Nebo nepozná obľúbencov
Erich Maria Remarque (p)
V malém sanatoriu ve švýcarských horách svede náhoda dohromady dva hráče se smrtí - křehkou, krásnou, ale nevyléčitelně nemocnou dívku Lillian a stárnoucího automobilového závodníka Clerfayta, který přijel navštívit přitele. Lillian, jež odmítá pomalé umírání pod lékařským dohledem, přijme Clerfaytovo pozvání a hluchá k varování doktorů odjíždí s novým známým do Paříže. Láska, která mezi Lillian a Clerfaytem vzniká, nemá minulost ani budoucnost, je odměřená časem od závodu k závodu a od jednoho chrlení krve k druhému. Zpočátku celkem nezávazný vztah se však náhle začne komplikovat…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge, 1961
více info...
Přidat komentář
Velmi mě to mrzí, jelikož jsem po chvále na Remarqa měla opravdu velká očekávání a kniha mě zklamala. Ne že by se nečetla rychle a neměla myšlenku, ale neshledala jsem na ní nic fantastického, pro co bych jí chtěla doporučovat dál nebo snad číst znovu. Příběh byl na můj vkus moc předvídatelný a nedokázal mě ničím nadchnout, všudypřítomné filozofování nad životem a smrtí bylo na můj vkus příliš "ukecané" a převážná většina dialogů o ničem. Tohle opravdu není můj šálek čaje...
Tragický příběh, ostatně jak je u Remarqua zvykem. Ve druhé polovině strhující, v některých pasážích je třeba velkého soustředění. Stojí za přečtení.
Pěkný knižní zážitek.... Zatím jsem od Remarqua měla nejraději Tři kamarády, ale tato knížka se tomu velmi přiblížila... I když jsem cca od půlky věděla, jak to asi dopadne, nevadilo mi to...
O hodně lepší, jak Stíny v ráji, kterou jsem četla před touhle, ale jako například k Jiskře života nebo Třem kamarádům se to ani nepřiblížilo.. Téma je podobné jako u Třech kamarádů, ale celkový zážitek je úplně jiný.
Hodnotenie, ktoré uviazlo na polceste... zvláštne. Knihu som prečítal jedným dychom behom dvoch večerov a zároveň bola predvídateľná. Postavy mi boli sympatické a zároveň vzdialené - nestihol som si k nim vypracovať vzťah a ani pochopiť ich životný štýl. Ale malo to isté čaro.
Tuto knihu mám od Remarqua nejraději. Nádherný příběh, popsaný takovým způsobem, že čtenář ten smutný a krátký život žije spolu s postavami.
Kniha se mi velmi líbila, příjemná změna od Remarqových válečných knih. Hlavní poselství: máme si vážit života a užívat si ho, jak jen to jde.
Tento neveselý příběh automobilového závodníka a nemocné dívky je asi první prózou, kterou jsem skutečně naplno přečetl a která se zároveň navždy zapsala do mého srdce. Líčí totiž láskyplný vztah dvou lidí pohybujících se na hranici života a smrti, v němž není minulost ani budoucnost a v němž je vše nutné prožít naplno, protože nebe nezná vyvolených a nikdo si zcela nemůže zvolit čas svého odchodu. Na pozadí tak trochu mrazivé atmosféry všudypřítomného konce bytí se tak odehrává děj plný vášně, bláznovství, strachu a touhy po životě. 95 %
Přiznám se že knihu jsem "četla" jako audiopovídku v autě. Ale získala si mě naprosto :) jedna z mála knih, u které nemůžete předvídat co se stane dál, protože pokud se o to pokusíte, zjistíte, že jste střelili naprosto vedle. Není to tedy taková ta kniha plná úvah, popisů a tedy statická a nudná. Střídají se tu pasáže, kdy se musíte zamyslet a uvažovat nad životem a smrtí a pak najednou baf a nastane neočekávaný zvrat. Jinými slovy, dokonalost
Moc povedená kniha, i když jak již bylo párkrát zmíněno níže, pro ty co četli Tři kamarády, je tohle trochu sklamáním. Avšak i přes mírné opakování děje se v knize pro mě našli nové odchylky, které mě chvílemi štavaly (např. lhostejnost Lillian) a jindy zase okouzlily... Prostě Remarque je jednen z mých nejoblíbenějších spisovatelů a tak to i zůstane :)
Po přečtení "Na západní frontě klid" bylo pro mě toto dílo celkem zklamáním. Do hl. postav jsem se nedokázal vžít a celkově příběh mě nijak nezaujal.
Skvělá kniha o lásce k životu a jeho smyslu. Četla jsem ji už několikrát a ráda se k ní stále vracím. Od Remarqua moje nejoblíbenější.
Velice poutavě napsáno přečetla jsem skoro jak se říká "jedním dechem" a velice ráda se k ní vracím. Můžu jen vřele doporučit
Velice křehký příběh, tak křehký že působí až zakletě, neztrácí však niť a přes stíny kterými probodává své hrdiny, pravdou i lží která se nevytratí. Remarque dokonale ukázal že jsou nepochopitelná a neuchopitelná území, pro ty kteří po nich nejdou.
Ach ta naivita a neukázněnost člověka,ta překotnost lidské duše, která jde vždy a všude nepokojná a nemůže dojít pokoje, protože pokoj, klid a mír to je...
Křehkost zaplněná kuráží.Smutnou, tvrdou, neklidnou a často bezvýchodnou
Když mě ty příběhy nedokonaných lásek tolik berou! A ty od Remarqua jsou zvlášť sladkobolavé, sentimentální, citlivé, tak nějak holčičí, přestože on je automobilový závodník.
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Nikdy nikdo neví kolik dnů má před sebou a tohle poselství je v tomto krátkém příběhu umocněné krutou ironií osudu, kdy na smrt nemocná dívka přežije svého přítele...