Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436265/bmid_nebe-pod-berlinem-6XS-436265.jpg
4
656
656
Autobiografická kniha nás zavádí do současného Berlína, města, které i téměř po třinácti letech od svého spojení je stále pomyslně rozdělené na východ a západ. Hlavní hrdina, mladý učitel, prchá z Prahy do současné německé metropole, kde potká přítele, s nímž zakládá rockovou skupinu U-Bahn pojmenovanou podle berlínské podzemní dráhy. Právě v metru sleduje a zaznamenává dojmy a příběhy lidí, jež ho inspirují k psaní textů pro kapelu. 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Pri mojom hľadaní "mladých" autorov som narazil aj na túto knihu a spočiatku som si jej čítanie aj náramne užíval. Páči sa mi štýl akým je písaná, miestami sa absurdita mieša s krutou realitou dôb minulých i súčasných. Čo ma mierne znechucovalo, bol ten nekonečný "cestovný poriadok" a zoznam staníc metra, ktorý sa miestami zjavoval a opäť strácal, ale aj posledné cca 2 kapitoly. Neznamená to, že už nič od Rudiša neskúsim, bo by som asi o zážitky pripravil sám seba.
Když životem unavený učitel z Prahy uteče z Prahy do Berlína, potká Pancho Dirka, se kterým založí punkovou kapelu U-bahn a snaží se prosadit po různých klubech. Absolutně nechápu, proč se mi kniha vlastně líbila, ale možná tím jak psána zvláštním stylem prakticky vyprávění, příběhy lidí od u-bahnu s nezaměnitelnou atmosférou Berlína a jeho metra. Příběh pozvolna plyne, není zde žádná gradace děje a končí naprosto nečekaně. Ovšem po dočtení jsem zjistil, že mě kniha vlastně hodně bavila.
Atmosféra Berlína po pádu Berlínské zdi pohledem mladého muže, uživatele U-bahnu a S-bahnu. Bezvadné čtení.
Úplně poprvé jsem se s autorem setkala prostřednictvím filmu Alois Nebel. Zajímal mě převším proto, že se týkal oblasti, ve které žiji a sliboval neotřelou podívanou. V tom mě nezklamal, ale pak dlouho nic. A nedávno mi přišly pod ruku tři další jeho knihy. Nebe pod Berlínem bylo až druhé a četla jsem spíše ze zvědavosti po zkušenosti s knihou Winterbergova poslední cesta. Tou si mě získal. Možná proto, že k věcem posledním už mám docela blízko. Způsobem, jakým představuje postavy a rozvíjí děj. A také opakováním vět, které mnohým mohou připadat otravné. Tato jeho "specialita" se objevuje i v této knize. Cítila jsem ji pro sebe jako pevný bod, od kterého se leccos odvíjí. Bavila mě, i když téma je mi už na hony vzdálené.
Skvělá kniha. Rudišův styl mám moc ráda. Obyčejný život, metro, Berlín, punkrock a postavy, o kterých vám autor řekne to, co jako čtenář potřebujete vědět a dá vám prostor dotvořit si je podle sebe. Pane Rudiš, dobrá práce!
Kvalitně namluvená audiokniha, dobrý obsah. Sice jsem si původně myslel, že to bude něco o letcích z 2.w.w. a četl jsem špatně Nebe NAD Berlínem, ale to v konečném důsledku vůbec nevadí. :D
Knihu jsem "četl" ve formě audioknihy - báječné zpracování a báječný Rudiš. Žádné další knihy se mi od něj už tolik nelíbily. A titul knihy? Skvělý nápad!
V příběhu neočekávejte klasické schéma typu expozice – zápletka – vyvrcholení – katarze. Autor umístil poněkud nezajímavou a všední postavu do prostoru berlínského metra a tam ji nechal odžít nějaké vtipné situace či vyslechnout historky od místních. Obvykle takové knihy nečtu, ale tohle mě zaujalo a bavilo hodně. Jazykově je ta kniha za mě hodně dobře napsaná, protože dodává příběhům na autentičnosti. Určitě doporučuji všem.
Doporučuji přečíst! Krásná knížka, která reflektuje porevoluční život. Autor píše normálním jazykem a dokáže oslovit čtenáře.
