Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí. Žádný z nich ale nikomu neřekne, jaké je to jeho. Doufají, že se jim to během nového roku podaří, mohlo by, protože času na to budou mít dost. Kromě ranních a večerních hodin pracovních dnů mají k dispozici padesát dva víkendů, deset státních svátků a čtyři týdny dovolené. To je dohromady šest tisíc sedm set šedesát hodin volna, během kterých se dá změnit téměř cokoli.... celý text
Přidat komentář
Když si čtu komentáře níže, nabyl jsem dojmu, jako by toto byla nejslabší Hartlova kniha. Za mě musím říct, že mi přišla daleko čtivější a zábavnější než předešlé Okamžiky štěstí (které jsem měl chvílemi potíž vůbec dočíst). Naopak tuto knihu jsem přečetl skoro na jeden zátah - což je myslím při fakt dost hojném počtu postav výhodou, jinak bych se po čtecí odmlce asi trochu v té změti všech lidí ztrácel. Hartl v této knize rozehrává několik dějových linek, kde se mísí klasické vztahovky jako nevěry, nové lásky, rodičovství, rozchody, rodinné trable...Každý čtenář si v knize myslím najde tu svoji oblíbenou postavu, se kterou se může sžít. Také oceňuji zasazení děje do reálií, které i mě jsou blízké - zimní dovolená v Jizerkách, pražská místa, návštěva festivalu Mácháč apod. Pokud jste sledovali český seriál vysílaný před několika lety na HBO, který se jmenoval Až po uši, přijde mi kniha stylem hodně podobná a seriálovým fanouškům by se jistě mohla líbit.
Má druhá kniha, kterou jsem od pana Hartla četl. A musím říct, že rozhodně o kus lepší než ta minulá. Je to celé jen o postavách, emocích, vztazích, ale velmi zajímavě a zábavně napsáno. Několik příběhu pak ke konci doslova bere dech. Co je pak velmi příjemné, že chování postav je velmi uvěřitelné.
I já jsem očekávala mnohem víc. Buď celkový vkus čtenářů obecně poklesl, nebo jsem mimo současné trendy, ale dočíst tuhle knížku mě ani zvědavost na dílo aktuálně populárního českého autora nedokázala přimět. Nenadchla mě ani dějová linie, ani zjednodušené charaktery postav a už vůbec ne úroveň jazyka, kterým je knížka napsána. Celkově to působí jako vystřižené z nějakého českého seriálu o mnoha dílech a zápletkách...a obavám se, že i v tomto případě je to ztráta času.
Moje první Hartlovina. Jsem trochu v rozpacích. Příliš mnoho postav, dějů, zbytečných zvratů. Je to čtivé, místy zábavné. Ze života.
Pro mne nejhorší z knih od pana Hartla, což však zavinilo mé přehnané očekávání knihy opět sršící vtipem.
Příjemná,čtivá,humorná i smutná,prostě pravá Hartlovina :-) Mám jeho knížky moc ráda,klidně by mohl sypat jednu za druhou a vždycky se budu těšit :-)
Jak Bert telefonoval z oslavy, když zapomněl mobil doma ve hračkách? Klasická kniha od Hartla, odpočinula jsem si krásně :-) Mám jeho styl ráda, klidně budu nahlížet do dalších osudů dál a ráda :)
Kdyby byl jeden pár v pohodě nebylo by o čem psát?
Velmi nenáročné čtení, klasický Hartl, ale také bohužel pro mne nejslabší. Stylem je velmi podobný předchozím titulům, na autorovi je znát jistá "grafomanská manie", neb román čítá cca 500 stran a v závěru už toho bylo příliš. Příběh nikam moc negraduje, v podstatě se jedná o "slovní průjem" (nemyšleno zcela negativisticky), záplavu slov a poměrně velké množství postav, které prožívají jeden den za druhým se všemi možnými propady, radostmi apod. Ke konci už mne čtení vlastně ani nebavilo, nezajímalo mne, jak to celé skončí, protože bylo jasné, že žádné velké překvapení se konat nebude. Celé to prostě tak nějak plyne, sem tam se zasmějete, sem tam kroutíte hlavou nad nepočítaně "cool" frázemi (dovolená na Maledivách, značkové kufry Samsonite, oblek od Armaniho apod.), ale tím to tak končí. Je to prostě něco jako lesklý časopis, přečtete, odložíte a druhý den si na něj už ani nevzpomenete.
Při čtení mě párkrát napadlo, že některé z jeho předešlých knížek se mi líbily víc. Ale nakonec jsem spokojená i s touhle. Jak už jsem si všimla, Hartl se prostě buď líbí a nebo nelíbí. Jeho styl je specifický, ale o tom nemá smysl psát. Je fajn, že se každému líbí něco jiného. Já mám z knížky takové pocity, že se nikdy nic nemá vzdávat, že i když to někdy vypadá sakra na prd, tak ono prostě zase bude líp. Jo, přesně to si z té knížky odnáším. Naděje tu je vždycky, jen se ze všeho nepokládat.
"Takovej je život. Vždycky se najde něco co tě sere. Když se na to moc soustředíš, nemůžeš bejt nikdy v pohodě."
Žádná očekávání, žádné zklamání. Pro mě skvělá oddechovka na dovolenou. Líbilo se mi střídání postav a následné vracení se k nim. Určitě zkusím i jeho další knihy, protože jeho styl psaní se mi líbil.
Moje první kniha od Hartla. Ležela mi na stole skoro dva měsíce, než jsem se odhodlala ji přečíst. Kromě toho, že je tam hodně postav, takže si člověk musí srovnat všechny vztahy, tak musím uznat, že se to četlo velmi dobře. Oddechová kniha na víkend (třeba i ten nejlepší).
Rychlé, čtivé, jednohubka. Nic hlubokého, ale je to oddychovka. Četla jsem ji asi před týdnem a teď si si vlastně pouze matně vybavuji děj. Takže asi tak.
Ta kniha mě pohltila a musela jsem čist a číst. Četla jsem od autora všechny knihy a vždycky je to takové. Je skvělý vypravěč a čím je člověk starší, tím víc zjišťuje, že v životě se často dějí neuvěřitelné věci a vztahové propletence.
Bída a utrpení. Nejslabší kniha Patrika Hartla. Hodně postav, mnoho osudů, žádný "příběh". Příliš mnoho slov o ničem. Pindíci, dírky... Má to být vtipné? No není.
Celkový dojem bych vyjádřila úryvkem z této knihy:
"Mně teda život připadá jako běh mezi padajícími hovny," korunovala tu filozofickou chvilku. "Všichni si namlouvají, že jsou svobodní, protože můžou kličkovat jak chtějí, ale v zásadě na ně ta h.... pořád padají!"
Hartl si drží svůj vysoký standart, kniha je čtivá, zábavná a plná lidí. Je to prototyp dovolenkové knížky.
Štítky knihy
sex přátelství horolezectví Vánoce láska humor česká literatura zaměstnání náhody mládež dovolená kolektivní vědomí kolektivní smlouvyAutorovy další knížky
2016 | Okamžiky štěstí |
2014 | Malý pražský erotikon |
2018 | Nejlepší víkend |
2021 | 15 roků lásky |
2023 | Gazely |
Po predchozich knizkach autora jsem ocekaval vyrazne vic. Prislo mi to prekvapive vsedni, prazdne, trivialni. Spousta vaty, kvanta textu, ktery ani nic nepopisuje ani nikam neposouva dej. A drivejsi vypointovane vtipne situace se taky nejak vytratily.