Nejprotivnější ženská ve městě
Jiří Raichl
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545034/bmid_nejprotivnejsi-zenska-ve-meste.png
5
6
6
Jak by se vám líbilo dostat od manželky k narozeninám výtisk svého detektivního románu, o kterém však vůbec netušíte, že byste ho kdy napsali? Nebo: co takhle potkat divnou cizí ženskou, která vás zavleče do zničující procházky po vaší vlastní minulosti? A co třeba zahrát si na mladého ajťáka z pohraniční vesnice, čelícího fantasmagorické návštěvě z vesmíru v jakémsi blízkém setkání kdovíkolikátého druhu...? Dvanáct povídek. Dvanáctka je magické číslo. Dvanáct příběhů odvádí své hrdiny do situací daleko za hranicemi normálna, úplně mimo chápání a představivost. Jakmile vás tahle kniha vcucne, nezbude vám než se od ní odstřelit dynamitem.... celý text
Přidat komentář
Na této knížce se mi líbí, že je originální, vtipná a má spád. Jsou v ní sice i povídky vážnější, tajemnější a napínavější, ale mé oblíbené jsou právě ty lehce praštěné, jako je Upeore, Cukroušek a Z deníku Barbary W. Ty bych mohla číst znova a znova - přesně můj styl humoru. Být na mně, tak bych knihu nepojmenovala Nejprotivnější ženská, ale Cukroušek. Na obálku bych dala záhadného plaza a za ním v pozadí uhlazené aristokratické sídlo…
Nejprotivnější ženská ve městě není vůbec protivná. Je chytrá, přiměřeně vtipná, ale ne za každou cenu. Povídky nejsou jen veselé. Například Tváře jakoby vymazané mají hloubku a zvláštní smutek. Hned v první kapitole se mi líbilo pumpování rukou. Autor má svůj osobitý styl a tyto obraty k němu patří. Bezprostředně a tak nějak lidsky vás vtáhnou do děje. Všímám si, jak často někteří recenzenti u různých knih píšou: tohle jsem nepochopil. Mám na tu větu lehkou alergii, ale v knize je Jedna povídka, kterou jsem taky nepochopil:-) O mutantovi. Jeho přínos, resp. přínos jeho orálních dovedností chápu, ale jinak jsem asi natvrdlý a pointa mi úplně zdrhla. Co velice oceňuji, je používání výrazů aktérů různých věkových kategorií. Například tak oblíbená kategorie boomerů ( za zjednodušení se omlouvám ) používá výrazy jako "holčina" a "žába", s čímž jsem se dosud nesetkal, ale naprosto to sedí k charakteristice postav i prostředí a době, ke které se často retrospektivně vracejí. Vykreslení postav i stylem mluvy považuji za skvělý způsob, jak čtenáři jednotlivé postavy ještě více přiblížit. Ta kniha je bezprostřední, milá a úplně jiná než vše, co jsem dosud četl. Název je trochu zavádějící, protivné ženy jsem tam nenašel, jen poněkud lineárně natvrdlé muže (a jo, takoví jsme), ale skvěle plní svůj účel, přitáhne čtenářovu pozornost. A jeho pozornost kniha vyžaduje i nadále, protože mnoho nevyřčeného je schováno mezi řádky. To považuji za klad, protože kniha vám chvíli vydrží. Není to jednohubka, ke které už byste se nevrátili. Milovníky návratů v čase potěší různé časové roviny u některých povídek. Já je nevyhledávám, ale to je můj problém, ne problém autora. Velice oceňuji až surrealistické zabarvení některých povídek. Nejprotivnější ženskou mohu doporučit, nemusíte se bát, že vás bude prudit!
Ironie, nadsázka, sarkastickej humor, napětí, tajemno, záhady, parodie na scifi a paranormální jevy... Ale taky romantika, dojemný scény, zápletky s přesahem mezi řádky... Tahle kniha rozhodně nenudí, má spád a zavrtá se do mozku (zdravě).
Autorovy další knížky
| 2021 |  Pomalá voda |
| 2018 | Zítra už bylo |
| 2019 | Tenčí než vlákno pavučiny |
| 2020 | Mám se dobře, ale špatně to snáším |
| 2018 | Poblíž nebe |
Kdo nechápe nadsázku a štiplavej humor, ať tuhle knihu radši ani nečte. Je to dvanáct povídek, některý hlavně pobavěj, jiný jsou napínavý, z jinejch trochu tajemně mrazí, ale společnýho maj všechny, že jsou dobře napsaný a dobře se čtou. Přitom se člověk občas přistihne, že mu ty věci šrotujou v hlavě dlouho potom, co knihu odložil...