Nejlepší den pro umírání: (Thompsonův rok)

02.09.2022

Četl jsem jen (prozatím) tento jediný příběh. Byl velmi slušný. Líbilo se. Třeba ještě hodnocení změním, jakmile se dostanu k dalším dílům.

09.01.2022

Po přečtení (vlastně poslechu) Krvavého pohraničí, které se ke mně dostalo jako první, jsem se vydal na chronologický začátek příběhů z Pohraničí. Příběhy Thompsonovy rodiny mě bavily mnohem víc než ten o Floydovi, nejvíc pak osnování pomsty v Thonnierice. Ale přiznám se, že jsem Thompsonovi fandil jen kvůli zbytku jeho rodiny. Přestože se jeho životní postoj dá pochopit, ten jeho arogantní cynismus (jak říkáme my vzdělanci) byl chvílemi tak přehnaný, až mi bylo jeho blízkých líto. Parádní knížka, těším se na další kousek z Pohraničí.

28.11.2021

Celkom obstojné fantasy, keby to autor nehral tak okato na cynika. Taká rozprávka prekladaná drsňáckou konverzáciou a trochou porna. Pre deti to nebude a pár Nerdov to určite poteší.

15.10.2021

Ačkoliv byste si pod pojmem půlelf představili vznešeného tvora, možná díky té špetce elfské krve, opak je ale pravdou. V tomto světě plném předsudků a rasismu nemůže být z Thompsona nic jiného než vyvrhel, který se živý jako žoldák. Na své živobytí si vydělává mečem a je mu jedno, kdo před ním stojí, hlavně když za to dostane dobře zaplaceno. A tak kráčí zemí a nechává za sebou krvavou spoušť.

Drsné, akční fantasy plné nejen soubojů, ale také intrik a msty. Nenechá vás na pochybách, že tenhle fantasy svět je opravdu nelítostný. Kniha nemá pevnou dějovou linii, ale spíše se člení do několika povídek, které propojuje právě postava Thompsona a jeho družiny. Možná díky tomu nemá nějakou postupnou a plynulou gradaci. Nejvykreslenější je právě hlavní postava a ostatní jsou spíše upozaděny. Thompsona jsem si nikterak nedokázala oblíbit, jeho charakter byl prohnilý a dokázal doslova kázat vodu a pít víno. Cítil se být ublížený a přitom sám tolik ubližoval. Povídky jsou proloženy menšími informativními kapitolami, které vás příjemně seznamují se světem, rasami nebo třeba zdejší magií a náboženstvím.

Poslechnuto v audioknižní verzi namluvené Jiřím Wittekem, který se ujal úkolu s vervou. Nezalekl se ani intonace dle pohlaví charakterů či řečové vady jedné z postavy.

05.10.2021

O tom, že nemám moc ráda povídkové knihy, jsem se zmiňovala minule. A že jsem nepředpokládala, že by série mohla začínat povídkovou knihou, je jenom moje chyba. Z počátku jsem tedy byla hodně rozladěná. Nicméně nemohu popřít, že je kniha napsána celkem zábavným způsobem. K ponoření se do příběhu velmi pomáhá úvod, který nás krátce seznamuje s prostředím do kterého je ta která povídka zasazena. Proto tyto povídky hodnotím vcelku kladně. Většina je jich napsána dobře a nenudí. Těším se na porovnání s románem, na který kladu mnohem větší nároky. Zastávám totiž názor, že povídku umí napsat každý. Stačí hodit na papír nějakou zajímavou příhodu. U románu, se teprve naplno projeví, kdo jak umí, nebo neumí psát zajímavé příběhy. Audioknihu, kterou načetl pan Jiří Wittek, příliš chválit nemohu. Načtena je sice slušně, ale velmi rušivě působí stále se opakující hudební předěl, který je zbytečně dlouhý, ale především se opakuje příliš často.

29.03.2021

Jelikož se tato kniha nedá momentálně nikde zakoupit dostala se mi do ruky až po přečtení Krvavého pohraničí, Kukaččích mláďat a Zimy v Thonnierice. Bylo zajímavé sledovat jak to vlastně vzniklo a jaké pohnutky vedly Thompsona k jeho činům. Musím říct, že si mi víc líbí děj a styl, kterým psal Šlechta předtím než kam se dostal se svými nejnovějšími knihami z pohraničí.

