Thomas Hardy

britská, 1840 - 1928

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Thomas Hardy

Tess z d'Urbervillů

„Mám rád Thomase Hardyho, který se proslavil především jako básník skutečného anglického venkova z fiktivního hrabství Wessex. Jeho poetická vyprávění o venkovském životě jsou plné nádherných obrazů a silných příběhů. Chtěl jsem si některou z jeho knih po čase, v řádu několika let, znovu připomenout, a tak jsem tentokrát sáhl po Tess z d´Urbevillů. Rovnou mohu říct, že moje pocity jsou rozporuplné na škále od mírného zklamání po mrazivé ohromení. Začnu mírným zklamáním. Hardy je v této knize velmi upovídaný a stylově až rozvláčný. Což do jisté míry škodí příběhu i prostředí. Především pro vnímání netrpělivého dnešního čtenáře. Do charakterů, jejich myslí, krajinomalby i celkové dění se popisem noří, natolik hluboko, že pro čtenářskou fantazii mnoho prostoru nezbývá. Povídavost autorova může jeho dílu touto vatou uškodit tak, že na čtenáře nedolehnou plnou silou všechny ty petardy, jimiž je příběh Tess z d´Urbevillů plný. Čímž se dostávám k tomu, že právem je tento román považován za autorův kritický realismus. A co je na tom možná ještě děsivější, myšlenkou stále přesahuje do dnešní doby. Všichni do jednoho jsme více nebo méně svazování společenskými konvencemi. A ty mohou mít kardinální a fatální následky pro jedince. Konvence mohou být brutální a brutální je příběh Tess. Ta je sice prostá, až submisivní venkovská dívka, jejíž charakter může působit méně zajímavě výrazně a propracovaně než taková Batsheba z Daleko od hlučícího davu. Tess v této knize figuruje spíš jako symbol, kolem něhož se soustřeďuje neštěstí, které by v reálu snad ani nešlo vydržet. Pod jhem konvencí však úpí a trpí také ostatní postavy, ať se jedná o Aleka, Angela nebo rodiče Tess (ti tu působí jako komický, při nejmenším úsměvný, faktor příběhu, aniž by ztráceli vliv na jeho dění). Obrazy, které Hardy v krajině maluje, jsou dvojího druhu. Ty pozitivní a povzbudivé jsou samozřejmě zemědělského rázu venkovského života. Především v mlékárně v Talbothays, což je snad jediná část románu, která působí utěšeně a romanticky. Do detailu popsané fungování mlékárny oživuje venkov konce devatenáctého století do pohyblivé pohlednice. Stejně tak Hardy implementuje postupné zavádění nových technologií v oblasti zemědělství, což je třeba krásně vidět na parní mlátičce při sklizni. Nezapomíná ani na změnu "politiky", kdy venkov už není statickým místem žijícím svým klidným pomalým způsobem, ale prostorem, kde se lidé rychle mění a s nimi jejich jistoty, či spíše nejistoty. Tolik k příběhově pozitivní stránce, která je "pouhým" kontrastem a opakem brutality. Největším zlem a zloduchem, z něhož mi bylo až fyzicky zle, byl Alek d´Urbeville. Hejsek a zlý duch Tess, kterou zničil, naprosto zdecimoval, odsoudil k zániku. Ta se, s jistým stoicismem, snaží smířit s osudem skutečně krutým a vyobrazeným. Už první cesta kočárem ve společnosti Aleka je skutečně děsivá i pro čtenáře. Později to vygraduje scéna se znásilněním, brutální především tím, že je pouze naznačena. Tess, aby toho nebylo pro ni málo, ztratí své dítě. Když už si čtenář myslí, že se všechno zlé v dobré obrátí a Tess najde oporu v náručí Angela, dojde k tvrdému vystřízlivění. To už by jeden nad Tess ronil slzy. U románu by jeden očekával alespoň happy end. Ale kdež, tragédie se nejen sčítají, nýbrž vyvrcholí něčím na výsost neočekávaným. Po ubíjejících stránkách plných popisů, padla mi čelist pro naprostou nepřipravenost. Jistě je tímto lépe srozumitelné, proč jsou mé pocity poněkud rozporuplné. Když už jsem se prokousal onou zmíněnou vatou, padl na mě plnou vahou brutální a silný příběh. Který ani nevím, jak pořádně vstřebat. Jedna myšlenka je autorem opakovaně jmenována v knize: "Neměl bys posuzovat člověka podle jeho minulosti, ale podle toho, co je jeho cílem/zájmem/účelem/myšlenkou" A tuhle lekci Hardy uštědřil tvrdým způsobem nejen Tess, nýbrž i svým čtenářům.“... celý text
— Kozel

---

Lesáci

„Postavy vykreslené hezky, děj je ale trochu schématický a křečovitý, aby ten blbec čtenář všemu rozuměl. Grace Melburyová (dřevařova dcerunka), Giles Winterborne s tím jeho věčným moštem, šibalové dr. Fitzpiers a zámecká paní Charmondová, děvčata Marty a Suke... T.Hardy nikdy nebude můj oblíbenec, a není to jen rokem narození. Ten celkem příjemně zabitý čas jsem snad mohl věnovat něčemu lepšímu. I horšímu, ovšem.“... celý text
— peří

