Nejdelší chobot ve Finsku

Nedočteno. Asi to není kniha pro mě… Slon tančící kozáčka… Možná někdy jindy, až budu chtít hodně nenáročné čtení. Příběh mě nenadchl a přestože to není dlouhá kniha, nechtělo se mi číst dál. Ale věřím, že pro někoho to bude fajn odpočinkové čtení.

14.03.2023

Kniha sa ku mne dostala tajuplnými cestičkami osudu; t.j. požičala mi ju majiteľka kaviarne s malebným názvom Poetika, kde je okrem skvelej kávy, koláčikov aj plno kníh, obrazov a kvetov, radosť tam zavítať a som tomu rada. Sama by som po nej asi nesiahla, lebo štýl autora si pamätám ešte od knihy Stará dáma vaří jed. Ale putovanie slonice Emilky a jej krásnej cvičiteľky Lucie je tak odpočinkové čítanie, že človek má potom chuť niekam ísť, najesť sa, okúpať a spať.
Aspoň na mňa táto kniha typu "road movie" takto vplýva - idem niekam a neviem kam, ani čo sa cestou stane a koho stretnem - vlastne pripomína život sám. A ak by to niekto natočil ako film, tak si viem predstaviť jedine Kusturicu ako režiséra (vo fínskom prevedení by to asi bolo oveľa nudnejšie). S jemným humorom a iróniou autor opisuje osudy a ľudí, ktorých táto dvojica stretáva. Cirkusové divoké zvieratá sú postavené mimo zákon a tak sa hľadá pre slona uplatnenie na Sibíri. Putovanie po zapadnutých dedinkách a mestečkách je zážitkom, Emilka je rada stredobodom pozornosti, navyše keď sa naučí tancovať kazačok, tak si ju široká ruská duša zamiluje. Zamilovanosť neprechádza ani ošetrovateľa a kydača hnoja v jednom, Luciinho obdivovateľa, ktorý ju neprestajne uháňa. (Pre istotu pripomínam, Lucia je akrobatka, slonica Emilka a on má záujem o Luciu.) Scéna svadby v jeho rodnej dedine mi asi najviac utkvela v pamäti. Následný návrat do Fínska, putovanie a zháňanie ubytovania a potravy pre slonicu takisto aj skratkovité osudy jednotlivých postáv, ktoré postretali cestou, mi postupne začali splývať, a tak si okrem výroby gaučového posedu už ani veľa nepamätám. Ale odporúčam milovníkom slonov a pomalého vychutnávania jemne absurdných situácií.

14.09.2021

Slušný průměr pro milovníky pana Paasilinny. Až na pár míst, kde se mi kniha trochu vlekla, jsem se dobře bavil. Doporučuji.
Uspokojivé.

06.03.2021

Mé první setkání s autorem. Žádné velké nadšení, ale ani zklamání. Četla jsem kvůli výzvě, a nebýt toho že se mi špatně pamatují severská jména, líbila by se mi víc.

19.12.2018

Začátek byl nudný, uondaný a nezáživný. Chtěla jsem okamžitou akci, která se dostavila až o několik stránek později. Ale za to čekání to stálo, dostalo se mi skvělého příběhu, kde nechybí typický Paasilinnův humor. Nebyla to jedna z nejpovedenějších jeho děl, ale přesto mě pobavila :)

30.10.2018

Autora mám ráda a "Emilka" je od něj moje nejoblíbenější. :-) Přečteno víckrát.

14.05.2018

Lehké čtení od autora spíše lepší průměr

01.10.2017

Klasicky "trhlý" Paasilinna.Jednou za čas příjemné počtení.

15.08.2017

Občas legrace - výčet jídel na svatbě na Sibiři, výčet toho, co sní slon za den,...
Ale celkově nic moc, možná nejslabší knížka autora (četla jsem všechny přeložené mimo jedné).
Zajímavé je, že vždy sáhnu (a určitě nejen já) po další knížce tohoto autora.

18.04.2017

Pohodové čtení, koutky mi cukaly po celou dobu :-)

Skvěle jsem si užila víkend s touto knihou.Laskavost, "Paasillinnovský" humor, trošku mně děj připadl "Růženka je z příbuzenstva" od G. Durrella. Výborně jsem se pobavila, co víc si přát.