Nebožtíci na bále
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276234/bmid_nebostici-na-bale-tqH-276234.jpeg
4
118
118
Fraškovitý příběh o záměně dvou nebožtíků je zasazen do doby krásného a poklidného života za panování Františka Josefa.
Přidat komentář
Audio ČRo: Nečekaně svižná humoreska, která neustále něco předává ve vtipné formě a záživně. Preiss tomu dodává nový rozměr s pomocí skvělé postavy komisaře z Bolzánky.
Zábavné to tedy je, ale za humor bych to nevydával. Spíš za sen kde se dějí nesmyslné věci a člověk si říká, to byla ale blbost, proč se jen probuzen cítím tak nepříjemně?
kdybych nevěděl, že čtu Fukse, podivoval bych se, co je to za podivnou moderní parodii na Ignáta Herrmanna, ale poslední kapitola je nádherně fuksovská: pimprlata na jevišti, zrychlená filmová groteska, náhody a variace, vložené "dokumenty" (leták s reklamou, pozvánka na bál s rozpisem tomboly) a pointa, jak když bodne nůž do ledvin (ne, ne, už nebudou tančit na bále, ale na bojištích, a z výběrové moravské mouky se bude péct komisárek)
Skrze literárně-dramatický fraškovitý příběh Fuks čtenáře vtahuje do úvah o životě a smrti, úvah plných humoru, satiry a také smutku. Smrt vzývá, smrti se vysmívá a o nic lépe nedopadá úřední šiml, tady zpodobněný v obskurní policejní a zdravotní vrchnostenské mašinerii. Člověk osamocený a bezmocný (pánové Brázdové) se tak jeví pouhou hříčkou v rukou povolaných. Jenže ono to všechno není, jak vypadá. Jen zrůdnost systému je očividná a vévodí jí vládce, či vůdce, a jeho smrtící hračky - polnice, pušky a děla. MÝM NÁRODŮM! Jediná jistota je nakonec právě smrt. Fuks má jedinečnou schopnost vložit do svých dílek jinotaje hned v několika vrstvách. Nutno číst pozorně a nenechat se zmást tou vnější, do které je příběh s jedinečným humorem a lehkostí Fuksova pera zaobalen.
Při naší poslední návštěvě Šumavy jsem prohrabala babičce opět její knihovničku. Její bratr (první vysokoškolák v rodině) prý nakupoval rád knížky, tak je opravdu z čeho vybírat. Nebožtíci na bále mají umaštěný přebal, co si pamatuju, tak babička u každého jídla četla, tak bych si tipla, že je to její práce:-) Mastnota nemastnota, mě zaujal hlavně autor knihy Ladislav Fuks, od kterého si chci dlouho něco přečíst. Navíc mě upoutal nádherný obrázek od Jana Černého na zmiňovaném přebalu. Ten bych měla ráda jako obraz v bytě. Vydržela bych se na něj koukat hodiny.
Nebožtíci na bále jsou označovány jako malá humoreska. Ano, o komické situace není nouze. Nemůžu říct, že bych se vyloženě smála, ale úsměv mi na tváři pohrával mnohokrát. Oblíbila jsem si lidičky z Růžové ulice 5, taktéž ty z Hradební ulice 26. Bylo mi s nimi dobře, na konci jsem se s nimi loučila nerada. Chtěla bych vědět, jak to s nimi nakonec dopadlo. I když možná lepší nevědět.
Kromě lidských osudů bylo zajímavé sledovat, jak to mohlo vypadat dříve v nemocnici. Zaujaly mne léčebné metody a hlavně šílený chaos, který tam panoval:-) To, co by dnes vyvolalo obrovský skandál, primář Johann Brabée v pohodě ustojí. Další kapitola sama pro sebe byla 2 komisařství. Muži na straně zákona jsou taky jenom lidi:-)
„Co bych ráda,“ zvolala žena a teď bylo znát, že je nějak rozčilená, „ukradli mi košík vajec.“
(…)
„A víte kdo…“ zeptal se úředník.
„Nějaký kluci roztrhaný, já je neviděla, ale sousedka s máslem a sádlem je zahlídla. Prý se za nima jen zaprášilo.“
„Musíte přivést sousedku s máslem a sádlem,“ řekl úředník suše, „to takhle nejde, sem přijít a nic nevědět, jak to máme vyšetřovat, když sama nic nevíte? Hleďte zjistit, kdo zloději byli a zdaž cestou vejce nerozbili, byla jste pojištěná na krádež?“
Jak jsem četla, tak na mě padala čím dál větší tíseň. Všechny komické situace se totiž odehrávají po sarajevském atentátu, takže jsem na rozdíl od postav věděla, kam to celé směřuje. Časové zasazení příběhu dodávalo nevinným zmínkám typu „za týden odjedeme“ výraznou pachuť hořkosti. Bylo mi hrozně, když jsem četla o obyčejných lidech a o jejich plánech a věděla jsem, že Anenský bál je pro ně jednou z posledních možností, kdy se mohou cítit bezpečně, pobavit se a být pohromadě s těmi, které mají rádi. … Nejsem historik, ale myslím, že autor ve svém příběhu o 2 dny posunul vylepování plakátů Mým národům. Buď jak buď, Nebožtíci na bále je pro mě zvláštní nezapomenutelná kniha, o které budu asi ještě dlouho přemýšlet.
Celou dobu jsem byla zvědavá, jak autor z té motanice vybruslí. Vcelku zábavné čtení, leč s velmi zneklidňující pointou. Nicméně jméno baronky Udvarnoky von Kiss-Jóka je zkrátka nezapomenutelné!