---

Drobné ironie života

„Přestože povětšinou ironii chápeme jako styl humoru, existuje taktéž ironie poněkud vážnějšího druhu. Taková se obvykle týká životních zvratů. A tímhle názvem ironie mě Thomas Hardy nejprve poněkud zmátl. Protože jeho povídky, v knize obsažené, jsou právě toho vážnějšího druhu. Mnohdy až drsného. Bylo pro mě novotou, podívat se na povídkovou práci autora, jehož romány mám rád. Oblíbil jsem si jeho rozkošné opisy přírody i života v napolo fiktivním hrabství Wessex, ať už je to slavná kniha Daleko od hlučícího davu nebo méně známý Starosta casterbridgský či osudem zkoušený Neblahý Juda. Nečekal jsem, že se povídky budou od románových zářezů natolik lišit. Hned v úvodních třech příbězích - Synovo veto, Pro upokojení svědomí a Tragedie dvou ctižádostí - mě Thomas Hardy přesvědčil, že svou ironii myslí smrtelně vážně. Velmi se mi "nelíbilo", jak hluboce se v nich trefoval do mých vlastních pocitů, zkušeností, podvědomí. Povídky na zcela vážnou notu okolo morálních dilemat a možných důsledků. Vystřídány byly propracovanější trojicí - Na soudní objížďce, Ženě k vůli a Melancholický husar. Ty se vyznačovaly už větší malebností prostředí i postav, jak znám z autorových románů. Soudní objížďka byla krásnou hrou milostného trojúhelníku a nedorozumění. Povídka Ženě k vůli si pohrávala se závistí a žárlivostí, které dovedou sebe samy sežrat až k šílenství. Melancholický husar pak krásnou ukázkou toho, jak málo stačí, abychom propadli nebo uhnuli zkáze. Závěr sbírky je pak na "veselejší" notu. Šumař je jednoznačně nejpovedenějším dílkem, které by si nepochybně zasluhovalo rozvést do celého románu. Touto povídkou jsem už poznával živý kolorit Wessexu se všemi jeho figurkami, prostředím přírodním i lidským, stejně jako živoucími osudy jednotlivých postav. Na konec pak takový bonbonek v podobě Tradice z roku 1804, v níž se s Hardym čtenář vydá do polí povídek "what if" před 130 lety. Tahle povídka už se nese v rysech skutečné venkovské zkazky a folklorního mýtu, což z ní dělá odlehčené zakončení jinak na vážnou notu hrané sbírky. Suma sumárum je však na místě přiznat, že Drobné ironie života jsou spíše kouskem pro "fajnšmekry". Povídky jako takové nejsou nijak zvlášť speciální, šokující či jinak pamětihodné. Je to skvělý doplněk k dílu autora Thomase Hardyho pro každého jeho fanouška. Hardy tu ukazuje svůj spisovatelský rozlet, schopnost vymalovat anglický venkov skutečně živými barvami a postavami, které působí velmi reálně. Samostatně a bez autorova kontextu by tyto povídky těžko obstály.“... celý text
— Kozel

---

---

Tess z d’Urbervillů

„Celou knihu jsem si připomínala v jaké době Thomas Hardy tuto knihu psal. Pokud jsem to vzala na dnešní dobu tak jsem nechápala, ale když jsem se díky skvěle popsanému prostředí přenesla do jeho doby tak je to naprosto úžasné dílo a chápu, že byl kritizován. Tess je 16let kdo z nás by se v tomto věku nenechal ovlivnit rodiči? I přesto, že ví jak je to nesmyslné tak poslechne. Část věcí nechává autor, aby si čtenář domyslel. Na jednu stranu ji chápu, že udělala co udělala. Její lásku i trápení jsem prožívala s ní. Kniha je opravdu hodně emotivní. Několikrát jsem musela přestat i číst, abych danou pasáž dokázala sama v sobě zpracovat. Konec mě naprosto dostal do kolen. Takový závěr jsem opravdu nečekala. Ano, vím, že konec má být vyvrcholením příběhu, ale že až takhle? Vzalo mi to dech a nemohla jsem ani mluvit. Z knihy si odnáším hlavně to, že nezáleží v jaké době žijeme, ale ve všech našich vztazích je důležitá KOMUNIKACE.“... celý text
— Lilibeth_Noir

---

Starosta casterbridgeský

„Kniha, kterou jsem prvně četla jako -náctiletá a zanechala ve mně hodně dlouho pocit jakési bezmoci. Nyní, při probíráná rodičovské knihovny a vyřazování, co do veřejné knihovny a co k sobě , jsem se ke knize vrátila. Z počátku jsem příběh znovu prožívala, spoustu okolností jsem pozapomněla a čtení bylo na pohodu. Pak se cosi změnilo a já nebyla schopna dočíst - Henchard mi byl zpočátku ukrutně nesympatický, jsem jiná povaha, než manželka, která se takhle poddá - tu jsem přes velkou lítost prostě nepochopila. Ale vím- jiná doba, než ve které žijeme. Konec už mi připadal prostě divný, možná tím, že jsem knihu v mládí četla , i když přiznávám, že jsem podrobnosti děje dávno zapomněla . Za mě hodně nepravděpodobný, takový limonádový konec. Tak nevím, 5* hodně 3 *zas k popisu událostí a charekterů málo. Takže 4*... ale jak říkal náš matikář ve škole...." Máš takovou lepší pětku"....“... celý text
— Villon

Žánry autora

Literatura světová Dobrodružné Humor Povídky Romány Pro děti a mládež

Štítky z knih

Anglie povídky 19. století zfilmováno milostné romány anglická literatura anglický venkov maloměšťáctví životní problémy nešťastná láska

Hardy je 79x v oblíbených.