Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436265/bmid_nebe-pod-berlinem-6XS-436265.jpg
4
664
664
Autobiografická kniha nás zavádí do současného Berlína, města, které i téměř po třinácti letech od svého spojení je stále pomyslně rozdělené na východ a západ. Hlavní hrdina, mladý učitel, prchá z Prahy do současné německé metropole, kde potká přítele, s nímž zakládá rockovou skupinu U-Bahn pojmenovanou podle berlínské podzemní dráhy. Právě v metru sleduje a zaznamenává dojmy a příběhy lidí, jež ho inspirují k psaní textů pro kapelu. 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Jestli někdo umí psát o dráze, je to Rudiš. Jestli někdo umí psát o Berlínu a metru, tak je to taky Rudiš. Mám jeho texty ráda a tenhle nejvíc.
Nebe pod Berlínem je svou atmosférou podobné právě řítícímu se stroji U-Bahnu.
Život v tempu, punk, hudba která musí být hlavně osobitá. A tak to má být.
Skvělými shledávám občasné Rudišovy brikule, vizme jeho básnická přirovnání a obraznost popisu toho, jak moc je Katrinina sestra Gazela vysoká.
Jaroslav Rudiš má svůj osobitý styl psaní a ten se mi teda fakt moc líbí, zkrátka v knize napsal všechno na plnou hudbu. Příběh inspirovaný jeho vlastním životem na přelomu osmdesátek a devadesátek, moc krásný popis Berlína a jeho metra a zároveň také velmi hezké vykreslení východního a západního bloku. Je jasné, že ne každému jeho styl vyprávění sedne, ale je vidět, že vláčky a koleje ho jednoduše baví, protože ten popis metra a jeho života prostě stojí za to. Nové vydání knihy je upravené a přepsané, něco přidal a něco ubral, tak si schválně musím přečíst i první vydání, abych zjistila, jak moc knihu pozměnil.
Letos vyšla reedice autorovy prvotiny, tak jsem si ji pořídil, poněvadž v době vydání jsem měl jiné literární zájmy. A mělo to tak být - kdybych ji četl tehdy, asi bych se směřoval jinam a jinak.
Rudiš v dodatku k novému vydání píše, že si knihu někteří cestující do Berlína berou s sebou jako 'průvodce', a já po přečtení musím říct, že tomu naprosto rozumím.
Během prvních stránek jsem měl chuť vykašlat se na rozdělanou práci, sednout na vlak a dojet si na Kudamm, do Hönow nebo se jen projít po Unter den Linden. Kolem by voněly currywursty a kebab a pod svýma nohama bych našel svět na kolejích. A dalo by se v něm ztratit, protože i tady, pane Krausi, procházejí dějiny a překolejit Berlín, ano ano, to by snad ani rytíř Ghega nedokázal.
Kdo nemá rád Rudiše, tak zapomněl, přestal žít život a nikdy nebyl na koncertě, který vychází ze srdce a ne z volající peněženky.
Kdo se alespoň trošku nevidí v Panchových textech a ideálech, nedostane chuť najít rty své Katrin tak ten byl ještě horší a snaží se zapomenout na svou oblíbenou stanici U-bahnu na vlastní trase životem.
Ukončete nástup. Výstup na vlastní nebezpečí.
Okamžitě musím do Berlína - to jsem si řekla po dočtení. A taky na nádraží a do metra. Snad mám taky ochranitele, jako lidi v této knize. Krása.
Jaroslav Rudiš je pro mne dnes již zárukou toho, že mne čeká skvělý literární zážitek. A nejinak tomu bylo u knihy Nebe pod Berlínem, které je autorovu prvotinou. Jelikož už od J. Rudiše mám pár knih přečtených, bylo pro mne docela zajímavé vrátit se k jeho úplnému začátku. A musím říct, že je vidět, jak moc se za tu dobu coby autor posunul a vyzrál.
Téma vlaků je autorovi nesmírné blízké, a tak pro mne nebylo překvapením, že se s ním setkáváme už hned v jeho první knize. Podle mne to tu skvěle funguje jako prostředek pro sekávání nejrůznějších lidí, kteří by se možná jinak nesetkali. Je to prostředek pro prolínání nejrůznějších lidských osudů, které vámi budou nějak rezonovat, protože v řadě momentů se budete nějak nacházet, vidět. Protože je to tak moc lidské. V tom je podle mne Rudiš skvělý, jak dokáže pozorovat a vykreslovat lidi a jejich životní cesty.
