Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7890/bmid_nebe-pod-berlinem-TTQ-7890.jpg
4
664
664
Kniha pro živé i mrtvé – rockové příběhy z berlínského metra. Třicetiletý učitel uprchne z Prahy do současné německé metropole, aby tam založil hudební kapelu U-Bahn a našel svou dívku Katrin... Styl prvotiny Jaroslava Rudiše (*1972) vychází z volného toku vyprávění hlavního hrdiny. S téměř až hrabalovským citem pro jazyk ušpiněný životem zaznamenává promluvy, které mezi sebou a s ním vedou všechny ty postavy a postavičky, s nimiž se v Berlíně a pod ním setkává. Kniha napsaná ve strhujícím tempu, současně, a navíc zábavně. Vyzrálý debut si nekonformními scénami získá nejen mladé čtenáře, milovníky Wima Wenderse a punk-rockové hudby, ale i ty, kteří si pamatují ještě NDR, umělohmotné indiány, pokrokového zpěváka Deana Reeda nebo to, jak naši východoněmečtí sousedé přelézali na podzim 89 zdi západoněmecké ambasády, aby pak své trabanty nechali napospas přičinlivým Pražanům. 1. vydání... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, historky z U-Bahnu, osobitý styl psaní autora, kniha se čte jednoduše sama.
Ze začátku se kniha četla dobře. Užívala jsem si popis doby o východním Berlíně, socialismu, historky z úbánu, hudby. Ke konci se to začlo tak divně táhnout. ALE i přesto parádní kniha doporučuji přečíst.
Dobrá kniha, která se velmi dobře čte a má zajímavou atmosféru. Dlouho se mi nestalo, abych po přečtení chtěla město navštívit, ale tady to úplně láká. Hlavní postava je poměrně pasivní a moc jsem se s ní nesžila, ale ty historky z metra jsou výborné.
Knihu jsem slyšela jako audio, takže to bylo ještě hudebně obohaceno. Úplně mi to sedlo, jakoby to byla moje generační výpověď, lidí vyrostlých za socialismu a dospělých po revoluci. Líbil se mi způsob nekonvenčního uvažování a rocková hudba. Navíc název evokuje magický film Nebe nad Berlínem. V Berlíně jsem nikdy nebyla, ale cítím, že to město má v sobě něco silného.
Skvělá knížka. Berlín je polarizující město mnoha tváří se specifickým geniem loci, který ne každému sedne. Rudišovi se podařilo dokonale zachytit nejen ducha a typickou povahu města, ale i pocity a rozpolcenost lidí, kteří jsou vrženi do jeho víru. Rudišův příběh mi učaroval, otevřel staré nostalgické rány a na krátký okamžik jsem si připadala jako bych opět byla v onom fascinujícím městě plném kontrastů. Berlin, ick liebe Dir!
"Občas se ptám, proč jsem tady, když bych měl být tam. Ale já nevím, kde mám být. Možná bych měl být někde jinde. Co když ale tady?" (s.77)
Berlínské metro, ve kterém se dá hrát i ukončit život a které spojuje různé části města a jako jediné drží různorodý Berlín pohromadě, hlavně východní a západní část. Strojvůdci úbánu a jejich historky a postřehy, nádraží a zastávky, kluby a berlínské čtvrti, punkové koncerty, David Bowie a Iggy Pop, sebevrah Bertrám, který žije v „nebi pod Berlínem“ (a hlavní hrdina má schopnost ho vidět). Vzpomínky na východní blok a NDR, (n)ostalgie, Češi jako „potápěči z východu“ , Lennonova mírová mafie.
Knížka se skvělou atmosférou, schopností vystihnout genia loci a s lehkým stylem, objevují se „nebelovské“ motivy. A taky momenty a postřehy docela hrabalovské – berlínští strojvůdci, probodávaní očima sebevrahů, taxikáři a další „lidoví vypravěči“, v podstatě něco jako pábitelé, představují sugestivně vyprávěné příběhy a sociologické úvahy s citem pro krásu všednosti.
Dobře se to čte. Ale bohužel mě to generačně minulo. Punk mě nebere. Ten spojený Berlín je pro mě už cizí město. Já znal jen ten východní a ten věru nenadchl.
Vždycky když v Německu nebo Rakousku vidím značku U-bahn, tak si vzpomenu na tuhle knihu:)
Jak se říká: Za mě Ano!:)
Moc pěkná kniha. Nadchlo mě to pohodové vyprávění příběhů , jako ze života. Někdo styl psaní přirovnává Hrabalovi , proč ne. Příjemné vyprávění o podzemní dráze , o mladých hudebnících a všem ostatním okolo. Za mně .....nádhera byl jsem moc spokojen.
