce k smrti odsouzené tuberkulózni dívky a automobilového závodníka, profesionálního sportovce. Dívka uniká ze švýcarského sanatoria, aby pozvolné umírání zaměnila za poslední intenzívní prožitek lásky. Na postavě jejího milence demonstroval autor typ chlapa, který se žene za penězi nikoli pro peníze samé, ale jako za prostředkem k životu, odpovídajícímu jeho mentalitě. Otřesný obraz hazardérského profesionalismu automobilových závodů na Západě je zde mistrně rozehrán do všech nuancí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1974 , SvobodaOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Pokolikáté už - můj fanatický zájem o F1 mě přivedl k filmu Bobby Deerfield a odtud šly roky k Nebi. Pojetí poněkud odlišné, s ohledem na dobu, kdy byla kniha vydána, tak i formule byly nahrazeny, ale na atraktivitě a Remarquově kvalitě nic neubraly. Jeden z mála případů, kdy se sice srovnání nabízí, ale tentokrát jsem ho nepotřeboval - každá verze je pro mě něčím důležitá.
Knihu jsem poprvé četl před více než 30 lety. Nyní jsem se k ní vrátil hned po přečtení Na západní frontě klid, což je zřejmě vrcholný remarguovský kousek, a tak jsem byl trochu zklamaný. V první knize šlo o životy mladých mužů - vojáků z různých částí světa, kteří bojovali o každý den přežití, aby třeba jako hlavní hrdina Paul padli až po letech neskutečného strádání s klidným úsměvem. V té druhé šlo sice taky o životy, ale nějak jsem to rozmazlené Lilyan v drahých švýcarských sanatoriích nevěřil. Rovněž závodění Cleyfarta mi nepřipadalo čtivé a srovnatelné s názvem, který byl snad nejpovedenějším nápadem světového autora, kterého jinak miluji, protože nebe skutečně nezná vyvolených.
(SPOILER)
Celkom rýchla jazda, na Remarqua. Nikde sa dlhšie nepozastavil, len to chŕlil ako mu to prišlo. Asi dosť rýchlo napísaný román. Trochu mi to pripomínalo Kto chytá v žite, od Salingera. Podobný pocit po dočítaní ostal.
Síce chápem rozpoloženie postáv, ale aj tak sa mi nepáči ich prístup.
Lilian ma rozčuľovala. Viem bola chorá, bolo tesne po vojne, ani si to neviem predstaviť. Ale nie každý mal peniaze, a bol v rovnakej situácii, aby si mohol posledný čas života žiť boméskym životom a tváriť sa pri tom, že je nad vecou.
Ale očividne, tento typ žien bol veľmi príťažlivý pre hlavného hrdinu (..alebo pre Remarqua?).
Sympatické mi bolo, že tá rýchlokvasená láska plná vášní, nakoniec neskončila ešte sladšie. Koniec bol síce od istej chvíle predvídateľný. Ale to, že Lilien nakoniec prizná, že Clerfayta chcela opustiť, ma prekvapilo. Bolo to také ozajstné, Remarqueovské.
Jak knihu Na západní frontě klid zbožňuji, tak Nebe nezná vyvolených mě dost zklamalo.
Vůbec mi hlavní hrdinové nepřirostli k srdci, Lily mi byla hodně proti srsti. Jinak se dalo očekávat, že kniha bude smutná a depresivní díky anotaci a též bylo dosti pravděpodobné, jak dopadne.
Přesto mi na této knize mnoho věcí nesedělo.
Je na pováženou, že si mi k velikánovy světové literatury podařilo dostat až teď, nicméně jsem tomu rád, neboť mnoho zajímavých myšlenek a postojů, jež jsou v této knize obsaženy by mě mohlo dříve minout.
Málokdy se mi stává,že se musím nutit, abych knihu dočetla. U této jsem se musela velice přemáhat, abych ji neodložila. Začátek i konec je dobrý. Ale vše mezitím je mnoho vzletných slov, kupící se jedna těžší myšlenka za druhou. Často se vůbec nejednalo ani o vypravování ani o dialog, ale pouze o filosofické úvahy. Chrlení silných slov bez ladu a skladu. Bylo toho příliš. E.M.Remarqua obdivuji, je to velký autor. Ale toto se opravdu nepovedlo.
Ani jedna z postav není sympatická. Přesto,že život mladé dívky se chýlí ke konci, neumím s ní soucítit. Zahodí možnost se léčit v luxusním sanatoriu, aby mohla žít svůj život naplno. Ale jak? Poflakováním, hýřením? Všechna ty silná slova,ale skutky....
Jak to vše dopadne je velice záhy jasné, závěr nebyl pro mě žádným překvapením, dá se vytušit.
Poselství knihy je silné, ale provedení se mi prostě nelíbilo.
Kniha má zajímavý příběh trochu některé pasáže zdlouhavé konec jsem čekal že bude takový jen že v jiném poradi.
(SPOILER)
Čtu teď na střídačku různého Remarqua a Harryho Pottera, oboje poprvé v životě, celkem zajímavá kombinace.
Nebe nezná vyvolených vůbec nevím, jak hodnotit, celou dobu jsem váhala, jestli mám k některé z hlavních postav nějaké sympatie.