Kniha si svým způsobem vyžaduje pečlivější čtení a trochu klidnějšího prostředí, aby se člověk mohl soustředit, ponořit se a nechat na sebe knihu působit. Do určité míry se v této knize jedná o tok vědomí, které si tu pozornost vyžaduje, aby z toho člověk hodně vykřesal a našel si tam významy a nějak si to propojil s vlastními myšlenkami a životními zkušenostmi - aby si z toho člověk něco vzal.
Hudebně se to veze na vlně punku, rocku - hudba tu hraje významnou roli. Atmosféra je taková šedá, temná - hudbou i prostředím vlakových nádraží skřípající, burácivá, špinavá. Ale přesto má svoje kouzlo, kterým umí zaujmout a polapit vás.
I když nehodnotím na plný počet, jsa ovlivněna autorovou pozdější a o něco vyzrálejší tvorbou, tak mi tady v téhle knize bylo vlastně dobře. I když to ve mně vyvolávalo určité melancholické, bolestínské pocity, určitý pocit pomíjivosti a rozpolcenosti, v čemž jsem se dost nimrala. Mne tohle prostě baví. Zároveň to nepostrádá humor, typický pro Rudiše - takový jako až nasáklý ironií a cynismem a různými životními paradoxy.
Za mne skvělý a jsem moc ráda, že se mi tohle dostalo do rukou.
Kniha se mi moc zamlouvá. Asi zatím nejvíc z toho, co jsem od pana Rudiše přečetla. Prostředí nádražáků se mi vždy líbilo. Drobné příběhy z metra a motiv ducha ochránce jsou příjemným obohacením. Vše láká k návštěvě Berlína.
Nálákán předchozími knihami - a nezklamám výsledkem. Mám rád Německo, takže to se mnou měl autor docela jednoduché. Parádní kniha.
Audiokniha
Až na pár zajímavých kapitol ze života členů kapely a jejich koncerty, jinak mi to moc nesedlo. Zajímavý prvek mrtvého muže a na konci audioknihy poslední 3 písničky, asi nejvíc se mi líbil poslední hit Gagarin pop.
Jako jo...špatné to není...být mi o 20 míň, budu nadšená, ale...asi už opravdu stárnu.
Jó pod Berlínem, tam se jezdí na červenou. Kundera je punku vzorem a nástěnky jsou pevnější než Berlínská zeď. Děje se tu toho tolik, že se vlastně neděje nic. A komu nevoní šipka na východ, skončí stejně na záchodě :-)
Kromě metra jakožto v literatuře nevídaného hlavního tématu jsem ocenila vypravěčův smysl pro detail. Čte se to velmi dobře, text přímo teče vpřed. Sedlo mi to i proto, že podzemní dráhy miluji. Teď po dočtení si toužím udělat sólo výlet do Berlína, na dva tři dny, a jen tou tamější jezdit sem a tam a navštěvovat zmíněná místa. Krásné je i to, že jsem si knihu objednala omylem - sháněla jsem o dost novější Hvězdy nad Berlínem, které jsem zběžně zahlédla u kamarádky, ale když jsem se ocitla v knihkupectví, název jsem popletla s tímto, s jakým jsem se už předtím setkala taky. Bylo to pozitivní, protože jsem se do toho, totiž do Nebe p. B., pustila bez potuchy, o čem bude, a to bylo tak osvěžující, že to - nečíst si předem anotace - začnu dělat častěji. Atmosféra té knihy je předaná povedeně, je těžká jako bouřkovej mrak za dusna, a přesto je kniha jako celek spíše odpočinková. Je příjemná během té doby, co ji čtete, ale v hlubších detailech bohužel do velké míry - a smutně rychle - zapomenutelná.
Mně tato kniha přišla jako něco od Ch. Bukowskiho v bledě modrém - a Bukowski je moje srdcová záležitost. Velice podobný otevřený a mnohdy přiostřený humor, jistý stupeň erotiky a poukázání na undergroundovou společnost.
Nicméně mi do příběhu úplně neseděly zbloudilé duše, které příběhu sice daly jistý filozofický ráz, ale do punkově laděného románu s lechtivými vtípky mi to nesedělo. I tak měla kniha spád a na čtení před spaním ideální.
Nic zásadního, ale fajn čtení, zajímavé postřehy. Kdybych knihu četl v době vzniku, bylo by to ještě lepší.