Jardo, ty naše poslechové hodnotící nocovky v ul. Mrkvičkova byly bezva, snad právě pro notně odlišný hudební vkus, s jakým jsme redaktorsky častovali interprety a jen občas se vzácně shodli na počtu paciček. Na poli literárním se také rozcházíme. Já totiž sebekriticky nic beletristického nepíšu, protože kdybych měl sám sebe svým dílem zaujmout tak, jako to tvé zaujalo mne, považoval bych to za ztrátu času. Ale úspěch ti přeji! 35/07
Od Rudiše jsem četla Konec punku v Helsinkách a Grandhotel, obě knihy mě nadchly, tak jsem si řekla, že bych se konečně mohla pustit do tohoto zázraku. Překvapivě mě ale Nebe pod Berlínem nebavilo. Necítila jsem z něj žádnou atmosféru ani žádné emoce k nějaké postavě, prostě nic. Kniha je pro mě velkým zklamáním, ale s Rudišem rozhodně nekončím.
Od autora jsem přečetla druhou knihu. Musím říct, že mi knihy trochu připomínají styl psaní Bohumila Hrabala. V této knížce bylo hodně vidět, že se autor vyzná v Berlíně a ví přesně, kde co je. Každopádně mě knížka dějově tolik nenadchla :(
Po dlouhé době český spisovatel, kterého jsem měla odvahu a chuť číst. A proč? Kvůli názvu knihy, kvůli tomu, že je o Berlíně, který miluji a znám a dokážu si představit scény, situace, místa, o kterých píše. Knize dávám pět hvězd, je napsána brilantně.
Kniha na me delala dojem, ze bych ji mohl napsat i ja sam, a to neni dobry pocit. I pres svou "kratkost" se silene vlekla a asi jsem nepochopil ani smysl knihy. Nedostavilo se totiz vubec nic. Pobaveni, zamysleni ani nejake objeveni. Musim rict, ze mi je lito penez, co jsem v netrpelivosti (nebyla v knihovne) za ni dal. Jedine, co me trochu uklidnuje, ze jsem podporil ceske pisalky.
První polovina knihy se mi moc nelíbila, ale pak jsem se nějak začetl a děj mě úplně vtáhl. Možná to bylo tím, že jsem čekal něco trochu jiného. A proč jsem ji začal číst? Dostal se ke mně text ze závěru knihy, vlastně takový Rudišův průvodce Berlínem. A po návštěvě Berlína jsem si ji konečně přečetl. Ale bývalo to chtělo udělat obráceně. Přečíst si ji těsně před návštěvou Berlína a možná by byly i čtyři hvězdy :-).
Přečteno za jeden večer. Není to zrovna můj šálek čaje, ale kniha v sobě má něco, co prostě zaujme a nutí k zamyšlení. Ale příšerně mě iritoval rozměr knihy, pořád mi to vypadávalo z ruky!
Veľmi príjemné čítanie. Vytvorená vlastná atmosféra uzavretá medzi prebalom knihy a vami.
Když jsem byla v Berlíně, potkala jsem Jaroslava Rudiše na autorském čtení, a tak jsem si řekla, že by bylo záhodno něco si od něj přečíst. Stylově bylo první knížkou Nebe pod Berlínem. Atmosféra města a hlavně asi fakt, že jsem se pohybovala v té samé době po ulicích, o kterých Rudiš píše, mají na svědomí to, že jsem Nebe pod Berlínem přelouskala i v německém překladu (mimochodem výborném) a nakonec o tom všem napsala diplomovou práci :) Takže prostě srdcovka :)
Štítky knihy
prvotina sebevražda česká literatura Berlín metro hudební skupiny, kapely Cena Jiřího OrtenaAutorovy další knížky
| 2021 |  Winterbergova poslední cesta |
| 2002 |  Nebe pod Berlínem |
| 2013 | Národní třída |
| 2010 | Konec punku v Helsinkách |
| 2018 | Český ráj |
Bém má všeho plný zuby a tak se sebere a uteče a zkusí to jinde a jinak. Jsou léta devadesátá, takže zvolí Berlín, protože má dobrý vkus a U- bahn, protože má rád mašiny. Potká se tam s druhým lůzrem takovým, zakopnou o sebe a zkusí to spolu. Spolu stěhují nábytek a spolu hrají, spolu bydlí, akorát o holky se nedělí. Lůzrovská romance o dumání z hulení a z věčnýho přemýšlení o chroustí nesmrtelnosti. Nijak zvlášť by mě příběh neoslovil ani za předpokladu, kdyby mě byl zastihnul před dvaceti lety,což ale nic neznamená. Nejsem ten hloubavý, životem se trápící typ. Inu, každý nemůže být Gagarin… Napsáno je to v každém případě parádně a o berlínském metru teď vím víc, než mi kdy bylo milo.