Neblahý Juda
Thomas Hardy
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/148166/bmid_neblahy-juda-UDc-148166.jpeg
4
106
106
Tento hluboce pravdivý obraz Anglie na konci minulého století, mistrně vyprávěný a patřící dnes k předním dílům světové literatury, znamenal osudový mezník v autorově životě. Hardy, znechucený nespravedlivými útoky veřejnosti, se po vydání tohoto románu navždycky rozloučil s prozaickou literární činností a obrátil se k poezii. A proč se měšťácká společnost tak popudila? Snad proto, že autor tak mistrně vyjádřil na tragickém osudu hrdinů románu veškerou svou hrůzu ze společnosti, jež ve jménu konvencí lhostejně maří lidské životy. Sirotek Juda Fawley už od dětství touží po vzdělání a snaží se ze všech sil překonat překážky a dostat se do svého vysněného ráje – blízkého Oxfordu (v románě nazývaného Christminster) a vystudovat univerzitu. Po létech úporného zápasu však shledává, že brány vědy jsou pro lidi jeho druhu uzavřeny. A tak ok, jenž má všechny předpoklady k tomu, aby zakotvil v univerzitní koleji, musí trvale pracovat jen kolem její budovy. Juda touží po lásce spřízněné bytosti, kterou odmalička tak postrádal – a prožije neradostné zkušenosti se svou sobeckou první ženou. Ani když pozná sestřenici Sue a hluboce se do ní zamiluje, nedojde štěstí. Jejich krásný lidský vztah ubíjejí všední skutečnosti, předsudky a měšťácká morálka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1963 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Jude the Obscure, 1895
více info...
Přidat komentář
Název vybral Hardy naprosto přesně a je esencí příběhu a zároveň variací na knihu Jób. Oproti Starostovi, kterého jsem četl nedlouho předtím, je Juda více sociálně kritický a filosofičtější. Starosta byl pro mě čtivější a i to umístění do rurálního městečka ve Wessexu mi přišlo pro Hardyho příhodnější. Samotný příběh je dost silný (dobře tu tragiku vystihl Winterbotom ve svém velmi dobrém filmu), i když ke konci je těch citových výlevů a dějových zvratů už přeci jen trochu moc. Celkově slabší než Starosta, ale i tak slušný Hardyho román.
Pro ty, co už dočetli:
Něčím mi Juda připomíná zeměměřiče K. ze Zámku od Kafky. Především tou Judovou urputnou snahou dostat se na univerzitu, která působí jako uzavřený svět před okolním městem a obyčejnými "nevyvolenými" lidmi. Podobně je tomu i u K., který se snaží o přijetí na Zámku. Na konci Zámku prý Kafak zamýšlel scénu, kde by ke K. na smrtelné posteli přistoupil posel ze Zámku se zprávou, že je mu konečně umožněn vstup do Zámku, načež K. s náznakem úsměvu umírá. Závěrečná scéna u Judy je v lecčems podobná. Bylo by zajímavé zjistit, jestli Kafka Hardyho román znal, a jestli se třeba Judou částečně neinspiroval.
Co k tomuto dílu napsat: Trvalo mi dost dlouho se do knihy začíst. Ale vytrvala jsem, takže jsem byla odměněna dost silným zážitkem. Nicméně musím přiznat, že scény s jeho milou mi dost vadily, byly pořád stejné, stejné dialogy, stejné problémy, stejné nářky pořád dokola. Toto bych knize vytkla, proto jsem strhla jednu hvězdičku. Posledních zhruba 100 stran mi ale toto "strádání" nahradily. To byla fakt síla. Doporučuju!
No, v týhle záležitosti se neblahosti meze nekladou. Jouda nejdřív vystupuje jako těžkej intoš přes knihy, na druhou stranu se z něj stane těžkej podpantoflák se sklony ke kvartálnímu alkoholismu a tesání kamenů. Taky se chce nechat vysvětit, ale nedotáhne to, stejně jako všechno na co šáhne.
Jako řešit všechno způsobem, že mu někdo něco řekne a on odpoví: jak myslíš, to je prostě pain. Taky má v hajzlu, jak se na jeho žití a vztahy kouká okolí. Prostě tady nás maj za dementy a zplozence pekel, tak musíme táhnout o dům dál. To je taky na pěst. Teda na pěst pro společnost.
Jouda začal neblaze a stejně tak i skončil. Nevím, jestli bych to normálně přečet. Většinou jsem to nečet střízlivej, sám jsem se měl neblaze a střízlivej to ani nepíšu.
Hodnotit to tudíž nebudu, abych knize moc neubíral a někdy si jí asi znovu přečtu. Třeba v lepších časech. Jsem Jouda...