19.02.2021

Dvě hvězdy. Jedna za svět, druhá za atmošku, i když si nejsem jistá, jak moc se na tom podílela forma audioknihy.

Tímto za sebou a autorem nezavírám dveře, jen je trochu přivírám.

Tohle je úplně trefný případ vztahu, kdy mi kniha, ale vůbec nic nedala a já na ni do pěti minut zapomenu. V momentě, kdy mě přestaly zajímat postavy to pro mě skončilo a já jsem dočítala jen z jakési setrvačnosti. Možná kdyby nebyly nastavené na jednu notu a autor je vyvíjel, hloubil, dával jim podněty, zkrátka a dobře jsou ploché. Všechny do jednoho. A vybrat si jako hlavní postavu půl elfa, který má morální kodex ještě níž než stažený kalhoty je sice fajn, ale ono je s tím potřeba pracovat a ne že mu vždy naservíruju tu nejhorší možnou volbu a ono to bude stačit.

Povídka jako útvar je mnohdy těžko uchopitelná, je dobrý, když má pointu. Zde místy, opravdu místy nějaká ta pointa byla, ale rozvíjena na špatném místě, ve špatnou dobu a za nepřipravených okolností.

Chválím informační vsuvky o světě a měla jsem pár momentů, kdy jsem se řehtala jako blázen.

31.12.2020

Výborná povídková sbírka, která vlastně funguje jen jako celek. Povídky samostatně by byly hodně vytržené z kontextu. Thompson je skvělou postavou, která má vlastní kodex cti a protože je ten kodex jeho, tak si ho může upravovat jak potřebuje. Thompson není žádný dušínovský charakter. Je to půlelf, který se chce probít životem a občas si ten život dostatečně užít. Jeho "rodina" je také družina k pohledání. Naštěstí Šlechta nespadl ke klasickému klišé družin - Dupneme tam válečníka, zloděje a čaroděje a hotovo. Všichni členové družiny mají vlastní motivy proč jsou součástí družiny. Otázkou je, jestli se všechny zakládají na pravdě. Postavy jsou opravdu živoucí, stejně jako celé Pohraničí. Děj odkazuje na postavy a příběhy z jiných knih a některým opravdu pěkně umetá cestičku. A to co se může zdát jen jako zbytečný detail se může s dalšími knihami změnit v krásné pomrknutí.

02.05.2018

Pěkné a zábavné čtení. Celkově by neuškodilo ubrat trochu krve a spermatu. Kvituju vytvoření protagonisty s povahou "chaotic neutral", který poleze na nervy (téměř) každému, ale nakonec si ho (téměř) každý stejně oblíbí.

Nevidím příliš velký rozdíl mezi povídkami Likarijské trilogie a romány ze série Gordonova země. Obě formy jsou psány útržkovitě a povídky přitom stejně v souboru chronologicky utvoří něco jako román.

08.01.2017

Fajn čtení. Mezi-kapitoly mě příliš nezaujaly, tak jsem je přeskakoval, ale příběh letí jak vítr a baví.

Určitě to stojí za pozornost.

10.08.2015

Asi můj nejoblíbenější Šlechta. Thompsův thonnierický plán je úplně skvělý. Ale zas je pravda, že mám raději Thompsonovu rodinu, kde je Čolek už starší, a navíc mě tu Arietta občas dost krká. Ale jinak je to skvělá kniha. A ten můj výtisk už je pořádně ohmataný :-). Baví mě, že další dva díly trilogie (Likario a Orcigard) jsou o dost jiné - skladbou děje, stylem, průběhem a postavami.

07.04.2011

První půlkou jsme se musela prokousat, nelíbilo se mi Thompsonovo chování a nějak mi nepřirostl k srdci, ale druhá půlka uběhla jako voda a dokonce jsem se i zasmála. Přečtu si i druhý díl a jsem zvědavá co z Čolka vyroste;)