Trochu jsem se této knihy obával. Má první kniha od tohoto autora, Příběh kriminálního rady, si totiž svou třetí hvězdičku u mne vysloužila až v samotném závěru a do té doby jsem dost trpěl. Přes ony obavy ale mohu po dočtení o "Nebožtících" napsat, že si svoje "čtyři" uhájili po celou dobu bez nějakých výkyvů. Pravda, i zde, tak jako v "Kriminálním radovi", je příběh náležitě rozkošatěn, nebo spíše rozmělněn, ale tady mi to nevadilo. Spíše to rozšíření děje, kde by se jinak zápletka dala vměstnat do pouhé povídky, pomáhá vykreslit, přes všechny neradostné zprávy, jakousi bezstarostnou a optimismu plnou atmosféru ve smyslu dalšího žití a existence. Lidé plánují svou budoucnost, chtějí naplnit své osobní životy manželstvím, obchody kvetou, postavení se bude jen lepšit. A ty záměny v nemocnici, se ve svém konci obrátí vlastně v ponejprv šokující, ale hned po té v radostné zjištění. Co si přáti více. Co na tom, že před měsícem se trefili do arcivévody, nás se to netýká...
Knihy tohoto autora mě vůbec neoslovují.Nebaví mě a měl jsem co dělat,abych knihu vůbec dočetl.
I když v knize není ani jeden šlehačkový dort a samozřejmě v ní hrají důležitou roli slova, chtě nechtě jsem si jí v některých pasážích představovala jako němou grotesku :-) Až na zamyšlený konec, který samozřejmě neprozradím. Místy jsem se opravdu musela smát bez ohledu na to, jakou jsem zrovna měla náladu. Ani bych neřekla, že to je Fuks - postavy nejsou tak dokonale divné jako v jiných jeho knihách. Nepřipadá mi to dějově tak geniální. Ale když mě to takhle rozesměje, tak v tom je určitá genialita taky :-) Doporučuji.
Zpočátku ničím neosloví. Následně po pár kapitolách začne zmatek. Když to vypadá, že se vše vysvětlilo, nastane obrat. A pak další zmatek. Další obrat. A tak dokola. Fuks zde dokáže čtenáře překvapit a první dvě třetiny knihy jsem si užíval a často se pousmál. Místy jsem se na pár stran ztrácel (to když jsem knihu vzal do ruky po dvou dnech), než jsem se v postavách opět zorientoval. To by nebyl Fuks. Nicméně požitek mi zhatila poslední třetina knihy, kdy vše vede k happy-endu a jediný zvrat, který je předem vyzrazen, vyšumí do hlucha. Všechny postavy jej najednou přejdou a chovají se odlišně, než po celou dobu frašky. Jakoby Fuks už nechtěl dále čtenářovi motat hlavu. Zakomponování zrodu první světové války v závěru už bohužel moc nenapravilo, i když jde s ohledem na hrdiny frašky o úsměvný paradox. Po “Kriminálním radovi” slabší soudek.
Klasický humor po staru. Je to moc hezké a odpočinkové...kontrast k ostatním Fuksovým kouskům :)
Fuks psal vážně úžasně. Jeho styl se subjektivismy, náznaky a prostorem poskytnutým čtenáři, který od autora nechce vše dostat naservírované na stříbrném podnose, zkrátka fungoval, a to i tady. Obsahově jsou Nebožtíci na bále knihou roztomilou, kouzelnou svou starosvětskostí a prostinkou svým pacifistickým poselstvím. Je to vlastně oslava obyčejného života v míru, který se, ač je často poblázněný, nemůže rovnat s šíleností války.
Chyběl mi tam ten originální, mistrovský rukopis pana Fukse, nořícího se do lidského, tísnivého nitra. Skutečně se jedná jen o oddechovou humoresku, která ve vás nezanechá žádný tíživý pocit, jako když přes vás hodí deku...
55%
Príjemná, jednoduchá a humorne ladená kniha, ktorá zaujme svojou jednoduchosťou a zaujímavým námetom o zámene pacientov s rovnakým menom.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
To je komédie, skoro jako ze Švejka. Ukázka demence a ztrouchnivělosti úřadů starýho Rakouska. Jedný bábě zakápne dědek a druhý, ještě starší bábě prej ne. Ale nemocnice má tajnýho radu, kterej asi radí všem tajně, a proto ta nemocnice všechno posere a způsobí akorát zmatky. Těm co maj chystat pohřeb, tak jim rada řek, že maj slavit, protože dědek nakonec přežil a těm co měli slavit první, tak daj nějaký tělo na pohřbení. Stíháš to? jestli ne, tak pozor, začne to bejt trošku z kopce, jako když se Kryton rozhodne sníst vejce nahniličko, popředu.
Policejní stanici šéfuje starej imbecil a ten si svoje podřízený vybral nejspíš v pakárně, kam asi sám jezdil trávit víkendy na skotskejch střikách a klistýrku.
Jak tohle celý může dopadnout? Obě rodiny jsou Brázdovi, a kdo to teda umřel, když i ten třetí byl Brázda a nebyl to asi ani on? Upeče nejmladší Brázda v mladý Brázdový bagetu? Co provedou strážníci svýmu starýmu? Zemře ten stoletej Brázda skutečně? A zemře kvůli tomu, že celej život chlastal, nebo kvůli tomu, že je to prvotřídní Metuzalix? Jaká šou přijede do Prahy po sedmi kulích v Sarajevu? Použil jsem hodněkrát slovo Brázda?
Všechno tam je! Já to čet podruhý a podruhý jsem se dobře bavil. Nejni to klasická Fuksovinka, ale bavil jsem se a smál. Netuším, zda když to psal, tak jestli nepřemejšlel, jak ze starýho Rakouska vtáhnout co nejvíc kreténismu do jedný stránky. Za mě je to hurá.