Clerfayt, už asi spíš středního věku, automobilový závodník, za války, nebo i před ní však prý dělal ledacos; co vede člověka k tomu, že si pak vybere k vydělávání peněz zrovna tohle? Snadné a rychlé? Ale riskovat kvůli tomu život, když jsem si ho i přes válku zachoval? Nebo už na životě nelpí, protože válka mu vzala mu vzala někoho, koho měl rád?
V knize se nepíše, jak a kde válku prožili, jsou tam jen náznaky. Clerfayt byl v zajateckém táboře: “Taky jsem byl takový. Před tisíci lety. Důkladně jsem se změnil. Musel jsem. Jenže co zbylo? Kromě cynismu, ironie a falešné povýšenosti?
U Lillian víme, že jí je 24 let, v sanatoriu je 4 roky a předtím byla 6 let válka. “Co znám ze života? Zkázu, útěk z Belgie, slzy, strach, smrt rodičů, hlad a pak nemoc z hladu a útěku. Předtím jsem byla dítě… Znám jen zatemnění a déšť bomb z temného nebe a pak okupaci, strach, skrývání a zimu.
Stačí toto k vysvětlení jejich počínání? Smutná kniha.
Krásný a emotivní román z pera světového spisovatele. Tentokrát není přímo z války, spíš z meziválečného období. Skvěle vybraný námět a krásně napsané dílo.
Knížka veskrze filosofická, ale po západní frontě čekala jsem více.
Chápu nesnesitelnost dlouhodobého pobytu v sanatoriu, ale kdo si tenkrát mohl dovolit léčení ve Švýcarsku? Přesto dívka měla už všeho dost a rozhodla se užít si poslední čas života, ale jakoby nevěděla jak. Utrácela kapesné a zapíjela žal. Čekala smrt a dělala všechno pro to, ale když se s ní setkala nečekaně, chtěla se vrátit a ještě se pokusit... Moc smutný román.
Já jsem byla mile překvapená. Od autora jsem zvyklá spíš na válečný díla a tohle bylo něco jiného. Zajímavé, důležité otázky a ten konec jsem upřímně čekala jiný... Doporučuji
Je mi líto, ale nadšení ostatních nesdílím. V každé knize by měla být jedna postava které je nutno fandit, ale tady jsem nenašel žádnou. Clerfayt byl jen povrchní floutek, který vše bral na lehkou váhu a Lillian egocentrická na dámičku si hrající nána. Když by nezemřela na TBC, stejně by zemřela na ztvrdlá játra z alkoholu. Toho nemělo absolutně nic společného s "užíváním si života" ale spíše s hyřením a rozmařilostí. Sorry, ale tato klasika se minula účinkem. Líto mi nebylo ani jednoho z nich. Slabé 45%
(SPOILER)
Pro prvním přečtení v nácti jsem byla okouzlena romantikou příběhu i atmosférou Paříže, Benátek a riviéry. Teď po asi 30 letech to cítím jinak. Přestože příběh zůstal stejný, já jsem se asi trochu změnila a víc než romantiku vztahu Lillian a Clerfayta jsem teď vnímala jeho vývoj i vývoj Lillianina smíření se s koncem. Navíc mě teď, po nespočetném shlédnutí mého oblibeného filmu Nebožtíci přejií lásce, u jinak smutného konce překvapivě a vlastně dost nepatričně pobavila zmínka o dvou zinkových rakvích.
" Na okamžik nemohla pochopit, že muž necítí to, co ona - ale zřejmě i zázraky časem zevšední."
(SPOILER) jedna z prvních knih, které si někdy v době, kdy dospíváte, můžete z hodnotné beletrie přečíst. Někdy v 16 jsem z ní byla nadšená, dojatá, zhltla jsem ji jedním dechem. Může vám dát podnět k zamyšlení se nad tím, co je v životě důležité, nad tím, jak někdy s životem hazardujeme, jindy se ho snažíme držet zuby nehty, když se přiblížíme k druhému břehu... A také je o tom, že nebe nezná vyvolených a že neexistuje žádný pořadník na to, kdo z tohoto světa odejde dřív, ať už proto, že je nemocný či starý. Jsme jen hosté na této planetě a nikdo nemá záruku, že tu bude do stovky.
Knihu mi spomenul jeden z mojich žiakov keď som sa pýtala na obľúbenú knihu. A som rada, že som si ju prečítala. Je úžasná. Smutná, krásna, trpká, nespravodlivá- taká, aký je aj život. Človek si naozaj uvedomí, že je tu iba na prázdninách a ako by sme si ten život mali užiť čo najlepšie a starať sa iba o veci, na ktorých záleží.
Čtu již po druhé v životě - po cca 30ti letech… je to stále “ krásně smutný příběh, který mě vzal u srdce…
Chcete se dozvědět něco o ženách a o mužích a o jejich myšlení? Čtěte tohoto Mistra slova. Tentokrát v příběhu lásky, která byla už předem odsouzena k tragickému konci. Přesto se necháváme rádi strhnout a doufáme v zázrak. Tak hluboce pravdivé, tak hrozně smutné, tak úžasně napsané.
Krásný a poutavý příběh s velkým odkazem a filozofickou hloubkou napsaný tak, jak to dokáže jen pan Remarque.
Pokaždé, když ho čtu, působí na mně jinak a objevují se nové věci a nové úhly pohledu.
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Remarque je vždycky záruka velké kvality a trochu depky. Musí na něj být nálada, a pak nezklame.