Prvotina intelektuálně, literárně i lidsky vyzrálé osobnosti, která se nepodbízí. Rudiš nás vrací do etapy a mentality Východoevropanů orámované berlínskou zdí, opuštěnými trabanty a kulturním hudebním podzemím doslova přeneseným do berlínského úbánu. Snad to jde na vrub učitelského zázemí hlavního hrdiny (i autora samotného, který to nemá daleko do Sudet ani do Berlína), že přes zdánlivě jednoduché dialogy, popisy a retrospekce prosakují na povrch trefné, a přitom nedbale formulované postřehy podbarvené přiléhavými metaforickými příměry. Příběh emigrovaného českého učitele je víc, než se na první pohled zdá. Má víc než atmosféru, má duši, vtip i hloubku. A punk, s nímž rozeznívá temné, divoké struny lidské duše i života. Někteří určitě ocení i berlínské reálie a místopis. Nesnesitelná hořkost bytí punkové kapely v berlínském U-Bahnu stojí za čtení. Tehdy i teď.
"Město [Berlín], které drží pohromadě jenom dole, město, kde jediné kopce jsou z ruin, město, které chce nalézt minulost z kamene a vybudovat budoucnost ze skla, ale to není tak jednoduché, jako není jednoduché vyměnit lidské srdce."
Kolega Rudiš se pokusil o punkový román. Zažil dobu, kdy punk frčel, ale přiznává, že stejně hrál Dylana a Lennona. Je to legrace, pronásledovali ho zastydlí hippísáci! To my chtěli naopak být hippísáky, ale pronásledovali nás za to zastydlí fízlové. Berlín byl tenkrát přeraženej a na Západ se nesmělo. Na pódiu řádily Plameny s Liškou (kapela ÚV SSM) a Hutka o tom zpíval:
Proč sbíráš ty kameny, no táto, řekni proč?
Ale přijedou k nám Plameny, proto, pro dobrou noc.
Proč velryba nezazpívá, no táto, řekni proč?
Asi ji to nenapadlo, proto, pro dobrou noc.
A proč ji to nenapadlo, no táto, řekni proč?
Protože má zadarmo žrádlo, proto, pro dobrou noc.
A proč zpívá Karel Gott, no táto, řekni proč?
Nekecej a natírej plot, proto, pro dobrou noc.
Ulicemi Berlína se valili efdéjot (idiot) s bubínky a flétnami stejně jako dřív Hitlerjugend. A my na to čuměli s očima navrch. Kolik že bylo Rudišovi?
A mimochodem: na vlaky si on potrpí vydal o nich tři knihy. A Nebela už najdete v téhle storce.
Ale dobrej pokus! Má to atmosféru, to jo. Nic jinýho v tom nehledejte.
Zajímavý příběh z Berlína, konkrétně z U-Bahnu, kde se může hrát, žít i život ukončit.
Fajn jednohubka, hezky atmosférická, mám teď docela chuť stavit se do Berlína mrknout se na všecky ty místa. Punk mám moc ráda a punk stárnoucích existencionalistů o to víc. Jen je mi jasný, že za čtvrt roku už si nebudu pamatovat, že jsem něco takovýho kdy četla, což je za mě pokaždý velký mrzení.
Štítky knihy
prvotina sebevražda česká literatura Berlín metro hudební skupiny, kapely Cena Jiřího OrtenaAutorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Je to takové klukovské psaní, odvážné, vtipné, prosycené láskou k rocku a svobodě.
Berlínské metro zde představuje tajemný kraj žijící si svým životem – i smrtí. Řidiči metra vyprávějí své příběhy z doby socialismu, z doby kdy byl Berlín rozdělen zdí, ale také příběhy o lidech, kteří v metru zahynuli. Většinou dobrovolně. Jeden z řidičů má teorii, že jejich duše neodcházejí ani do nebe ani do pekla, ale zůstávají v metru, občas se mu zjevují, zejména ti, které přejel on. Stále vidí jejich oči v poslední vteřině před srážkou.
Vtipný popis pouliční berlínské hudební scény, kde působí kromě mladých muzikantů jako náš hrdina se svou skupinou U-bahn také parta starých hipísáků, kteří nutí, často i násilím ostatní, aby hráli jen staré fláky od Rolling Stones. Stojí za to číst, brzy sáhnu po dalších knihách tohoto autora.