Přečteno rychle za hezkého počasí na terásce. Vyzateno ze ségry knihovny jako nouzovka a vlastně nevím, co si myslet. Čteni odsejpalo, vybavilo se mi pár vzpominek na Berlín a Utkání, ale tak nějak mi chybělo vysvětlení, proč hlavní postava vlastně utekla do Berlína
Přišli jsme ze školy, z brigády nebo z hospody, sešli se na koleji na jednom pokoji, vytáhli zásoby, poslouchali hudbu, občas při pokusech o zrod kapely něco zahráli. A hlavně: vyprávěli jsme si příběhy, nasávali jeden od druhého zkušenosti, hodnotili události z různých úhlů. Tohle všechno mi knihy Jaroslava Rudiše připomínají. Berlín je moje čtvrtá přečtená, autorova prvotina, v níž už tehdy odkryl svůj nezaměnitelný styl: českoněmecká setkávání těsně před a těsně po. Stěžejním bodem je tu rok 1989 a spojovacími pavučinami síť berlínského S-Bahnu a U-Bahnu, lásky a muzika.
Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si vzpomenu, jak jsme během bourání Zdi projížděli Checkpoint Charlie, absolvovali nedůstojnou, tehdy ještě stále východoněmeckou, celní prohlídku a poté se poprvé ocitli ve světě, který mi celý předchozí život připadal jako nedosažitelná, vzdálená, skoro až snad neexistující fata morgana.
95 % (aktuálně 466 hodnocení s průměrem 78 %).
…
Mapy občas lžou, jak si to přejí dějiny. Třeba mapy endéer. Ty přece ukazovaly místo Západního Berlína jen bílý flek. Jako by uprostřed města civěl kráter nebo obrovské jezero.
…
Díváme se na hemžení pod pódiem. Pere se jen pár lidí, pět nebo šest, ale v té polotmě to vypadá na celou rotu křičících divočáků. Pancho Dirk říká, že poznal dva rváče, že patří k Lennonový mírový mafii, k těm zastydlejm hipíkům, který se rádi řežou, aby nastolili světovej mír, což se jim nedaří, a proto jsou čím dál agresivnější…
…
Katrin se nakloní dopředu: „Jestli to není zajímavý, kolem čeho se ten náš svět točí. Babička mýho kluka byla Němka, která se zabouchla do Čecha v Jägerndorfu, Němci pijou Jägermeistra, vy a tenhle kluk, co chce zabít toho dědka, milujete Micka Jaggera, a Češi s Američanama milujou Jágra Jaromíra. Nepřijde vám, že svět je skutečně malý a spojený, když se všechno důležitý jmenuje podobně? Že ta globalizace už dávno je?...
Mám za to, že o knize jsem se dověděl poprvé před mnoha lety v pořadu na ČT2 Noc s Andělem. Přečetl jsem až letos začátkem letošního léta tedy téměř po dvaceti letech. Jedná se o druhou knihu Jardy Rudiše, jež jsem přečetl a stejně jak u Českého ráje dávám plný počet. Vyhovuje mi styl autorův, slova a věty, které jsou vkládány do úst a srdcí postav. A tak se poohlídnu po dalších knihách autorových.
Takovy knihy mne presně baví. Příběhy z velkého města o obyčejných místech, zakourených hospodách a různé postavičky co se protloukají životem Poslechnuto jako audiokniha.. DOPORUČUJI
Předesílám, že ačkoli se nepovažuji za fanouška Bohumila Hrabala, Rudišovo Nebe pod Berlínem se mi líbilo, ačkoli formálně se mu opravdu povedlo napodobit Hrabalovy promluvy poměrně věrně. Může za to hlavně pečlivě budovaná atmosféra podzemí, jeho kultury, postaviček i celkové nálady. Autor vše dohromady hezky propojil a vzniklo dílo, které potěší nejen obyvatele německého města, příznivce metra nebo muziky...
Začínám Rudišovi přicházet na chuť :-) Do Berlína bych se chtěl někdy podívat a tato kniha tu touhu ještě znásobila ;-)
Nakonec jsem to dočetla, ale nějak jsem knize nemohla přijít na chuť, prostě ne. Sem tam byla zajímavá myšlenka, ale celé se to ztrácelo ve výčtu stanic metra, bylo to hrozně rozvláčné. Jediný fajn byl prvek tajemna v podobě občas se zjevujícího mrtvého muže a teorie o tom, že ti, co umřou pod koly vlaku, v tunelech bloudí navěky. " ... jsem si jistý, že to, co mě nejvíc strachuje, jsem já sám."
Perfektní. V létě jsem byla poprvé v Berlíně a určitě plánuji se tam ještě podívat. To město mi učarovalo. Stejně tak i tenhle neotřelý román. Doporučuji.
Štítky knihy
prvotina sebevražda česká literatura Berlín metro hudební skupiny, kapely Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Netradiční kniha, trochu o životě a trochu o metru v Berlíně, které mělo (stejně jako celé město) dost pohnutý osud. Před dvěma lety jsem tam byl na dovolené a nad stránkami si znovu připomněl část toho, co jsem viděl.
Kniha je trochu otevřenější v oblasti erotiky a trochu devadesátková, proto jsem jednu hvězdičku ubral.