Skvěle vykreslené postavy, vyprávění bez zbytečného patosu. Obě ženské hrdinky jsou ale řádně na pěst:)
Velmi těžká doba ...velmi silný příběh ...tentokrát mi to ale nervy řádně pocuchalo. Doporučila bych jako povinnou četbu !
Na knihu jsem si vzpomněl dnes při četbě konce prvního Joráčkovo Deníku - Juráček se rozhoduje, že se rozejde s omezenou, avšak krásnou a smyslnou Tinkou. Na katastrofičnost vztahu intelektuála, nebo chcete-li člověka, pro kterého není vše žvanec a postel, skvěle ukázal právě Hardy ve vztahu Judy a Arabelly. Chlapci, než se otočíte za první sukní a ztratíte hlavu, přečtěte si toto ;-) (Btw, Sue jakožto opozice Arabelly taktéž není žádná výhra :-)) )
Kdysi se mi líbilo Daleko od hlučícího davu a teď se mi líbí růže od Austina pojmenovaná Jude the Obscure. Tak jsem si půjčila knihu, že si doplním vzdělání a ještě to bude zábava... ale teda sorry jako. Růže nádherně voní a kniha se nedá číst. Žádný průnik.
Zvlastni kniha... Zpocatku me vubec nebavila, ale nakonec me strhla natolik, ze jsem nedokazala prestat cist. Neni to odpocinkova cetba, ale vede cloveka k zamysleni nad vlastnim zivotem. Dekuji, pane Hardy!
Nádherný román, avšak ve své době musel být těžce napadán a já se tomu vůbec nedivím. Hardy měl odvahu, když vytáhl téma rozvodů a manželství. Asi v půlce knížky na mě padla smutná nálada, protože se mi přestalo líbit, kam to celé směřuje. Bylo mi líto jak Judy, tak Sue.
Na svoji dobu odvážně napsaný román, který se i po letech výborně čte. Juda je muž mezi dvěma ženami a jeho citový život je velmi rozervaný, trápí se, dělá špatná rozhodnutí, vášnivě miluje, prohrává. Lidský příběh, který by se mohl stát i v současnosti, nadčasový.
S Hardyho romány mám trošku problém, jeden mě baví, druhý tolik ne. Neblahý Juda patří ovšem do té první kategorie. Během četby mi bylo Judy opravdu líto, protože v podstatě byl celou dobu zmýtán mezi dvěma silnými ženskými charaktery, a když jsem se tak zamýšlel, vlastně ani nevím, který z nich byl horší. Myslím, že ani jednu bych nechtěl doma. Na druhou stranu chci říct, že není divu, že tehdejší vydání vyvolalo pozdvižení v konzervativní Anglii a puritánské Americe. Přestože Hardy nebyl jediný ani první, kdo ve své době otevřel otázku manželství, rozvodů a žití na "psí knížku", přece jenom tuto instituci napadá v románu vcelku otevřeně, což z pohledu dnešního člověka vypadá nevinně. Tak nebo tak, Neblahý Juda je asi nejlepší knihou, kterou jsem četl z Wessexských románů, není tu patos a sentimentalita (ne, že by jistéé množství nějak vadilo) nebo tolik přírody (což je je Hardyho deviza), ale jde o silně chytlavý vhled do duševního rozpoložení a dilematů postav, které se zmítají v boji mezi hluboce zakořeněnými konvencemi a vlastním srdcem. Kdo vyhrál, to si přečtěte v závěru knihy=o))))
Celá bodá někam hluboko pod hrudní kost a dotýká se něčeho, co jsem do té doby netušila, že tam je.
Ak by som túto knihu mala porovnať s Tess z d´Urbervillovcov, tak sa mi viac zasiahla Tess. Tú som si obľúbila a jej osud ma naozaj dojal. Bolo to spôsobené aj tým, že ju viac ovplyvňovali vonkajšie okolnosti než vlastné rozhodnutia. Úplný opakom je príbeh Juda a Sue. Za ich nešťastie a osud si môžu z veľkej časti sami – chybné rozhodnutia, ktoré ich sprevádzali celý život. Na druhej strane je to naozaj dobre vykreslený príbeh v danej spoločenskej situácii. A Arabellu považujem za jednu z najväčších potvor, aká sa kedy v literatúre objavila.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Daleko od hlučícího davu |
| 1956 | Tess z d'Urbervillů |
| 1975 | Neblahý Juda |
| 1975 | Starosta casterbridgeský |
| 1975 | Lesáci |
Četl jsem kdysi dávno, ale jedna věta mi v hlavě přeci jen uvízla ..." Všechno bylo krásné a nic nebolelo." Nápis na náhrobku ...tak asi tak. Silný příběh!